Zbyněk Fiala: Vědecká diplomacie

Tak tohle tu ještě nebylo. Před budovou ústředí Akademie věd na pražské Národní třídě se řadily limuzíny, aby vysadily desítky velvyslanců sídlících v Praze - všechny velvyslance členských zemí Evropské unie a k tomu dvacítku velvyslanců zemí Organizace islámských států. Proběhlo to v klidu. Nakonec přijel i ministr zahraničí Luboš Zaorálek. Hlavní slovo však neměli diplomaté. Cílem setkání byla odborná konference, na které měli hlavní slovo vědci. A tak se začalo mluvit o vědecké diplomacii.

Této dvoudenní konferenci na komplikované téma interkulturního dialogu šlo hlavně o to, aby se snesly odborné argumenty o nevyhnutelnosti propojení dnešního světa a o tom, jak zhoubné je v takových podmínkách šíření nenávisti. U nás jde o první pokus takového rozsahu, ale v nedaleké Vídni funguje už několik let Mezinárodní centrum pro interkulturní dialog, které se snaží zklidňovat vztahy mezi obyvateli evropských zemí a „mlčící většinou“ muslimů.

http://www.kaiciid.org/

Vídeňské centrum je spojeno se jménem saúdského krále, ale vedle peněz za tím hledejme fakt, že podnět přišel ze saúdské Mediny, srdce světového islámu. Když se prokoušeme příslušnými dokumenty centra, užitečná práce se tam najde – setkání nejen duchovních, ale i novinářů, školení uživatelů sociálních sítí, aby čelili šíření nenávisti, kurzy pro učitele. Vyvrací také pohodlnou představu, že všichni extrémisté a teroristé jsou muslimové. Je stejně pravdivá jako obsah výrazu „humanitární bombardování“. Pravdou je, že se příliš často stáváme zajatci vlastního extrémismu, jak se to stávalo i v minulosti, kdy bylo lze o muslima v Evropě těžko zavadit.

Konference o nástrojích mírového překonávání globálních hrozeb s podtitulem Posilování interkulturního dialogu, stability a míru, která se druhý den přemístila do prostor Černínského paláce, sídla ministerstva zahraničních věcí, se přirozeně mohla zaměřit jen na průvodní jevy konfliktů, jako je bezděčné, neinformované, nebo naopak úmyslně rozhicované nedorozumění. Jejich skutečná podstata, kterou jsou velké zájmy, zdroje energetických surovin, sféry vlivu a snahy o regionální nebo globální dominanci, nelze odstranit analýzou, zařazením či jinými akademickými nástroji. Avšak jasné označení toho, oč se ve skutečnosti jedná, může extrémistům snížit veřejnou podporu. Může je ochromit. Je to trochu sázka na magii typu woodoo, kdy bubák, jehož jméno bylo vysloveno, zemře. Nebo aspoň v panice prchá.

Na všechno ale nemusí přijít vědci. Shodou okolností právě ve dnech zahájení konference byly zveřejněny výsledky průzkumu mezi mladými Araby. Z jejich odpovědí vyplývá, že to hlavní, co může někoho vehnat do náruče náborářů teroristických organizací, je nezaměstnanost. Najdeme to ve výsledcích Arab Youth Survey 2016, který se připravuje každoročně od vzniku Arabského jara. Pečuje o něj poradenská firma ASDA´A Burson-Marsteller ve spolupráci s výzkumníky mezinárodní agentury Penn Schoen Berland (PSB). Výzkum probíhá v 16 zemích Blízkého východu a severní Afriky (včetně Palestinců v Gaze, ale bez Sýrie). V každé zemi jsou vedeny hloubkové rozhovory se 200 respondenty ve věku 18 – 24 let.

http://www.arabyouthsurvey.com/en/findings

Za hlavní důvod odchodu mladých k Islámskému státu považují nedostatek pracovních příležitostí v 8 ze 16 zemí. Toto vysvětlení převážilo i celkově nad představou, že motivem ke vstupu do IS je nějaké zvláštní pojetí islámu nebo konflikt mezi sunnity a šíity. Zájem o IS mezi mladými přitom meziročně významně klesl. A na otázku, zda by mohli podpořit IS, kdyby nepoužíval tolik násilí, odpovědělo negativně 78 procent dotázaných (dalších 9 procent si nebylo jisto). Potvrzuje to úvahu o mlčící umírněné většině.

Daeš je vnímán jako největší problém Středního východu (50 procent dotázaných), následují terorismus (38), nezaměstnanost (36), občanské nepokoje (34), rostoucí životní náklady a chybějící vůdčí politické osobnosti. Až hlouběji v žebříčku najdeme palestinsko-izraelský konflikt (23), chybějící arabskou jednotu (22) či málo demokracie (22), tedy ona velká ideologická témata. Po evropském exportu demokracie není poptávka.

Pražská konference o interkulturním dialogu je součástí nové strategie Akademie věd ČR (Strategie AV21). Tato strategie „špičkového výzkumu ve veřejném zájmu“ má řadu výzkumných programů, které jdou napříč řadou akademických ústavů, proto jsou rozvíjeny kolem koordinátorů. Koordinátorem výzkumného programu Globální konflikty a lokální souvislosti je doc. Marek Hrubec ze Sociologického ústavu, ale na konferenci se pochopitelně podílelo hlavně jeho Centrum globálních studií při Filozofickém ústavu a Orientální ústav.

Nelze dovolit budování politických kariér na vytváření nenávisti k muslimům, řekl v úvodu ministr zahraničí Luboš Zaorálek. Předseda AV ČR Jiří Drahoš poukázal na potřebu výzkumu v akademické diplomacii, je to dialog vědců s diplomaty, politiky a dalšími veřejnými osobami, který pomáhá předejít střetům ve světě a veřejném sféře. Připomněl akademické hodnoty, které jsou předběžnou podmínkou – kritická diskuse a svobodná účast různých názorů. Také Hrubec upozornil, že dialog má své limity, musí se vyloučit autoritativní přístupy.

Předsedou pražské skupiny Organizace islámských zemí je turecký velvyslanec Ahmed Necat Bigali, podle kterého jsou politici odpovědni, aby lidem vysvětlili toxický charakter islamofobie a nenávisti. Ale je to odpovědnost obou stran. Marocká velvyslankyně Souriya Otmani poukazuje na pozitivní hodnoty. Mír není jen nepřítomnost války, ale soužití a využití rozdílů ke spolupráci. Proto pouhá tolerance nestačí, chce to i energii prosazovat hodnoty.

Faisal Bin Muaammar z Mezinárodního centra pro interkulturní dialog ve Vídni připomněl, že toto centrum vzniklo ve spolupráci Saúdské Arábie, Rakouska a Svatého stolce, aktuálně podporováno papežem Františkem. Vyzýval k využití moudrosti náboženských vůdců. Každé náboženství lze snadno spojit se zločinem, náboženstvím to není. Tichou většinu po celém světě tvoří velice dobří lidé.

Příspěvků bylo mnoho, ale nechci se pouštět do podrobných záznamů, není to moje téma, počkám si na sborník, abych mohl myšlenky uvést v souvislostech. Ostatně pevně doufám, že nyní šlo hlavně o navázání kontaktů a stanovení agendy. Určitě se to nebude točit jen kolem náboženských témat. Evropa je sekulární. Ale sekulárního původu jsou i problémy, které rozvrací perspektivy mladých lidí na východě a jihu. Po letech drancování by měla přijít etapa skutečné rozvojové pomoci, aby ubylo těch, kdo nemají práci a vlastně ani životní náplň, takže jim není zatěžko jít někam střílet a snadno umřít. Nebo hledat štěstí v Evropě (byť ne v Česku).