ARD: Alexander Dubček 100 let od narození

Bratislava začátkem srpna 1968. Dav skandoval „Ať žije soudruhu Dubček“. První tajemník Komunistické strany Československa se právě setkal s představiteli stran zemí Varšavské smlouvy. Jejich nedůvěra je velká, protože v Československu jsou v čele reformátoři. Od ledna stojí v čele strany Alexander Dubček. „Po mnoha letech u nás nastala atmosféra, kdy každý může veřejně vyjádřit svůj názor, a začíná být jasné, že věc země a socialismu je věcí nás všech. Byl osobitý a měl rád lidi. Dubček vyčníval z řad aparátčíků, kteří dříve zastupovali KSČ, konstatoval Jiří Hoppe, historik Akademie věd ČR, pro veřejnost symbolicky ztělesnil všechny změny a postupně se stal superstar i v zahraničí.“

Alexander Dubček se narodil 27. listopadu 1921 v Uhrovci. V roce 1925 se Dubčekovi vydali do sovětské republiky Kyrgyzstánu, aby zde vykonávali vývojové práce v družstvu Interhelpo. V 17 letech se Alexander Dubček vrátil do své rodné země. Vyučuje se strojním zámečníkem. Byl rok 1938, rok, kdy bylo Československo rozděleno Hitlerem a Slovensko si vytvořilo vlastní stát. Bouře druhé světové války vypukla, když dosáhl plnoletosti. Zaznamenal rychlý vzestup v KSČ. Dubčekův bratr Julius byl zastřelen nacisty během Slovenského národního povstání. Po válce se Alexander Dubček rychle vypracoval ve straně, včetně studií v Moskvě. V 60. letech foukal v Československu svěží vítr. Odborníci vyvíjejí nové ekonomické koncepty, hlasitější jsou volání po demokratizaci a vyrovnání se se stalinskými zločiny. „Pražské jaro“ nabírá svůj průběh. Pro Dubčeka se reformní hnutí stává balancováním. Části obyvatelstva chtějí mnohem více demokracie, než KSČ zamýšlela. Sověti se naopak domnívají, že KSČ se jim úplně vymkla. Po svém návratu 27. srpna 1968 hlásil Alexander Dubček chvějícím se hlasem v rozhlase o usneseních „Moskevského protokolu“: „Jsme-li odhodláni zabránit krveprolití, neznamená to, že se pasivně podřídíme situaci. Jsme přesvědčeni, že s vámi najdeme všechny cesty, které nakonec povedou k normalizaci.“ Po návratu na politickou scénu naděje na pokračování reformní politiky se rychle rozplývají. Je znovu zavedena cenzura a sovětská armáda je rozmístěna trvale. V dubnu 1969 rezignoval, o rok později byl ze strany vyloučen. Státní bezpečnost ho dvacet let sledovala na každém kroku. Když masová shromáždění v listopadu 1989 svrhla režim v Československu, objevil se znovu na veřejnosti i Dubček. Během „sametové revoluce“ byl považován za přirozeného kandidáta na prezidentský úřad. Nakonec vítězí Václav Havel, disident a bojovník za občanská práva. Alexander Dubček se stává předsedou Federálního shromáždění a přechází k sociálním demokratům. Zemřel 7. listopadu 1992 na následky autonehody, končí svou úvahu ARD.