Balíček pro Jana Masaryka, aneb jak uspěl divný Jenda v USA v testu inteligence

Pro zajímavost, podle sčítání lidu v r. 1940 dokonce nějaký pan Karl Klein, narozen v r. 1905 v Německu, tom Bridgeportu bydlel na Harwey Street 116. Konec konců v tom Bridgetownu byl Jan Masaryk naposledy viděn v r. 1941.  Právě tento pán ale asi nemá s naším příběhem nic společnosti, pouze jeho existence naznačuje, že další pátrání v tomto směru by mohlo přinést nějaké výsledky. Ale je pohodlnější si počkat, až se konečně otevřou archívy CIA.      

Osudovým číslem Jana Masaryka byla asi desítka, respektive devítka. Poslední pokus o maturitu měl absolvovat 10. 10. 1906, žádost o přidělení pasu nesla datum 9. 10. 1906. Ten kvapný odjezd do USA mohl být zapříčen sice nějakým těžkým průšvihem, ale také trochu podmíněn tehdy tolik typickým myšlením epochy teď, nebo nikdy.  Loď zvedá kotvy a žádná další už jet nemusí. Dnes startuje v Ruzyni letadlo do USA každý den.

Nicméně životopisci praví, že jeho odjezdu z Prahy předcházela určitá rodičovská přísnost. Tato přísnost rozhodla, že svým chováním ve škole i mimo školu už Jan Masaryk rodině hanbu dělat nebude (Kosatík-Kolář, Jan Masaryk, s. 26).  A jeho jinak vcelku tolerantní otec právě tehdy veřejně vyhlašoval: Kdo věří pouze v rozum, nikdy nebude pederastem. Paederastie není rozum, ale svinstvo … sexuální perversita v každé formě je smrt. A smrt nechceme, třeba by se nám servírovala se zelenými Karafiáty Wildeovými (Co psal Masaryk o homosexuálech. Metro 14.9. 2012 s odvoláním na pojednání Jana Seidla. Od žaláře k oltáři. Emancipace homosexuality v českých zemích od roku 1867 do současnosti); v květnu 1895 poslaly anglické soudy Oscara Wilda na dva roky do vězení pro gross indecency.

Je otázkou, zda-li tu růžovou stužku Jan Masaryk se svým poněkud křiklavějším maďarsko-polským vkusem si stačil zabalit a navléknout si na prsteníček některý ze svých oblíbených velkých prstenů, rád se svému okolí ukazující v hedvábném pyžamu, když ho jeho vlastní zaměstnavatel a přítel jeho rodiny -  zřejmě mravně rozhořčený, současně však asi doufající v jeho úspěšné vyléčení - pan Crane na své náklady nechal evidentně nedobrovolně přesunout v říjnu 1912 do New-Jersey Training School for Fable-Minded Girls and Boys (Zvláštní škole pro slabomyslná děvčata a chlapce) in Vineland, protože dělal dluhy a spolčoval se špatnými lidmi. Podle lékaře jeho duševní stav vyžadoval okamžitou změnu prostředí. Craneovi za něj platili 50 dolarů měsíčně. V ústavu mu byla oficiálně diagnostikována hebefrenie (forma schizofrenie).

Je možné k tomu podotknout, že dle odborných studií pacienti se schizofrenickými poruchami vykazují častější homosexuální aktivity než běžná populace (Srovnej http://www.cspsychiatr.cz/dwnld/CSP_2006_3_127_129.pdf ). John Forbes Nash, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, trpící schizofrenií, byl uvězněn v r. 1954 po policejním zátahu na homosexuály.   Ačkoliv Nash udržoval pohlavní styky s některými matematiky, nebyl homosexuál, ale bisexuál: jen ho přitahovala obě pohlaví. V r. 1953 se mu narodil nemanželský syn, jehož počal se zdravotní sestrou Eleanor Stierovou. Třebaže se jmenoval jako on, tedy John, nepřijal jej za svého a John David Stier, jak zní celé jméno prvorozeného syna, byl z toho dlouhodobě frustrován. Eleanor na něj tlačila, aby se s ní oženil, ale Nash její záměry odmítal. V pětapadesátém se zamiloval do Alicie Lardeové, která se narodila v San Salvadoru. Láska k Alicii mu nebránila udržovat styky s Eleanor, což nejspíš vedlo k tomu, že když se o neutěšeném Johnově osobním životě dozvěděl jeho otec, inženýr Nash, umřel po nervovém záchvatu. V únoru 1957 si Alici, vynikající studentku, bere za ženu a v následujícím roce je již těhotná. ( http://mat.fsv.cvut.cz/benes/John%20Forbes%20Nash.htm).

Podle životopisců Kosatíka a Koláře šlo o slušně a profesionálně vedený ústav, v němž byly vychovávány mentálně postížené děti (s.43). Títo životopisci však opomněli dodat, že se tam dostal v dobách jeho největší slávy, kdy tam pracovali dva gynekologičtí lékaři a provozovala eugenie, kde se od roku 1911 začaly oficiálně provádět nuceně sterilizace (http://booksnow1.scholarsportal.info/ebooks/oca9/4/readingsinsoci00wolf/readingsinsoci00wolf_djvu.txt  In 1910, Henry Herbert Goddard of the Vineland New Jersey Training School, at the 34thannual meeting of the American Association for the Study of the Feebleminded, presented a “new”classification system that included the classification of “moron” for persons who tested between 8 and 12years on the Binet intelligence test, for the purpose of subjecting such persons to involuntary sterilisation: (Wehmeyer, Michael L., “Eugenics and Sterilization in the Heartland” (2003) Volume 41, Number 1Mental Retardation 57, at page 59)

Jan Masaryk se tam měl možnost seznámit se s později světově proslulou Miss Deborah Kalikak a i s jejím popularizátorem Goddardem, který ta byl zaměstnán jako vedoucí výzkumu. Henry Herbert Goddard (1866–1957) s oblibou testoval inteligenci přivandrovalců do USA a zjistil, že z 80% se jedná o mentálně retardované jedince. Nejenom, že navrhl novou jejich klasifikaci a svými výzkumným aktivitám se stal jedním z protagonistů eugenického hnutí, na jehož kontě zůstaly v USA zákazy sňatků mezi bílými a černými, desetitisíce sterilizovaných, ale také se podílel na práci státních orgánů v oblasti eugeniky, které kromě jiného rozhodovaly o dalších možnostech sexuálního života (nejenom) těch moronů, tedy IQ tykve dle tehdejších měření samozřejmě nejenom přivandrovalých z Evropy, ale dokonce i mladistvých. Goddardova The Kalikak Family byla okamžitě přeložena do němčiny, tedy přispěla k ještě úspěšnějšímu rozvoji pozdější nacistické eugeniky, a hlavně jejím praktickým aplikacím. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu státu New Jersey bylo možné sterilizaci provést, když měl dotyčný psychické problémy, natož pak asi, když měl třeba problémy s homosexualitou, která byla také tak trochu vždy považována za vybočení z normálu. Do roku 1961 byla homosexualita v Československu považována za trestný čin, do r. 1973 byla považována v USA oficiálně za duševní poruchu.

 Jan Masaryk byl nejenom svědkem zrodu eugenického hnutí, které na dlouhá léta dopředu hýbalo Spojenými státy americkými, ale také asi více než jejim aktivním účastníkem, respektive obětí, jak to nepřímo dosvědčuje péče, kterou během svého pobytu ve Vinelandu  věnoval překladu Tolstého hry Živá mrtvola do angličtiny, jejíž hlavní hrdina spáchá nejprve fingovanou, poté pak opravdovou sebevraždou. A kdy se alespoň někteří jedinci cítí být živou mrtvolou? Přece tehdy, když jim začne něco chybět, např. chrup. Přesto šéf ústavu ve Vinelandu Johnson měl takovu důvěru v tamní terapeutické metody, že nevylučoval možnost návratu Jana do Craneových závodů v Bridgeportu. Byl podle mých vědomostí větším optimistou než dnešní psychiatrie, pokud by se ten jeho výrok týkal pouze schizofrenie.

Jeho matka psala svému muži 11. září 1913, kdy si pro něj přijela do USA o panu Williamsovi, který měl jako zaměstnanec Craneova závodu nad jejím synem patronát, následující: Pan William ví, má mnoho zkušeností.  Pan Willams se snaží mladému muži maximálně vyhovět. Umí prý jednat s každým, ať zdravým či nemocným. A jeho výhodou je, že má za sebou šest let pozorování Jana v každé myslitelné situaci. Janova přemrštěna citlivost ovlivnila negativně jeho chování; kdo chtěl s ním vyjít, musel k němu přistupovat opatrně po špičkách, což však v denním běžném provozu továrny nebylo možné.   Zjistili tady, že Jan je chlapec, nikoli muž, který cítí odpovědnost šestadvacetiletého, vlastně sedmadvacetiletého člověka, který by se měl konečně dostat do příznivě mu nakloněného prostředí. Ale mladý muž, od kterého se očekává, že začne normální život, by neměl životní výhody obdržet, ale měl by si na ně vydělat prací (Kosatík-Kolář, o.c., s. 46-47, tučnými písmeny zvýrazněno už v původní citaci).

Ale rozhodně výše uvedená  interpretace toho, co se v tom tréninkovém středisku pro údajně mentálně retardované stalo,  asi vylučuje možnost, že o nějakých dvacet pět let později z okna Černína padal Jan Masaryk, když se byl předtím při jeho přidušení polštářem zkrátka udělal jako oběšenec, jak to má dosvědčovat pitevní zpráva. A co když tato pitevní zpráva doputovala po letech k Frances Craneové-Masarykové, tak ta se asi nestačila divit, co jí ten její Jenda nabulíkoval o své vasektomii.  A tak dlouho nad tím přemýšlela, až 11.srpna 1954 nezvládla své vlastní auto a  i svou hospodyní odporoučela svou katolickou duši pánu bohu. Obě rodiny, tj. Craneovic a Masarykovic, byly přitom přesvědčeni skálopevně o tom, že jejich Honza spáchal sebevraždu.     

Ale třeba se z Honzy žádná živá mrtvola nestlala, třeba Honzovi test inteligence dopadl lépe než u nějakého přivandrovalého morona. A také se v dopise v říjnu 1925 otci svěřil, že jeho tehdejší žena, ve druhém měsíci potratila dítě, které se mělo narodit v květnu 1926, protože nebyla dost silná a zdravá. Měl jsem od počátku velmi nejistý pocit, takže jsem více smuten než překvapen. Otázka tedy zní, kde, kdy a kdo v září 1925 byl natolik neodpovědným jedincem, že ne dosti silnou a zdravou ženu přivedl do jiného stavu a zda se tak vůbec stalo či mohlo stát.

Fakt toho těhotenství později potvrzuje i Frances, ale to, co o tom potratu psal svému otci domů samotný Jan Masaryk, naznačuje, že vzhledem k tomu, že velmi časné potraty, které se vyskytují častěji u žen, které už rodily. nemusejí být ani zachyceny a mohou se projevovat jen jako opožděné silnější menstruační krvácení, mohlo ve skutečnosti jít o umělé přerušení těhotenství ve čtvrtém či pátém měsíci, zvané výškrab. Honza sice mohl, ale podle vlastních představ nemohl se stát otcem, takže svou manželku donutil možná si nechat udělat umělé přerušení těhotenství, ale háček je v tom, že ani vasektomie jako antikoncepční metoda nemusí být zcela účinnou metodou sterilizace, respektive, že se tento chirurgický zákrok nemusí vždy povést, respektive, že nebyl nikdy proveden, pouze to Honzovi vsugerovali, aby ho přešli choutky.         

Frances, rozená Craneová, provdaná Leatherbeeová, s níž se Jan Masaryk seznámil někdy na podzim  r. 1921, si přivedla do vztahu s Masarykem jako věno tři děti z předešlého manželství, I když v r. 15. června 1923 ještě před jejím rozvodem psal v dopise, že by chtěl dítě a klid a ticho- dítě by mohlo řvát, klid by byl přece. Bůh posoudí a dá, nebo nedá, a i když léto 1926 ještě strávili spolu v craneovském letním sídle ve Woods Hole na Cape Codu ve státě Massachusetts, tak místo toho, aby se pokusili manželé o štěstí ještě jednou, ne dosti silná a zdravá manželka propadla katolicismu, začala se toulat po světě, aby nakonec v r. 1930 skončila pátráním po podrobnostech pobytu svého muže v archívech vinelandské léčebny.  Po potratu manžel začal pít a chovat se ke své manželce velmi hrubě jako nějaký moron z Bridgetownu, respektive jeden z proletářů Gorkého románu, Matka, což odpovídá situaci, kdy si dotyčný vsugeruje fixní ideu, že ten plod lásky nemůže být výsledkem jeho aktivit. Ale už jeho sestra Alice napsala v dopise rodinnému příteli v r. 1918, že Jenda zalže zcela otevřeně. Dokonalý politik.

Návrh na zahájení rozvodového řízení Masaryk podal 14. února 1931 na Krajském civilním soudu v Praze. Předtím 13. října 1930 svému otci napsal, že patřím Vám a Českoslvoensku, Frances svým dětem, a její stálý pobyt mimo Londýn stížil mi nesmírně situaci. Mlčel jsem dlouho a doufal, že se běhání po světě nabaží a bude se mnou pracovat. Rozejdeme se v dobrém – mám dost definitivních příčin k rozvodu – o těch raději teď nebudu mluvit a ani  u soudu nepříjdou na přetřes. Myslím, že Frances bude rozumná a pochopí. (Kosatík-Kolář, o.c., s.107, 28, 111)         

Nicméně na hrdinu našeho příběhu měl ten vinelandský léčebný pobyt přímo pozitivní účinky, pochopil, že musí se naučit předstírat společenskou konformitu, když chce přežít alespoň jako živá mrtvola.  Že se může dopouštět pouze těch zločinů, které společenská elita toleruje, například alkoholismu. Odtud pak vede přímá cesta k jeho službě v rakouské armádě, stejně tak přihlášení k odbojové činnosti po Velké Válce, ale také jeho účasti spoluorganizování příjezdu TGM do Prahy.  Ale pochybuji, že by třeba Hana Benešová mohla mít někoho takového ráda, kdyby to s tím jeho alkoholismem bylo opravdu tak vážné. V jednom dopise pro ní se sám označil za divného Jendu. (Kosatík-Kolář, o.c., s. 86).  

Je možné, že právě proto Jan Masaryk měl blízko k  Jiřímu Karáskovi ze Lvovic (srovnej Putna, Martin C, a j. Homosexualita v dějinách české kultury- [Praha: Acadedemia 2011, 494 s]s.334, 84,219,) a že právě proto tak hezky o něm psaly The Times 11. Března 1948: He was a Czech Patriot for whom patriotism meant a free country, proud of Slav blood and of her liberal culture. Those who knew and loved him hier and in America, and they are many, could not picture that gay, fiery spirit and good European serving, except with a broken heart, in a State hushed into fearful silence and among friends who yesterday were free men and who must now wonder daily which chair will next by empty.

Ten divný Jenda má asi následovníka: Je mi skoro 22 let a vystudoval jsem gymnázium. Trpím paranoidní schizofrenií, těžkými depresemi, průduškovým astmatem a srdeční arytmií. Byl jsem už několikrát hospitalizován. Můj problém spočívá v tom, že jsem asi homosexuál. Bojím se prozrazení, a tak vám raději nenapíši ani svůj email, ale byl bych rád, kdybyste mi mohli na této veřejné stránce poradny odpovědět. Se svým problémem jsem se svěřil jedné hluboce věřící paní, která mě však odkázala na modlitby za uzdravení z homosexuality. Naštěstí mi slíbila, že to nikomu neprozradí. Zkoušel jsem se modlit, ale nijak mi to nepomohlo. Kvůli své homosexuální orientaci jsem se pokusil spáchat i sebevraždu. Ale nepovedlo se mi to. Ještě k tomu jsem se před třemi roky zamiloval do jednoho kluka z Německa. Trápím se tím,  že ho nemohu ani vidět ani slyšet, a proto nespím, nejím, nepiji a jen na něj vzpomínám. Chtěl jsem mu vyznat svoji lásku, ale myslím že je heterosexuál. Na závěr vám upřímně řeknu, že mě v životě už nic netěší, jsem sociálně izolovaný a chtěl bych co nejdříve zemřít. (http://www.004.cz/depresivni-izolace)

Použitá literatura

Kosatík, Pavel, Kolář, Michal. Jan Masaryk. Pravdivý příběh. Praha: Mladá fronta 1998. 337 s.

Sum, Antonín. Otec a syn. II. díl. Syn Jan. Praha: Pragma 2003. 302 s.

Obrázek: Levá ruka Jana Masaryka 1925

Wikipedie, heslo Homosexualita: Americký biolog Terrance Williams v roce 2000 zjistil, že homosexuální muži mají delší prsteníček oproti ukazováčku než heterosexuální muži. To je ale hloupost, co?