Bude finským prezidentem gay?

Celkem hlasovalo přes tři miliony oprávněných voličů (72,7 %). Kromě již zmíněných dvou kandidátů, postoupivších do druhého kola, se dále voleb zúčastnil exministr zahraničních věcí Paavo Väyrynen z liberální a euroskeptické Strany středu, který se umístil se 17,5 % hlasů jako třetí. Předseda nacionalistické a euroskeptické strany Praví Finové Timo Soini skončil s 9,4 % na čtvrtém místě, následován bývalým sociálně demokratickým premiérem Paavem Lipponenem s 6,7 % hlasů na páté pozici. Paavo Arhinmäki z postkomunistické Levicové aliance získal 5,5 %, což stačilo pouze na šesté místo. Sedmá se umístila ombudsmanka pro menšiny Eva Biaudetová ze Švédské lidové strany s 2,7 % a poslední skončila křesťanská demokratka Sari Essayahová s 2,5 % hlasů.

V televizní debatě o EU šest z osmi kandidátů vyjádřilo přesvědčení, že euro přežije. Pouze Soini a Väyrynen se domnívají, že se eurozóna během roku nebo více let rozpadne. Platformy, na kterých se shodli všichni kandidáti, se týkají tří okruhů: odmítnutí vstupu Finska do NATO, obavy o sociální marginalizaci mládeže a kritika další finanční pomoci na záchranu eura, ačkoliv Lipponen zdůraznil význam evropské spolupráce a Biaudetová uvedla, že by se Finsko mělo aktivně podílet na řešení dluhové krize EU. Sedm kandidátů se domnívá, že rolí prezidenta ve vztahu k EU je primárně podpora stanovisek vlády, zatímco Soini požadoval větší nezávislost hlavy státu v této otázce. Soini jako jediný požaduje diskusi s Ruskem o připojení Karélie k Finsku. Zároveň obvinil Haavista, že jeho Zelená liga chce po lidech, aby platili víc za energie. Haavisto čelil i nepříjemným invektivám ze strany konzervativců ohledně svého soukromí – žije totiž v registrovaném partnerství. V diskusi o NATO obvinili Väyrynen a Arhinmäki Niinistöa a Lipponena z přílišné vstřícnosti vůči členství v paktu. Ti však tato nařčení odmítli.Odpor finských politických elit vůči NATO je pozoruhodný. Ačkoliv země na východě sousedí s mocným Ruskem, s nímž nemá dobré historické zkušenosti, necítí potřebu vstupovat do Severoatlantického paktu a podílet se na zbytečných válkách v režii amerického vojensko-průmyslového komplexu.

Prezidentské pravomoci byly omezeny ústavní reformou z roku 2000. Finská hlava státu v současnosti řídí zahraniční politiku společně s vládou. Záležitosti EU jsou však plně v kompetenci premiéra. Prezident má minimum vlivu na domácí politiku – je velitelem ozbrojených sil, uděluje milosti odsouzeným, ale rozpustit parlament může pouze na žádost předsedy vlády. Jeho role je reprezentativní a má spíš formu „strážce hodnot“. Letošní prezidentské volby se nenesly v duchu tradiční konfliktní linie mezi levicí a pravicí, ale voliče spíše zajímal pohled kandidátů na Evropskou unii a sociální otázky. Bývalý prezident Mauno Koivisto vyjádřil obavy nad kontinuálním snižováním pravomocí hlavy státu, v čemž ho podpořili euroskeptici Soini a Väyrynen, kteří požadují opětovné navýšení prezidentských pravomocí.

Vzhledem k tomu, že do druhého kola postoupili oba proevropští kandidáti, lze jen těžko usuzovat, ke komu se přikloní euroskeptici. Voliči, jimž nevyhovuje ani jeden kandidát, se druhého kola vůbec nemusí zúčastnit. Pravici, křesťanským demokratům a konzervativcům je jistě bližší Sauli Niinistö a levicoví voliči, environmentalisté, sociální demokraté a liberálové se zřejmě přikloní k Pekkovi Haavistovi. Průzkumy však favorizují Niinistöa a je vysoce pravděpodobné, že se právě on stane příštím finským prezidentem.