Co se v zahraničí ví, a my nevíme

  Každá tato spuštěná kauza mi připomíná meteorit, který vyletí, zazáří a pak pohasne a mezitím se v dáli objeví další svítící objekt, který skončí život taktéž svým vyhořením. U lidského činitele, kde existují vědomé cíle a politické strategie a samozřejmě i manipulace, by bylo více na místě hovořit o světlici, která je záměrně vystřelena do vzduchu, aby přitáhla pozornost všech osob v dosahu a svítila do té doby, než organizátor show vystřelí další světlici.

   Je lidskou přirozeností, že vždy větší pozornost přitáhne ta zářící nově vystřelená světlice, která se rozhoří s větší intenzitou, než již ta dohořívající rachejtle (tak jsme tomu říkali jako kluci) padající k zemi. Ano, mířím tu na kauzu bitcoinů, která na běžného občana tohoto státu dnes útočí z každého rohu ringu a nabízím zde tuto kauzu jako nejnovější příklad kampaňovitosti prováděné českými sdělovacími prostředky. I když nejsem odborník v této bitcoinové sféře a mám jen povšechné informace o problému bitcoinu a blockchainů atd., ale přesto tu položím otázku, jakou škodu utrpěl tento stát? Já osobně jsem tam žádnou škodu nezaznamenal, kromě morálního aspektu věci.

      Na ministerstvo Dona Pabla přitekla 1 miliarda špinavých peněž a nic neodteklo, a je zřejmě pravdou, že tímto lovem na bitcoiny drogových bossů mohlo pro český stát přitéct až 12 miliard špinavých korun, kdyby nebylo v pozadí spolčení tří kamarádů z brněnského gymnázia, a kdyby tedy nedošlo k otevření bitcoinové peněženky o den dříve, než k němu mělo oficiálně dojít pod dohledem státu. 

   Samozřejmě, že mám podezření, asi jako každý jiný, že tam také tekly nějaké ty peníze bokem tohoto dohodnutého převodního schématu na bitcoiny. Jestli do soukromých kapes a nebo do stranických pokladen, to ví zatím jen Bůh a ti zasvěcení. Takže je zde hypotetický příjem 12 miliard korun, o které se dalo obrat mafiánské bosy, ale díky spolku těchto tři brněnských kamarádů se z toho vyvařila nakonec jen ta jedna miliarda, takto to chápu já. Vůbec tu nechci zlehčovat tu morální stránku věci, teď beru bitcoinovou aféru jen ze stránky: má dáti – dal.

    A teď se dostávám k tomu mému přiobrazení, kdy každá nově vystřelená světlice překryje tu starou již dohořívající rachejtli. Já tu pod překrytím aktuálních kauz teď nemyslím případ DOZIMETRU, který by se tu nabízel jako první. Chci tu na světlo boží přivést jinou skandální kauzu, která se hlásí o slovo zvednutou rukou jako poslušný žáček ve škole již 5 let. Tato kauza, o které tu chci mluvit, se tu nepřekrývá týdny, měsíce, ale tato kauza je tu překrývána již drahný počet let. Těch zmínění 12 miliard korun, které prý existovaly v nějaké té bitcoinové peněžence pana Jiříkovského, než se ta peněženka oficiálně otevřela, mi připomnělo oněch 12 miliard korun jako ztrátu na případu elektrárny Adularya. Ale doplňuji, skutečnou ztrátu.    

   Že by případ Adularya nebyl také podobné výbušné téma, o kterém by se mělo mluvit? Ale samozřejmě, že mělo, proč bych potom za přihřívání tohoto tématu zde ve společnosti musel zaplatit svým odsouzením, sice zatím podmínečným, ale myslím si, že se tato soudcovská kamarila u mě nespokojí jen s obyčejnou podmínkou. Předsedkyně senátu totiž vyzvala při mém posledním procesu na Městském soudu Praha při své závěrečné řeči přítomného státního zástupce k tomu, aby mě okamžitě znovu zažaloval, že prý jsem řekl něco, čím jsem prý opět někoho obvinil z něčeho, co nespáchal, a tím že jsem prokázal, že pokračuji ve své trestné činnost. Já jsem jen na úvod své řeči prohlásil, že tento soud považuji za politický proces proti mně, za to, že si dovoluji kritizovat korupci, která sahá do vysokých politických pater a zmínil jsem při té příležitosti určité ministerstvo, kam mířilo jedno z mých trestních oznámení.

   Takže mě čeká zřejmě další soudní proces, protože moje podmínečné odsouzení „někoho“ dostatečně neuspokojuje. Ještě že už tu neexistuje hrdelní trest, jinak jsem svoji prostořekost zaplatil na nějaké té gilotině, a nejlépe na exekuci provedené  veřejně, jen at´ se lid bojí, jen ať se třese strachy, at´ vidí, že ta spravedlnost tu pracuje neúprosně.

  Ale vraťme se k elektrárně Adularya, kde těch 12 miliard není jen potenciální příjem nějakého balíku špinavých peněz drogových bossů, ale je to skutečná ztráta, kterou musel český daňový poplatník vydat ze svých kapes, aby zřejmě nasytil určité soukromé kapsy a nebo určité stranické pokladny.          

    Jen jako vsuvku uvedu, víte, co je zde úsměvné na této kauze? Když tu teď řada poslanců Parlamentu tvrdí, že je případ bitcoinů potřeba řádně vyšetřit, tak k tomu si dovolím doplnit svoji příhodu z nedávné doby. Je to cca měsíc, kdy jsem napsal na členy parlamentního Výboru pro bezpečnost dopis, kde jsem je informoval, že jsem byl odsouzen za případ Adularya, a že jsem jim dvakrát psal a nabízel jsem se jim, že přijdu do jejich výboru, a když mi dají hodinu času, tak že jim představím svoje argumenty proti tomu, aby byl případ Adularya na policii odložen. Moje nabídka byla: „dejte mi hodinu, a buď vás přesvědčím a nebo nepřesvědčím“ a pak třeba odejdu jako spráskaný pes. Ale ani mi z tohoto bezpečnostního výboru neodpověděli. Já jsem zde na stránce Vaše Věc uveřejnil svůj otevřený dopis na členy tohoto výboru:  

Otevřený dopis členům Výboru pro bezpečnost (případ Adularya) | Blogy Vaše Věc

    Popravdě řečeno, zareagoval jen jeden poslanec z tohoto Výboru, nebudu říkat jeho jméno, a ten mi sdělil, že oni jsou zákonotvůrci, a že tedy korupce nepatří do jejich náplně práce, jen ty zákony. Teď mám nutkání zlomyslně napsal onomu poslanci, proč se tedy v Parlamentu zabýváte kauzou bitcoinů, a proč poslanci teď říkají, že je kauzu bitcoinů třeba řádně vyšetřit, vždyť to nemá se zákony, co dělat, takže to přece nepatří do vaší náplně práce. Nenapíši poslanci nic, protože oceňuji, že tento člen Parlamentu jako jediný nebyl natolik nadutý, aby mě ignoroval.

    To není celá ta moje parlamentní anabáze. Je to tak možná rok, co jsem napsal také na Kontrolní výbor Parlamentu, aby požádali Nejvyšší kontrolní úřad o provedení prověrky na to, jak se tenkrát v roce 2010 schvaloval na České exportní bance úvěr na projekt Adularya. Když si mi stěžoval turecký investor, že po něm chtěli na České exportní bance docela kulatý obnos za to, že mu tenkrát schválí úvěr cca 12 miliard Kč na projekt Adularya, tak tam určitě bylo něco v nepořádku v době, když tady vládla rozpočtová odpovědnost.

    Navštívil jsem osobně v roce 2018 Nejvyšší kontrolní úřad a tam mi vysvětlili, že sice o kontrolu na způsob schválení úvěru na projekt Adularya na České exportní bance u nich požádat mohu, ale že ta moje žádost nemá žádnou váhu. Oni prý jsou orgánem Parlamentu a Senátu, a že tedy je o nějakou tu prověrku dodržování příslušných předpisů musí požádat některý z těchto orgánů. Tak jsem si cca před rokem vzpomněl na doporučení onoho Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) a požádal jsem Kontrolní výbor Parlamentu, aby požádal NKÚ o provedení této prověrky. Z tohoto kontrolního výboru mi dali na moji žádost negativní vyjádření, ale alespoň odpověděli, na rozdíl od Výboru pro bezpečnost.

   Jen si vybavuji v hlavě, že někteří pisálkové mívají ve zvyku radit, prý: „pište svým poslancům“, a já k tomu doplním, jen jim pište, oni vás mají, no víte kde.  

    Ale vraťme se k případu Adularya. Co bych tu chtěl dnes představit, je článek ze švédského tisku z roku 2022, kdy autor tohoto článku tu prokazuje až nebývalou znalost podstaty případu Adularya.  

    Zde je ten zmíněný článek:

Turkish President Erdoğan's cronies defrauded Czech bank of over 400 million euros - Nordic Monitor

    To nejpodstatnější v tomto článku je, že autor – švédský Turek se podivuje na tím, proč se Česká exportní banka (ČEB) vzdala svého nároku se dožadovat po Turecku částky 416 milionu EUR, jako části úvěru, jehož splacení měla ČEB jištěnu hodnotou sesterské firmy tureckého investora – společností NAKSAN PLASTIK. Česká exportní banka si v roce 2010 nechala ocenit tuto sesterskou firmu NAKSAN PLASTK a hodnota tohoto podniku musela být alespoň oněch 433 milionů EUR, když tuto firmu Česká exportní banka přijala jako záruku za splacení celého úvěru. Tak proč o předání této firmy NAKSAN PLASTIK českému státu český stát Turecko nepožádal a nebo se o tuto firmu v roce 2022 nesoudil, když se dojednávalo toto prodejní schéma elektrárny Adularye? Proč se český stát vzdal této hodnoty 416 milionů EUR a smířil se s příjmem jen 1,7 miliardy korun za prodej pohledávky, která měla cenu 553 milionů EUR? Všechny tyto hodnoty najdete v tomto článku.

    Já vám ten důvod řeknu, proč se český stát s Tureckem (ten turecký investor byl v roce 2016 znárodněn) v Londýně nesoudil, jak se tomu diví onen Turek ze Švédska. Protože by ten soud v Londýně jednoznačně prokázal, že celý ten projekt Adularya zkrachoval jen kvůli tomu, že český generální dodavatel nainstaloval na elektrárně vadně vyprojektované kotle od rakouské firmy Andritz.

    A to se přece nechtělo vědět, protože by to dalo za pravdu mně, který tvrdil, že bylo zcela jasné od uvedení kotle č. 1 na elektrárně Adularya v Turecku v roce 2016 do provozu, že ty celkově dva kotle jsou špatně technicky navrženy a byl rok na to, aby český generální dodavatel / český stát toto zařízení u rakouského dodavatele kotlů reklamovali, a oni tak neučinili.  

    Ten Turek žijící ve Švédsku má jednu velkou výhodu, že nežije v českém „demokratickém“ prostředí, tady by si za tento článek vysloužil podobný trest, jako jsem si ho vysloužil já.  

   Kdekdo tu nadává na socialismus, já mohu říci se znalostí věci, že kdybych za socialismu sepsal tento analytický materiál o obsahu cca 400 stran na policii o tom, co se událo na tomto celém projektu Adularya, který vedl ke škodě 12 miliard korun čistého, a nebo 14 miliard korun hrubé ztráty, tak by na základě těchto mých analýz si šlo sednout do chládku, tak odhaduji 6 lidí. Zde v této tzv. „demokratické společnosti“ za tohoto tzv. „demokratického režimu“ to budu já, kdo si nakonec půjde sednout do chládku, a nikomu to zde v této společnosti nepřijde jako nepatřičné. Jediným, kdo o tomto mém odsouzení u Městského soudu Praha napsal článek, byla Naše Pravda, těm ostatním „demokratickým médiím“ a „demokratickým stranám“ to bylo šum a fuk, přesto, že jsem ta média pozval na svůj soud.

   Kdyby někdo chtěl tvrdit, že přece nemohu očekávat, že někdo bude tento článek hledat ve švédském tisku, tak mu namítnu, ale vždyť my jsme s redaktorem Ekonomického deníku převedli tento článek ze švédského tisku do českého mediálního prostředí, viz:

Turecký novinář v exilu popsal, jak Erdoganovi kumpáni obrali Česko o 12 miliard - Ekonomický deník

   Nenechte se však odvést od podstaty věci, ten Turek ze Švédska trpí patologickou nenávistí vůči Erdoganovi a tak mu připisuje různá neřádstva, která mu nepatří. Tím neřádem zde byla česká strana, která vynaložila veškeré své úsilí na to, aby český daňový poplatník na sebe převzal celou škodu za rakouskou firmu Andritz.

   Zde jsou některé pasáže z tohoto článku přeloženy to Češtiny:

"Zdroj, který má důvěrné podrobnosti o jednáních, řekl Nordic Monitoru, že česká banka prodala půjčku Doruku za 70 milionů eur, přičemž 20 milionů eur bylo zaplaceno předem a zbytek měl být zaplacen v měsíčních splátkách po milionech eur. Celkový dluh převedený do vlastnictví Doruku činil 485 milionů eur, což znamená, že banka se vzdala 416 milionů eur."

"V sofistikovaném schématu "drancování", které zahrnovalo nestoudné zneužití moci v horních vrstvách turecké vlády, spolupracovníci zkorumpovaného prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana podvedli Českou exportní banku a její pojišťovnu EGAP o více než 400 milionů eur."

"Podle zdrojů, se kterými Nordic Monitor mluvil, je celé schéma součástí většího zločinného spiknutí připraveného mocnými lidmi v Turecku s vazbami na prezidentskou kancelář za účelem podvodu tureckých a českých daňových poplatníků."

   Možná, že podobným jazykem budu jednou mluvit i já z ciziny o této české vládě, až mě tato vládní sestava svým neustálým soudním stíháním donutí k odchodu z této země.

Miroslav Kelnar