Cuba sí, jankovitá řešení

1.3.2026 12:26

Co chvíli začínalo nepřátelství, někdy ho začínali silnější vůči slabším, jindy útočnější vůči klidnějším. Obvykle vítězství vedlo k odebírání svobody poraženým – bývali zbaveni vlivu svých dosavadních vládců, nebo i museli přestat jednat po svém, tradičním.

ver. 3.3.2026

Vzít druhým svobodu? Agresivním zájmem o druhé si vítěz přidává nebo ubírá pozdějších problémů.

• Přidává … koloniální Británie došla ke své dnešní odnárodňující situaci

• ubírá … vítězství Sovětského svazu nad nacismem.

Kdo útočí na druhé, aby si je podrobil, jedná v souladu s pudem – zmocňovat se. To je nám zřejmě vestavěné – proto je pud nesvobodou.

Nejsilnější duchovní člověk by odolával kdekterému pudu a byl by nesobecký, až by se bezmocný vytrácel ze Země?

Lze uvažovat jinak. Nesobecký člověk může získávat úspěchy, třeba i moc, protože - spíš než ten sobec - podvědomě dělává to, co bývá v souladu s dlouhodobým Osudem. Tím se dostává k nadčasovým výsledkům, protože Osud usiluje o spravedlnost. Má větší pravděpodobnost vhodného jednání - i když mnoho dalších vlivů je podmiňováno našimi málo znalými materialistickými společnostmi.

Kuba

Ostrovní Kuba je svým občanům málo svobodná. Ovšem lidé tam mají možnost jednat svobodně, rozhodovat podle sebe:

• Poslouchat, a vážit si zatuchlého.

• Povstat a začít násilí.

• Anebo se najde skupina občanů, a pokusí se usilovat o vylepšení strnule vedeného státu.

ČSSR 1968

U nás v Československu chystal vylepšení slovenský „diktátor“ 60. let, Alexander Dubček (1921-1992). Roku 1967 hledal a nalézal v Praze podporu u několika jiných papalášů k odstavení Antonína Novotného – prezidenta a představitele KSČ. Byl to převrat mezi politickými špičkami, tím trochu podobný sundání N. S. Chruščova v SSSR na podzim 1964.

Odstranit Novotného z obou funkcí se povedlo, jenže pokus o obrození socialismu byl vedený k neúspěchu již od podzimu 1967. Skrytě určený „shora“.

Část občanů žije s představou Dubčeka jako málo schopného politika, jenže československý neúspěch předurčily nadčasové souvislosti. Narozdíl od například Václava Havla či Volodymyra Zelenského byl politikem každým coulem, jak sdělovali jeho blízcí kolegové. Už původně byl jakoby „disident“ – bojující účastník Slovenského národního povstání roku 1944, ve kterém byl dvakrát raněný. Kde zahynul jeho starší bratr. Sám později měl různé politické funkce.

_______________

Alexander Dubček. Člověk v politice (1990-1992) - Hubert Maxa. Vyd. Kalligram, 1998
První bylo hluboké sociální cítění. Je červenou nití táhnoucí se celým jeho životem. Bylo založeno na těžkých životních zkušenostech a poznání nespravedlivého uspořádání věcí lidských. S trpkostí vyprávěl o osudu Dubčekových po návratu z USA, když je nechtěli nikde přijmout, aby se mohli usadit. Až teprve v Uhrovcích našli svůj nový domov a Alexander v domě, v němž se před lety narodil slovenský buditel Ľudvít Štúr, rodný dům. s. 19

_______________

Svoboda

Je diskutabilní současný pozemský názor na svobodu. Tam a tam diktátor utlačuje svůj lid? Pak silnější vtrhne do cizí země, a politika svrhne - protože si tím sám nějak pomůže. Jenže svoboda víc značí: nechat být (laisser etre).

Indie má být vděčná Osudu? Zotročující kolonialismus pak, po osvobození, pomohl k výhodnějšímu zařazení do 2. poloviny dvacátého století, a to i zásluhou široce osvojeného jazyka anglického?

Jenže svoboda značí takový vývoj lidu, který je logický, vlastní, jdoucí dál bez cizího utlačování. Kdežto silové podrobení, nasazení jařma, poškodí svobodný vývoj toho kterého národa, ublíží jeho vývoji. A pak v dalším pokračování pokračuje trochu poškozený. Nad tím, jako účastníci dlouhodobých procesů, nemíváme nadhled. Stěží prohlédneme. Materialismus chápe jediný výskyt na Zemi a proto méně doceňuje budoucnost, zakřivení ve vývoji národa – kdovíkdy napravované. Přitom, tak jako lidé – jedinci jsou důležití pro osudy svého národa, a bývají obětovaní ve válce ku prospěchu celku, tak i národy jsou důležité pro vývoj celého lidstva na oběžnici, a třeba i dávají obrovské oběti k udržení prospěšné civilizace. Viz druhá světová válka a i novější.

Optimální chod světa ponechává národům svobodu. Pokud neohrožují své okolí, pak dle svého uspořádání je ostatní nechávají jít třeba i do záhuby. Když se loď převrátí, okolní jí jdou na pomoc, ale když si někdo naprosto sám vybere svoje postupy – pak nikoliv. Provazochodci nebráníme přecházet po laně mezi dvěma mrakodrapy. Horolezec ať se sám ohrožuje nebezpečím. A stát si svobodně zavede kolísající bitcoiny, nebo pořídí úročené papírové dluhopisy namísto neúročeného zlata.

Tvrdé úspěšné socializující Fidelovy postupy měly něco společného s dávnou Bugulmou a Raúlovy pokusy o ekonomické uvolňování zase s dávným jeho kamarádem z dětství.

Spojené státy nejsou ohrožené státečkem ostrovní Kuby, nepotřebují do ní zasahovat. I když – kdysi cítili ohrožení američtí největší farmáři a to skrz úspěchy archetypálního družstva – Agrokombinátu Slušovice. Až prý se postaral sám přátelský český prezident; rychle muselo skončit.

Je to zaostalý způsob vztahů mezi státy – nenechat druhého, ať se vyvíjí po svém a bránit mu ve volném obchodování.

Život Kubánců

30. 9. 2017 17:19
„Fidel byl lidský. Drobný černý obchod přehlížel. Věděl, že si lidé nějak musí přivydělat.
Zato Raúl, to je jiná. Docela dost lidí s jeho politikou nesouhlasí a občas se konají i malé demonstrace. Učitelé ztrácejí práci, lékaři pomalu také, armáda staví luxusní hotely a všude jsou kamery. Ne, aby hlídaly bezpečnost v zemi, ale aby špiclovaly Kubánce. Bojím se, jak tohle skončí,“ prohlásil padesátník Joaquin, prý učitel bez práce." [1]

08. 03. 2018 4:47
Ovšem na Kubě jsem nepoznal režim zlomených lidí, kteří se otáčejí přes rameno, jestli je někdo nesleduje. Viděl jsem systém, ve kterém žijí lidé hrdí na to, co se jim podařilo vybudovat přes 60 let trvající embargo a agresi ze strany supervelmoci. Lidé si jasně uvědomovali, čeho dosáhli v oblasti školství a zdravotnictví. Vysoká úroveň bezpečnosti a nízká úroveň kriminality, to je něco, v čem je Kuba v prostoru Střední a Jižní Ameriky výjimečná, ať už je člověk na vesnici nebo v nočních uličkách Santiaga, plných podnapilých, veselých Kubánek a Kubánců. Nefalšovaná podpora místních lidí něčemu, čemu oni říkají revoluce, mě utvrzuje v tom, že tento národ dokáže odolávat tlaku globalizace ještě dlouho. Jim nebyl režim vnucen tak jako středoevropským národům po druhé válce. --- [2]

xx.xx.20xx

Navštívil jste nějakou zemi Latinské Ameriky?
Domnívám se, že lidé tam jsou společensky na vyšší úrovni, než jsme my tady. Potkal jsem přímo na Ostrově svobody i turisty třeba ze západní Evropy, kteří se shodli se mnou na tom, že nepřejí Kubě změnu směrem ke konzumní společnosti.
Proč?
Protože když poznali kubánskou společnost a to, jak se tam k sobě lidé chovají, a když toto srovnali se společností konzumní, tak nemohli myslet nic jiného. Cestoval jsem tam s mladým párem odněkud ze Švýcarska a mladík z oné dvojice se mi svěřil, že ho nejvíce překvapilo to, že na Kubě necítil žádnou xenofobii, žádný rasismus. Samozřejmě, že samotné Kubánce přitahuje i konzum, ale na druhou stranu si uvědomují, co všechno jim to může přinést, protože jejich společnost je skutečně vzdělaná. [3]

16. 3. 2021
„Pablo vysvětlil, že většina Kubánců tráví dny s bolestmi v žaludku, protože i když nikdo nejde spát bez jídla, realita je taková, že mají přístup k velmi jednoduchým základním potravinám a jen v malém množství. Mléko je vzácné, lidé s malými dětmi dostávají jeden litr týdně. Maso je pouze pro vládní činitele. Kubánci žijí z ovoce, z chleba bez ničeho a z kávy.
Když jsem se zeptal, zda tu situaci nezpůsobuje embargo USA, reagoval protiotázkou, proč tedy obětovat celou populaci jménem tvrdohlavé ideologie, která už 60 let drží obyvatelstvo jen mírně nad hranicí chudoby. Proč nenechat obyvatele Kuby rozhodnout, jakou vládu chtějí? A uzavřel: „Pokud je to tak dobrý systém, tak proč proti němu není povolena opozice? Pokud jsme vzdělaní, proč bychom se nemohli rozhodnout sami? Zdraví a vzdělání bez svobody je jako jídlo bez vody,“ opakoval.“ [4]

Jenom pozor na chamtivost, zásadní chtíč po snadném životě na úkor druhých lidí.

30. ledna 2022
Ostrovní stát se potýká s hospodářskými těžkostmi, které zavinila nejen pandemie, ale kubánské zdravotnictví funguje mimořádně. Komunistický stát dokázal naočkovat víc než 90 % svých obyvatel proti koronaviru, včetně třetí dávky, a to jednou ze dvou vakcín domácí výroby, píše deník Guardian.
Prohlásil to už generál Máximo Gómez, klíčová postava kubánských bojů za nezávislost na Španělsku v 19. století: „Kubánci buď laťku nepřekonají, nebo ji přeskočí s ohromnou rezervou.“
O půldruhé století později bonmot stále platí. Lidé mají problém sehnat chleba, ale takřka všichni už jsou očkovaní proti koronaviru, epidemii Kuba dokázala z hrozivých čísel srazit na minimum. Aspoň první dávku dostalo ke 3. lednu 92 %; do konce ledna už prakticky všichni dostali tři dávky. Vyšší proočkovanost v přepočtu na obyvatele hlásí jen maličký Gibraltar, jak vyplývá z dat na portálu Our World In Data. Ovšem tam statistiku zkreslují Španělé, kteří chodí očkovat přes hranici.
Soudruzi neudělali chybu
„Že by Kuba s pouhými 11 miliony obyvatel a nízkými příjmy mohla být biotechnologickou velmocí, může být pro lidi třeba z firmy Pfizer nepochopitelné, ale na Kubě to je možné,“ konstatuje John Kirk, --- v kanadském Halifaxu.
Vládci Kuby od začátku pandemie věděli, že i pokud se velkým farmaceutickým firmám podaří vyvinout proti novému koronaviru vakcíny, na mezinárodním trhu si je jen tak nepořídí, stejně jako většina latinskoamerických zemí. A tak se hned v březnu 2020 dali kubánští vědci do práce.
---
Biotechnologický výzkum na Kubě začal už roku 1981 – jen pět let po založení vůbec první firmy v tomto oboru na světě, Genentech. A když se rozpadl Sovětský svaz, komunistický vůdce Fidel Castro do odvětví dal miliardu dolarů. „Každý racionální poradce by mu řekl, že to není správná doba na investici takových zdrojů do něčeho, co by mohlo nést ovoce možná za 25 let. A hle, ovoce investic do biotechnologií dnes zachraňují životy,“ říká Gregory Biniowsky, právník působící v Havaně. ---
„Ta země má tendenci opravdu dobře zvládat velké věci, zato je příšerná v každodennostech,“ dodává Hal Klepak, --- A připomíná, kterak komunisté zvládli zavést elektřinu po celé zemi ani ne za deset let nebo vymýtit negramotnost za dva a půl roku. ---
K těm neúspěšným veleprojektům se řadí třeba snaha o rekordní úrodu cukrové třtiny roku 1970 – pracovníci odevšud chodili na brigády, aby se sklidilo deset milionů tun, což ale paralyzovalo ostatní odvětví a způsobilo chaos v celém hospodářství. ---
Kuba jako lékařská velmoc
Může se odvolávat na slavnou historii – třeba epidemiolog Carlos Finlay, po němž se jmenuje vakcínový ústav, na přelomu 19. a 20. století zásadně přispěl ke zkoumání žluté zimnice, když správně usoudil, že ji šíří komáři.
V 50. letech, čili před komunistickou revolucí, byla Kuba na světové špičce v řadě zdravotnických ukazatelů, Castro a spol. v tom pokračovali. Dnes má země v poměru k populaci nejvíc doktorů na celém světě: Na tisíc obyvatel 8,42 lékaře - data Světové banky. dvakrát víc než Česká republika a třikrát víc než USA. Péče je pochopitelně pro všechny Kubánce zdarma.
V cizině, například v Africe, působí na misích desetitisíce kubánských lékařů a sester, kteří režimu vydělávají tvrdé měny. V březnu 2020 vyrazili dokonce do Itálie, prvního evropského ohniska covidu-19.
--- „Nejsou antibiotika, nejsou prášky na bolest, došly skoro všechny základní léky,“ --- Márnice byly přeplněné. S kritikou vlády se nezvykle ozývali i sami doktoři.
„Americké sankce měly hanebný, ba smrtící dopad na schopnost Kuby zvládat novou vlnu,“ kritizovala Gail Reedová, --- Medicc Review. ---
--- Navíc tamní vakcíny není nutné extrémně chladit jako některé americké a evropské. [5]