Jízlivá drzost premiéra Nečase

Protože se chystají protesty odborářů, rád bych se ještě k oblasti práce, která je alfou a omegou odborářské činnosti, rád vrátil. U nás je situace taková, že odboráři jednoho podniku, zabývajícího se stejnou činností, zvesela vydělávají na odborářích jiného podniku. Pak o nějaké jednotě, solidaritě a tahu odborů na branku, nemůže být ani řeči. Např. zaměstnanci v dopravě dostávají u nás v různých podnicích za stejnou práci různě vysoký tarifní plat. V mnou zmiňovaném Norsku něco takového není možné. Každá práce tam spadá do jedné ze čtyř kategorií, odstupňovaných podle přesně daných kritérií náročnosti té které profese. Tak se nemůže stát, že by např. zahraniční dělník, pracující jako řidič autobusu, pobíral u nějaké soukromé firmy zlomek platu rodilého Nora, zaměstnaného v městském dopravním podniku. Diametrálně se tam liší i politika zaměstnanosti. Zatímco u nás je v DPP příplatek za práci přes čas jednotně stanoven na směšných 25%, takže podnik nemá zájem zaměstnávat další řidiče, čímž by se snížila rostoucí nezaměstnanost, tak v Norsku jsou ze mnou výše zmíněného důvodu příplatky za přesčasovou peáci velmi vysoké a pohybují se v rozmezí 50 - 150% v závislosti od denní doby.\r\nA zatím to vypadá tak, že tyto nesrovnalosti nechávají naše odbory ledově chladnými.

Komentář Jana Duby není od věci, alespoň jak já vídím situaci v odborech. Co se týče členství, tak bude určitě klesat i z důvodu zavádění tzv. smluvních platů, které nejsou garantovány KS. Proti tomu by se odbory měly velmi razantně postavit, protože smluvní platy atomizují zaměstnance a každý se stará jen sám o sebe. Na smluvní platy odbory nemají vliv. Proto je nyní taková snaha je zavádět.\r\nCo se týče platících členů a nečlenů, kteří se jen vezou, tak to není docela pravda. Odbory dostávají od zaměstnavatele na činnost poměrnou částku podle počtu svých členů i za zaměstnance, kteří nejsou členy odborů. Lidé, kteří ale nejsou v odborech, nemají nárok na levnější odborovou rekreaci, dárek k vánocům, či levnější volání mobilem, které odborům poskytují operátoři, dále právní zastupování od odborů. To mají jen členové, ale to nesmí být podstatou dnešní odborové činnosti. Bohužel to dnes vypadá tak, že vlastní náplň práce odborů, tedy ochrana zaměstnanců, mzdové, sociální a zaměstnanecké jistoty zaměstnanců (včetně délky pracovní doby a odchodu do důchodů, zdravotního zajištění, rehabilitací, prevence, lázeňské péče), se nedaří odborům naplňovat. Za posledních dvacet let je zřetelný stálý pokles jednou získaných pozic. Přirozenou reakcí lidí je, že ztrácejí víru ve schopnost odborů (i při počáteční prakticky 100% organizovanosti), ale i ochotu, se jich účinně zastat. Čez, banky a další lukrativní firmy, to dokáží i bez odborů - nadstandardní rekreace, stravování, příspěvky na dovolené, vánoce apod. V DPP, kde je stále v průměru vysoká odborářská organizovanost, zaměstnanci nic z toho nemají, ba právě naopak, soustavně přicházejí o jednu jistotu za druhou. Chtějí-li odbory přežít a mít pro všechny zaměstnance skutečný význam při obraně jejich zaměstnaneckých jistot, musí velmi rychle přehodnotit způsob práce se zaměstnanci.

V odborech nemusí být platící masy. Tak tomu bylo dřív a s důsledky se potýkáme podnes. Odbory mohou být malé, musí mít ale důvěru lidí a být akceschopné. Já odbory nechápu jako živnost pro sekretariáty, ale především jako službu lidem.