Josef Gruber a Obzor národohospodářský III.

 Úvod

Vůdčí postava českého hospodářského obrození Albín Bráf načrtl v r. 1906 svou představu vzniku a fungování Národohospodářského ústavu při České akademii ve svém programovém článku jako instituce, která má usilovat o zvelebování národo­hospodářské činnosti lidu českého ve směrech praktických, pře­devším povzbuzováním k pokroku ve všelikém oboru, výrobní techniky (průmyslu, zemědělství a hornictví) i obchodu péčí o lepší zdatnost v oboru vyšších úkolů samostatného podnikání. V tomto smyslu ve vztahu k mladým mužům národnosti české, kteří osvědčili, již také prakticky kromobyčejnou schopnost v nějakém oboru výrobní techniky neb obchodu, byl formulován úkol podporou mravní i hmotnou usnadňovati po­byt ve vynikajících místech výrobních neb obchodních za tím účelem, aby se utužili v příslušné odborné technice a získali rozhledu a zvýšené schopnosti podnikatelské zaměstnáním v oborech zvláště pokročilých a bezprostředním vnímáním života a ruchu důležitých prostředí výrobních a obchodních, tak aby potom mohli získaných zkušeností ve vlasti své plodně zužitkovati. Tento hlavní a podstatný úkol má tvořiti evidence talentů, aby každý mohl býti postaven ve chvíli potřeby na pravé místo, a uvádění mladých, snaživých a schopných lidí do prostředí ná­rodohospodářsky nejpokročilejších, aby tam sáli do sebe ducha podnikatelské zdatnosti. Není sice výslovně řečeno, že místa, kam se mají mladé takové talenty na zkušenou vysílati, musí býti místa v cizině, ale budou asi především vysílány do míst zahraničních. Také tento úkol jediný bude vyžadovati značnějších hmot­ných prostředků, neboť sotva bude dosti takových uchazečů, kteří by se mohli vypraviti do ciziny na vlastní groš. Bude asi povětšině třeba dáti jim spolu pomoc hmotnou, byť se i s tím účto­valo, že nejeden nalezne placené místo ve vhodném závodě zahraničním a tak spolu najde tam aspoň částečné obživy. Pro­středky hmotné jsou pro počátek zabezpečeny sumou okolo 300 000 korun, jejichž výnos z části největší bude obracen na dotyčné podpory cestovní.[1]

Založení Národohospodářského ústavu

Stanovy ústavu, vypracované panem profesorem Bráfem za spolupůsobení presidenta České Akademie stavitelského rady Josefa Hlávky, a jakožto dodatek ke stanovám České Akademie touto Akademií přijaté, byly ze dne 23. října 1906 schváleny.  Současné bylo stvrzeno panov­níkem prvních 17 řádných členů Národohospodářského ústavu valným shromážděním České Akademie jmenovaných. Podle stanov konala se dne 6. prosince 1906 první schůze prvních 17 členů Národohospodářského ústavu, v níž zvolen byl přípravný komitét pro volbu členů dalších, na základě usnesení poradní schůze tohoto komi­tétu ze dne 13. prosince 1906, k níž i všichni ostatní členové měli pří­stup i právo činiti ústně či písemně své návrhy, byla pak ve schůzi dne 19. prosince 1906 zvolena písemným, hlasováním druhá třetina řádných členů a zároveň usneseno navrhnout příštímu shromáždění obou třetin členstva, aby na místě zbývajících 16 členů bylo voleno zatím 6 dalších členů a aby deset volných míst bylo ponecháno pro ony pracovníky, které po­volati ukáže se žádoucno. Dohromady nakonec bylo zvoleno 50 členů. Dne 3. ledna 1907 byla konána schůze prvních dvou třetin, v níž ve smyslu návrhu schůze předchozí zvoleno bylo ještě 6 členů, takže celkový počet řádných členů obnášel 40. Dne 10. ledna byla konána za předsednictví nejvyššího zemského maršálka knížete Lobkowicze schůze veškerých (40) řádných členů, na které zvolen presidentem ústavu stavební rada a president České Akademie Dr. techn. Josef Hlávka, presi­dentovým náměstkem dvorní rada prof. Dr. Albín Bráf a generálním jednatelem doc. Dr. Josef Gruber.[2]

Činnost Národohospodářského ústavu

Národohospodářský ústav při České Akademii zahájil v r. 1907 navenek vlastní činnost poskytnutím prvých cestovních stipendií k delšímu pobytu a zaměstnání na vynikajících místech výrobního a obchodního ruchu v cizině k odbornému zdokonalení se v určitém oboru výrobních technik nebo obchodu. Cestovní podpory byly uděleny v obnosech od 400 do 2000 korun, pro dosažení účelu žadatelem zamyšleného co možná dostačujících, přičemž se předpokládalo, že uchazeči překonavše nesnáze prvních dob bytu v cizině opatří si zaměstnání jim výživu zcela nebo aspoň zčásti poskytující. Další podpory byly vypsány v červenci 1908. Podpory se nedávaly na krátké studijní cesty, a také byli odmítáni žadatelé, kteří stupněm vzdělání zde nabytého i svými znalostmi jazykovými neposkytují záruky, že by v cizině získali zaměstnání. Podpory byly poskytnuty do Anglie, Francie, Německa, Švýcarska a Severní Ameriky. Prostřednictvím svých členů a důvěrníků i rakouskouherských konsulátů v cizině Národohospodářský ústav pečoval o to, aby se jeho stipendistům dostávalo se v jejich snaze i vhodné morální podpory.[3]

Změna stanov v r. 1909

Národohospodářskému ústavu se podařilo soustředit přední české praktiky ze zemědělství, průmyslu i obchodu. Na sborovém zasedání 16. června 1909 byl přijat návrh generálního jednatele Dra Grubra, aby podpory k cestám na zkušenou mohli býti v pozoruhodných případech poskytovány také ženám české národnosti za týchž předpokladů a podmínek, které jsou stanoveny pro uchazeče mužské. V době, kdy vývoj od­straňuje přečetné dosavadní přehrady mezi pohlavími, nejevilo se vhodným vylučovati z účasti na stipendijní akcí zásadně ženy, tím spíše, že u leckterých odvětvi výrobních, zejména zemědělských a průmyslových, mohou se uplatniti a uplat­ňují se ženy se stejným, po případe i větším úspěchem než muži. Myšleno tu nejen na vlastní hospodářství polní a jeho vedlejší výroby (zahradnictví, zelinářství, zpracování ovoce, sýraření, máslařství atd.), nýbrž i na leckterá průmyslová odvětví ženám svědčící (výroba šatů a prádla, modistství, ozdobnictví, krajkářství, pletařství, kartonážnictví apod.) i na činnost obchodní.

Dále byl přijat návrh, aby bylo představenstvo Národohospodářského ústavu zmocněno pro ony případy, kde běží o rychlé zachyceni příznivých příležitostí k pobytu a zaměstnání v cizině, poskytnout mimořádně cestovní stipendia po předsevzatém šetření a dobrozdání odboru k návrhu presidia se zkrácením řízení jinak předepsa­ného, jsou-li pro udělení podpory dány veškeré podmínky věcné, stano­vami předepsané, a když by jinak cesta uchazečova sama nebo účel její byl zmařen. Tato mimořádná stipendia se smějí udělit jen na dobu nej­déle 6 měsíců a musí býti se zevrubným odůvodněním sdělena nejbliž­šímu sborovému sezení, které pak rozhodne o eventuálním jejich pro dlouženi. Návrh tento odůvodněn již dosavadní králkou zkušeností, že nejtěžším druhdy oříškem při vysílání mladých lidi do ciziny jest dosa­žení vhodného místa v cizinu a že při bezvýjimečném zachovávání dosa­vadního postupu některým uchazečům, jimž příhodná místa se naskytovala, nebylo možno stipendium tak v čas uděliti, aby nabízená místa mohli přijmouti, kdežto naopak jiní uchazeči stipendiem obdaření nemohli ho použiti, jelikož se jim nepodařilo v cizině zaměstnání, třebas i neplace­ného, dojiti. Konečně byl přijat návrh, aby při Národohospodářském ústavu byl založen a soustavné veden členský archiv, který by svým pravidelným, úplným a objektivním vylíčením zejména praktické působnosti členů ústavu měl nejenom vnitřní cenu pro ústav, nýbrž časem i pro dějiny našeho hospodář­ského vývoje a mohl býti jednou základem archivu české hospodářské kultury vůbec.[4]

Výsledky Národohospodářského ústavu ve výchově českých podnikatelek před r. 1914

První sti­pendium ženě obnosem 800 korun ke studiu textilnictví bylo uděleno v červenci 1909. První ženské stipendium uděleno bylo v létě 1909 ke studiu vkusu a technik oboru textilního v Německu a Švédsku, a když stipendistka o svém pobytu v Berlíně, v Kodani, Stockholmu, Lundu a v Ber­líně podala Národohospodářskému ústavu o studiích a poznatcích svých obsažnou zprávu, svědčící o zralém úsudku a praktickém postupu na cestě k odbornému vzdělání, poskytnuto jí v létě 1910 druhé stipendium na cestu na Slovensko a do Chorvatska k studiu význačných sta­rých prací ženských, jmenovitě tkalcovství, barvení přírodními barvivy a vyšívání, při čemž šlo zejména o oživení starých ručních prací českých a zaměstnání domáckých tkalců, vyšívaček a krajkářek.

Přirozeně bylo potřebí jisté doby, nežli se známost o přístupnosti cestovních stipendii Národohospodářského ústavu rozšířila. Ani jediné stipendium se nepotkalo s ne­úspěchem. Počínajíc pátým konkursem stipendijním v prosinci 1910, objevuji se žádosti ženských uchazeček již pravidelně. Žádosti se vztahovaly skoro výhradně k zemědělskému a průmyslovému od­boru. Úhrnem bylo na nových stipendiích i doplňcích uděleno od počátku působnosti Národohospodářského ústavu do konce 1913 ženským uchazečkám 27 stipendií obnosem 22.420 K, z čehož připadlo na odbor zemědělský 5 stipendií obnosem 3 320 K a na odbor průmyslový 22 stipendií obnosem. 19.100 K. Poměr žádostí ženami podaných a kladné vyřízených byl velmi příznivý. Dosud měl Národohospodářský ustav 15 stipendistek, 3 v I. a 12 v lI. odboru, některým uchazečkám se dostalo podpory opětovně.  Ženská stipendia odboru zeměděl­ského mela předmětem mlékařství, máslařství a sýrařství, chov hospodářských zvířat, lukařství a konservováni píce (Švýcarsko), drůbežnictví (Francie a Ně­mecko) a chlévní užitkovou kontrolu (Dánsko). V odboru průmyslovém převlá­dalo jednak textilnictví, jednak konfekcionářství a umělecký průmysl. V prvém směru stipendistky si vybraly tkaní a barveni látek (Švédsko, Dánsko a Německo), stávkařství a pletařství (Německo) a navrhování vzorku pro textilní průmysl (Francie). V ostatních zmíněných oborech zastoupeno je hlavně dámské konfekcionářství a modistství a cílem stipendistek je většinou Paříž jakožto směrodatné středisko těchto výrobních odvětví. Jedna stipendistka zvolila pobyt v Paříži a Londýně, aby nasbírala zkušenosti a dovednosti k založení dílny pro umělecký průmysl, zejména pro praktické a ozdobné umělecké práce ruční, látkové práce nábytkové, práce tepané apod., jiná věnovala se ve Švýcarsku výšivkovému a krajkářskému průmyslu.

V červnu 1911 uděleno stipendium k pobytu v Paříži pro zdokonalení ve vyšívání a vůbec v pracích dekorativních i v oboru umění toaletního, poznání cizího materiálu pro tyto obory a jeho nákupních pramenů, v červnu 1913 pak další stipendium do Francie ke studiu komposice vzorů pro tex­tilní průmysl. Od r. 1911 bylo uděleno několik dalších ženských stipendií k pobytu v Paříži pro dámské krejčovství a pro umělecký průmysl, hlavně textilní, i do Švýcarska k poznání různých technik vyšívačských, jme­novitě k návštěvě kursu vyšívačského v Lausanne, k pobytu v Saské Kamenici pro poznání tamějšího způsobu výroby stávkového a plete­ného zboží i pracovních a sociálních poměrů v tamním průmyslu, který převahou ženy zaměstnává, a další opět do Paříže k vzdělání v dekorativní kresbě v oboru uměleckého průmyslu, pak ve vyšívání, šití dámských šatu, dámského prádla, klobouků apod.

 Skoro všechny stipendistky vykázaly i teoretickou odbornou průpravu (školy průmyslové, umělecko-průmyslové, zemědělské) a při výběru přihlíženo bylo k těm, které již doma prokázaly jistou míru energie a podnikavosti. Dosavadní zkušenosti se stipendistkami byly velmi příznivé, podávaly pilně a svědomitě zprávy o svém zaměstnáni a po­krocích odborných, takže většině z nich byla původní stipendia i na další dobu prodloužena a cesta skoro všech setkala se dle dobrozdání odborných re­ferentů Národohospodářského ústavu s dobrým úspěchem. Mezi nevelkým dosud počtem bývalých stipendistek neschází ani již samostatných a úspěšně činných podnikatelek. Koncem roku 1913 byly v cizině za podpory Národohospodářského ústavu 4 stipendistky odboru průmyslového, 2 (po jedné z I. i II. odboru) stipendijní pobyt nenastoupily, ostatní již vyčerpaly stipendia.

Od počátku působnosti Národohospodářského ústavu do konce roku 1913 bylo schváleno cestovních stipendií v celkové částce 359 448 K, a sice po odbor země­dělský 75.803 K, průmyslový 185.035 K a obchodní 92.610 K. Počet všech sti­pendistů (nehledíc k tomu, někteří obdrželi stipendium opětovně buď jako doplněk původního nebo k jinému účelu) dosáhl do té doby čísla 390 (v od­boru zemědělském 103, v průmyslovém 197 a v obchodním 90). Obnos na sti­pendiích skutečně vyplacený byl ovsem menší, protože někteří stipendisté cesty nenastoupili, jiní se pro změněné poměry stipendia vzdali, jiní celého stipendia nevyčerpali. Od počátku působnosti Národohospodářského ústavu do 31. prosince 1913 bylo na cestovních podporách vyplaceno v odboru pro země­dělství a hospodářský průmysl 45.436 K, v odboru pro všeobecný průmysl a hornictví 124.769 K a v odboru pro obchod a bankovnictví 49.298 K, úhrnem 219.443 K.

Koncem r. 1913 bylo za podpory Národohospodářského ústavu na cestách a v praxi v cizině stipendistů odboru zemědělského 16, průmyslového 17, obchodního 4, dohromady 36 stipendistů. V odboru pro zemědělství a ho­spodářský průmysl zaujímalo první místo Dánsko jako cíl velké části stipen­distů. Z 27 udělených stipendii v r. 1913 připadlo 9, tedy celá třetina na Dán­sko. Vedle zemědělství v užším slova smyslu seznamovali se tu stipendisté jed­nak bezprostřední praxí na statcích, jednak pobytem na vysokých lidových školách hospodářských s chovem a výkrmem hospodářského zvířectva, kontrol­ním krmením, stájovou kontrolou, jiní mlékařstvím a máslařstvím, zejména i po stránce organisace odbytu, jiní drůbežnictvím a. vývozem vajec, někteří konečně buď samostatně, nebo ve spojení s jiným ještě oborem organisací družstevnickou. Po Dánsku nejvíce zastoupeno bylo Německo (8), kde se stipendisté věnovali zejména ovocnictví, zpracováni a zužitkování ovoce a zeleniny, dále zahradnictví, jeden speciálně ružařství, školkařství, pěstováni obilí a cukrovky, chovu a vý­krmu vepřového dobytka. Zahradnictví, ovocnictví (zejména i rychlení ovoce a zeleniny) a pěstováni rostlin okrasných bylo. Cílem několika dalších stipendistů, kteří se odebrali do Francie, Anglie, Belgie a Švýcarska.

V odboru pro všeobecný prů­mysl a hornictví byly zastoupeny mezi udělenými stipendii v r. 1913 tyto obory: V první řadě strojnictví a příbuzná odvětvi; sem spadají 3 stipendia pro Německo k stu­diu výroby strojů obráběcích, strojů výtažných, strojů parních a výbušných motorů a 1 stipendium do Francie k poznáni výroby benzinových motorů pro letadla. Dále bylo zastoupeno zámečnictví (Francie), soustružnictví kovu (Německo), elektrotechnika, zejména projektování a stavba elektrických drah přespolních (Švýcary), klempířství (Francie). Jedno stipendium uděleno k poznání technic­kého pokusnictví (zkoušení konstrukčního materiálu ke stavbě strojů, pro che­mické továrny, pozemní stavby a p.) v Německu. Stipendia textilní, mezi nimi pro výrobu vlněných látek, textilní vzorkařství, textilní holičství, barvířství a tiskařství, výrobu hedvábných látek, byla udělena pro Anglii, Francii, Rusko a Švýcarsko. Další stipendia se vztahuji se k těmto oborům: stavitelství a betonářství (Německo), plynárenství (Německo), dyhařství (Dánsko), truhlářství (Německo, Anglie, Holandsko), malířství dřev a písma (Belgie, Německo), rytectví a vý­roba ražených předmětů (Francie, Anglie), keramika (Německo, Francie), umě­lecký průmysl (Francie), sedlářství (Německo), dámská konfekce (Francie), vý­roba anglického pečiva »cakes« (Anglie). Hornictví zastoupeno stipendiem k zdokonalení v důlním vrtání pro Halič. V odboru pro obchod a bankovnictví přihlí­ženo bylo se zvýšenou přísnosti k tomu, aby se podpor dostalo jen takovým uchazečům, kteří prokázali delší odbornou praxi v určitém obchodním odvětví a kteří se také v cizině hodlali specializovat pro určitý obor, pro nějž přinesli si z domova dokonalou průpravu. Vedle zřetelů věcných a všeobecných, ply­noucích zejména z tendence po dělbě práce a specializaci, přispěly k zavedení tohoto postupu i některé nepříznivé zkušenosti s uchazeči, kteří bez takto určitě vymezeného a ohraničeného odborného zájmu do ciziny se odebrali a pak ne­zřídka tápajíce mezi různými obory ztratili z od' pro věci podružné vlastní cil své cesty, takže jim v některých případech další výplata stipendia na základě nedostačujících a o neúspěchu svědčících zpráv musila býti zastavena. Dvé sti­pendia udělena k studiu hospodářských poměrů; zejména odbytových podmínek a spotřebních zvyklosti s hlediska českých prospěchů vývozních, k navázáni obchodních styků i získání informaci na prospěch českého průmyslu a obchodu jednak do Ruska, jednak do Albánie, bankovnictví zastoupeno jedním stipen­diem k pobytu ve Francii, Anglii a Rusku. Také v roce 1913 vypsány byly dva všeobecné konkursy sti­pendijní, jarní a. podzimní, a vedle toho v neodkladných případech poskytnuta stipendia dle stipendijního řádu představenstvem. Celkový výsledek stipendijní akce za správní rok 1913 jeví se takto: v odboru zemědělském povoleno stipendii 32 obnosem 16.780 K, v průmyslovém 37 stipendii obnosem 26.580 K a v obchodním 21 stipendií obnosem 16.850 K, celkem ledy 90 stipendii obno­sem 59.210 K. [5]

Když vypukla válka v r. 1914, dlelo v cizině za podpory Národohospodářského ústavu celkem 40 stipendistů, a to 19 odboru zemědělského, z nichž 7 v Dánsku, 5 v Ně­mecku, 5 v Anglii a 2 ve Švýcarsku, 13 odboru průmyslového, z nichž 5 v Německu, 7 ve Francii a 1 v Itálii, a 8 odboru obchodního, z nichž 5 v Německu a po jednom v Anglii, Francii a Spojených Státech Ame­rických. Rychlý vývoj událostí překvapil většinu stipendistů dlících ve státech, s říší rakousko-uherskou znepřátelených, a znemožnil jim opustiti cizí zemi před uzavřením hranic. Byli — jak sdělili četní z nich v dopisech, zaslaných Národohospodářskému ústava přes ne­utrální země, hlavně Švýcarsko — zadrženi a internováni v různých místech Francie a Anglie.

Jednotlivým stipendistkám podařilo se sice buď hned s počátku neb později vrátiti se, třeba se značnými obtížemi a oklikami, do vlasti, kdežto stipendistům, kteří byli všichni v povinnosti odvodní, vojenské neb domobranecké, nepodařil se as návrat před koncem války. Těm ze stipendistů a stipendistek, kteří se přihlásili a udali místo svého pobytu, zasílal Národohospodářský ústav nadále peněžní podporu, nejčastěji prostřednictvím důvěrníků a obchodních přátel některých členů Národo­hospodářského ústavu v neutrálních státech. Poněvadž tu jde ve všech případech o nezaviněné prodloužení stipendistova pobytu za hranicemi, bylo usneseno, aby se dle potřeby vyplácelo stipendium třebas i nad původně povolený obnos internovaným stipendistům po celou dobu je­jich nuceného pobytu v cizině; ovšem posílání peněz spojeno s obtí­žemi. Stipendisté dlící v Německu vrátili se povětšině, následujíce buď vyzvání vojenského, nebo pozbyvše zaměstnání v podnicích, které pod tlakem nových poměrů leckde byly nuceny výrobu omezit, nebo počet pracovních sil zmenšiti. I v neutrálních státech, které pocítily rovněž, třeba ne v takové míře jako státy přímo zasažené, otřes způsobený vá­lečnou bouří, zejména v životě hospodářském, udrželi se pouze ojedinělí stipendisté. Válka Národohospodářský ústav velmi citelně v hlavním oboru jeho činností.[6]

 Další významné změny v přístupu ke vzdělání žen

Jak referoval v r. 1906 Obzor národohospodářský, tak státní správa vyučovací zamýšlela průmyslová učiliště otevříti ženám daleko širší měrou, než tomu bylo doposud, a vykonala k tomu cíli šetření jednak po stránce pedagogické, jednak po stránce národohospo­dářské a sociálně politické. V době, kdy přístupny jsou ženám četné obory stadia vysokoškolského, nebude zajisté zásadních námitek proti všeobecnému připuštění žen na školy průmyslové, a nutno jen zkoumati, ve kterých oborech hospodářského života a u kterých kategorií škol jest otázka tato řešení nejbližší. Skutečnost, že možnost výdělečná ne­roste stejnoměrně s nabídkou sil  a že kdyby pojednou průmyslová uči­liště stala se dívkám přístupnými, nebyla by jim ještě dána možnost, aby po absolvování školy na podkladě nabytých vědomostí se vyživily, na­bádá tedy již sama k postupnému řešení. Není ovšem vyloučeno, že právě zvýšená nabídka poměrně levnějších sil pracovních' (po stránce sociálně-politické vždy povážlivá) povzbudí podnikavost a zúrodní ho­spodářský život. Nejnaléhavějším jest, zřizování povinných pokračovacích škol pro učednice všude, kde skutečná potřeba vyvolala zaměstnání dívek v živ­nostech, např. v krejčovství a modistství, kde posud o vzdělávání učed­nic pranic není postaráno. Školy odborné, školy průmyslové a umělecko-průmyslové dlužno otevříti dívkám postupně a to nejprve v těch obo­rech, kteréž jsou ženským silám povahou svou nejbližší. Jest to přede­vším široký obor uměleckého průmyslu, živností oděvnických, textilních, polygrafických, dílen potravinářských aj. Na ústředních umělecko­průmyslových školách a příslušných školách odborných bude tudíž dosti místa pro uplatnění se ženy, méně však ve státních školách prů­myslových, alespoň v dnešním jich organizačním rámci. Byť by však žena sotva byla s to s úspěchem zastávati funkci výkonné strojní inženýrky neb stavitelky, podobné jako se nehodí pro řemesla vedle duševní práce i značného fysického namáhání vyžadující (kovářství, zámečnictví, kamenictví atd.), přece by mohla i v oboru strojním a stavitelském býti dobrou pomocnicí kancelářskou při kon­struktivním rýsování, kreslení a podobných pracích, a v oboru chemickém nelze jí upříti způsobilosti obzvláště k úkonům laboratorním. O vysokých školách technických vláda šetření provésti neuznala. Ze stanoviska zájmů průmyslových dlužno ovsem úmysl statni správy vyučovací jen vítali a čelné obchodní a živnostenské komory, zejména komora pražská, zaujaly v otázce této stanovisko studiu žen na průmyslových učilištích příznivá.[7]

Brzo se ale ukázalo, že ani tyto změny nestačily. Aby se zmohly zvýšené válečné požadavky na železnice, byla zavedena větší pracovní ekonomie, jaká bude i v míru žádoucí, zjednodušením služby, změnou služebního rozdělení i prodloužením úředních hodin; přibráni zřízenci již pensionovaní a získány ve značném rozsahu sily ženské a mladistvé, ženy zejména k písařským pracím,, manipulační službě, v kancelářích k jednoduchým pracím, úřednickým, k obstarávání telegrafu, ženské dělnice ve skladištích, k lehčím pracím při udržování trati, k čistění vozů a lokomotiv, k nakládání uhlí a p., ojediněle k vytápěni lokomotiv, k leckterým těmto pracím ovšem jen na dobu války.[8]

 Závěr

Podle hodnocení soudobého autora nikoliv pro ženu v živnostenské organisaci, ale pro českou ženu podnikatelku ve velkém slohu nastal velmi příznivý obrat v Národohospodářském ústavu, který jí byl posud nedostupným. Z podnětu generálního jednatele profesora JUDr. Grubera bylo usneseno Národohospodářským ústavem při České akademii v pozoruhodných případech udělovat cestovní stipendia také ženám české národnosti za stejných podmínek jako mužům. Důvodem toho návrhu bylo, že jsou leckteré obory výrobní a výdělečné činnosti, ve kterých žena může podnikatelsky právě tak dobře, ne-li lépe býti činná jako muž. Spadají sem nejen četná vedlejší odvětví zemědělského povolání, (mlékařství, sýraření, drůbežnictví, zahradnictví atd.) i vlastní hospodářství polní, nýbrž i některá odvětví ryze průmyslová (šití prádla, šatů, vyšívání, krajkářství, pletařství, vůbec textilnictví, ozdobnictví, knihařství a kartonážnictví, úprava klobouků, uměni grafická, košíkářství atd. Táž potřeba povznést výrobní techniku a podnikavost, jako v jiných oborech pro muže, existuje v těchto odvětvích pro ženy. Otevírají-li se nyní ženám rostoucí měrou průmyslová učiliště i částečně dílny řemeslnické, nebylo by pokrokem, kdyby právě Národohospodářský ústav ze své snahy o povzbuzení ruchu podnikatelského a povznesení odborné techniky vylučoval ženy zásadně a tedy i z oněch oborů výdělkových, kde ženy i jako podnikatelky s úspěchem osvědčiti se mohou. [9]