Karel Schwarzenberg má zatím navrch

Později ještě zamířili na Krym, v té době ještě formálně ukrajinský, poslanci Milan Šarapatka (Úsvit), Stanislav Berkovec (ANO) a Miloslav Soušek (ČSSD), aby se na vlastní oči přesvědčili o průběhu referenda o budoucím postavení poloostrova. Díky jejich osobnímu svědectví jsme se dověděli, že vyjádření vůle obyvatel Krymu proběhlo v daných podmínkách bez problémů. Jistě také díky těmto poslancům nebylo možné hanbatě šířit profanující zprávy.

Dnes ovšem z východu Ukrajiny dochází zprávy o průběhu kyjevské trestné výpravy proti Doněcku či Luhansku, které jsou zcela jiné. Plné krve nejen těch, kteří se na obranu postavili se zbraní v ruce, ale i civilního obyvatelstva. Při způsobu boje ukrajinské armády, která nasazuje i dělostřelectvo nebo raketové systémy či letectvo, tomu ani jinak zřejmě nemůže být. Je to ovšem hrozné v Evropě XXI. Století a v zemi, která chce formálně a snad i civilizačně patřit do Evropské unie.

Karel Schwarzenberg ovšem nenachází následovníky, kteří by vyrazili na Donbas a posoudili situaci na místě. A hlavně přinesli svědectví o skutečném stavu věcí ve chvíli, kdy jedna strana říká to a druhá ono. Poslanci Jaroslav Foldyna a Stanislav Huml (oba ČSSD) a případně další jejich kolegové, ale i třeba bývalý poslanec Jiří Vyvadil (dříve ČSSD), kteří v tisku či na sociálních sítích odvážně vystupují s názory, které jistě nekonvenují Lubomíru Zaorálkovi a České televizi, by se měli zvednout ze židlí podobně jako K. Schwarzenberg.

Je třeba autentické svědectví. Jinak totiž budou dnes umírající děti zapomenuty. Nebo na ně budou vzpomínat jen ti, kteří v sobě mají více citlivosti a dnes i po patnácti letech si připomínají smrt Milice Rakič, tříleté holčičky, která zahynula v Batajnici nedaleko Bělehradu při trestné výpravě NATO proti vzpurné Jugoslávii. Je možné zapomenout? Ano, možné to je a dokonce v řádech týdnů. Tak jako se už zapomíná na pogrom v Oděse.

Snímek: MZV ČR