Má představa o prezidentovi

Nejprve bych se rád zamyslel nad českou společností. Když si například pročtu různé nadpisy či celé články, ve kterých je popisováno, co jsou schopni lidé v ČR udělat pro pár korun nebo aby jednoduše „vydělali“, mám husí kůži. A teď zrovna nemyslím případy lidí, kteří spadli na samotné dno a v podstatě už jim nic jiného nezbývá. Takové jednání je zatím spíše výjimkou (naštěstí!). Je mnoho takových , pro které je podvod, lichva nebo lhaní denním chlebem. A to je přece problém! Další problém vidím ve vnímání korupce v naší zemi. Domnívám se, že dokud bude panovat názor, že lidé kteří něco rozkradou či vytunelují, jsou lidé schopní a šikovní, celá naše společnost půjde rychle a přímo do pr… ano.. přesně tam! Dodržování morálních hodnot je v ČR slabost, nikoliv ctnost.

 Česká republika je demokratický stát s liberální ústavou a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí.  Hlavou státu je prezident republiky, jenž je volen nepřímo Parlamentem ČR. Nevidím zásadní rozdíl mezi volbou přímo nebo nepřímo. Vždy bude pro někoho přijatelným více pro jiného méně. Tento fakt samozřejmě respektuji a nevidím na něm nic špatného. Zásadní problém vidím v porozumění konkrétní funkce. Myslím, že současný prezident vůbec nechápe svůj význam v rámci České republiky.

 Někdy mám dojem, že úřad prezidenta a samotná funkce je jakýsi „štempl“ či posvěcení názorů a postojů konkrétní osoby. Já si ale dovolím zcela zásadně nesouhlasit.

 Podle mého názoru, je volbou prezidentem konkrétní osobě předáno zásadní poslání a postavení v rámci republiky. Samozřejmě má právo podílet se na utváření  představy o své pozici, ale také určuje, jak bude ČR vnímána ve světě, jaký vztah budou mít k funkci občané.  Zda si budou svého prezidenta vážit, uctívat nebo ho naopak ignorovat či dokonce opovrhovat jím.

 Prezident si musí uvědomit, že jakýkoliv jeho výrok je okamžitě dáván do souvislosti s naší zemí. Jakýkoliv jeho postoj určuje, zda budeme vnímáni jako partner konstruktivní nebo destruktivní. Tím, že se stane prezidentem, vykročí z pozice občana s minimální globální odpovědností na místo s odpovědností maximální.

 V úvodu jsem se zamýšlel nad českou společností a poklesem morálky. Jaký to má význam směrem k prezidentské kanceláři? Ohromný. Nejsme monarchií, nemáme zde žádnou privilegovanou rodinu, ke které bychom mohli vzhlížet, uznávat ji, či dokonce ji mít rádi. Ve Velké Británii je možnost setkání s panovníkem věc naprosto neuvěřitelná a málokdo by ji asi odmítl. Ač je hlavním náboženstvím na našem území křesťanství, jsme z velké části  (asi 90%) ateisté. Takže i zde nám chybí tolik potřebné vzory. My máme jen prezidenta, funkci, jež se přímo nabízí, aby byla opravdu pro všechny občany. A je úplně jedno, jestli jsem levičák nebo pravičák. Jestli mám peníze, nebo třeba protestuji s odboráři. Prezident by měl být morální autoritou pro všechny občany, pro učitele, investory, kadeřníky, zedníky či prodavače. Současný prezident takový není, příští snad bude.