Na lavici obžalovaných ... naši politikové

Na lavici obžalovaných … naši politikové

            Máme za sebou nějakých 21 let „budování demokracie“.  Soudím, že je lepší žít v demokratické zemi, kde je alespoň občas šance něco změnit, či se projevit, aniž by mohl být občan  legálně pronásledován, jak tomu teď vidíme v Bělorusku, které nám je zeměpisně nejbliže. Nejsem vystudovaný „politolog“ či novinář, hlavně nemám čas systematicky  zjišťovat  detaily a všechny podrobnosti, jak to přesně v Bělorusku funguje, ale z médii se to pro nás, kteří těch 21 let žijí v něčem, co se dá nazvat demokracii,  jeví, že  v Bělorusku to  musí být pro občany, kteří mají odvahu projevit názor, velmi těžké.

            Je zřejmé, že i v demokratických  zemích, může být rozdíl mezi zákony, a jejich uplatňování v reálném životě.   Česká republika je přes všechno to, co se na nás valí z médii, považována za dobře spravovanou zem. Stačí to porovnat s tím, co víme o Somálsku, ale i Afghánistánu či Pákistánu, kde moc státu daleko nedosahuje. Nicméně skandály některých politiků, o nichž jsme informování dnes a denně, musí vyvolávat u obyčejných lidí défetismus. Začínám mít pocit, že by bylo nejjednodušší  vypnout televizi, jak to dělají někteří spoluobčané.

            21 let vidíme nestoudnost, zpupnost, drzost nebo dokonce vyloženě kriminální činnost některých našich představitelů ze současnosti či vzdálenější minulosti. Někteří si po 20 letech „poctivé práce pro nás pro všechny“, zdá se vůbec nevidí do huby. Rozum zůstává nad popularitou některých politiků, kteří se zřejmě dají nazvat narcisy, ale to je podle názoru mého lékaře neškodná porucha. Prakticky denně slyšíme projevy naprosté  zpupnosti, sebestřednosti, ignorování názozů lidí.  A pak vidíme, jak jsou oblíbení, populární.  Zdá se, že podstatné části veřejnosti stačí zopakovat pár hesel, které jsou v naprostém rozporu s tím, co ten který politik léta prováděl, a když se na základě demagogie a lhaní opět dostane k veslu, zcela ignoruje, to, co sliboval či tvrdil občanům.

            Vybavíte si jméno našeho demokratického, konzervativně orientovaného politika, tehdejšího místopředsedu strany, který se nám před lety svěřil v televizi, že by se u nás do demonstrantů mělo střílet ostrými?  Tentýž politik, nedokázal odpovědět na otázku novináře, jak se jmenuje polský premiér. Politik, kvůli pilné politické práci,  neměl čas si pustit televizi, nebo si přečíst noviny.

            Tentýž politik navrhoval svému předsedovi, že pro jejich stranu založí stranicku tajnou službu. Je jasné, i našе  demokratické představitele musí zajímat, jestli o noch někdo někde neřekl špatného. Některé strany, zdá se již nějaké vlastní agentury mají. Třeba se už rodí nějaká česká aféra Watergate. Určitě si řada představitelů uvědomuje, že oni a pouze jen oni, to s lidmi myslí dobře a že jen oni mohou a musí pracovat pro lidi. Nevím, třeba už nějaká strana reaktivovala bývalé příslušníky Státní bezpečnosti.Řada z nich se 21 let poctivě živí a pracuje pro demokratickou společnost.

            Jiní politikové se naprosto hnusným způsobem vyjadřují o homosexuálech. Političtí miliusové se zřejmě domnívají, že sami jsou nějakými intelektuálními génii. Jeden z těchto miliusů, to teprve před dvěma lety, cca ve 43 letech, dotáhl k titulu Bc., navíc na vyloženém „švindl kurzu“, a nepochybně se bude tím titulem ohánět po zbytek života.  Můžeme zřejmě považovat za úspěch, že tito představitelé někde prolezli spíše s pomocí boží nebo učitelů, kterým buď musí být z takových „študiosů“ na blití, nebo tito učitelé jednali z výpočítavosti (já Tobě, ty mně).  Někteří z těchto miliusů by chtěli určovat ženám, zda mohou nebo musí přivést na svět dítě, i když by měly ještě větší sociální problémy, než mají i bez dítěte.

            Ostatně jiní „poltiičtí vědátoři“ se ohánějí titulem Lic., většina běžné populace neví, co to je vůbec za titul. Jeden z nich, který měl z ostudy kabát před polovinou republiky, po volbách, ve kterých díky nebo kvůli poměrnému systému znovu pronikl ke korytu, vyjadřoval před národem s neuvěřitelnou drzostí, když se přece jen nedostal na pozici, kterou chtěl, „že vždycky dělal slušnou politiku, a to se teď asi nenosí“.

            Zřejmě není nic podivného, když někdo má plat cca 50 tis. Kč, a vlastní dům za 10 miliónů. Zdá se, že nehrozí „nebezpečí“, že by se proti takovým našel účinný nástroj. To můžeme považovat za úspěch, že rovnou někde nevyvalí miliardy a nenakoupí za ně nějaký slušný podíl v nějaké firmě.

            Je smutnou realitou, že podstatná část veřejnosti se domnívá, že naši „demokratičtí politikové“ jsou ještě horší než ti z totality. Smutný výsledek 20 let „poctivé práce“  některých našich představitelů pro nás pro všechny.

            Navíc je šokující, když ještě nějaká novinářka či novinář zplodí myšlenku, „že by se politické strany měly postarat o své představitele“.

            Někteří naši představitelé jsou navíc „blbí na první pohled“. Když se někdo ztrapní v přímém přenosu, když se národ přesvědčí, že mluví a  neví, o čem, tak se samozřejmě jede v klidu dále.

            Ano, je úspěch, když vidím, že někdo, кдо většinu života normálně pracoval, a veřejnost v regionu jej zná jako zdatného člověka v oboru, kterému se věnuje, a buď  jen předstíral empatii a porozumění pro lidi, se kterými pracoval, nebo tu empatii či vstřcnost opravdu měl. Ostatně je to evidentně lepší, než jiní, kteří kradli celý život, se transformovali v demokratického politika, i přes nějaký flastr.

            Navíc tento člověk, který vedle profesních úspěchů a zjevných kvalit,  má v našem regionu slušné renomé, je ještě evidentně člověkem, který v profesním životě věděl, o čem mluvil. Pouze se  rozhodl nastartovat svoji kariéru na vyšší úroveň, nebo využít svého opravdu dobrého jména a dal se na politiku.

            Naše demokracie není  zas tak mladá, ostatně demokratický proces nebyl, jako v Rusku, přerván na takovou dobu, aby se nenašlo dost lidí, kteří pamatují nejen 3 roky demokracie po 2. světové válce, ale také léta před rokem 1938. Nemohu souhlasit, že musíme čekat dalších 20 let na to,  abychom měli opravdu zralou demokracii, protože léta nesvobody trvaly cca 40 let. Obyčejný člověk je stále stejný, trpně se musí více nebo méně takovým nebo onakým poměrům či vládnoucím představitelům.  Já osobně si nedělám iluze i tom, jak to vypadalo za 1. republiky. Po roce 1989 jsem se nedostal k tomu, abych si přečetl nějakou skutečně odbornou knihu o naší nedávné i vzdálenější minulosti, nezatíženou komunistickou manipulací. Čas jsem neměl i proto, že jsem byl docela vytížený. Ale v elektronických i tištěných médii, běžně dostupných, bylo za posledních 20 let dost informací, že 1. republika rozhodně žádným obdobím, kdy „na sebe byli lidé hodní“, nebyla.

            Obyčejná prodavačka, či listonoška, nebo příslušnice či příslušníci jiných profesí, kteří třeba i mají maturitu, ale nemohou sehnat práci, protože práce v regionu prostě není, a nezbývá jim než vykonávat profesi pod úrovní své kvalifikace (zažil jsem i uklízečku s maturitou), musí být znechucení, jak vidí nebo slyší, jak se v lepším případu jen handlují koryta.

            V horším případu létají miliardy, či jen pů miliardy, a obyčejmý člověk slyší, že bychom si už zase měli utáhnout opasky. Pár miliard na 13. či kolikátý důchod by bylo zadlužování státu, „zatěžování budoucích generací“ 

            Pak slyšíme o kšeftech na ministetrstvуobrany, čteme o okolnostech fondu Zelená úsporách, aféry na státním podniku Lesy ČR,  nejrůznějšíích fondech, podivnostech kolem grantů v tom či jiném regionu, sta milionové podvody kolem nějakých fondů, vidíme či slyšíme, jaké starosti měli ředitelé toho či jiného muzea.  A jen čekáme, které minbistersvo bude další na řadě, kde se provalí další lumpárna. Miliardy létají, ale řeší se, že nějaký nezaměstnaný, který bere, nevím, zda 5 či 6 tisíc podporu v nezaměstnanosti, „zneužil sociální dávky“, a aby rodina nezemřela hlady, někde si načerno přivydělal. A naši politikové, kolem kterých létají, nevím, zda stovky milionů, plánují, jak „zatočí“ s těmi, kteří jsou prý „černými pasažéry“.

            20 let se dělají reformy, v soudnictví, penzijním systému, zdravotnictví, školství, a jedna reforma popírá předchozí.

            Léta slýcháme výplody jednoho politického matadora, který i když je spíše středního věku, většinu života „nám sloužil a pracoval pro nás“ : Léta pravidelně slýcháme jebo nestoudnost, kdykoliv se ve Sněmovně projednává zvýšení důchodů, zásobuje nás moudrostmi, že „to je nesystémové“. A když se projednává snížení platl ústavních činitelů, dozvíme se opět, „že to je nesystémové“. Tento politický matador, který pro nás „zodpovědně pracuje“, pro samou práci, ani nestihl sesmolit správně rigorózní práci. Což samozřejmě „nijak nesouvisí s jeho pilnou politickou práci“   A bude pro nás dál pracovat, nejméně další 4 roky.

            Ale i v politice  se objevují nové tváře. Jeden z nich opět, zdá se, nikdy nepracoval, hned jak dokončil školu, začal „řídit, vládnout, radit, rozhodovat,  zastupovat“. Vedl  jakousi  „myslírnu konzervativně orientovaných myslitelů“. Kamarádi z politiky mu sehnali další kšeft, teď dělá místopředesedu dozorčí rady či komise, což mu hodí bratru 100 tis. Kč měsíčně a je natolik „vytížen“, že prakticky každý týden rozdává rozumy v televizi. V opravdu kvalitním obleku vykládá rozumy, že musíme zvýšit nájmy, deregulovat je, a pak ti, kteří na ně mebudou mít, dostanou příspěvek na bydlení.

            Pokud o něm  ovšem nešťastný důchodce vůbec ví, a když už podstoupí martýrium, kdy je občan lustrován, jak na gestapu, dostane buď 40 Kč měsíčně, nebo v lepším případu 400 Kč  měsíčně, což ani v jednom, ani ve druhém případu člověka, který je opravdu v nouzi  nevytrhne. A lustrování, prokazování se pravidelně opakuje. Orgán má s tím zřejmě větší náklady a režii, než je výše sociální dávky. Ale zastavíme přerozdělování, tedy chudí budou přispívat bohatým, což je „solidarita dle receptu našich konzeravativců“. Solidarita je pravicová!. Ecce Homo!

            Konzervativní politikové vymysleli něco jako „ekonomické perpetuum mobile“. Tedy snižování daní, snižování daní, a člověk má v peněžence stále méně. A pokud navíc nevydělává nic moc, tak se dozví, že se mu plat ještě o 10 procent sníží. Je to prý pro jeho dobro, protože jinak by to mohlo být ještě horší.

            Snad můžeme považovat za úspěch, že se po nás opravdu nestřílí, když jednou za rok někde demonstrujeme. Pošklebky těch, kteří se před 20 lety vyšplhali po našich zádech, nebo argumenty, že „nepodlehnou nátlaku ulice“, slyšíme dnes a denně. . A nadávky na adresu těch, kteří zveřejnili něco, co je zřejmě běžnou  realitou politické práce našich politiků.

            Pokud někteří z těchto politiků nevyužili pro své zájmy nějaké oficiální státní instituce, tak na kritiky nasadí nějakou soukromou agenturu, aby se na ně něco našlo.

            Když někdo začne připravovat,  že by se za dopravni přestupky mělo platit podle velikosti, či ceny auta, tak se dozvíme, že to je „vyvolávání závisti“ , „náběh na policejní stát“. Že to je přesně naopak, že s tím přišli v demokratických stáech, ve Skandinávii, to se zalže, či zamlčí. Nehoráznost pokračuje, bylo by to „porušování rovnosti občanů“. Ano, podle některých našich představitelů je rovností to, že ten, kdo má 12 tis. Kč  platí, za dopravní přestupky jako ten, kdo má auto za 10 milionů. Oni přece dopravní pravidla dodržovat nemusí, tu tisici korunu bez problémů zaplatí, a vzápětí šlápnou na plyn.

RNDr. Karel VAŠÍČEK

Korea, tábor v džungli.

V Brixenu to začínalo smrdět. Němcová byla práskačka. Večer nepsala Dědečka, ale hlášení o mně. Pracovala ve skutečnosti pro nějako agenturu. Ale já jsem si  také něco nahrál. Nabízela mě, že bych se mohl vrátit domů, vydat Elegie, když napíšu příznivou recenzi na Dědečka, ale to jsem odmítl, je to brak, plagiát, a navíc poloviční pornografie. Slibovala, že by se pro mě mohla najít nějaká funkce, kdybych slíbil, že budu shánět peníze do černých fondů, než se korupce zcela legalizuje. Také hodně zpívala o Santovi. Jsou to stále stejní blbci, všechno jsem nahrál, je to uložené u hodných lidí. Doufám, že se to dá použít k vydírání. Navíc jsem se nehodlal smířit s pozicí nějakého náměstka. S takovou špinavostí se nehodlám smířit.

Tady se mohu pohybovat docela svobodně, jen nesmím chodit mimo tábor, asi je tady hodně tygrů.

Učím Korejce česky, nevím k čemu jim to bude, asi si chtějí přečíst Havla v originále. Ti Korejci se pořád ptají, co mají dělat, aby byli nenápadní. Bavíme se docela svobodně, jen  mi bylo naznačeno, že není vhodné se bavit o Kimovi, asi také upadl v nemilost.

Domluvil jsem se, že budu vydávat české knihy. Založím si vydavatelství 89 Publishers. Prý něco takového již někdo zkusil.  Mají tady rádi Havla, Clause, prý by mohl být zájem o Kunderu, Jiráska. Znají dobře Čapka. Také tady bojují proti válce. Hodně čtou  Haška, ale Jaroslava. Němcovou také chtějí,  ale Babičku, o Dědečkovi tady neslyšeli. Dobře znají naše vědce, Járu Cimrmana tady znají všichni. A Rumburak je tady hodně v oblibě mezi dětmi.

V oblibě tady mají Marxe, má ho tady každý, a pořád o něm mluví. Doma jsem ho nikdy nečetl. Zkusím si něco přečíst, ale až bude lépe umět korejsky.

Jdu pracovat, mám tady hodně práce. Doma jsem o ní léta nezavadil.

Odpoledne si povídáme o politice. Naprosto svobodně diskutujeme o Marxovi, nikdo se tady nebojí.  Každý říká, co si myslí. Otevřeně kritizujeme vládu (cizího státu).

Těším se na večeři, asi bude rýže, ta mi chutná, víc než v Brixenu polenta.

Potom se díváme na televizi, Nova je tady oblíbená, dávají české seriály. 30 případů majora Zemana, Nemocnici, hokej tady mají také rádi, a docela dobře hrají fotbal. Také stále dávají „17 zastavení jara“. Mají ho kolorovaného. Ale barevnou televizi tady neznají, říkají, že ji nepotřebují.

V televizi říkají, že v Evropě je teď  bída. A také nadávají na Sama, s příbuznými jsou jen problémy.

V noci jím sušenky, mám jich z Evropy dost. Ale hlad nemám, mám jen rád sladké.

Nevím, jestli nepojedu dál, láká mě Japonsko, ale tady  neradi cestují. O suši jsem také hodně slyšel. Rád bych také ochutnal psí maso. Mají ho v Asii docela rádi. Asi proto je tady málo psů. Někteří také rádi jedí krysy, prý je sladké jako lidské maso, ale kanibalismus je tady trestán.

Ale tady je jídla dost, v televizi říkali, že byla dobrá úroda, a před Vánocemi jsme si mohli koupit banány, bez front, ani jsem to všechno nesnědl. Kilo banánů je pro mě moc. Ale na Jihu jsou na tom špatně, snad nám něco zbude, abychom jim něco poslali. Lidé se obávají o osud příbuzných na Jihu. Ale vědí, že nemá cenu, aby jim posílali rýži poštou. Poštu ze Severu zabavují, a jídla má dost jen armáda. Snad tam bude také opravdová demokracie jako tady.  Posíláme pravidelně pomoc do Afriky, v práci nikoho nemusí nutit, každý rád přispěje. Ale všelijak je i v Číně, dělají tam divnou politiku, otročí tam pro kapitalistické firmy z Evropy i USA.

Mají tady zajímavou módu, nemají rádi samet, hodně lidí ráda nosí zelené šaty, asi mají také v oblibě Lišku.

Chybí mi tady ale doutníky, možná si podám žádost a pojedu na Kubu.  Nějakou dobu bude trvat, než se dostanu na řadu, abych získal dost  konvertibilních peso. Vzal bych tam trochu rýže, a zpátky přivezl nějaké doutníky a kubánské pomeranče.

Nevím, kde nakonec vlastně skončím. Nevím, jestli budu ještě moci psát. Vycházejí tady jen jedny noviny, a ty mají své autory.

Musím pracovat, kdo nepracuje, ať nejí. Doma pracoval jen ten, kdo chtěl. Asi se dám i tady na politiku. Nabídli mi spolupráci. Třeba bych mohl také psát. Pod pseudonymem, aby mi nezáviděli, tady žádná kontrarevoluce nebude, nikdo se to nikdy nedozví. Ale nejprve si musí prověřit moji minulost, hodně uprchlíků z Evropy jsou agenti CIS. To jsem rozhodně popřel.

S těmi jsem samozřejmě krátce spolupracoval, potřeboval jsem peníze na cestu do Brixenu. Ale tahal  jsem je za nos, a hlavně zjistil, co vlastně shánějí. Ale spolupráce přinesla ovoce. Ukradl jsem spoustu CD s depešemi české diplomacie, osobní data českých politiků, vím také bezpečně, kde bydlí Claus, Havel, i Zeman, Miloš i Jan. Ukradl jsem také fotografie jaderného výbuchu na Vysočině, které unikly do České televize, kterou v Česku nikdo nesleduje. Všichni se tam dívají na „Ordinaci“.

Ukradl jsem také data o státní maturitě a všechny testy. Určitě také v Koreji chtějí zvyšovat úroveň jejich škol.

Mám také heslo pro přístup do databáze CIA, nezávislou na IP adrese, fotografie Říšského sněmu a vím od Petra, co se buduje v Nákle.

Mám také kontakty na ty, kteří podlehli svodům iniciativy „Děkujeme, odcházíme“. Chtějí také do zahraničí.

Oznámím také soudruhům, že je na prodej v Česku doména www.konfident.cz. CIS ji už nebude potřebovat.

Doufám, že to tady ocení.

Večer nám dají  rum, asi bude ráno útok. Vítězství je nadosah, máme kvalitní armádu a zkušené generály.

Give Peace a Chance

Ozvu se zítra ráno korejského času, to tady jde elektřina..

V Boha jsme  nikdy nevěřili, vše ostatní monitorujeme.

Kim  V.

www.mathpublishing.eu