Navrhuji Martinovi Céputnovi udělit titul Generalissimus.

Navrhuji Martinovi Céputnovi udělit titul Generalissimus!

(Aneb konec pláče medií nad Céputnou a jemu podobnými)

Zkusme si nalít čistého vína. K tomu mě vedl také nesporný fakt, jak se Martinovi Céputnovi viditelně  líbí být v mediích. Nejde totiž jenom o držení nějakého hloupého plagátku na mecheche čtyřprocentních. On udělá naprosto všechno, aby byl vidět. Takže to zkusím objasnit z té druhé strany, když se jí media nezabývají.

Nemohu jinak než opět použít přetisku z následujícího příspěvku, cituji:

„Václav David: Dva zásadní důvody,proč by neměl být Martin Céputna jmenován profesorem.

21.5.2013 15:40

Já vidím v podstatě dva důvody k nejmenování Céputny profesorem (a oba by mohly být těmi důvody,

které Zeman nechce sdělit veřejně):

1. Před několika lety bylo připravováno týmem několika lidí komplexní vydání díla Jakuba Demla. Jednoho dne se ostatní členové týmu dozvěděli, že Céputna šel do jiného nakladatelství a tam bude vydávat Demla

on sám (pravděpodobně s využitím práce kolegů, ale dokazujte to). Z toho důvodu ze společného vydávání Demlova díla sešlo. Céputnovo tempo je však takové, že by musel žít aspoň 200 let, aby to stihl.

2. Tento muž má být jmenován profesorem v oboru antropologie a ne české literatury (z té má docenturu).

A zde lze narazit na skutečnosti, které jeho pedagogickou práci v daném oboru ukazují jako velice spornou: "Podle rejstříku závěrečných prací doc. Céputna vedl asi 10 bakalářských prací,

1 diplomovou (Literatura, FF) a 2 doktorské... Z doktorských je jedna opět z FF (a tedy z pohledu profesorského řízení pro obor antropologie zásah mimo terč) a druhá byla obhájena 17. dubna 2013 (pravděpodobně v době, kdy již byl navržen na profesora)"

Je to v pořádku? Není to tak trochu precedens, takto získat profesuru v jiném oboru,

než ve kterém má docenturu, aniž by v něm měl dostatečnou pedagogickou praxi?

Nemluvě o tom, že ty dvě věci spolu pravděpodobně souvisí,

Céputna se podrazem v oblasti literatury v daném oboru znemožnil a proto přesedlal na antropologii.“

Konec citátu.

Je nepochybné, že prezident Zeman si je vědom, že řadu z faktorů, uvedených panem Václavem Davidem by naše soudy při jejich pověstné rychlosti přežvykovaly několik funkčních období. Proto zřejmě na tyto faktory neupozornil, ale ovlivnily jej. (A proto tady také píšu o jakémsi neexistujícímu panu Céputnovi.)

Ale je tady ještě další okolnost, o co šlo panu prezidentu Zemanovi. Nejlépe ji ozřejmil (ať již chtěně

nebo nechtěně) pan Jan Sokol dnes po 18.30 hodině na ĆT 24 (také kandidát na prezidentský stolec).

Jde totiž o široké pojetí onoho slovíčka „PROFESOR“. Ono to bylo zřejmé již o minulých prezidentských volbách. Tam se totiž utkali dva „profesoři“: Václav Klaus a Jan Švejnar. Na západě od nás, až po náš

vzor – USA, je označení „profesor“ POUHOU FUNKCÍ, kolonkou v organizačním schema. Kdežto v Česku

je to TITUL, a to jeden z nejvyšších a nejuznávanějších akademických titulů. A ten v onom souboji nosil pouze ...    ing. Václav Klaus. Tečka. (Rozhodně nejsem Klausovec, ale fakta jsou fakta.) 

Jestliže tedy dojde k tomu, že tady již nepůjde o jmenování prezidentem republiky, samo o sobě to bude něco „méně ceněného“. Žádná hradní stráž s prapory. Bude stačit nějaká zasedačka na ministerstvu.

Nedosti na tom. Jak správně předpokládá zmíněný pan Jan Sokol, ministři školství (kteří by měli povinnost automatického jmenování převzít) mají další nevýhodu: většinou jsou členy nějaké politické strany.

Takže pokud si z této povinnosti neudělají automatickou štemplovací podatelnu,

tak budou VŽDY již při otálení obviňováni z podjatosti. A media to budou opět do nekonečna probírat.

Takže to nepochybně skončí tam, kde je to už dávno na Západě (a po čem mimochodem akademická

obec touží!!!): nové profesory (to jest FUNKČNÍ MÍSTA) bude jmenovat rektor PŘÍSLUŠNÉ univerzity.

Což je ještě o  další stupínek dolů. Protože onen „funkční profesor“ bude jmenován pouze pro tu univerzitu, jejíž rektor to jmenování podepsal. Rektoři si těchto funkcí svobodně podepíší co hrdlo ráčí, takže se dostane i na Plzeňské. Tam by jich mělo být alespoň symbolických 12.

Na závěr moje oblíbená prognoza: Vsadím boty, že se to ctěné a ctihodné obci akademické nebude líbit,

byť jim již do toho nikdo nebude mluvit. Protože jednak ani nebude moci do toho mluvit. A jednak ono vlastně o mnoho nepůjde. Při české vynalézavosti nebude možno na vysokých školách házet kamenem. Vždy bude nebezpečí, že bude zasažen nějaký profesor.

S malým „p“.