Nezapomněli jsme na krajany?

Česká republika čelí diktátu Bruselu, kterým unie určuje počty migrantů pro jednotlivé státy členské státy. Tímto nátlakem se unijní špičky hodlají zbavit zodpovědnosti za následky svého přístupu k vnitropolitické situaci v arabském světě, který stojí za dnešní migrační situací. Byla to tedy unie a v první řadě Francie, Velká Británie a další, jichž politici se připojili nebo nic neudělali, která vyvolala tuto migrační vlnu do Evropy.

V důsledku migrační vlnu z muslimského světa, zapomíná Evropa na miliony běženců, migrantů z neklidné Ukrajiny, tedy také ze státu zmítaného občanskou válkou. V tomto konfliktu vedle mnoha tisícových obětí, zničených měst, vesnic, přichází zprávy o propadu ekonomiky, k nárůstu nezaměstnanosti.

Také Ukrajinci hledají pomoc v zahraničí. Přes milion běženců je v Ruské federaci, jiní jsou v dalších evropských zemích. Také Česká republika poskytla útočiště tisícům občanům z Ukrajiny. Media přináší stále zprávy o nepolevujícím napětí nedaleko našich hranic. Ukrajina dnes není bezpečnou zemí, zejména nárůst nacionalismu a xenofobie vyvolává obavy o naše krajany.

Proto téměř svatou povinností vlády České republiky je ochrana životů krajanů na Ukrajině. Již před rokem první z nich přijali nabídku k přesídlení do vlasti jejich předků. Jejich přílet za účasti prezidenta ČR jsme s dojetím sledovali. Jejich slzy při české hymně byly poděkováním všem, kterým nebyl lhostejný jejich osud. Loni jsme učinili první krok k jejich záchraně.

Při nedávné návštěvě a jednání představitelů českých krajanů z Ukrajiny v Praze byla předána další žádost o urychlené řešení dalšího přesídlení několika set našich krajanů do své pravlasti. Naši pomoc si zaslouží, splácíme jim náš letitý dluh. Vláda ČR by měla jednat rychle, vstřícně a velkoryse.

Připomínáme těm neznalým historie, že to byli naši krajané, kteří stáli u vzniku Československa v roce 1918. Byli to krajané, kteří se zbraní v ruce zakládali naše legie. Jak ty ve Franci, tak i na Ukrajině, či v Rusku. Také v době druhé světové války Češi z Volyně hromadně vstupovali do 1. československého armádního sboru v SSSR. Tvořili tam podstatnou část našeho vojska. Přes 10 tisíc se jich podílelo na osvobození naší vlasti. Tisíce jejich hrobů lemují tuto bojovou cestu. Mnozí krajané z Ukrajiny po osvobození Československa vyslechli také výzvu vlasti a pomohli osídlit pohraničí po odsunu sudetských Němců.

Nepřicházejí s nářkem a s nataženou rukou, ale ani s prosíkem, je tomu právě naopak, to my krajanům vděčíme za mnohé. Splácíme jim jen náš starý dluh. Česká vláda navzdory diktátu Bruselu, který ji směřuje na jiné problémy, musí jednoznačně říct, že naší prioritou je repatriace Čechů z Ukrajiny. Ať jich je třeba patnáct tisíc.