Nutná obrana – oběť nebo pachatel?

Nutná obrana. Zaklínadlo, kterým se dnes ohání jak napadený, tak útočník. První tvrdí, že jedna přiměřeně, druhý, že obrana byla nepřiměřená. Jak z tohoto bludného kruhu ven? Rozeberme si výše zmíněný paragraf. První a druhý řádek nám říká, že pokud někdo útočí způsobem, který může být vyhodnocen jako život a zdraví ohrožující, má jiný právo se bránit, aniž by byl postižen zákonem. Bohužel by tam mělo přibýt spojení „nebo se chová způsobem“.

V poslední době přibylo útoků proti životu, zdraví a majetku a ne vždy se obránce choval dle tohoto zákona. Alespoň z pohledu vyšetřujících orgánů. Vezmeme-li případ postřeleného šípem, kde dotyčný později zemřel, bude následovat dlouhé vyšetřování a na jeho konci zřejmě rozsudek pro člověka, který šíp vystřelil.Co však „střelec“ udělal špatně? Uvedl, že již byl několikrát vykraden. Měl strach o svůj život. V okamžiku střelby viděl čtyři statné muže, kteří, i když možná byli beze zbraně, byli by schopni ublížit „střelci“ holýma rukama. Nedávný břeclavský případ je toho důkazem. Představme si stres toho člověka. V krátké době vyhodnotit situaci, zda je pro něj nebezpečná nebo ne. Tohle může potkat dnes každého. A pak se ocitne ve stejné situaci. Jak ji vyřeší? To nikdo nemůže říci předem. Je tedy obrana, kterou „střelec“ uplatnil v souladu se zákonem? Byla přiměřená situaci? Svědectví se budou rozcházet, vzniknou tábory pro a proti. Bohužel, bohudík, existuje i Listina základních práv a svobod, kde se říká:

Článek 12

(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.

(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.

(3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.

Vyzval tedy „střelec“ osoby, které byly na jeho pozemku, aby tento prostor opustili? Pokud ano, a tyto to neučinily, vyhodnotil toto jednání jako přímo ohrožující a jednal způsobem, který však OČTR nevidí jako zákonný. Je nyní pouze na nich, jak budou věc dále řešit. Ovšem lavina podpisů pod peticí, která vznikla na podporu „střelce“ bude zřejmě narůstat. A případný rozsudek, kdy bude střelec uznán vinným, bude vnímán jako další kamínek do mozaiky, která přisuzuje občanům nechat se okrádat, bít, mrzačit, vyhrožovat a pachatel bude nepostižitelný. Divné to právo. Podobně byl takto potrestán člověk, který si chránil svůj majetek proti vykrádání a postřelil zloděje brokovnicí. Byl odsouzen a později dostal milost od prezidenta republiky. Dle mého názoru to nebylo správné. Tento člověk vůbec neměl být odsouzen a žádnou milost by nepotřeboval. Odsouzeni měli být ti, kdo ohrožovali jeho majetek a zdraví. Nebylo by potřeba petičních archů a volání občanů po spravedlnosti.

Stavy policie klesají i přes všechna ujištění, že jich bude v ulicích více. Občan se tedy bude muset stále více uchylovat k vlastní obraně. Nebylo by proto jednodušší změnit příslušný paragraf? Co například takhle?
„Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Napadený má právo bránit se všemi prostředky a případnou újmu nese vždy útočník.“Možná by to urychlilo vyšetřování, protože když to bude osoba nezvaná na cizím pozemku, který odmítá opustit po předchozí výzvě, je jasné, kdo zákon porušil. Ale to je již věc pro právníky a dnešní vládnoucí garnituru. Ale chtějí a pracují opravdu pro občany?