Práce bez nároku na mzdu osvobozuje?

Součástí ústavního pořádku České republiky je i Listina základních práv a svobod. Podívejme se na její devátý článek:

(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:

a) práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody,

b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby,

c) službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelních pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty,

d) jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv chudých.

Nemohu si pomoc, ale mé laické právní IQ mi říká, že nikdo nesmí být k neplaceným (sociální dávky nelze považovat za mzdu, jinak bychom logicky neměli nezaměstnané) službám nucen, byť se jim dá přívlastek „veřejné“. Další oporu nalézám v právně relevantním významu slov „minimální mzda“. To je nejnižší možná mzda, kterou je povinen zaměstnavatel poskytovat zaměstnanci za práci. Plní funkci ochrannou, a to jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Má cíle: sociální – aby příjmy neklesly pod sociálně akceptovatelnou úroveň a ekonomické – má být ochranou proti nekalé soutěži vzniklé výplatou příliš nízkých mezd.

Každý, kdo si pozorně tyto texty přečetl a není apriori veden nenávistí k lidem bez práce, pak musí dojít k názoru, že je na místě se ptát cui bono? V čí prospěch, komu veřejné služby poslouží? V žádné případě neposlouží nezaměstnaným, neboť je to protimluv být de-iure nezaměstnaný a zároveň muset chodit do práce. Neposlouží ani zaměstnaným, neboť zaměstnavatelé dostali do rukou další argumentační bič, kterým přinutí své zaměstnance k větší poslušnosti. Buď budeš dělat u mě a za kolik a jak potřebuji a nebo budeš dělat za sociální dávku. V minulosti jsem varoval, že se institut veřejné služby a veřejné prospěšných prací překlopí i mimo uklízení ulic.

Paní ředitelka v rozhovoru tvrdí, že řada nezaměstnaných má předpoklady pro práci v sociální sféře a ve zdravotnictví. Mají se lidé, kteří tyto práce vykonávají za mzdu, strachovat, že je nahradí lidé (klidně to mohou být oni, stačí dostat výpověď) ve veřejné službě? Veřejná služba neposlouží ani živnostníkům. Jak budou například živnostníci malíři konkurovat nezaměstnaným lidem, kteří za podporu v nezaměstnanosti dostanou za úkol vymalovat nemocnice, školy, úřady, neboť to někdo označí za veřejnou službu? To samé samé se může týkat úklidových firem. Nevidět v těchto opatřeních nekalou soutěž vzniklou výplatou nízkých sociálních dávek za práci, za kterou by lidé v řádném pracovním procesu dostávali řádnou mzdu, nelze. Stejně tak si nelze neuvědomit si, že celé tohle pravicové divadlo, o převýchově (práce bez mzdy osvobozuje?) dlouhodobě nezaměstnaných, má jenom jeden cíl. Rozšířit sociální strach...