Slouží Evropě uměle vytvářené napětí okolo ruského plynu?

Zejména by bylo dobré vědět, kdy Kreml skutečně plyn použil jako zbraň a z politických důvodů dodávky do Evropy přerušil. Pamatuje někdo takovou situaci, a to třeba ještě z období studené války? Těžko argumentovat například plynovou krizí v roce 2009, která očividně jde za avanturistickou politikou Ukrajiny. Ve skutečnosti tehdejší problémy způsobily ukrajinské krádeže tranzitovaného plynu, neplacení dodavateli a výhružky Kyjeva o přerušení dodávek do Evropy. Je dostatečně známo, že Gazprom tehdy ruský plyn evropským odběratelům nahrazoval zvýšenými dodávkami jinými trasami.

Krize tehdy odůvodnila výstavbu plynovodu Severní potok (Nord Stream) a jeho rozšiřování o další linie. Mnohé se konečně od roku 2009 udělalo i v propojení evropských plynovodů a budování zařízení ro strategické zásoby. Podobný bezpečnostní smysl má i výstavba plynovodu Jižní potok (South Stream), jehož význam v souvislosti s nynějšími událostmi na Ukrajině podtrhla konečně i vláda Bulharska, jinak také členského státu unie i NATO. Vždyť i letos, jak také na našem portálu píše Radim Valenčík, zmizely z ukrajinských zásobníků dvě třetiny zásob zemního plynu (13 miliard kubíků). Navíc Kyjev opět „zapomíná“ za plyn platit a v současnosti již dluží 3,5 miliardy dolarů.

Je zneužíváním postavení Gazpromu, když jeho šéf Alexej Miller za této situace požaduje zálohové platby? Plyn Gazprom přes Ukrajinu posílá i za této situace proto, aby plnil dodávky pro evropské odběratele. Místo tvrdých slov na adresu Ruska a nepodložených výroků o „plynové zbrani“ by tak G7 a zejména Evropská unie měly na Kyjev tlačit, aby plnil své smluvní závazky. Kyjev se podepsáním části asociační smlouvy s unií zavázal plnit určité civilizační standardy a k těm jistě patří platit za dodané zboží.

Vyjádření o tom, že nahradíme ruský plyn břidlicovým plynem z USA a Kanady a mlčení okolo nepoctivého ukrajinského počínání samozřejmě může vyvolat v Rusku pocit ohrožení jeho dodavatelské bezpečnosti. Bude za takové situace překvapivé, když by se toky plynu otočily jiným směrem? Plyn z USA se do Evropy může dostávat až někdy na konci desetiletí. Je však také otázkou, jaká potom bude jeho cena bez konkurence plynu z východu. Dokonce až napadá myšlenka, co všechno je vlastně za současnými událostmi na Ukrajině, do kterých v posledních dvou desetiletích Spojené státy investovaly až pět miliard dolarů.

Nemusí mít člověk před sebou křišťálovou kouli, aby si dovedl představit, že nakonec nebude prohra na straně Ruska a Gazpromu. Všechny nápady je třeba poměřovat s budoucností Evropy a zítřejší prosperitou. Zájmy Evropy tady nemusí být totožné se zájmy amerických těžařů břidlicového plynu.