Surrealismus jáchymovského pekla 2

Jak soudruzi sovětizovali uran

Sice nelze určit, co by tehdy dělal Stalin, ale asi by si musel vystačit se zásobami v Irkolu. A musel by si hlídat, aby ho v Irkolu nepředběhli Číňani, neboť tutéž zprávu zveřejnil World Nuclear News už 28. dubna 2009. Ale i v tom případě v Kazachstánu Číňany by předběhl o 51 let. Ale stejně tempo, které nasadili Sověti v této oblasti, je dodnes hodné obdivu. Středně vyspělá země je díky jaderné elektrárně nebo výkonnému výzkumnému reaktoru schopna nakonec se ke štěpnému materiálu bombové čistoty dostat při asi šesti- až osmiletém soustředěném úsilí a vynaložení částek odpovídajících několika miliardám korun (Karel Matějka, jaderná fakulta UK v Praze). Jestli si ale někdo myslí, že firmu Westinghause vlastní výhradně Amíci, a proto ji upřednostňuje v různých výběrových řízeních, tak se taky může šeredně splést.

Do regionu Khorassan (35° 42' 0" North, 47° 16' 0" East ) Stalin by vyrazil na pěší turu do Iránu, kde by pak mohl zkusit těžit zinek, měď, ale i uran. Takže už je jasné, co ho tam táhlo po druhé světové válce. Zřejmě se ale panu autorovi Atomového století popletla písmenka, takže z lékárny udělal mlékárnu, co to povídám, z Kazaranského dolu (Kharasan mine, рудник «Харасан»), vybudovaný v Kyzlordské oblasti (Kyzlorda region; Кызылординская область) včetně Bajkonuru v jižní části Kazastanu udělal Khorassan.

Atomový zločinec Stalin na tom byl ještě v r. 1945 tak špatně, že vyslal do Německa Isaaka Konstantinoviče Kikoina, aby kradl uran, kde se dalo, protože údajně v SSSR se žádný uran nevyskytoval. (Toptygin, 2002) Povedlo se. Sto tun uranu bylo nalezeno v bedýnkách v kožedělném závodě v městě Neustadt-Glewe (vzdáleného od Hamburku 115 km,Berlina: 150 km a Schwerinu: 25 km, dnes spolková republika Mecklenburg), který před válkou patřil koncernu Adler & Oppenheimer, akciová společnost. Závod byl v rámci arizace začleněn nejpozději v r. 1941 do Norddeutsche Lederwerke AG.

Zařízení v Neustadt-Glewe bylo v letech 1945/46 postíženo sovětskými demontážemi. Ale o ukradeném uranu nemá Wikipedie šajnu. V červnu 1946 sovětská vojenské správá (SMAD) předala provoz do rukou německé správy. V roce 1948 závod se stal vlastnictvím země Mecklenburg, ale byl převeden mezi státem vlastněné podniky (VEB). A pak že se měli nacisti a komunisti rádi, když si kradli uran.

V roce 1952 byl závod přejmenován na VEB Lederwerk „August Apfelbaum“, podle v r. 1924 stávkujícího německého komunisty, od 7. září 1939 internovaného v Sachsenhauseunu,  který byl zabit při leteckém náletu Spojenců v r. 1945. V časech NDR měl závod 1 700 zaměstnanců, v r. 2010 25 zaměstnanců i s ředitelem a vrátným.

Bedýnky byly naloženy na kolonu automobilů a dopraveny možná za necelou půlhodinu na nádraží. Soudruhu Kikoinovi později poděkoval akademik Kurčatov, že podle výpočtů soudružky N. Simonové jeho krádež pomohla ušetřit minimálně 750 milionů rublů (v cenách r. 1944) a že mu jeho úspěch umožnil o rok dříve urychlit spuštění uranového reaktoru pro výrobu plutonia..

Jenom jestli soudruh akademik netahal soudruhy za fusekli a jestli jenom jestli soudruh Kikoin neměl velké oči a nejednalo se 1 000 kg uranové rudy v ceně 500 000 Kč, propašováného do Německa již r. 1935 ze státních uranových dolů v Jáchymově, tak to se asi nikdy nebude zjištěno. A že by 1,5 mil korun (v cenách r. 1945) bylo v nějakém poměru k 750 milionů rublů? V. Pičigin, který popisuje sovětské hledání uranu v letech 1942 - 1946, píše pouze o 100 kg uranových rud, získaných v ruské okupační zóně (Atomové století).

Sovětský svaz musel být hrozný stát, když se ani historici nemohou shodnout, kolik toho jeho občani nakradli v cizině. Někde v mediálním povětří lítá 9 999 900 kg uranové rudy a ani Interpol se nezajímá, kam zmizela. Třeba bychom zloděje mohli vykoupat v radioaktivní koupeli v Jáchymovských lázních, která v r. 1907 stála tři rakouské koruny (bez lékařova honoráře), což byla cena dvou velmi dobrých obědů. V Rakousko-Uhersku stál r. 1910 1 gram radiové soli přes 300 000 rakouských korun, po 1. světové válce pak 10-12 milionů československých korun,na přelomu dvacátých a třicátých let stál 1 mg 64 dolarů, tj. 260 marek čili 2 080 Kč, tedy1 gram stál 2 080 000 Kč, ale r. 1933 již jen 1,75 milionu Kč (do třicátých let bylo vyrobeno celkem 35 g radia). V r. 1910 bylo vyrobeno 1,129 gramu rádia, o deset let později takřka dvojnásobek, v r. 1930 3, 759 gramu radia. Celkem od r. 1904 do r. 1936 - 61,271 gramů, což byla asi třetina výroby v USA a pětina výroby v Kongu, cena 1 g začátkem dvacátých let 100 000 dolarů, po objevení ložisek v Kongu cena klesá na 70 tisíc za gram a v r. 1938 již pouze 25 000 dolarů za gram. 

Několik ne zcela prověřených souvztažností

Jako čtenář laik si nejvíce zoufám, když narazím na dva následující texty s následujícími údaji: Zatímco podle hesla Uranové doly Jáchymov na Wikipedii celkem bylo do SSSR vyvezeno 98 000 tun uranové rudy, avšak podle materiálu Atomové století (s. 182) v letech 1945-1995 do bývalého SSSR se z republiky vyvezlo přes 100 000 tun uranu.

Jednalo se o uranovou rudu (v jakém stavu?), nebo o uran (či snad dokonce izotop 235U?) ?

Za bohaté jsou považovány uranové rudy, obsahující několik procent uranu (Jáchymov, Horního Slavkov, Příbram aj.). Smolinec má vzorec UO2, nebo přesněji U3O8, a teoreticky může obsahovat až 88 % (ve vzorci UO2), resp. 84,8 % (ve vzorci U3O8) kovového uranu. Ale uran jako prvek obsahuje tři izotopy, potřebný lehce štěpitelný uran 235U pro výrobu atomové nálože tvoří jen jeho nepatrnou část, pouze 0,7 %“, pak platí, že z 1 tuny uranu jako kovu lze teoreticky získat pouze 7 kg izotopu 235U, což znamená, že z 1000 tun uranové rudy lze získat 21 kg izotopu 235U. (Atomové století) Jde vlastně o navyšování podílu izotopu U-235 na úkor izotopu U-238 až do výše kritického množství minimálně 50 kg.

Ještě možná je důležité, kolik bylo možné získat z tohoto množství uranové rudy izotopu 238, vhodného pro výrobu plutonia. Podíl uranu 235 dosahuje 0,7 % v přírodním uranu, přičemž zbytek, 99 % tvoří neštěpitelný izotop uran 238, z něhož se vyrábí plutonium.

Ložiska s koncentracemi nad 1 % uranu se vyskytují jenom výjimečně, a to ještě v množstvích nejvýše několika tisíc tun. V uranovém dole v Rožné je koncentrace uranu v hornině menší než 0,2 procenta. Pouze v několika málo lokalitách v Kanadě lze nalézt uranovou rudu s koncentrací uranu až k 20 %. Aby se vyrobila jedna tuna uranu, musí být většinou vytěženo a zpracováno 100 až 10 000 tun uranové rudy. Konečným produktem úpravy rudy je uranový koncentrát (U3O8), který obsahuje směs různých součástí uranu. Tento produkt se označuje jako „žlutý koláč“, pojmenovaný podle své barvy. Ze dvou tun vytěžené uranové rudy muže vzniknout asi jeden kilogram tohoto produktu.

Uran (Uranium, chemická značka U) je stříbřitě bily kov, který je i za normální teploty dobře kujný a tvarný. Při vyšších teplotách je značně reaktivní, reaguje především se sirou, halogeny, fosforem, vodíkem a uhlíkem. S fluorem se dokonce slučuje i za normální teploty. V přírodě se vyskytuje jako směs radioaktivních izotopů – 234U, 235U a 238U. Výroba čistého uranu je velice složitý proces, během kterého se louhuje koncentrát uranové rudy v kyselině dusičné. Během procesu se z roztoku vysráží olovo, radium a vanad, které se odfiltruji, a během dalších chemických procesů vzniká kovový uran.

Vzácné uranové minerály tvoři pouze velice malý díl uranových rud. Převážnou část tvoři jalová žilovina (křemen a karbonáty) a úlomky hornin, které se nachází v okolí (hlušina). Uranové rudy, které obsahuji několik procent uranu, jsou považovány za velice bohaté a lze je nalézt v ložiscích okolo Jáchymova, Příbrami a Horního Slavkova. Většina uranových rud na území České republiky se řadí mezi chudé, jelikož obsahuji pouze kolem 0,1% uranu. Uranová ruda se po vytěžení přesune do úpravny rud, které mají za úkol odstranit z rudniny většinu hlušiny a získat tak kvalitnější uranovou rudu. Jelikož bylo neekonomické přesouvat uranovou rudu vlakem z jednoho místa na druhé, začaly se úpravny budovat v blízkosti dolů. Postupně se vyvinuly tři druhy upraven - gravitační, radiometrická a hydrometalurgická. První gravitační úpravna byla postavena u dolu Bratrství v Jáchymově a fungovala od srpna 1946 do roku 1955. V této úpravně se z rudy pomoci kladívek vyklepávaly kousky smolince, tím vznikla hutní ruda, která se dále zpracovávala v drtičích. Radiometrické úpravny využívají přirozené radioaktivity rud. Nadrcena rudnina se na transportních pasech odděluje pomoci gama záření, které je kontrolováno radiometry. Tato metoda je však vhodná pouze u kontrastních rud, ve kterých je obsah uranu výrazně vyšší než v okolních horninách.

Průměrná jaderná elektrárna s výkonem kolem 1 300 MW potřebuje při plném provozu cca 33 tun obohaceného uranu ročně. Aby se vyrobilo takové množství paliva, musí se vytěžit více než 740 000 tun horniny, ze které zůstane téměř 620 000 tun radioaktivního odpadu.

Podle (Toptygin, 2002) z 2 056 800 tun uranové rudy bylo možné získat 100 kilogramů plutonia, což se rovnalo výrobě 16 plutoniových, nebo 600 uranových bomb typu RDS-2 (oficiálně poprvé použitou v r. 1951). Z 1000 tun uranové rudy by tak mohlo být vyprodukováno 0,049 kg plutonia. Z tisíce tun kovového uranu mohlo být vyprodukováno 0,24 kg plutonia. I když podle materiálu Atomové století atomový reaktor o výkonu 1 500 000 kW by měl být schopen denně poskytovataž jeden kg plutonia), tak si dovolíme zůstat při zemi a předpokládat, že v Kurčatovových časech šlo o poněkud nižší čísla.  Podle (Demidov, 2013) fyzikové sdělili Stalinovi, že roční výroba 100 atomových bomb (tedy zhruba 600 kg plutonia) si vyžaduje 230 tun kovového uranu (pro jehož produkci zase bylo zapotřebí přibližně 1 500 tun -200 000 tun uranové rudy podle obsahu kovu). 100 kg plutonia si tedy vyžaduje 40 tun kovového uranu, výroba 5 kg plutonia zase 2 tuny uranu.

Podle zprávy I.V. Kurčatova a I.K.Kikoina ze srpna 1945 zásoby uranu v SSSR  И.В. činily 300 tun a nalézaly se ve dvou ložiscích: Табошарском (Таджикская ССР) 262 tun a Майли-Суйском (Киргизская ССР) 32 tun. Ještě počátkem roku 1945 měl mít Kurčatovův tým k dispozici pouhý 1 kg kovového uranu a několik tun uranu ve formě sloučenin.

Není divu, že poněkud otřesení atomoví zločinci, Stalin, Berja, Molotov a Kaganovič si možná radostně zapěli Internacionálu nad zprávou sovětských specialistů z r. 1945, kteří odhadovali, že v Jáchymově je celkem asi 1 000 tun uranových rud, kdežto v Kongu asi 2 700 t a v Kanadě asi 6 až 7 tisíc tun. (Atomové století, s. 107). Protože je uran surovinou důležitou pro výrobu atomové pumy a tedy dnes nejdůležitějšístrategickou surovinou, tak i skromné naleziště uprostřed Evropy je důležité a úkolem je, aby zásoby uranové rudy byly co nejrychleji zpracovány.

A začali přemýšlet, jak by tento fakt mohl pomoci V.N. Čirkovovi, který v lednu 1945 byl odvolán z frontu a jmenován načalnikom výstavby hornicko metalurgického kombinátu č. 6 NKVD SSSR v městě Leninabad v Tadžikistanu na základě usnesení O opatření na zajištění rozvoje dobývaní a zpracování uranových rud, podepsaného 8. prosince 1944 [6. ledna 1945?] lidovým komisařem Berijou. Tento kombinát se nacházel v západní části Ferganské kotliny, v níž se potkávají hranice Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu.  První fázi výstavby závodu zajišťovali němečtí zajatci a sovětští občané, kteří upadli během války do německého zajetí, pak také představitelé deportovaných národností. Později byli vystřídáni dobrovolníky, především z řad mládeže. Kombinát k datu svého založení 15. května 1945 měl mít k dispozici ke zpracování 18 tisíc tun uranové rudy, které byly vytěženy také z nejblíže položených rudných dolů (Адрасманский, Майлисайский, Уйгурский, Тюя-Муюнский и Табошарский). Těch 18 tisíc tun uranové rudy by mělo představovat v nejlepším případě 1 800 kg uranu, respektive 400 kg U235.

Podle usnesení Rady ministrů SSSR č 81–323 z 9. dubna  1946  Об увеличении добычи и производства А–9 на roky 1946–1950 celkový objem těžby koncentrátu uranové rudy měl vzrůst z 53 tun na 1251 tun, v SSSR (комбинаты č 6, pobaltské ložisko od r.1947 a bezvýznamná ložiska ze 17 tun na 940 tun, v zahraničí z 36 na 311 tun.  V r. 1947 se v kombinátu č. 6 zvýšila denní těžba rudy na 200 tun. Za roky 1946 – 1950 těžba tamní rudy určené na prodej vzrostla 13,5krát, těžba uranu 7krát., podle zprávy č. 11 rudného úřadu 9,2 krát a 5,3krát. Pro rok 1950 představovala  těžba v kombinátu č.6 42 % celkového objemu těžby rudy a 46 % celkové těžby uranu. Pokud lze věřit číslům, tak ale obsah uranu v uranové rudě nepřevyšoval 0,1%.

Ještě v 90. letech 20. století západní experty  překvapilo měřítko jaderného průmyslu ve střední Asii.  V r. 1948 kombinát vyrobil 66 tun uranového koncentrátu. To by znamenalo, že k datu založení závodu měl Kurčatov k dispozici potenciálně přinejmenším (18 x 7 kg) 132 kg izotopu 235U a 1200 kg izotopu 238U a že po hojném roce 1948 si mohl nadělit pod stromeček přinejmenším (40 x 7) 280 kg téhož drahocenného izotopu.

S přibližně 500 kg izotopu 235U a tedy 50 000 kg izotopu 238U už se dá ledacos podnikat, zvláště když z nedobře informovaných zdrojů je známo, že Kurčatovi podařilo v noci z 24. na 25. prosince 1946, kdy se podařilo uskutečnit poprvé řetězovou reakci. Ve stejném roce začal první přísun uranu ze sovětské okupační zóny v Německu, z Bulharska a z Tádžikistánu. Vzestupný trend pokračoval i v roce 1947 a koncem roku 1948 už Sovětský svaz disponoval asi tisíci tunami uranu, což je množství, které je považováno za rozhodující pro vývoj atomové zbraně. Akademik I. V. Kurčatov vyvinul jadernou pumu, která pokusně vybuchla na Irtyši u Semipalatinsku 29. srpna 1949. (Atomové století, s. 63)

Ale pokud měl SSSR k dispozici 1000 uranu koncem r. 1948, tak k jeho produkci by předtím muselo být vytěženo 1 milión tun uranové rudy (kovnatost 0,1%). Ale jednalo se o 1000 tun, nebo o tisíc kilogramů?

 Co se zahraničních závodů týkalo, tak největší dodávky surovin přicházely z NDR. Dodávky z lidově demokratických států celkem vzrostly od r. 1946 do r. 1953 90krát, přičemž toto tempo růstu značně předstihovalo tempa růstu, dosažená v sovětských závodech.

27. prosince 1949 byla založena druhá hlavní správa při Radě ministrů SSSR pro dobývaní uranových rud a jejich chemické zpracování, které byly předány kombináty č. 6, 7  rudný úřad č.9, Jermakovský rudný úřad, závody č. 906 a 48, Stavba č.830 a která byla pověřena řídit po výrobní a technické stránce těžbu uranu v zahraničí.

Kdo co komu a kolik bylo ukradeno

 Když kdesi nad Dálným východem zjistila koncem srpna 1949 posádka letounu B-29 radioaktivní záření, Pentagon byl otřesen. Nemohl uvěřit, že Sověti mohli tak rychle vyrobit tolik 235U nebo plutonia. Konspirace našeptávala jedinou alternativu. Štěpnou látku nevyrobily továrny za „železnou oponou“, nýbrž ji do Sovětského svazu přivezli špionážní agenti zvenčí. Otázku odkud si radši nikdo nepokládal. Když byl s realitou sovětské bomby obeznámen prezident Truman, zmohl se jen na otázku: „Co dál?“ Davové psychóze zaskočených patrně odolal jen Oppenhaimer: „Však se nezblázníme.“ Veřejnosti byla tato skutečnost oznámena necelý měsíc po výbuchu. Sovětská vláda totéž udělala až v roce 1951. (Atomové století, s.69)

Tuto informaci zpřesnil pan Pacner takto: Filtrační papíry, které přivezl stroj WB-29 z obvyklého letu 3. září 1949 nad Pacifikem, však ukázaly něco jiného. Losalamoské laboratoře a Námořní výzkumná laboratoř se shodly: Velmi silné záření. Cestou od ostrova Guam do Japonska ve výšce okolo tří kilometrů dokonce dvacetkrát vyšší než radioaktivita ze sopek, zemětřesení a fluktuace přirozeného pozadí.Tyto jevy se shodují s obrazem, že původem rozpadových produktů byla exploze atomové bomby, jejíž nukleární složky se podobají bombě z Alamogorda,“ prohlásil profesor Oppenheimer. „Exploze proběhla mezi 26. a 29. srpnem na nějakém místě mezi 35. stupněm východní délky a 70. stupněm severní šířky...“ Sověti vyzkoušeli první atomovou bombu – přesnou kopii plutoniové, kterou Američané svrhli na Nagasaki.

Podle pana Pacnera na podzim 1946 měli v Moskvě dost stavebního materiálu, aby se mohli pustit do sestavování atomového reaktoru. Potřebovali 45 tun čistého kovového uranu a okolo 450 tun nejčistšího grafitu. Uran pocházel z dolu Wismuth ve východoněmeckém Sasku na druhé straně Krušných hor.

A televizní kanál Prima Bzum si přisadil:  Jedním z největších problémů, který Sověti při stavbě jaderných bomb řešili, byl nedostatek uranové rudy. Do poloviny 40. let, kdy se rozjel jaderný program naplno, nebylo v Sovětském svazu objeveno žádné významnější naleziště uranové rudy. Reaktor F-1 se mohl rozběhnout jen díky uranu získanému z bývalých nacistických zásob. Ten pocházel z Belgického Konga a nacisté jej zabavili po okupaci Belgie v roce 1940. Zdroje se tedy musely hledat jinde. Nejvýznamnějšími zásobárnami uranové rudy pro první sovětské jaderné zbraně se tak staly především doly ve východním Německu a Československu, na konci 40. let však byla objevena naleziště i na území SSSR. Jen ve východním Německu se mezi lety 1946 až 1950 vytěžilo na 2400 tun uranové rudy, v SSSR 1080 tun a v Československu 600 tun, menší množství pocházelo ještě z Bulharska a Polska. Ale bavíme se o podzimu r. 1946.

14. října 1945 naloženo a odvezeno 37 012 kg uranových barev ze skladiště příbramské huti. Materiál obsahoval od 15 až do 58,4 % U3O8. Ve dnech 29.-30. října byly převzaty železné i dřevěné sudy a také bedny, které obsahovaly 58% uranový koncentrát v množství 9 725 kg Z těžby v jáchymovských dolech za rok 1945 to bylo 919 kg uranu v rudě. (Atomové století, s. 106) V období let 1853 – 1945 činila celková těžba z jáchymovského ložiska 550 tun uranové rudy, takže by se vlezla do jednoho vlaku.

Do konce roku 1948 bylo do SSSR dodáno  celkem 169 tun uranové rudy, jejichž převážnou část tvoři jalová žilovina (křemen a karbonáty)a úlomky hornin, které se nachází v okolí (hlušina). která v nejlepším případě mohla být zpracována v gravitační úpravně u dolu Bratrství v Jáchymově od srpna 1946 (do roku 1955), v níž se ruda oddělila od hlušiny pomoci kladívek vyklepáváním kousek smolince, tím vznikla hutní ruda, která se dále zpracovává v drtičích. V nejlepším případě mohlo být takto získáno 2000 kg uranu (?). Víme-li ale, že uran se neustále rozpadá se, přičemž např. vzniká radium (a z něj radon) a že na přibližně 3 tuny kovového izotopu 238U připadá rovnovážné množství zhruba 1 gramu radia, rak získat jeden až tři gramy radia znamenalo zpracovat alespoň 10 tun materiálu. (Příspěvek k historii…)

I když budeme abstrahovat od tohoto faktu, tak aby ta čísla sedla, tak ze 4000 tun uranové rudy by ti Kurčatovovi kouzelníci byli schopni vyrobit 4,5  tuny čistého uranu. To znamená, že podíl kovu v rudě by činil vice než 1%, ve skutečnosti tak 5%. Ba podle výše citovaného autora (Toptygin, 2002) množství uranové rudy vytěžené od r. 1945 do roku 1950 v SSSR, představovalo 2056,8 tisíc tun a množství kovu v rudě 416, 9 tisíc tun, tedy šlo o uranovou rudu s 20% podílem kovu, avšak běžně obsah uranu v rudě se pohybuje od 0,1 do 1%, někdy je pouze 0,01 %.

Jakou roli však v tomto honu za uranem mohli hrát Kodar, Šerlová Hora a Jáchymov?

                                                               To Be continued

Obrázek: Průmyslové dobývání uranu na Kodaru

Použitá literatura

Atomové století (http://www.jachymov-joachimsthal.cz/atomovestoleti.html )

Příspěvek k historii těžby a zpracování českého uranu[Vlastimil Brožek, Bohuslav Dušek, Miroslav Novák, Václav Trantina]. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická.  Příbram:

Hornické muzeum

Toptygin, Alexej Vasiljevič: Неизвестный Берия. М.: ИД Нева, Олма-Пресс 2002. ISBN: 978-5-7654-1501-6

http://www.kurs.znate.ru/docs/index-127447.html?page=71

Демидов Владимир Алексеевич.История участия группы альпинистов под руководством Л. Я. Пахарьковой в Урановом проекте СССР. Sarov 2013 (http://sarpust.ru/2013/04/istoriya-uchastiya-gruppy-al-pinistov-pod-rukovodstvom-l-ya-pahar-kovoj-v-uranovom-proekte-sssr/ )

(http://zpravy.idnes.cz/bezny-reaktor-a-vyroba-jaderne-pumy-d6y-/zahranicni.aspx?c=2000M071X02B )

http://zoom.iprima.cz/clanky/nejsilnejsi-jaderna-bomba-na-svete-vymazala-400-hirosimhttp://technet.idnes.cz/karel-pacner-atomova-spionaz-di7-/vojenstvi.aspx?c=A141008_121113_vojenstvi_kuz

http://technet.idnes.cz/karel-pacner-atomova-spionaz-di7-/vojenstvi.aspx?c=A141008_121113_vojenstvi_kuz