V. I. Lenin a T.G. Masaryk: setkání nejen v Curychu 1

[1] V roce 1903 Из Вены "Руси" (С-Петербургское телеграфное агентство)телеграфируют: На придворном балу маститый император Франц-Иосиф и на этот раз удивил всех своей легендарной ловкостью в танцахК делу об убийстве наместника Галиции графа Потоцкого  (По телеграфу от наших корреспондентов). ВЕНА, 19,VI-2,VII. 1908. Из Праги сообщают, что по инициативе польских студентов всеславянский студенческий съезд постановил отправить императору Францу-Иосифу телеграмму с просьбой о помиловании Сичинского, ссылаясь на политический характер убийства и на то, что казнь Сичинского исключит на долгое время возможность примирения между русскими и поляками. Вдова Потоцкого уже отправила императору просьбу о помиловании Сичинского. Львовский окружной суд постановил просить монарха о замене казни пожизненной тюрьмой.

 Скандал  в австрийском парламенте (По телеграфу от нашего корреспондента).  ВЕНА, 23,I-5,II. 1909 Долголетняя борьба чехов за равноправие их языка с немецким в пределах Чешского королевства должна была закончиться после принятия парламентом правительственного законопроекта о равноправии языков. Меж тем правительственный законопроект не удовлетворил ни чехов, ни немцев и потерпел полное фиаско.  Таким образом, борьба между чехами и немцами снова разгорится, но теперь еще с большей силой.

[2]V řijnu 1905 je Svatkovský uváděn jako spolupracovník liberálních novin Rus, kde ve svých článcích propaguje „novou slovanskou politiku“: Несомненно, это была реакция либералов на революцию в России и на подъем демократического движения в Габсбургской монархии и на Балканах. Осенью 1905 г. за «новую славянскую политику» выступил В. Сватковский..( Григорий Львович Арш. Вопросы социальной, политической и культурной истории Юго-Восточной Европы. Изд-во "Наука", 1984.  427 s.].

Na konci roku 1905 zakládá antiněmeckou organizaci v Petrohradě.  Srovnej Владимир Константинович Волков "Дранг нах Остен" и народы Центральной Восточной и Юго-Восточной Европы 1871-1918 гг [Наука, 1977.316 s.]: Инициатор этого проекта В. П. Сватковский мыслил Союз как политическую организацию, целью которой являлось бы «практическое осуществление всеславянского единения как мирного противовеса наступательным планам ...

Ve své korespondenci z Bělehradu měl používat pseudonym Nestor. VizВестник Московского университета: Журналистика.1/82 [Изд-во Московского университета, 1982].

Pan Svatkovský je možná autorem spisku Pamphlets on the Panslavic Congresses of 1908 (Prague) and 1910 (Sofia). Podle biblograrických údajů jde o publikaci, kterou sepsal Anonymous v letech 1908 až 1912 v angličtině, češtině a bulharštině. Obsah:1. Sharanov, S. O vseslavi͡anskom sʺi͡ezdi͡e. 1908.--2. Jednání I. přípravného Slovanského sjezdu v Praze 1908. 1910.--3. Slovanská výstava umělecká, umělecko-pru̇myslová a národopisná v Praze r. 1914. 1910.--4. Slavi͡anskai͡a vystavka khudozhestvennai͡a, khudozhestvenno-promyshlennai͡a i etnograficheskai͡a v Pragi͡e 1914 g. 1910.--5. Niederle, L., Chotek, K. Projekt slovanské výstavy národopisné. 1912.--6. Národopisné oddělení slovanskeé výstavy v Praze v r. 1914. 1911.--7. Slovanská banka; referát pro připravný slovanský sjezd v Praze ve dnech 11. až 18. července 1908. 1908--8. Komarov, G.V. Po Chekhĭi posli͡e Prazhskago sʺi͡ezda. 1908.--9. Vtori podgotovitelen Slavi͡anski sŭbor v Sofii͡a, 1910. 1911.--10. Kazanskii, P.E. Slavi͡anskiĭ sʺi͡ezd v Sofii. Text viz zde https://archive.org/stream/pamphletsonpans00unkngoog/pamphletsonpans00unkngoog_djvu.txt

[3] Nevím prozatím, ke kterému datu mám vztáhnout tuto zmínku na s. 356 o rozhovoru nějakého Angličana se Svatkovským, týkající se možnosti vzniku menších států v důsledků oslabení Ruska, díky čemuž se Británii uvolní ruce.  Viz  Анатолий Венедиктович Игнатьев. Внешняя политика Временного правительства. Наука,, 1974. 440 s.

[4]Srovnej též tuto zmínku: Исаак Израилевич Минц, Л. М. Спирин Непролетарские партии России в годы буржуазно-демократических революций и в период назревания социалистической революции: материалы конференции. [Научный совет АН по комплексной проблеме "История Великой Октябрьской социалистической революции", 1982.252 s.]: в конце марта 1917 г. представитель Петроградского телеграфного агентства в Женеве В. П. Сватковский направил военному министру и лидеру октябристов А. И. Гучкову письмо, где предлагал использовать идею ...

[5] Podle současného stavu googlovského poznání je to trochu jinak: Z prvních známých držitelů Dobrohošťě je připomínán r. 1453 Ondřej a po něm r. 1455 Přech z Dobrohoště. Jejich potomci, kteří získali tvrz ve Svatkovicích u Bechyně, se psali Svatkovští z Dobrohošťě a měli v erbu tatarskou čepici. Před r. 1541 jsou držiteli Dobrohošťě potomci starobylého rodu pánů z Talmberka, kteří se proslavili vedením a opatrováním knihy „Kodex Talmberský“, vedený již od r.1320.Následně r.1543 kupuje zámeček Jan Kašpar Lovčický z Pohnání, mimojiné majitel nedaleké tvrze v Lovčicích (2km). Po jeho smrti, mezi r. 1578 a 1580 rozdělili se synové jeho Mikuláš, Václav a Petr o dědictví otcovské. Při tomto dělení dostala se Dobrohošť nejstaršímu z nich Mikulášovi. Následně se v dalších letech Dobrohošť ocitla v rukou Jana Kločovského z Kločova, po jehož smrti synové a dědicové jeho prodali Vilímovi mladšímu z Říčan. Jelikož ten se účastnil vzpoury proti Ferdinandu II., byl odsouzen konfiskační komisí ke ztrátě poloviny svého jmění, jež od komory české koupil Albrecht z Valdštejna a je r. 1623 v téže sumě 27.644 zl. Sezimovi, svobodnému pánu z Vrtby postoupil. Jak se tedy dcera Jakuba Krčína Eliška mohla provdat roku 1610 za Václava Svatkovského z Dobrohoště u Sedlčan a  po bitvě na Bílé hoře odejít s manželem do emigrace a žít v Drážďanech, nevím.

Nicméně k roku 1608 se váže tento zápis: Svatkovský z Dobrohoště měl platit ze svých poddaných ve Svatkovicích u Bechyně, kde stála rodná tvrz tohoto drobného zemanského rodu, Rozina Voračická za Blanici u Ml. Vožice. Saul Řísnický byl "na Horách", patrně Smilových, a Vilém Voračický dlužil za rodné Vražné u Ml. Vožice, Jetřich Hozlaur za Volší a Jan Svatkovský ze svého dílu Svatkovic]. Jindřich Svatkovský z Dobrohoště dlužil snad za tento manský statek. Dále do památníku Václava Laviny v Ottenfeldu měl udělat zápis v r. 1633 Václav Svatkovský z Dobrohoště (Pirna). Jeho dcera Marketa se stala čtvrtou ženou podstatně staršího Charlese Pfefferkorna, někdy kolem roku 1639.

[6]Jednalo se o Sergeje Nikolajeviče Mjasojedova [Сергей Николаевич Мясоедов, 31.3.(12 4.) 1865Вильно-20.3.  (2 4.) 1915], plukovníka Ruké armády, pověšeného během první světové války, který byl lživě obviněn ze špionáže. 18 февраля (3 марта) 1915 по инициативе генерал-квартирмейстера Северо-Западного фронта М.Д. Бонч-Бруевича и начальника контрразведки штаба фронта Батюшина Мясоедов был арестован и обвинён в шпионаже и мародерстве. Главной уликой были показания подпоручика Якова Павловича Колаковского, который попал в немецкий плен, а затем в декабре 1914 года явился к российскому военному агенту в Стокгольме Кандаурову, и рассказал, что, находясь в плену, он предложил немцам сделаться для них шпионом. Уже в России он показал: «При отправлении меня в Россию из Берлина, лейтенант Бауермейстер советовал мне обратиться в Петрограде к отставному жандармскому подполковнику Мясоедову, у которого я могу узнать много ценных для немцев сведений».По свидетельству начальника Петроградского охранного отделения К. И. Глобачёва, многое в показаниях Колаковского вызывало сомнения, в том числе «то обстоятельство, что, отправляя его в Россию с такими целями, немцы не дали ему ни явок, ни пароля, словом ничего такого, что могло бы для Мясоедова, если бы он был действительно шпион, служить удостоверением, что Колаковский — действительно лицо, посланное германским Генеральным штабом».Да и вспомнил Колаковский о Мясоедове лишь на третьем допросе.Не придав значения этим показаниям, Главный штаб не отдавал никаких распоряжений. «Между тем, — свидетельствует Глобачев, — Колаковский стал трубить по всему Петрограду о важности своих разоблачений и что со стороны военных властей никаких мер не принимается. Слухи об этом деле дошли до бывшего в то время товарища министра внутренних дел В. Ф. Джунковского, который приказал мне разыскать Колаковского и подробно его допросить. На допросе Колаковский ничего нового не показал, и сущность его рассказа была повтореньем того, о чем он заявлял первый раз в Главном штабе. Протокол допроса Колаковского был отправлен Охранным отделением в контрразведывательное отделение Главного штаба по принадлежности, и с этого, собственно говоря, момента и началось дело Мясоедова, о котором уже знал чуть ли ни весь Петроград, комментируя его на всевозможные лады».

[7] Beneš hodnotil Svatkovského poněkud odlišně a obezřetněji:Svatkovský byl náš opravdový přítel , ale politický oportunista a dobrý sluha ruské politiky; byl za všech okolností jejím odleskem a tlumočníkem. Znaje její slabosti a chyby, omlouval ji, napravil, co kde mohl, ale nikdy neměl tolik bezohlednosti, aby nás v zájmu oficiální ruské politiky cynicky podváděl. Měl přístup k oficielním kruhům všech Spojenců a zejména k jejich výzvědné službě, byl v nejlepších stycích s Izvolským, Giersem a ruským velvyslancem ve Švýcařích, měl sám výbornou výzvědnou službu v Rakousku-Uhersku a byl proto vždy dobře informován. (Beneš I, 1927, s.416)  

[8] Velmi špatně časově je zařaditelná tato poznámka: S Ruskem byl jsem v stálém spojení s panem Svatkovským, žijícím tehdy už ve Švýcarsku. Také s ruským vyslanectvím v Berně navázal jsem styky (nevalné).(TGM: Světová revoluce, s.44), kdy Masaryk nejprvé hovoří o něčem, co se stalo 1. května 1915, aby pak konstatoval, že v polovině dubna odjel na chvíli do Paříže a do Londýna.

[9] Stálý styk s Izvolským udržoval Svatkovskij, který také tenkrát přijel za mnou do Paříže.

[10] Podruhé se setkává Beneš s Masarykem v Ženevě v hotelu Richmond v druhé polovině března 1915, kdy ho Svatkovský požádal přímo, abych znovu od něj vyřídíl  dru Krámářovi, že Rusové jsou s námi nespokojeni, že musíme doma něco dělat, že musíme jít do věxi rozhodněji, že by Kramář měl z Prahy útéci a jiti Ruska. Svatkovský totiž stejně jako prof. Masaryk sledoval s obavami vývoj ruských věcí, obával se o zdar ofensivy proti Krakovu a zejména viděl naprostou neznalost nebo nechuť v Petrohradě jít do problému rakousko-uherského. Upozorňoval, že sdělení Scheinera po jeho jednání v únoru 1914 (!) s ministrem Sazonovem i s jinými čelnými politiky o stanovisku s Ruska k české otázce pro případ války ukázalo, že Rusko pohlíželo tehdy na naše věci nepříznivě, ne-li odmítavě. K tomu ještě přistoupily nyní spory mezi Spojenci a Jihoslovany o sjednocení, jež tehdy byly již v plném proudu; v Rusku se ukázala rozhodná tendence k aneksi Dalmácie Italií, k sjednocení zbylých pravoslavných Jihoslovanů se Srbskem a ponehání ostatních zmenšenému Rakousku-Uhersku. Svatkovský, jsa ve spojení s Poláky a Jihoslovany, s námi i s Italy, a maje ofiiální styk s úřady ruskými a spojeneckými vůbec, tyto věci nám při rozličných příležitostech potvrzoval, mně je znovu opakoval a zejména mi tehdy svěřil jako věc vlastně jistou, že asi v šesti nedělích Itálie půjde do války. (s.60)

[11] To, že Masaryk s Benešem mohli vědět, že v případě Svatkovského, nebo možná správněji Lenina se jedná o falešnou identitu, ukazuje přeřeknutí, jehož se dopustil Beneš. Zatímco ve výše uvedené pasáži hovoří o Ladislavu V. Fáčkovi a dalších jako o někom, jako o někom, kým Svatkovský svou údajnou síť doplnil o maffiány (s.33), tak o pět stran dále sděluje, že se Svatkovským smluvili jsme klíč k telegrafování, posílání poslů a charakter zpráv, zejména vojenských, o něž speciálně se zájímal. Slíbil mi, že dá na počátku do služeb naší akce některé své posly; dal naší organisaci jednoho ze svých cenných spolupracovníků, jež mnoho riskoval. Byl to bývalý restauratér, později kurýr v ministerstvu zahraničních věcí, L.V. Fáček, jenž vykonal mnoho cest mezi Ženevou a Prahou a veden byl pod jménem Strýček. Bemeš však si zpravodajskou identiu Fáčka mohl ověřit až ex post zprostředkovaně: Ze Švýcar mi začal Masaryk posílat své posly už v lednu 1915. Mezi prvními byl již zmíněný L.V. Fáček, spikleneckým jménem Strýček. Přinesl mi ze Švýcar šifrový klíč a alegorický kod pro fingované dopisy, návrh fingovaných jmen jednotlivých účastníků konspirace a množství adres ve Švýcařích, na které bylo možno posílat jednak poštovní zásilky, jednak posly. (s.48).

Historikové Kubů a Souša  k osobě Fáčka sdělili nasledující: T. G. Masaryk mohl v Ženevě takřka od počátku využívat osoby napojené na Vsevoloda Svatkovského, který také pomá­hal kurýrní službu zahraniční akce organizovat. Nejužitečněj­ším kurýrem se ukázal být bývalý restauratér z Mladé Boleslavi Ladislav Fáček, jehož Svatkovský získal prostřednictvím své­ho dlouholetého přítele, ruského Čecha z Petrohradu Václava Kováříka. Ten byl ochoten vozit písemné vzkazy, koresponden­ci aj. nejen Svatkovskému, ale také české zahraniční akci. Sám Fáček vzpomínal, že zprvu dostal pro T. G. Masaryka dopis dosti naivně citrónovou šťávou napsaný, který bylo možno i bez rozpálené žehličky pohodlně číst. Dokument, který Fáček ozna­čil přívlastkem „nejapný", mu způsobil značné trauma. Obával se odhalení. Pro jistotu si koupil na pohraničním nádraží v bu­fetu několik obložených chlebíčků, které do neblahého dopisu zabalil. Fáček náležel k nejčastěji využívaným kurýrům. Díky podpoře manažerů Živnostenské banky byl v cestovním pase označen jako ředitel hotelu, což mu umožňovalo relativně častý přechod hranic. U Fačka je ovšem vidět poměrně značná pro­fesionalita a schopnost improvizace, evidentně prošel Svatkovského zpravodajskou školou. Sdělení, jež měl odevzdat, si zna­menal do německého jízdního řádu, vždy v jiném jazyce. Část zpráv však dostával již zapracovanou do nejrůznějších předmě­tů, jako plnicích per, barevných tužek, jejichž konce byly oře­zány a uprostřed byly vloženy zprávy, uvnitř cigaret apod.Po vzniku Československé republiky byl Ladislav Faček přijat na ministerstvo zahraničí jako kurýr a mohl tak využívat svých předchozích zkušeností.

Politicky důležitým poslem byl inženýr Baráček, jenž byl poslán ke mně, ale také ke skupině radikálních pokrokářů a od Svatkovskéh k dru Kramářovi.

Masaryk ve svých pamětech zmiňuje zajatce Pšeničku, který je v restříku označen jako revoluční kurýr z Ruska. O tom, jak to bylo přesně s Kovaříkem, tak o tom jak Beneš, tak Masaryk, tak i Kubů se Soušou jako autoři knihy T.G. Masaryk a jeho c.k. protivníci mlčí.  

[12] Podle [Красный архив Госполитиздать., 1929, s. Svatkovský upřeďnostňoval před Masarykem Duricha.  Tamtéž se píše, že šlo o korespondenta Novovo Vremeni, který byl blízký ministerstvu zahraničních věcí a podal návrh na vytvoření ruské agentury v Itálii. Podle [Континент, Vydání 99–100.Изд-во Континент., 1999]: При папе Бенедикте XIV представитель министра иностранных дел Сазонова Сватковский имел беседу с генералом иезуитов Владимиром-Дионисием Ледоховским в октябре 1916 г. Беседа прошла благожелательно ...

[13] Zastavil jsem se ještě  v Curychu u dra Sychravy, s nímž jsem se znal z vinohradského gymnasia a skrze Svatkovského a Masaryka jsme začali spolupracovat.(Beneš I, s.62) V květnu 1915 poslal mi tehdy zprávu, co vykládali v Ženevě jemu a Svatkovskému. (s.75) Po odchodu dra Sychravy ze Švýcar v dubnu 1916 vedl organisaci styků s Prahou inž. Božinov a Kyjovský, v dohodě s inž. Baráčkem a s pomocí Svatkovského. (s.82) 1. října 1915 jsem mluvil s ruským velvyslancem v Bernu Bibikovem (paní Bibiková byla Češka) a se Svatkovským. (s.99) o zpravodajství o našich věcech do Ruska. (s.100) Ve Švýcařích pracoval zde na počátku ve spolupráci se Svatkovským zejména inž. Plesinger-Božinov a inž. Baráček, Kyhovský. J. Linhart aj.,, od konce roku 1917 byla pak ustavena a nově zorganisována pravidelná tiskvá kancelář, kterou vedl až do začátku mírové konference Št. Osuský. (s.126) Dopis ruského velvyslane z Bernu Bubikova o pozvání Duricha do Petrohradu přinesl, tuším, Svatkovský z Bernu do Paříže. Sešli jsme se tudíž Durich, Svatkovský a já dne 13. dubna 1916, abychom společně věc projednali a smluvili postup a direktivy pro práci v Rusku. V rozhovoru byla zdůrazňována pevná a stálá součinnost s Paříži a Londýnem; byl přijat se souhlasem smluvený již plán dopravy nějakého počtu našich zajatců do Francie. Konečně zdůraznil Svatkovský Durichovi poslední věc pro nás tehdy velmi důležitou. S prof. Masarykem i se mnou často mluvíval o věcech v Rusku a nebyl s nimi nijak spokojenn. Pověděl jsem již, že se obával jako my vývoje vnitřních událostí, kritisoval vojenskou nepřipravenost, politickou kolísavost a vnitřní nepořádky, hrozící výbuchem, a konečně byl velmi nespokojen s politikou Petrohradu ve věcech polských, jihoslovanských a našich. Znal věci dobře a netajil se před námi svým míněním o tom, co Petrohrad podnikal. Těžce nesl chování carské vlády k nám. Ve svých zápiscích z této naší schůze mám zaznamená doslovný výrok k Durichovi. „Zdůrazněte jim v Petrohradě a řeknete přímo na západě nám Čechům už všecko udělali, co jsme si přáli; vy v Rusku nic.“(s.184-185) 

S Polákem Romanem Dmowskim jsem se sešel na popud Svatkovského po prvé dne 18. dubna 1916.  Sám mi později řekl, že den, kdy později vypukla ruská revoluce, bylo pro něho z nejšťastnějších dnů jeho života (Beneš II, s.98-99)

V době jednání o míru přijel do Paříže náš ruský přítel Svatkovský, jehož zprávy se nás dotkly daleko hlouběji. Jednal nejprve s ruským velvyslancem v Paříži, Izvolským, a pak se dne 22. prosince 1916 sešel se mnou. Svatkovský byl neklidný, rozčilený a vůči nám nejistý – dosud jsem ho tak neviděl. Měl jsem dojem, že buď v rozpačitosti neví, jak by nám oznámil některé nedobré zprávy, nebo že nám prostě zatajuje důležité události a cítí se proto poněkud v nesnázích. Přesto mi naznačil Svatkovský dost jasně, že prý jde skutečně o mír s centrálními mocnostmi. Kolem 20. prosince přijal prý ministerský předseda Briand vévodu Parmského, strýce císařovny Zity, jenž přicházel s novou mírovou nabídkou. Ze slov Svatkovského o detailech této nabídky jsem vyrozuměl, že odpovídala přibližně tomu, co podle zprávy Brancacciovy přinášeli holandští socialsté. Soudil jsem, že celá koncepce, názory  a návrhy teroriálních řešení pochází patrně z téhož pramene. Zároveň mi Svatkovský oznamil, že je v Ženěvě bývalý ministr, Polák  Goluchowski, jenž také prý jednal s Rusy a Poláky o plánu, aby Rakousko odstoupilo Východní Halič Rusku a aby bylo z polského území v Rusku utvořeno samostatné Polsko. Nakonec vyslovil Svatkovský svůj celkový dojem o naší situaci; musime prý počítat s tím, že se o mír jedná a že může dojít k jeho rychlému sjednání.  Je třeba se k tomu připraviti. Žádal mne tudíž, abych k tomu dal, pokud možno brzy, memorandum o našich národních požadavcích v rámci říše habsburské, že by snad Rusko mohlo při mírovém jednání pro nás vymoci od Rakouska ve vnitřním uspořádání říše po válce. Celkový můj dojem z rozmluvy se Svatkovským byl zlý. K tomuto mínění vedla mne zejména nejistota Svatkovského, pokud šlo o Rusko. Sám Svatkovský byl jednání o míru nakloněn, byť ho mrzelo, že Rusko v českých věcech neprojevilo dosud více iniciativy a vůle, udělat pro nás něco politicky rozhodného v řadách spojeneckých. Konečně mi jasně prohlásil, že by bylo nejlepším řešením naší otázky jakési provisorium ve věcech Rakouska-Uherska na nějakou dobu tak, aby později Rusko přikročilo k řešení otázky rakousko-uherské a zejména také otázky naší samo, bez západní Evropy, ve smyslu politiky všeslovanské. Nyní prý k tomu Rusko nebude míti dosti síly. Má tě žké poměry vnitřní, je válkou už hodně vyčerpáno, a oficielní kruhy se obávají dyalšího vývoje uvnitř. Nebude snad chybou, když se v zájmu našem i v zájmu Ruska našey otázka odloží. Dřívější plány a ideje, které mně Svatkovský během války čas od času jen tak mimochodem naznačoval a které ukazovaly na Svatkovského z let 1905-1908[kolik toho mohl vědět Beneš o tehdnejších postojích Svatkovského, když dotyčný začal pracovat ve Vídni až od řína 1908?], kdy připravoval novoslovanské hnutí, tj. ideje mírně panslavistické, znovu se tu u něho ozvaly. Vykládal jsem si to tehdy tak, že šlo na straně Ruska o dost pevně zakotvenou všeobecnou linii, kterou by se dalo dojíti rychle k míru a že někteří činitelé jako Svatkovský (!) dostali poukaz (!) k tomu pracovati. Nešlo však podle všeho o skutečné jednání, nýbrž jen o propagandu, která měla působit na odpovědi Spojenců a připravovat půdu pro jednání pozdější. Svědčil by o tom druhý, podobný krok Svatkovského v únoru 1917, související s jeho akci prosincovou. (Beneš I, s.233-235) Srovnej též Е.Г. КОСТРИКОВА Русская пресса и дипломатия накануне первой мировой войны, 1907-1914. [Институт российской истории РАН, 1997. 175 s.]: Одним из самых энергичных осведомителей Министерства иностранных дел в течение длительного времени был венский корреспондент С ПА В.П.Сватковский. Он был командирован в столицу Австро-Венгрии в октябре 1908.

Odmítali jsme politiku „sázeti vše na ruskou kartu“. Svatkovský sám svými zprávami a názory nás v našem stanovisku utvrzoval, maje při tom o slovanské politice Ruska názory pokrokovější a přesnější a vytýkaje stejně jako my kruhům petrohradským neochotu, neznalost a nedostatek iniciativy v našich věcech; doufal však přes to – opakoval mi tyto své názory velmi jasně mnohokrát – že válkou Rusko sjednotí Poláky a dá jim širokou autonomii v rámci Říše, osvoobodí Čechy a Slováky a připoutá je volnými pouty (dynastií) k říši carské a sjednotí Jihoslovany při šetření hlavních životních zájmů bulharských. Na konci roku 1916 se těchto plánů vzdal, pokládaje válku pro Rusko za ztracenu; přál si rychlého skončení války, aby se zabránilo ruské revoluci, a plány tyto chtěl reservovati nějaké nové válce za 20-30 let. (s.294-295)

Za mého pobytu v Londýně přijel do Paříže Svatkovský a měl 10. února rozmluvu s drem Sychravou, jemuž odevzdal zprávu pro prof. Masaryka a pro mne. Rozdělení Rakouska-Uherska mělo by se prý odložiti na nějakých dvacet až třicet let, „Vy Čechové“ zdůrazňoval Svatkovský, jenž byl týž den u Izvolského, přinesl mu zprávy ze Švýcar a sám od něj dostal instrukce - , „nemůžete ustupovat, musíte jít přímo a radikálně za rozbitím říše, ale Dohoda a Rusko nemají práva neučinit pokus o separátní mír s Rakouskem-Uherskem a s Bulharskem“ … Potom vypravoval, jaké má zprávy z Vídně: u dvora je prý silná nálada proti Němcům; vládní kruhy soudí, že na jižní armádu, která je ryze rakouská, dá se počítat pro všechny případy. Andrássy je ve Švýcařích a také bulharský velvyslanec Radev je v Ženěvě; Svatkovský s ním měl příležitost mluvit. Jednati se s nimi dá a patrně se jednati bude. Rusko samo je prý nyní tak slabé, že v konečné jeho vítězství se nedá vůbec věřit. Doznání Svatkovského při jeho polooficielním postavení bylo pro nás vážné. Dr. Sychrava ukázal Svatkovskému právě došlé 79. číslo našeho ruského „Čechoslováka“, v němž redaktorem Pavlů bylo konstatováno, „že veřejné mínění slovanského Ruska, které by mělo míti ve slovanských a tudíž i československých věcech iniciativu, na neštěstí zůstává neustále pozadu“…  Svatkovský na to odpověděl způsobem překvapujícím: „Mám také o tom zprávy z Vídně; Czernin vyjádřil se nedávno téměř do slova stejně. Jsou prý si ve Vídni dobře vědomi, že náš úspěch ve spojenecké notě Wilsonovi nevyšel z Rusk.a. Domnívají se, že to udělala Anglie. Také si prý cení toho, že Rusko postupuje tak pomalu s našimi vojáky přes všechny snahy Čechů. Jedná se prý v těchto všech věcech v Rusku právě opačně, než jak oni a Němci jednají s Poláky“. Pokud jde o mírová jednání, čeká prý se na vhodnou chvíli, pokud možno, až by Němci vojensky utrpěli nějakou porážku. Plán by byl takový, že by Rusko dostalo východní Halič, Rumunsko jižní část Bukoviny, Srbsko Bosnu a Hercegovinu a s Itálií by se došlo k narovnání za menší ústupky, neboť ta prý nechce jíti až do konce. Někteří chtěli dát Rakousku Horní Slezsko, aby je snáze přivedli na druhou stranu, a slibují si dokonce možnost války z jeho strany proti Německu. Nám a Jihoslovanům by se prý dala v Rakousku jistá autonomie. Slovo „osvobození“ ve Wilsonově dekleraci nemá prý se vysvětlovati ve smyslu „samostatnosti“.  Neviděl jsem tehdy ve sdělení Svatkovského nebezpečí okamžitého a přímého. Nechápal jsem tedy znění noty presidentu Wilsonovi v uvedeném smyslu, věře Spojencům a jsa pod vlivem tohoto našeho úspěchu; sám jsem viděl, za jakých okolností jsme k němu došli. Přes to mne zarazilo, že zároveň se sdělením Svatkovského najednou „Matin“, jenž byl ve styku s rozhodujími činiteli na Quai d´Orsay a jenž při akci o notu Wilsonovi mně tolik pomáhal, najednou obrátil a začal psát články podezřele austrofilské. Zjistili jsme brzo (dr. Osuský vyzkoumal věc v Ženevě (!), že články pocházely ze Švýcar, že byly v přímé souvislosti se Svatkovským (Sauerwein právě v téže době na cestách ve Švýcařích) a že padaly do doby, kdy začala, jak jsme pochopili teprve později, akce Sixta Bourbounského. Zároveň jsem pozoroval v některých kruzích francouzských, i v kruzích nám oddaných, jisté váhání, nejistotu a nepokoj vůči nám. V době tehdejší to bylo pro nás znamením, do jaké míry bylo možno počítat především s Ruskem a že také ve Francii někteří činitelé váhají a kladou sami sobě otázky, co mají dělat. O ostatních Spojencích neměli jsme zcela jasno. Já sám jsem důvěry neztrácel, pokládal jsem to za jeden z četných manévrů francouzských austrofilů, spojených s některými pravými ruskými kruhy, a pokládal jsem za správné, jít bez váhání, bez ohledu napravo a nalevo, za cílem dále.  Bylo možno přijímati výklady Svatkovského ve všem – až snad na malé taktické obraty, kterými uamoval hroty faktům pro nás nepříjemným – jako obraz odpovídající ne-li skutečnosti, ož aspoň autenticky vyjadřující přání důležitých činitelů oficielních. Jeho svědectví lze tudíž pokládati za dokumentární. (Beneš I, s.414-417)