Všichni prezidentovi soudci (a soudkyně)

    A jakou že to má souvislost tento projekt s cestou Pávka do Ankary? Má, sice nepřímou, ale spojitost tam je. A to tím způsobem, že jsme byl v souvislosti s tím, že jsem podal trestní oznámení na Vrchní státní zastupitelství Praha obviněn, a pak také odsouzen za mé aktivity v této kauze.  A za ty svoje aktivity na tomto případu jsem si vykoledoval cca před rokem podmíněný trest na rok s odkladem na 15 měsíců.

    A když se tu teď veřejně probírala role Ústavního soudu na případu cesty Pávka do Ankary, tak mi prvně vytanula na myslí právě tato moje zkušenost s Ústavním soudem. On se totiž můj advokát obrátil v souvislostí s celým tím skandálním průběhem nevyšetřování této kauzy Adularya a mým následným odsouzením podmínečným trestem na Ústavní soud, s tím, že došlo k popření mého ústavního práva na spravedlivý proces. A Ústavní soud na tuto moji stížnost také odpověděl, a já z této odpovědi zde budu krátce citovat:

    Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, stěžovatel podal trestní oznámení o podezření z korupce při výstavbě elektrárny v Turecku. Usnesením policejního orgánu č. j. NCOZ-179-212/TČ-2018-412202 ze dne 20. 5. 2020, policejní orgán rozhodl podle § 159a odst. 1 trestního řádu o odložení trestní věci. Z přiložených dokumentů plyne, že se stěžovatel následně obracel s žádostí o prošetření věci na Vrchní státní zastupitelství v Praze a na Nejvyšší státní zastupitelství.

Rozhodnutí Ústavního soudu:

Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. 

    Takže pokud zkoncentruji celé toto to téma do jedné jediné otázky vůči Ústavnímu soudu, a to té otázky, zdali vykonstruovaným trestním oznámením proti mně a následným mým odsouzením na základě dvou lživých svědectví, jestli tím opravdu nedošlo k porušení mých ústavních práv? Tak podle Ústavního soudu nikoliv.

   Že při soudním řízení proti mně nebyl k disposici žádný jiný, a to ani nepřímý, důkaz, než tvrzení dvou lidí, kteří lhali, a toto stačilo k mému odsouzení, a to je opravdu podle Ústavního soudu v souladu s naší Ústavou.      

     Odehrály se dva rozhovory, oba mezi 4 očima, takže žádný jiný svědek, ani žádný znak toho, proč bych si předmět těchto dvou rozhovorů vymyslel, a tak opravdu, na soudu se soudilo jen tvrzení dvou lidí, z nichž jeden byl vyšetřovatel tohoto případu a druhým byl svědek. Ten svědek byl předvolán dozorujícím státní zástupcem případu Adularya k němu před podáním trestního oznámení na mě, a u něho tento svědek do protokolu popřel to, co mi předtím řekl.

   Žádal jsem u obou soudů, a to, u Obvodního soudu pro Prahu 4, a pak i u odvolacího Městského soudu Praha, o mé prověření na detektoru lži, zdali jsem u soudu lhal, a odmítli mi tuto moji žádost na obou soudech.

       Na tom Městském soudu Praha se už ani nenamáhali mi zdůvodnit, proč mě na ten test na detektor lži nechtějí poslat. A tak jsem si nakonec již po mém odsouzení našel firmu, která tyto testy akreditovaně provádí, a ten test na tu samou otázku, co jsem dostal u soud, a já na ni na detektoru odpověděl stejně, tak přístroj indikoval, že jsem nelhal.

   Ještě jednu věc mi v tom rozhodnutí ústavního soud sdělili, a to, že oni nejsou autorizováni se zabývat případy, kdy došlo k nějakému rozhodnutí soudu a já se tím rozhodnutím soudu cítím poškozen.

     Tak to já samozřejmě hned opáčím, že, a zabývat se výletem Pávka do Ankary, a to ještě v nějakém urgentním módu, tak to se tam cítí na Ústavním soudu být povoláni takovéto případy řešit? To musím nazvat papalášský přístup. Věrchušce se vyhoví v jakékoliv záležitosti a u prostého občana, kde dojde k justičnímu zločinu, tak takovýmito případy se přece ústavní soudci zabývat nebudou a nebudou.

     Ale to nebyla jen jediná hořká pilulka, kterou jsem musel spolknout. Pod tímto rozhodnutím Ústavního soudu v této mé záležitosti byla podepsána JUDr. Dita Řehková, tedy pardon, Řepková. To jméno soudkyně mi bylo známo, protože jsem pár měsíců předtím napsal této dámě rozhořčený dopis. V té době, kdy jsem psal na JUDr. Řepkovou svůj rozhořčený dopis, tato dáma byla ještě soudkyní Krajského soudu v Brně.

   A co že mě to rozhořčilo? Tato dáma ještě jako soudkyně Krajského soudu Brno rozhodla v případě vraždy Roma Nikolase v Brně jedním Ukrajincem, že prý to vražení nože do Roma Nikolase při nějaké té kontroverzi v brněnské tramvaji, že to byla ze strany Ukrajince jen „nutná sebeobrana“.

   Ano, to byl rozsudek JUDr. Dity Řepkové z Krajského soudu Brno, a nyní tato dáma sedí již na Ústavním soudu a rozhoduje i o mé ústavní stížnosti. Cituji z tisku: „Dne 22. 3. 2024 trestní senát brněnského krajského soudu v čele se soudkyní JUDr. Ditou Řepkovou zprostil viny osmatřicetiletého Ukrajince, resp. muže původem z Ukrajiny, který v Brně v červnu 2023 smrtelně pobodal nožem třiadvacetiletého Roma s tím, že ze strany Ukrajince šlo o tzv. nutnou obranu.
Dne 12. 12. 2024 prezident Petr Pavel jmenoval JUDr. Ditu Řepkovou soudkyní Ústavního soudu.

    A proč jsem se rozhořčil a napsal jsem JUDr. Řepkové dopis? Už jen to, osvobodit ukrajinského vraha v tomto případě bylo skandální, ale navíc zde v té samé době probíhal na Obvodním soudu pro Prahu 4 soud proti mně, a to v souvislosti s tím, že jsem byl v říjnu roku 2023 napaden v obchodě Kaufland v Praze Michly jedním vzteklounem. Ten gauner urážel moji ženu, a když jsem se ho snažil slovně umravnit, tak se na mě vrhnul pěstmi. Dal mi zkrátka ránu pěstí do zubů a já mu ji vrátil, a už  jsme byli  v sobě. A že mi ten útočník při mém vstávání ze země vykopl pravou paži z kloubu a zlomil mi kost v rameni, tak to byla pro Obvodní soud na Praze 4 stejná prkotina, jako pro ten Ústavní soud těch 14 miliard prokorupčených peněz na případu Adularya.

    Soud na Praze 4 to moje ublížení na zdraví útočníkovi velkoryse odpustil a připsal  mu jen pokutu za účast na  výtržnosti.  Ten útočník dostal od Mgr. Tupé - soudkyně na Praze 4 pokutu 18 tisíc Kč a já jako napadený a zraněný jsem dostal pokutu 30 tisíc Kč. Proč jsem dostal vyšší trest než ten útočník? No protože jsem se údajně přemírně bránil. Také se toho útočníka vyšetřovatel zeptal: „A vy jste mu chtěl dát jen tu jednu ránu pěstí?“. A  on samozřejmě nadšeně souhlasil, že prý jen jednu. A kdy jsem mu pak já vrátil možná dvě rány, tak už to byla přemírná obrana.  To byla stejně zavádějící otázka, jak celé to vyšetřování této kauzy.

    Už jste viděli pěstní souboj, kdy útočník dá jednu ránu pěstí a napadený vrátí jednu ránu pěstí, a tím je nepřátelství skončeno a oba odchází domů s pocitem vítězství?  

     Tedy, pokud považovala soudkyně Řepková vražení nože do protivníka po nějaké kontroverzi za úměrnou sebeobranu, tak ta „moje“ soudkyně na Praze 4 zase vrácení rány pěstí do zubů taktéž ránou pěstí do zubů, tak to považovala za moji přemírnou obranu, a proto mi dala větší pokutu než útočníkovi.

    A to byl důvod, proč jsem té soudkyni Ditě Řepkové napsal můj rozhořčený dopis s otázkou, že kdybych na tu ránu pěstí zareagoval tím, že bych vytáhl nůž a do oponenta bych ho vrazil, jestli bych si v tom případě zasloužil být plně uznán nevinným s tím, že jsem jen využil přiměřenou obranu?

   Ten zlatý hřeb v tomto případu je ale to, že dotyčná soudkyně Dita Řepková, plně osvobodila Ukrajince, a poté se hned stala soudkyní Ústavního soud. To je vám ale náhodička! To zcela jasně ukazuje, podle jakého kritéria volil Pávek soudce do Ústavního soudu, museli být protičeští a proukrajinští. Skandální.

   Já bych ještě doporučil do toho Ústavního soudu vzít i tu soudkyni z Obvodního soudu pro Prahu 4  Mgr. Tupou, ta také splňuje kritérium, že nemá problém splnit požadavky svých nadřízených, ať to má se spravedlností něco společného a nebo nemá.

Miroslav Kelnar