Vzpomínka na zpěváka Petra Nováka (1945-1997)

Petr Novák se narodil 6. září 1945 v Praze. Hudba začala v jeho životě hrát značnou roli již v dětství. Bavil ho klavír a hlavně kytara. Měl smysl pro melodii a rytmus. V muzice ovšem byl samoukem. Měl dost vlastních nápadů a chtěl je realizovat po svém. Proto hledal kamarády, kteří muziku cítí stejně jako on. Aby dokázal v tehdy silné konkurenci prorazit potřeboval spoluhráče. Samozřejmě i schopného textaře. A především muzikanty, se kterými by si kápl na stejnou notu. Od mládí měl nezpochybnitelné charisma. Dobře věděl, co chce. A dokázal za tím cílevědomě jít. Nepotřeboval se podbízet, ani přizpůsobovat povrchním trendům. I když v hudbě i v životě působil často spíše jako samorost, když například nedokončil studium na gymnáziu, šel si cílevědomě vždy za svým. A snad i právě díky tomuto zaměření dosáhl brzy v hudbě výrazných úspěchů. Začal být záhy respektován nejen konkurenty, ale což je neméně důležité i hudebními kritiky.

Svou první kapelu založil s kamarády v roce 1963. Později dostala název George and Beatovens. Po vzoru slavných Beatles vytvořil autorskou dvojici s Ivem Plickou. Právě tento muž byl jednou ze zásadních osobností pro Novákovu kariéru. Nejen, že napsal prakticky všechny jeho první hity, ale podstatným způsobem se podílel na prvních třech albech. Vůbec první skladby nahráli v provizorních podmínkách ve sklepě. Dvě písně si vybral Jiří Černý do tehdy populárního rozhlasového pořadu Houpačka. Skladba s názvem Já budu chodit po špičkách se stala přes noc velkým hitem. Lepší start do povědomí široké obce posluchačů a hudebních fanoušků si Novák snad ani nemohl přát.

Roku 1966 nastoupil do skupiny Flamengo. S ní vydal svoje první singly, veleúspěšné a díky své nadčasovosti dodnes známé písně Já budu chodit po špičkách a Povídej.  Brzy přišel další slavný song, jedna z nejdůležitějších písní celé jeho umělecké kariéry - Náhrobní kámen. V roce 1967 tato píseň v tehdy obrovské konkurenci dokonce vyhrála anketu Zlatý slavík v tenkrát ještě vyhlašované kategorii Píseň.

V roce 1967 obnovil skupinu George & Beatovens. S ní následně nahrál další velice úspěšné písně jako Dětský oči, Den štěstí, Ester, Pokoj č. 26, Toreador se nesmí bát, Stůj nebo další z nesmrtelných písní Klaunova zpověď. Právě tato skladba byla na druhém beatovém festivalu konaném na konci roku 1968 v pražské Lucerně označena za skladbu roku.  Šťastné bylo v tomto období i spojení s vydavatelstvím Panton. To na svou dobu poměrně velmi pružně reagovalo na produktivitu dvojice Novák – Plicka. V letech 1970-1972 vychází v rychlém sledu hned tři dlouhohrající alba – Kolotoč svět, Modlitba za lásku, Ve jménu lásky.

Nezůstalo ale vše jen zalité sluncem. Ačkoliv měl Petr Novák svoji hudební kariéru výborně rozjetou, zůstával čím dál více nespokojen s kázní v kapele. V ní se každý snažil uplatnit svůj názor a individualitu, vznikal jeho slovy chaos a experiment pro experiment.  V této situaci kapelu rozpustil a v sezóně 1972/1973 vystupoval v divadle Semafor. Ovšem toto angažmá příliš neodpovídalo jeho naturelu, uměleckému zaměření a osobitému projevu. Nepříliš vydařené období pokračovalo jeho sólovým vystupováním po klubech a vyvrcholilo nepříjemnou automobilovou nehodou v prosinci 1974, kdy se čelně srazil s náklaďákem. Měl vlastně velké štěstí, že z ní vyvázl „jen“ s otřesem mozku a frakturou nohy. Ještě předtím ale stačil zformovat novou kapelu, ve které se objevili Petr Formánek, Slávek Janda, Ladislav Malina a Oldřich Wajsar.

Vývoj hudby v 70. letech v tehdejších poměrech jej přivedl k novým a do té doby nevyzkoušeným projektům. Byly to nově převážně monotematické náměty tvořící nosný základ většiny dalších alb. Když po automobilové nehodě nemohl delší čas vystupovat, natočil netradiční projekt bigbítové opery s pohádkovým motivem Kráska a zvíře na desku. Autorsky se na ní kromě Nováka podíleli Zdeněk Rytíř a Petr Formánek a vyšla v roce 1975. O pět let později následovalo s tematickou sci-fi album nazvané Planeta snů. Autobiograficky zaměřená deska Zpověď s texty Pavla Vrby vyšla roku 1985. Album Memento s tematikou drogové problematiky mladých lidí, kterým se série monotematických alb uzavřela, bylo vydáno v již v nových poměrech v roce 1990.

Petr Novák chtěl v polovině 80. let ukončit profesionální kariéru, jeho přátelé ho ovšem přesvědčili, aby tak nečinil. Určitě udělali dobře. Novák byl tělem i duší muzikant a bez práce na nové tvorbě a pravidelného kontaktu s publikem by jeho život postrádal důležitou náplň. A to i přesto, že během jeho dlouhé hudební kariéry nemohla nepřijít údobí, kdy se skutečně zdálo, že začíná umělecky poněkud stagnovat a více než jindy spíše těží z minulých úspěchů. Nejspíše právě do tohoto období patří druhá polovina 80. let.  S podobnými zkušenostmi se ale samozřejmě potýkali i mnozí jeho kolegové z branže.

V roce 1986 sice vychází elpíčko znovu nahraných největších hitů. Bohužel se jich na album vešlo pouhých dvanáct. Přesto jeho věrní fanoušci očekávali nějaké další výrazné písně s hitovými ambicemi. A ty v této době jednoduše nepřicházely.   Ostatně mnozí skalní fanoušci nebyli příliš nadšeni, že na výběrovém albu, byly osvědčené hity, které Nováka vystřelily na výsluní popularity, znovu nahrány.

Koncem 80. let Novák nalezl silnou parketu v projektu nazvaném Memento. Tento vycházel ze známé stejnojmenné knihy věnované drogové problematice v tehdejším Československu, jejímž autorem byl v té době již dobře zavedený novinář Radek John. Koncertní verze Mementa měla premiéru v únoru 1988. Hudbu k většině skladeb složil sám Novák, na ostatních se podíleli Ladislav Klein, Petr a Pavel ORM a Stanislav Staněk. Všech devatenáct písní pak otextoval jeden z dvorních textařů Pavla Bobka v té době, Michael Žantovský. A podařilo se mu napsat velmi silné písně, ušité navíc přímo na tělo Petru Novákovi.

Sám Novák měl se závislostmi též silnou osobní zkušenost.  Dlouhá léta se totiž potýkal se závislostí na alkoholu. Neúspěšně s ní bojoval až do konce života. Střídající se přílivy a odlivy závislosti na alkoholu mu léta silně ztrpčovaly život.  Snad i proto se při živých vystoupeních dokázal naplno, velmi emotivně i s typickými pohybovými kreacemi vložit do pocitů mladých narkomanů, které tato závislost pomalu mění v lidské trosky, kterým v posledku již často není pomoci.  „Hlava mi může prasknout a jediný člověk mě dokáže zlikvidovat tím, že předčasně vstane a z představení odejde. I když se tak zatím nestalo,“ sdělil své pocity z živých vystoupení v rámci projektu Memento sám Petr Novák.

V 90. letech již vážně nemocný Novák nadále koncertuje. Jeho vůbec první živé album nazvané prostě Live se k posluchačům dostalo v roce 1993.  Na něm se představuje svým typicky procítěným zpěvem písní vážných, poněkud smutných i odlehčených, s plným nasazením zde zpívá zásadní písně své kariéry a pohybuje se stejně suverénně v rockovém projevu, v popově laděných písních i ve skladbách se zřetelným nádechem šansonu. Nikdo tehdy nemohl vědět, že Novák za svého života vydá už jen jedno řadové album.

Píše se rok 1996, kdy se po letech objevuje nové album Petra Nováka s všeříkajícím názvem Dávné sliby. Také na něm dokazuje, že během dlouhé kariéry nikdy neupadl do slabého průměru či přímo podprůměru, ale dokázal si udržet laťku přinejmenším na pozici solidního průměru. Skladby Sám a sám a Vanessa se prakticky ihned stávají rádiovými hity. Mezi autory na albu nalezneme například básníka Pavla Šruta nebo Pavla Vrbu.  O Nováka je po určité době zase větší zájem ze strany novinářů a hudebních kritiků. Dokonce se hovoří o nových písničkách pro další desku, na níž začal pracovat s textařem Pavlem Vrbou.  Novák měl na ni již připraveno asi osm nových skladeb.  Jenže k nahrání alba již nedojde.  

Novák ještě stačil s Karlem Kahovcem natočit několik duetů pro projekt nazvaný Rub a líc. Jedno z posledních živých vystoupení Petr Novák odehrál jakoby symbolicky na půdě kostela v komorním ladění jen za doprovodu kytary a violy. Když se v srpnu 1997 objevila ve sdělovacích prostředcích informace o úmrtí Petra Nováka, mnozí tím byly zaskočeni. Nikoliv však ti, kteří jej blíže znali a věděli o jeho letitých problémech se životosprávou, alkoholem a z toho plynoucími zdravotními problémy. Petr Novák zemřel 19. srpna 1997 ve spánku na infarkt, jen krátce před svými 52 narozeninami.

„Petr Novák na své smrti systematicky pracoval – nejedl, holdoval kouření a alkoholu. I přesto, že jsem toto vyvrcholení očekával, byla to pro mě velká rána,“ popsal velmi výstižně okolnosti úmrtí jeho dlouholetý přítel a kolega Karel Kahovec.

„Bývalí kolegové a přátelé (Karel Kahovec, David Koller, Miro Žbirka, Ivan Hlas aj.) se 18.října 1997 poklonili Petru Novákovi interpretací jeho písní (včetně těch, které měl přichystané pro příští album) na koncertu v Kongresovém centru v Praze, jehož záznam vyšel v témže roce na CD Ahoj, tvůj Petr – Vzpomínka na Petra Nováka. Petr Novák byl jeden z prvních představitelů české beatové a rockové hudby, o kterém platí, že ho jeho písně přežily,“ napsal v textu k výběrovému CD největších hitů Klaunova zpověď vydanému v roce 2005 odborník na slovo vzatý Jaromír Tůma.

Petr Novák neměl cestu k uměleckému úspěchu a mnohaleté hudební kariéře snadnou a přímočarou. Sice se dokázal poměrně brzy prosadit díky svým prvním velkým hitům, i proto však musel v dalším období své kariéry onu kvalitu udržet. Nic jiného se od něj ani nečekalo. A to je, jak potvrdí asi většina profesionálních hudebníků, disciplína z nejtěžších. Novák právě tuto schopnost, tedy udržet vysoko postavenou laťku, i ve své další tvorbě většinou se ctí ustál.

Spojení nevšedního talentu s muzikanty stejné krevní skupiny, výrazné charisma, nezaměnitelný hlasový projev s umem značně originálního pohybového stylu při živých vystoupeních, jasná představa o tom, jak muziku dělat a čemu se naopak vyhnout, to vše ve vzácné koordinaci s obsahově velmi hodnotnými texty písní, z něj vytvořilo legendu ještě za života. I přes řadu těžkostí, se kterými se musel potýkat ve svém osobním životě, vytvořil mimořádně hodnotné dílo, ke kterému se mnozí dnes mediálně tolik protěžovaní zpěváci jen těžko vůbec kdy přiblíží.

Při poslechu Novákových písní, bez ohledu na to, z kterého období jeho tvorby pocházejí, si zas a znovu můžeme připomenout, jak velkou osobností byl a jakou porci muziky té nejvyšší kvality, i přes předčasný konec svého pozemského putování, po sobě zanechal.