„Po vypití jednoho piva musíte dostat chuť na další,“ říká sládek

Právě tam se totiž nachází MMX Pivotel, který je 100. otevřeným minipivovarem v České republice. Kromě světle spodně kvašeného piva plzeňského typu a dalších speciálních a svátečních piv světlých, polotmavých, tmavých, pšeničným a dalších si zde můžete dopřát i „chuťovky“, které chuť tohoto téměř národního nápoje Čechů jen podtrhnou. Pokud do letovského pivovaru zavítáte, můžete zde potkat sládka, kterého jsme zde hned vyzpovídali a zjistili jsme pro vás zajímavé informace, které se týkají piva. Pivo zde vaří Josef Korbel, který jak již bylo napsáno výše, patří mezi elitu ve svém oboru. Čtyřiatřicet let pracoval v plzeňském pivovaru, vedl tam dokonce výzkumný minipivovar, ve kterém vymýšlel různé pivní variace a neustále zdokonaloval chuť tohoto zlatavého moku. Jeho umění sládka si vyžádaly pivovary ve Vietnamu, Ázerbajdžánu, Rusku a dalších zemích světa.

Tři otázky pro sládka Josefa Korbela

Lze poznat na pohled kvalitní pivo?

 „Dobré pivo poznáme podle toho, že nám chutná. Dá se sice zhodnotit pohledem, ale nejdůležitější vlastnost piva pro laiky je jeho pitelnost, což znamená, že po vypití jednoho dostanu chuť na další. V mnoha pivovarech se s pitelností piva potýkají. Přijedete tam poprvé, pivo vám chutná. Podruhé je jiné, potřetí se třeba nedá skoro pít, počtvrté je opět výborné. Jenže, chce-li si pivovar zachovat stálou přízeň svých zákazníků-konzumentů, musí mít pivo stále stejně kvalitní chuťově neměnné.“

Je střídmé pití piva zdravé pro náš organismus?

„Pivo je primárně uznáváno jako nápoj k utišení žízně. Je však potvrzeno, že jeho pití „s mírou“ působí blahodárně na naše zdraví pro obsah chmelových látek, které podporují trávení.“

Prý jste vařil pivo i za polárním kruhem. Jak na to vzpomínáte? 

„Tam jsem vařil pivo v mínus čtyřiceti. To byl extrém. Ale líbilo se mi tam. Oni mají takovou zvláštní mentalitu. Od pondělí do pátku tvrdě pracují a od pátku do neděle pěkně popíjejí. No, co tam taky v těch mrazech mají dělat, že. Ti bohatí se prohánějí na sněžných skútrech, obyčejným lidem nezbývá než vyrazit za zábavou na diskotéky a do klubů. Nic jiného v té pustině není. Do půlnoci tam bylo vždy prázdno, pak se najednou během deseti minut sál zaplnil a už se bavilo. A pivo jim tam moc chutnalo.“