Film o dopadení bin Ládina vzbuzuje mezi diváky i politiky vášnivé debaty o výslechových metodách CIA

Ten, kdo z vás snímek pojednávající o dopadení nejhledanějšího teroristy světa Usámy bin Ládina ještě neviděl, si možná po přečtení tohoto článku řekne, že to bude lepší volba, než Babovřesky, které lámou divácké rekordy. Každopádně to je ale z jiného soudku a jak se říká, proti gustu…

Třicet minut po půlnoci, v originále Zero Dark Thirty (slangový vojenský výraz pro časový úsek třiceti minut po půlnoci), si vysloužil celkem pět nominací na Oscary a čtyři na Zlatý glóbus. Sama režisérka se při práci na snímku musela potýkat s problémy. Údajně se film totiž dostal na „black list“ některých politiků a pracovníků CIA, kterým vadilo, že se filmaři dostali k citlivým informacím. Konkrétně měli problém s právě již zmíněnou ukázkou některých nepřípustných výslechových metod v tajných věznicích CIA. O využívání skladeb kapely Metallica se dokonce na sociální síti Facebook strhla velice vášnivá debata. Kapela se ale k celé události nevyjádřila.

"Jsem celoživotní pacifistka a podporuji protestní akce proti mučení, stejně jako jakékoliv formy nelidského zacházení. Mučení nebylo klíčem k nalezení bin Ládina. Bylo součástí příběhu, kterou jsme nemohli ignorovat," ohradila se režisérka na výtky týkající se některých záběrů. Snahu o realističnost ukazuje i rekonstrukce závěrečného útoku na bin Ládinův úkryt, která svou syrovostí připomíná dokumentární záběry.

Agentka versus obávaný terorista

Na co se můžete těšit?“ Dva roky po událostech 11. září se agentka CIA Maya přesune z bezpečí washingtonských kanceláří do epicentra honu na Usámu, na americkou ambasádu v Pákistánu. Byť relativní zelenáč, brzy pochopí pravidla hry, do kterých patří i mučení lidí, kteří by mohli poskytnout vodítko k dopadení nejhledanějšího teroristy. Navzdory permanentnímu nebezpečí a řadě situací, kdy jen tak tak vyvázne smrti ze spárů, krok za krokem rozplétá složitou síť vztahů v teroristických buňkách, až narazí na jméno, které by ji mohlo přivést až k samotné ikoně teroristů. Tenhle Abu Ahmed je však stejně nepolapitelný jako Usáma, situace se navíc povážlivě mění, Američané v Pákistánu jsou v čím dál větším nebezpečí, samotná CIA se dostává pod intenzívní palbu politiků a veřejného mínění kvůli nestandardním vyšetřovacím metodám svých lidí a Usáma, je-li vůbec naživu, už vlastně nikoho nezajímá. Snad kromě Mayi, která je odhodlána dovést svůj osobní boj až do konce,“ zní oficiální text distributora.

Režisérka ke zpracované látce přistoupila téměř dokumentaristicky, což potvrzují i použité výrazy. Události jsou navíc ve filmu vylíčeny bez předchozího vysvětlení nebo kontextu, což může někomu alespoň ze začátku činit problémy. Celkově Třicet minut po půlnoci nabízí filmový zážitek, který, pokud máte rádi tento typ filmů, byste si neměli nechat ujít.