Nevěstinec je perverzní i depresivní, ale své diváky si najde

Snímek byl začátkem měsíce uveden v rámci Festivalu francouzského filmu, jeho režie se ujal Bertrand Bonnelo. Ten při práci na Nevěstinci vyšel ze studie francouzské historičky a filosofky Laure Adler, z níž mohl čerpat skutečné příběhy o tehdejších prostitutkách, jejich klientech a fungování těchto domů.

Snímek Nevěstinec se odehrává na přelomu devatenáctého a dvacátého století, tedy v období, velkých sociálních změn, které postihlo i proslulé pařížské nevěstince. Tehdy tomuto uzavřenému světu, kde se mísila krása a potěšení s ponížením i bolestí, hrozil zákaz. Francouzský režisér Bonnelo se divákům snažil tuto atmosféru přiblížit poněkud nezvyklým stylem, a to zachycením atmosféry bez náznaku nějaké zápletky nebo děje. Jednoduše řečeno, filmu chybí hlavní dějová linie. I přestože by se mohlo zdát, že v popředí jsou jen osudy dívek, žen, ve „vykřičeném“ domě, nelze mluvit ani o psychologické sondě do jejich duší. Divák se nedozví nic o jejich pohnutkách, proč se uchýlily k tomuto povolání nebo o jejich rodinách. Nevěstinec možná hezky zachytil obraz Paříže v určitém období, ale něco mu stále chybí. Samozřejmě, najdou se zde i scény, které mohou diváky šokovat (i když v dnešní době je to asi velice silné slovo), ale ani ty nedokážou vynahradit celkový dojem z filmu, který má stopáž 122 minut. Asi nejbizardnějším výjevem snímku je scéna, kdy jeden muž vyřízne židovce na tváři věčný úsměv „Jokera“. Tu samou dívku si potom další „zákazník“ objedná na perverzní večírek, kde jí po tváři stékají slzy spermatu.

Režisér Bertrand Bonnelo vykreslil Nevěstinec jako svět sám pro sebe. Diváci se až na jednu malou výjimku nepodívají za zdi tohoto zařízení. Jedná se o takovou malou sondu do nevěstince. Na plátně vidíme každodenní úkony prostitutek, včetně vykonávání hygieny nebo absolvování lékařských prohlídek, stejně jako následné scény se zákazníky, mající většinou nezvyklé až zvrácené požadavky. Na druhou stranu se Bonnelo snaží odvolávat i na přítomnost. Ve snímku zazní i několik hitů ze šedesátých let minulého století. Odkaz na současnost je jasný i v závěru, kdy zde můžeme vidět mladou stopařku u silnice. Je možné, že jsem od snímku čekala něco víc, ale to je již můj problém. Třeba režisér nechtěl divákovi nabídnout film s příběhem. Možná mu šlo jen o zachycení atmosféry. Nevím. Ostatně nejlepší bude, když si každý udělá názor vlastní. Pokud se tedy rozhodnete Nevěstinec vůbec zhlédnout.