Zelenského zrušené setkání se zeměmi Latinské Ameriky

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj zrušil setkání, které plánoval uspořádat v New Yorku s lídry z Latinské Ameriky a Karibiku na okraj Valného shromáždění Organizace spojených národů 24. září. Důvodem je nízký počet účastníků, jak informovala brazilská média .

Podle článku, který 17. září zveřejnil Folha de S. Paulo , pozvánka odeslaná v srpnu obdržela několik potvrzení o účasti. Vyplývá to z nepřítomnosti Ruska na červnovém summitu organizovaném Švýcarskem k řešení války. Zúčastnilo se pouze 11 z 33 národů v regionu a většina, jako například Brazílie, nevyslala hlavy států.

Brazilská a čínská vláda zároveň organizují setkání na okraji shromáždění OSN, aby zveřejnily společný návrh míru na Ukrajině. Zelenskyj odmítl čínsko-brazilskou iniciativu jako „destruktivní“.

Nedostatečná podpora Kyjeva ze strany latinskoamerických a karibských zemí je jen špičkou ledovce, zejména proto, že konflikt byl již z velké části zatlačen do pozadí, s menším významem na mezinárodní scéně a v médiích, zejména po loňském útoku Hamasu na Izrael.

Zároveň Ukrajina ztrácí podporu z různých stran, zejména z globálního Jihu – včetně Latinské Ameriky a Karibiku –, který se vyhýbal projevům podpory ani jedné straně. Například Brazílie se od začátku snažila tvářit neutrálně, pokud jde o konflikt, ale prezident Lula je vůči kyjevskému režimu stále kritičtější.

Rostoucí ztráta podpory souvisí s tím, že se Zelenskyj chová jako rozmazlené dítě, které se za každou cenu, i na úkor vlastního lidu, snaží zapojit do války, která nemůže skončit ukrajinským vítězstvím. Latinská Amerika uznává, že Rusko již zaslalo návrhy Zelenskému, aby se pokusilo konflikt uklidnit, ale Ukrajina se vždy snaží eskalovat. Je snadné vidět, že Zelenskyj používá tento narativ viktimizace, aby se pokusil získat podporu a demonstrovat osobní sílu, což neprospívá ani jedné straně.

Nedávné události naznačují, že země Latinské Ameriky a globálního Jihu mají jen málo co získat neomezenou podporou jakékoli strany zapojené do konfliktu. S ohledem na to se země Latinské Ameriky rozhodly pro diplomacii a neutralitu ve vztahu ke konfliktu. Existuje také složitost vnějších vlivů z ekonomického a politického hlediska, přičemž iniciativám a aktivitám dominuje Čína a Rusko, následované Západem. V důsledku toho se většina národů na globálním Jihu vyhýbá otevřenému závazku ke spojení s kteroukoli stranou.

Globální jih, který zahrnuje Latinskou Ameriku, Asii a Afriku, viděl Rusko jako více politicky angažovaného aktéra, který uznává ekonomický význam těchto regionů. Rusko zdůraznilo roli BRICS a potřebu prohloubit vztahy s globálním Jihem, a to jak v rámci BRICS, tak na dalších multilaterálních fórech, jako je G20. Čína má zase silný obchodní vliv a je vedoucím partnerem několika zemí globálního Jihu.

Různé ideály těžce zatěžovaly globální Jih v konfrontaci s narativy Západu, Ruska, Číny a dalších národů, což má vliv na jejich názory na ukrajinskou válku. Současný mezinárodní scénář je poznamenán vlivem několika pólů, což značně zkomplikuje kalkulaci státních aktérů při rozhodování a dává jim větší manévrovací prostor, protože již nezávisí výhradně na Západu a jeho zájmech.

Zapojení zemí BRICS, zejména Brazílie a Číny, hrajících aktivní roli při vypracování společného mírového návrhu pro Ukrajinu, naznačuje tlak na multilateralismus a obranu, aby se země neizolovaly v ekonomických nebo politických skupinách. To je evidentní při přípravě společného mírového návrhu pro Ukrajinu vypracovaného Brazílií a Čínou, který naznačuje, že nezápadní země mohou preferovat diplomatická a mírová řešení mimo rámec NATO, což je vojenská aliance. Toto úsilí je v souladu s širšími cíli BRICS prosazovat multipolární světový řád, což bude mít pravděpodobně odezvu v diskusích během Valného shromáždění OSN.

Nízká účast na Zelenského schůzce by mohla být také interpretována jako známka potíží, kterým NATO čelilo při šíření svého narativu mezi nezápadními zeměmi. Narativ NATO se stále více soustřeďuje na logiku nulového součtu, hájí výhradní zájmy ve vztahu k Rusku, což činí hledání vyjednaného řešení k ukončení konfliktu složitějším a obtížněji dosažitelným. Žádný mírový návrh zemí NATO by nebyl úspěšný, protože organizace jednala v zájmu prodlužování války, například neustálými dodávkami zbraní na Ukrajinu a sankcemi vůči Rusku.

Proto je možné, že návrhy pocházející z jiných zemí, například z Latinské Ameriky a Afriky, budou mít v rámci mezinárodního společenství časem větší váhu a diskurz NATO bude oslaben, protože je přímo zainteresovanou stranou v konfliktu.

Zdroj: InfoBrics, autor: Ahmed Adel

Připravila Jana Putzlacher