Sobotkova hvězdná chvilka

Na programu jarního summitu EU je rozhodnutí o směřování energetické politiky Unie do roku 2030. Pro většinu členských států jde o upřesnění dalšího postupu, ale pokud jde o ČR – s extrémně energeticky náročnou a málo konkurenceschopnou ekonomikou, která je zároveň těžce závislá na ruské ropě a plynu – nás toto rozhodování zastihlo na strategické křižovatce.

Zatím se chováme jak ve hře na slepou bábu. Tváříme se, že nevíme, o co jde, a zaslepeně ztrácíme kontakt s ostatními. Verbálně chceme být v jádru EU, ale fakticky nabouráváme její nejdůležitější program. Proč? Snižování energetické závislosti by oslabilo argumentaci pro dostavbu Temelína?

A chce jej ještě někdo doopravdy? Bez vládní garance vysokých cen elektřiny jej nechce ani ČEZ. Vláda však tuto garanci odmítá. Komu tedy vychází vstříc snaha bránit změně prošlých energetických plánů, zakotvených v myšlení 80. let? Snad jen případným americkým dodavatelům technologií, jaderného paliva a financování pro Temelín.

Faktem je, že Sobotkova vláda zatím prosazuje ještě slabší cíle pro rozvoj moderní energetiky, než navrhuje Evropská komise, upozorňuje Hnutí Duha, které se tématu dlouhodobě systematicky věnuje a akci před Úřadem vlády zorganizovalo.

„Kabinet tedy vlastně chce, aby se státy EU rozhodly, že příštích patnáct let nebudou investovat do žádných programů ke snížení spotřeby energie a skleníkových emisí. Přitom podle posledního průzkumu Eurobarometru si 85 % našich obyvatel myslí, že by stát měl mít konkrétní cíl, o kolik více budeme vyrábět energie z obnovitelných zdrojů. Tři čtvrtiny Čechů a Češek také soudí, že opatření, jež čelí globálním změnám podnebí, jsou zároveň prospěšná pro ekonomiku a pracovní místa,“ upozorňuje Duha premiéra, jak dalece se míjí s postojem voličů.

Nelze se divit zájmu českých občanů o alternativy, když cena tepla pro domácnosti vzrostla za posledních deset let o 65 – 140 procent.

Ukrajinskou krizi lze využít jako příležitost ke změně – kohoutky na trubkách z Ruska mohou být kdykoliv přiškrceny, – ale naše závislost na extrémní spotřebě energie a na zahraničních dodávkách bude nebezpečná, i když se situace na východě urovná. Summit EU předchází zveřejnění druhé části nové zprávy Mezivládního panelu pro klimatické změny, která je věnována dopadům globálního oteplování pro většinu lidstva. Z pracovní verze, která unikla už v listopadu, je zřejmé, dopady budou docela drastické.

http://www.scribd.com/doc/180989207/LEAKED-DRAFT-IPCC-Change-2014-Impacts-Adaptation-and-Vulnerability

To už ostatně naznačily extrémní klimatické jevy i v těch nejbohatších zemích, jako katastrofální sucha v USA - a v zimě dlouhotrvající rekordní mrazy a sněhové bouře. Záplavy a neustávající vichřice v Británii. Dokonce i rekordně nízká hladina Vltavy, ze které by měla pocházet voda pro chlazení tuplovaného Temelína.

Mizející arktické zalednění způsobuje, že začíná vysazovat motor vzdušných proudů, které zmirňovaly klima na severní polokouli. Negativní vývoj může být dále urychlen unikajícím metanem z tajícího permafrostu v Rusku. A dorazí to stoupající hladina oceánu.

Legrace končí. Je jasné, že každý, kdo odmítne zasáhnout proti těmto rizikům, bude nepřítel. Ostatně, toho si je vláda vědoma. Vládní Situační zpráva ke Strategickému rámci udržitelného rozvoje ČR, která byla zpracována na MŽP v závěru loňského roku, píše na str. 60 o energetické náročnosti HDP ČR jednoznačně: „V mezinárodním srovnání mezi všemi zeměmi OECD zaujímá Česká republika jedno z nejhorších míst.“

http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/situacni_zprava_2012/$FILE/OEDN-Situacni_zprava_2013-20131213.pdf

Vedle toho je to pěkně drahé. Z krátkodobého hlediska se zdá, že ceny ropy a plynu klesají, ale vzpomeňte si, že před deseti lety byly násobně nižší. Důvodem je růst spotřeby ropy v rozvíjejících se ekonomikách. Tam stoupla od roku 2000 o 44 % (zatímco v bohatých průmyslových zemích OECD klesla skoro o 4 %), připomíná informační list Hnutí Duha věnovaný návrhům opatření, která by mohla drasticky snížit náš každoroční účet za energie. Například dodávky ropy a plynu z Ruska by mohly klesnout o tři čtvrtiny, což je při dnešních cenách o 100 miliard korun méně.

http://hnutiduha.cz/publikace/o-75-mene-ruske-ropy-plynu

Ve Spojených státech teď tlak ceny plynu oslabil. Ještě před patnácti lety byly ceny plynu v Evropě a USA zhruba stejné, ale od té doby americký plyn zdražil jen na dvojnásobek, zatímco evropský dovoz na šestinásobek. Představa, že dovoz zkapalněného plynu z „břidličné revoluce“ v USA na tom mnoho změní, je lákavá, ale málo reálná. I kdyby to bylo technicky možné, vyžádalo by si to zcela novou infrastrukturu a zcela odlišné provozní náklady, než doprava potrubím. Těžko by to mohlo být levné.

(A představa, že to raději budeme těžit u nás a vybydlíme si zdroje pitné vody pro sebe i další generace je přímo děsivá. Vláda slibuje, že to nepovolí. Ještě lepší by byl zákon, který to přímo zakazuje.)

Mezinárodní energetická agentura (IEA) předpokládá růst spotřeby plynu o 65 % během 20 let – jenom poptávka čínského průmyslu má růst o 9 % ročně. Podle IEA proto budou už na konci tohoto desetiletí ceny plynu na evropském trhu o 28–57 % vyšší než v roce 2009.

Jak dosáhnout toho, abychom se těmto rizikům vyhnuli? Co udělat pro snížení nákladů energetické obsluhy ČR? Hnutí Duha spolu s dalšími ekologickými organizacemi rozvíjí návrhy, které opírá o propočty renomovaného Wuppertalského institutu. Vyplývá z nich, že dovoz ropy i plynu do Česka je možné v příštích letech postupně srazit celkově na polovinu, z toho ruského plynu na pětinu a ruské ropy na čtvrtinu. Vlád se k řadě těchto opatření hlásí v koaliční smlouvě a vládním prohlášení, proto překvapuje odtažitý postoj ke společným evropským cílům snižování energetické náročnosti a uhlíkových emisí.

Sedm opatření

1) Zákon o snížení závislosti na fosilních palivech

V podstatě se jedná o zákon, který by stanovil dlouhodobý cíl snižování uhlíkových emisí a z něj by se odvíjel každoroční plán, podpořený vládními politikami a dalšími nástroji. Model vznikl v Británii a příkladný je i postup vyjednávání, protože vznikl ve shodě s tehdejší pravicovou opozicí a sociálními partnery, Svazem britského průmyslu a odbory. Mezitím byl tento zákon přijat v dalších zemích, například v Dánsku, Rakousku nebo Slovinsku.

Sobotkova vláda má návrh tohoto zákona v koaliční smlouvě i ve vládním prohlášení. Také vyjednávání se drží britského vzoru, spolupracovat chtějí i opoziční TOP a KSČM. ODS je proti. Spor může vzniknout o tempo snižování emisí, o míru závaznosti opatření a o podíl obnovitelných zdrojů. Uvažovaný pokles emisí o 1,5 procenta ročně, který zazníval v loňských diskusích, může být málo, vývoj klimatu by vyžadoval dvojnásobné tempo. Podpora nových obnovitelných zdrojů byla převážně zrušena. To by bylo přijatelné, pokud by zároveň byla zrušena i podpora fosilních zdrojů (přehlížení externalit). Alternativou podpory je přiměřená uhlíková daň, která povzbudí přesun poptávky k šetrným zdrojům.

2) Silná energetická politika EU

Potřebujeme silnou evropskou podporu a využití příkladů nejlepších zemí, abychom mohli plně rozvinout programy jako je

• zateplování domů,
• snižování spotřeby uhlí v průmyslu,
• obecní větrné elektrárny,
• solární panely na střechách,
• auta s nízkou spotřebou nebo
• komunální výtopny na biomasu.

Zejména ty příklady jsou důležité. Je rozdíl, jestliže větrnou elektrárnu postaví obec a má z toho příjem, nebo cizí soukromý investor, a obec má jen vetřelce.

Už současné technologie mohou snížit energetickou náročnost českého průmyslu o čtvrtinu, upozorňuje Duha. Evropská komise zase ve svých materiálech poukazuje na příklad průkopnického amerického výrobce podlahových krytin Interface, který systematickým snižováním uhlíkové a energetické náročnosti prudce zvýšil svoji konkurenceschopnost - zisk i rozšíření trhu. Detaily o systematickém manažerském postupu najdete v knize zakladatele společnosti Ray Andersona: Confession of a Radical Industrialist. Rozhodně stojí za přečtení. Shrnutí také na českých stránkách Interface:

http://www.interfaceczech.com/web/cz/UDR%C5%BDITELN%C3%9D_ROZVOJ

3) Velký program zateplování domů

Bezmála třetina spotřebované energie u nás připadá na budovy. Duha připomíná závěry Pačesovy komise, podle které lze snížit spotřebu tepla o dvě třetiny a zbytek pokrýt čistými domácími zdroji.

S něčím se už začlo, ale chtělo by to násobně vyšší tempo. „K nejefektivnějšímu využití potenciálu úspor v budovách dojde, pokud stát vytvoří program s ročním rozpočtem 16 miliard korun pro dotace i nízkoúročené úvěry,“ volá Duha. Lze si snadno představit protivníky takového kroku – uhelné a teplárenské společnosti, zájemce o prolomení uhelných limitů.

Duha se opírá o výpočty ekonomů Miroslava Zámečníka a Tomáše Lhotáka:

Pokud stát nabídne ročně 16 miliard korun na energetické renovace, nejenže oživí ekonomiku, ale také:

• díky zvýšené poptávce po stavebních pracích a dodávkách materiálu a technologií bude vytvořen dodatečný hrubý domácí produkt ve výši asi 253 miliard korun (31,6 miliard korun ročně),
• vznikne 31 tisíc stabilních pracovních příležitostí, zejména ve stavebnictví a průmyslových odvětvích, která vyrábějí potřebné technologie a materiál a
• dodatečný příjem nebo snížené náklady veřejných rozpočtů budou činit 12,5 miliard korun ročně, díky vyšším daňovým příjmům (oživení stavebnictví a průmyslové výroby), zvýšeným odvodům na sociální zabezpečení a menším výdajům na příspěvky v nezaměstnanosti

Čistý náklad státu bude tedy pouhé 3,5 miliardy korun (rozdíl mezi 16 miliardami vloženými do programu a ziskem 12,5 miliardy), které lze pokrýt z výnosů aukcí emisních povolenek a zejména EU fondů.

Vedle toho domácnosti a obce ušetří na účtech za vytápění 12 miliard korun ročně.

4) Investice do městské dopravy, vlaků a ultraefektivních aut

Působit lze oběma směry. Zastávky příměstských vlaků ve městě lidem usnadní přechod z aut na hromadnou dopravu. Stejně tak propojení jejích různých módů v uzlových místech, aby se usnadnily přestupy. Nadějné jsou začátky veřejné dopravy zdarma, což může snížit potřeby podstatně nákladnějšího rozšiřování komunikací pro auta. Od loňského roku máme také vládní strategii pro rozvoj cyklistiky.

Automobilový průmyslu potřebuje znát jasný směr regulace spotřeby paliva, aby mu mohl přizpůsobit dlouhodobé investice.

K nejúčinnějším nástrojům dopravní politiky patří územní plány. V českých městech a obcích bohužel umožňují výstavbu hypermarketů téměř všude, zatímco ve většině rakouských spolkových zemí jsou nastaveny přísné limity. Omezení velikosti prodejen podle potřeb konkrétních měst vede k hustější síti menších obchodů. Ty větší jsou pak doplněny jen v několika uzlových bodech městské dopravy.

5) Přesun zboží z kamionů na vlaky

Může to podpořit důsledné vybírání mýtného. Zatím se mu kamiony mohou vyhýbat objížďkami po okreskách, které přitom změní během jediné sezóny v tankodrom. Výnos z mýta by měly ve větším rozsahu podpořit železniční dopravu.

Trend spočívá v rozdělení nákladní a osobní železniční dopravy, ale zaspali jsme při trasování „zelených koridorů“, evropské specializované sítě nákladních rychlostních železnic.

Obecně – namístě je úvaha, zda chceme být centrem logistických služeb, které demolují naše životní prostředí a nahrazují domácí výrobu dovezenou krabicí. Je to opačně, než často zaznívá – práci víc vyvážejí, než tvoří.

6) Vylepšení slabé recyklace odpadů

Duha připomíná, že Česko nyní recykluje asi 30 %, zatímco Německo asi 60 %. Některá česká města jako třeba Olomouc už recyklují 50% a stejný cíl stanovil dokonce i exministr Tomáš Chalupa z ODS. Vláda si nyní musí vybrat, zda nasměřuje peníze z EU fondů na recyklaci, nebo na spalovny. Obojí nejde. Měla by tedy v budoucím Operačním programu Životní prostředí zakázat financování spaloven.

Spálením tuny plastů získáme energii zhruba 3–5 barelů ropy, ale při recyklaci stejné tuny ekonomika ušetří přibližně 7–12 barelů ropy. Spalování se tedy rovná plýtvání.

Nutný je také nový zákon o odpadech, který pomůže zavádět recyklační projekty v obcích. Programové prohlášení vlády uvádí:

„Vláda připraví do poloviny roku 2016 novelu zákona o odpadech s cílem snížit podíl skládkovaných odpadů a naopak zvýšit úroveň recyklace odpadů, včetně odpadů biologických na úrovni vyspělých evropských zemí. Vláda podpoří programy prevence vzniku odpadů a vytvoří systém pobídek a poplatků, které podpoří motivaci občanů k třídění odpadu.“

7) Výroba domácí čisté elektřiny

Klíčová je rozumná podpora výroby čisté elektřiny domácnostmi a obcemi.

Zápočet výroby a spotřeby (netmetering) je systém, který rodinám umožní namontovat si na střechy solární panely. Nevyžaduje žádné dotace. Používá se zejména v Severní Americe, ale také v Rakousku a chystá jej Slovensko.

Stručně řečeno: rodina má na střeše solární panel, pokrývá jím svoji spotřebu, přebytky zadarmo odevzdává do sítě a při nedostatku kupuje proud za komerční cenu. Při dnešních cenách panelů i proudu se to vyplatí. Stačí, aby to stát dovolil.

Podobně je účelné podporovat obecní větrné či geotermální elektrárny nebo bioplynové stanice na zemědělský odpad.

Rozvoj obnovitelných zdrojů umožňuje pronikání menších firem na trh a nutí k ústupu energetické mamuty jako E.ON, RWE nebo ČEZ, kteří vyrábí ze stále dražších fosilních paliv. Celosvětově obnáší státní podpora těžby a využívání ropy, plynu a uhlí 544 miliard dolarů ročně. Výdaje na podporu obnovitelných zdrojů jsou 5x nižší – kolem 100 miliard, připomíná Duha.

Co na to vláda?

Podívejme se na tabulku, která to zachycuje. Dvě opatření z představeného balíčků má Sobotkova vláda ve svém programu konkrétně, další obecně nebo se jimi fakticky nezabývá. V pozici na nadcházející summit EU jde zatím přímo proti snižování závislosti na fosilních palivech, upozorňuje Hnutí Duha:

http://hnutiduha.cz/publikace/o-75-mene-ruske-ropy-plynu