Blamáž Cichanouské a Západu…

První den generální stávky, kterou vůdkyně nařídila, zahájil smíšený začátek, kdy někteří dělníci položili své nástroje, ale většina státních podniků fungovala jako obvykle.

Takže generální stávka byla zahájena a po pravdě řečeno… byla to blamáž.

Od počátku přitom bylo jasné, že Lukašenko nemá důvod odstoupit. To že se stávkuje v Minsku ještě neznamená, že stávkuje celý národ. Ne, že by všechno bylo bezproblémové, ale míra celkové podpory generální stávce je v podstatě sporadická. A to je dobře…

Nezapomeňme, že barevné revoluce směřující ke svržení stávajících hlav státu jsou produktem agresivních hybridních západních válek, často též válek namířených proti Rusku či Číně. A je z hlediska stability světa důležité, aby byly poraženy.

Vezměme si kolik škody napáchalo arabské jaro, které například v Egyptě přivedlo – bohudík jen na čas – vládu nejtvrdších islamistů v podobě Muslimského bratrstva. Obama byl šťastný jako dítě a jeho projev v Egyptě po porážce Muslimského bratrstva už raději nikdo nevysílal.

Zhroucenou zemí je dnes Ukrajina. Její nenávistný boj proti Rusku se prostě nevyplatil. A mimochodem nedělní propad Zielenského v komunálních volbách ukázal i děsivý propad nového koštěte.

Protiruská fanatická lobby EU tvořená Polskem a zeměmi Pobaltí vsadila vše na svržení prezidenta Lukašenka, coby představitele spolupráce s Ruskem, byť často lavírujícího. EU přijala sankce vůči Lukašenkovi i dalším představitelům a Evropský parlament ještě minulý týden udělil Cichanouské Sacharovovu cenu. Marné to je. Svým zbrklým krokem jen dokázala, že je-li útok Západu namířen proti hlavě státu, která se nebojí, jako kdysi Janukovyč, nemá šanci.

Nuže samozvaná prezidentka - jak je též někde označována - už zřejmě bude sledovat osud dalšího podobného pučisty Juana Guidóa, kterého Západ včetně nás uznal prezidentem Venezuely namísto prezidenta Madury, ale po dvou letech Maduro dál vládne a Guidó snad aby zametal chodníky. Což je jen další příklad poražené barevné pseudorevoluce, tentokrát v Jižní Americe.

Je dobře, že cirkus v Bělorusku zjevně nedosáhne svého účelu a že Lukašenko, byť ho osobně málokdo z nás pokládá za sympatického a nějak bere za svého, svržen násilným pučem nebude.

Je to dobře i proto, že potencionální budoucí prezident USA Biden označil Rusko za největšího nepřítele a tak jako kdysi podporoval imperialistickou válku v Iráku a útok proti Libyi, jistě jeho poradci už vymýšlejí, co si na Putina připravit.

A víme, že další barevky zřejmě budou následovat.