Jan Campbell: Bílá, modrá a černá labuť

Bílé a černé labutě jsou symbolem duchovnosti, lásky i smrti. Vytvořily popularitu a nerozlučné páry na celý život v literatuře (Mácha, Ani labuť, ani lůna), hudbě (Camil Saint-Saens, Karneval zvířat, komponovaný v Praze 1866 v hotelu U černého koně, Wagnerův Lohengrin a.j.), heraldice (Švamberkové), dokonce i ve filatelii (černá labuť na australské známce) a politice a ekonomii (černá labuť). Přesto mají labutě charakter, který neodpovídá ani barvě, ani symbolu, který se mnohým líbí.

Modrou labutí označuji symbol, s ním spojený obsah, charakter a konání představitelů EU. Vše si protiřečí. Černou labutí označuji v politice a ekonomice situace, které vznikají na principu dynamiky chaosu. Ten nedovoluje předvídat formy destrukce a vzniku nového, tím i dopady. Brexit řadím do této kategorie.

Podobně jako čaj stydne sám od sebe, ale sám od sebe se nezahřeje (Tom Stoppard, Arkádie), a labuť plave pouze sama, nebo v páru, brexit přinese celou řadu dopadů v oblastech, o kterých se nebude psát v masových mediích. První dopad – pokračování ve spekulaci, idealizaci a klamání - způsobí nemožnost určení rozsahu a kvantifikace vývoje po brexitu. Druhý dopad – napětí mezi chaosem umělých hodnot a našim vztahem k sobě a přírodě, způsobuje medializace důkazů nespolehlivosti mnoha vědeckých analýz neschopných zachytit a interpretovat hlubší procesy ve společnosti. Třetí příklad dopadu – vztah občana k suverenitě a druhým společenstvím, je vícerozměrný, týká se nás všech.

Velká Británie se vydala na cestu transformace do politicko-hospodářské velikosti a důležitosti odpovídající její geografické velikosti. Tato transformace nevylučuje rozdělení, nebo dokonce oddělení Skotska a Severního Irska od Anglie a Walesu a řadu referend v EU. Z vojensko – finančního pohledu si mohu představit Velkou Británii v roli podobné Singapuru. Brexit posílí vliv USA na Velkou Británii a na EU.

EU se bude muset vypořádat s bezprecedentním příkladem a řešením protikladu: z obrazu EU sestavovaného na principu Lego, představujícího lákavé spojenectví, se ztrácí velký kus s funkcí podobnou klíčovému kameni v klenbě. Na druhé straně je to snaha EU nabírat nové asociované a trvalé členy. Narušení křehké struktury EU posílí a urychlí nepřítomnost měkké síly, kterou dodnes představovala Velké Británie jako brzda regulačních vášní EK, tj. expertního vládnutí. Tento druh vládnutí je v rozporu jak s reprezentativní vládou, tak i přímou demokracií. Té se současné mocenské struktury bojí jako čert svěcené vody. Během přímé demokracie důležitost politiků a zájem občanů-voličů o téma totiž stoupá. Očekávám, že dnes již zakotvené, rozvětvené a metastazující mocenské elity se nerozhodnou pro kardinální řešení. Mé očekávání podporuje mimo jiné řecká krize a její řešení, které nic nevyřešilo. Odložená kardinální řešení, kterým se nedá vyhnout, i v případě Řecka, budou mnohem dražší a složitější, než před rokem, nebo přijatá dnes. Proto nebude, co se týče regulací a nadnárodních struktur sloužících EK, občanům EU po brexitu lépe. Lépe nebude kvůli nutnosti přehodnotit a nově definovat tzv. evropskou integraci. Ve spojení s integrací a integračními procesy se chtěně nechtěně dostane k rozhodujícímu slovu SRN a její padající hvězda, kancléřka Merkel. Princip dynamiky chaosu nedovoluje žádnou garanci, že nově definovaná integrace EU oslabí, nebo posílí s výsledkem ve formě zdravého EU jádra. To platí i pro představitelné dopady brexitu na roli NATO, SRN a tzv. V4, kam se počítá i ČR.

Role NATO a tím USA, jako jediného funkčního a spojujícího článku členských zemí EU bude vzrůstat. Brexit tento růst vlivu uvnitř EU a ve vztahu k V4 a Ruské federaci urychlí. To není dobrá vyhlídka ani pro Ukrajinu, ani pro vztah EU – Ukrajina a samotné Rusko. Proč?

Polsko bude s pomocí USA ještě rezolutněji usilovat o status regionální moci. Tomu bude napomáhat pragmatická rusofobie a nezveřejňované vědění polských elit, že opravdovým protivníkem Polska není Rusko, ale SRN. V tomto kontextu se nabízí několik směrů vývoje. Uvedu tři. 1) SRN si vzpomene na historické vazby s Ruskem, jejich nutnost pro hospodářský vývoj a sociální klid, a podaří se jí oslabit závislost na USA. Výsledkem bude hlasitější Polsko, větší podpora USA Polsku a napětí v EU. 2) SRN se nepodaří oslabit, ideálně zrušit závislost na USA. SRN se tak dostane do procesu, kterým prochází Francie. Na jeho konci je bezvýchodná situace, kterou je možné srovnat s rozpadem od roku 1815. Pro USA je to výhodná alternativa jak ve vztahu k SRN, tak i EU. 3) SRN se stane oficiálním lídrem EU na základě politicko – mocenského vakua, které vytvořily odchod Velké Británie z EU a v hluboké krizi nacházející se Francie. Pro USA a vztah USA – Rusko je tento vývoj téměř ideální alternativou. V4 se stanou částí větší nárazníkové zóny, cordon sanitaire, mezi NATO a Ruskem, USA se budou moci věnovat Číně ze známých důvodů, a Polsko, jako příklad, si začne vyřizovat své dluhy s Ukrajinou. Její elity se budou cítit zrazeny EU, potažmo i SRN. Nelze vyloučit, že se podobné vyřizování dluhů neobjeví i ve vztahu mezi dalšími členy EU.

ČR bude vynucena se vydat na cestu vyvážených vztahů s EU, vedenou Berlínem (kontrolovanou USA) a Ruskem. V reálném životě, ještě s Polskem a členy větší nárazníkové zóny. Tato cesta vede k šanci, ale i riziku pro českou elitu bez osobností, která nemyslí strategicky a nemá definovaný národní zájem. V představitelné době, proto budou vládnout nestabilita a nerozhodnost. Obojí je velice výhodné pro USA. Rozhodnutí o účasti ČR v novodobé formě Střední Evropy (dříve také nazývané Velkoprusko nebo Velkoněmecko) a Intermarii bude pro českou politickou elitu velice komplexní.

Ruské federaci přinese brexit více starostí než radostí. Dnes již nestabilní hospodářské vztahy s EU budou s největší pravděpodobností ještě horší. Vnitřní krize EU objektivně povede k mnohem složitějším jednáním s EU. Praktická vzájemná závislost EU na RF jako takové, a jednotlivých států EU specificky, a vice versa, bude vytvářet tlak na vznik a vedení vícerozměrných jednání s jednotlivými státy EU. Výsledkem bude těžko definovatelná disfunkce systému vztahů EU a RF. Ruské elity proto čeká intenzivní perestrojka v myšlení o eurocentrismu, vypracování opravdových alternativních řešení pro nepředvídatelné, ale představitelné situace, jak na západě, tak i na východě od Ruska, a v neposlední řadě bez kompromisní změna v prosazování všeobecně platných a nadčasových hodnot, včetně lidské důstojnosti, sociální spravedlnosti a jednoty v rozmanitosti.

ČLR přinese brexit pravděpodobně více radostí než starostí. O nich příště, s odstupem času, ve smyslu otázky z knihy Jan Schneidera, Sbírka vtipů na židovský způsob: Je lepší rychlý, nebo pomalý kůň? zeptal se rabín svých žáků…Rychlý, odpověděl ten nejrychlejší z nich…Ne, zarazil ho rabín….Ten pomalý, zkusil to ten hloubavější…Ne, uzemnil ho rabín. Vše totiž záleží na tom, jestli jedeš správným, nebo nesprávným směrem.

Souhlasu netřeba.