Kavárna jako normalizační komunisté

17.11.2018 19:53
Pražská kavárna je stejně netolerantní jako předlistopadoví komunisté. Nepochyboval jsem, že k vyjádření své intolerance využijí výročí 17. listopadu. Nezklamali mě. Tak jak si sami přivlastnili 17. Listopad a výročí velké společenské změny.

Pokud jejich političtí exponenti řídili stát, ti různí Schwarzenbergové, Kocábové, Žantovští a další, tak to s republikou dopadlo špatně. Ekonomické propady, obří skandály, rozkradení národního majetku v rozsahu, jaký od Bílé hory nebyl. Dnes na Národní třídě stálo hejno pražskokavárenských harpií a štěkalo na každého, kdo dělá politiku trochu jinak než oni si představují jako správné. Jen oni jsou měřítkem správného pohledu na věc. Tak dnes vypískali i předsedu ČSSD Hamáčka. Předsedové Babiš a Okumaru předvídavě přišli položit květiny k oltáři vlasti již v noci. Jejich květinové dary ale čekal stejný osud jako květiny od prezidenta Zemana a předsedy Hamáčka. Také skončily v koši.

Kdyby chlapci a děvčata z pražské kavárny netrpěli výběrovou zrátou paměti, jistě by si vzpomněli, že listopad 1989 byl mimo jiné také o toleranci ve společnosti. O toleranci různých názorů. Přitom pražská kavárna představuje – a nijak zvlášť nemusíme přehánět – ve společnosti silně menšinový názor. A Zeman, Babiš i Hamáček naopak představují mlčící většinu.

Celkem nepřekvapivě dala plný prostor tomuto deformovanému pohledu na společenské dění veřejnoprávní televize. V ní vystupovali vesměs „osvědčení“ Debatéři, kteří jsou „osvědčenými“ nositeli názorů pražské kavárny.

Akce na Staroměstském náměstí zaměřená proti A. Babišovi ukázala, že z celé Prahy a možná i celého Česka dorazilo pár tisíc antibabišovských demonstrantů. Nebýt japonských a německých turistů, kteří o víkendech zaplavují Staroměstské náměstí, řekl bych, že účast nebyla nic moc. Smutné je, že redaktoři veřejnoprávní televize několikrát v průběhu posledních dnů glorifikovali duo revolverových žurnalistů Slonková – Kubík, že prý se jedná o největší žurnalistický počin roku. Opravdu. Nečekaně přepadnout duševně nemocného člověka, klást mu návodné otázky a nahrávat ho kamerou zabudovanou v brýlích, to je opravdu fujtajbl.

Je to stejné, nebo spíše srovnatelné s tím, když tito novinářští šmoulové před třemi měsíci kladli návodné otázky Petře Paroubkové, která se ze mě snažila udělat člověka koupajícího se v milionech nelegálně nabytých peněz. Jak to dopadlo? Policie se v uplynulém týdnu vyjádřila, že v mých příjmech neshledala nic podezřelého. A tak moji právníci pracují na žalobě na oba novinářské šmoky, hvězdy pražské kavárny.

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014. V roce 2024 byl zvolen předsedou strany Česká suverenita - sociální demokracie.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

duchodce

Kdo by si pomyslel, že ani ne po třech dekádách od "revoluce" se navrátí staré pořádky. Člověk bude muset ( jako za komunistů) fungovat ve dvou módech. Jeden bude soukromý (maximálně za přítomnosti nejbližších rodinných příslušníků) a druhý veřejný - "poctivá" přetvářka, aby se vyvaroval zbytečných nepříjemností.  Tenkrát to bylo zaštítěno vedoucí úlohou strany a dneska liberální demokracií. Jinak jde ale o jedno a totéž.  

opatovice328

byl jsem na Václaváku, odporné, jak se očekávalo, nebyla to žádná oslava nějakého výročí, ale byl z toho antibašiš demonstrace. Na začátku říká konferenciér na pódiu, toto není demonstrace proti někomu, ale  opak byl pravdou, co vystupující, to antibabiš, kapely bud´ musely zpívat proti babišovské písničky a nebo mít alespoń na bedně napsáno Demise. Fuj, odporné, Babiše jsem nevolil, ale příště ho už volit budu  Jak je možné , tolik nečestnosti a bezcharakternosti:  Kdybych já se mohl vrátit o 30 let zpátky, tak se tomuto režimu postavím, i kdybych měl při tom třeba ztratit život.