Proukrajinské lobystické tlachání v Džidě skončilo jak jinak než debaklem

Před týdnem jsem napsal, že tlachání, jak získat podporu ze zemí občanského jihu na setkání pořádaném saudskoarabským korunním princem Muhammadem bin Salmánem bez přítomnosti zástupce je Ruska naprosto impotentní a nikdy nemůže vést k výsledku.

A označil jsem to povedenou taškařicí. Mýlil jsem se v přídavném jménu povedenou.

Byly to nepovedená taškařice.

Jistě čínský zástupce se zúčastnil, ale potvrdil, že cílem Číny je všeobecně uznávané mírové řešení a nikoliv jednostranná úlitba Ukrajině

Tvrdší přístup zvolil mexický prezident, který se rovnou tohoto jednostranného proukrajinského lobbingu bez zástupce Ruska odmítl zúčastnit a podobně tomu bylo i s největší a nejvýznamnější latinsko- americkou zemí Brazilii, která podobnou výhradu sdělila ve videozáznamu.

Fiasko

Kdy už proboha Západ pochopí, že pro mnohé země globálního jihu, ať už těch, které již jsou součástí dnes nejatraktivnějšího rozvíjejícího světového ekonomického společenství BRICS, které již dnes v podstatě svým růstem HDP výkonem předstihlo G7, které zároveň hodlají přivítat další členy, ať již Saudskou Arábii, Egypt a mnohé další je spolupráce s Ruskem, které je zakládajícím členem BRICSU daleko důležitější než melodramatické výlevy umírajícího Západu, který jen tak na okraj zažívá právě v tomto týdnu pravděpodobný rozvrat přičítaný k drancující neokolonizační politice Francie a neoimperialistické politice USA v dnešním Nigeru.

Ten konflikt mezi globálním Západem a Ruskem, který nabral svou hybridní polohu v bojích na Ukrajině i podle ruských analytiků bude trvat nejméně ještě dva roky a podle některých i déle.

Hlavním viníkem jsou spojené státy v podobě administrativy Jo Bidena, který záměrně odmítl vyhovět logickým požadavkům Ruska na utlumení agrese NATO vůči němu. Ničeho nedosáhl a celé NATO podle Číny svou agresivní politikou zostřilo celosvětové napětí a je hlavní příčinou tohoto konfliktu.

A USA po porážce v Afghanistánu, Libyi, či Iráku nyní čeká i porážka ve vztahu k Rusku. A možná ještě předtím i ohledně Nigeru.

Asi tak…