Sto let od konce Velké války

Evropská společnost prožívala před válkou desítky let v míru. V období, které vstoupilo do dějin pod názvem Belle Époque. Vojenská technologie, se kterou evropské mocnosti a další státy vstoupily do války, byla dostatečně ničivá, což způsobilo ohromné ztráty na lidských životech. Uvádí se, že v průběhu války zahynulo 10 mil. vojáků a také 8 mil. civilistů. Německé ztráty činily téměř 1,8 mil. lidí. Ruské ztráty 1,7 mil. lidí a dalších 2,5 mil. lidí bylo ve válce a v následném revolučním chaosu v Rusku nezvěstných. Francie ztratila 1,4 mil. obyvatel. Itálie téměř milion. Velká Británie přišla o 900 000 vojáků a Rakousko – Uhersko o 1,2 mil. vojáků. Z toho ztráty Čechů a Slováků byly souhrnně zhruba 300 000 osob. Počet obyvatel českých zemí byl po válce zhruba o 300 000 nižší nežli před válkou.

Hospodářství země bylo rozvráceno a jediné štěstí bylo, že se kromě okrajových území východního Slovenska přes teritorium budoucí Československé republiky nepřevalily válečné operace. Demografický vývoj země a vlastně všech evropských zemí, které se podílely na konfliktu, byl významným způsobem narušen. Po válce se po Evropě pohybovaly miliony invalidů, ale také miliony sirotků či polosirotků. Sociální situace širokých vrstev občanů se dramatickým způsobem zhoršila a to způsobilo revoluční výbuch například V Rusku, který se s menší intenzitou přeléval i do jiných částí Evropy. Evropa se vydala na stezku nacionalismu.

Onoho 11. listopadu 1918, měli všichni války dost. Vítězové i poražení. Koneckonců i právem oslavovaní čs. legionáři v Rusku byli do značné míry ovlivněni bolševickou revolucí. Čs. legionářů na různých frontách války bylo přes 90 000. A postupně se tak, jak se vraceli do republiky, řada z nich ještě zapojila do bojů souvisejících se zajištěním integrity nového československého státu. Jak v pohraničních oblastech v českých zemích obývaných převážně Němci, tak na Slovensku v bojích proti vojsku Maďarské republiky rad.

Nejvíce postižena válkou byla pochopitelně Francie, jejíž nejprůmyslovější část území byla po větší část války okupována Němci. Až v závěru konfliktu, po zapojení americké armády do vojenských operací, bylo možné postupně vyhánět německou armádu z francouzského území až k německým hranicím. Německo bylo na podzim roku 1918 zcela vyčerpáno válkou a v jeho zázemí, především ve velkých městech, zavládl nezvladatelných chaos. Vláda nebyla schopná zajistit obyvatelům dostatek potravin a tak významná část německého obyvatelstva trpěla hladem. Podobná situace byla v Rakousku – Uhersku a tedy i v českých zemích.

Vyčerpanost obou stran konfliktu, především však evropských mocností a idealismus amerického prezidenta W. Wilsona způsobily, že spojenci netrvali na bezpodmínečné kapitulaci Německa. Versaillesko – saintgermainské uspořádání Evropy, které vzniklo po válce tak vlastně dalo Evropě jen dvacetiletý oddych před dalšími boji ještě ničivějšími, nežli byly boje I. světové války.

Včerejší oslava konce Velké války a stoletého výročí podpisu příměří mezi spojenci a Německem v Paříži, byla velmi důstojná. Nesla se, díky režii Francouzů, v duchu usmíření a budoucí mírově spolupráce. Na oslavách na pařížské Champs-Élysées, se sešli státníci ze sedmdesáti zemí světa včetně amerického a ruského prezidenta. Přítomna byla také německá kancléřka, ale také třeba někdejší spojenec Německa v první světové válce, Turecko, které zastupoval jeho prezident Erdogan. Francouzští pořadatelé brilantně ovládají republikánské obřady a rituály při podobných příležitostech. Ovšem tentokrát byli značně střízlivější. Francouzskou armádu zastupoval na oslavách její spíše jen malý vzorek, který reprezentoval jednotlivé její součásti. Součástí akce tak nebyla rozsáhlá vojenská přehlídka, neboť Francouzi měli zájem se co nejméně dotknout svého německého spojence, který byl tím hlavním poraženým ve Velké válce.

Jiří Paroubek