Ukrajinský panteon také pro zločince Banderu?
V těchto souvislostech se ale začalo mluvit také o zahraničních hrobech jiných Ukrajinců, protože podobné situace by se mohly opakovat, včetně propadnutí hrobů. Hovoří se o stovkách lidí, kteří se zasloužili o Ukrajinu a měli by spočinout na Ukrajině. V jejich řadě je jmenován také Stepan Bandera, jeden z vůdců Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), který má hrob v Mnichově, kde byl v roce 1959 zabit příslušníkem sovětské tajné služby. Podobně již v roce 1938 osud měl V Rotterdamu je pohřbený jiný z vedoucích činitelů OUN Jevhen Konovalec, který byl zabit již v roce 1938. Dále se v Kyjevě hovoří o Symonu Petljurovi, který byl prezidentem Ukrajinské lidové republiky a je pohřben v Paříži. S iniciativou panteonu vystoupil ministr infrastruktury ukrajinské vlády Volodymyr Omelian. Nápad podpořil také šéf ukrajinského Institutu paměti národa Vołodymyr Viatrovyč.
Je ovšem třeba uvést, že reálná situace ohledně exhumace je poněkud jiná, než se tvrdí v Kyjevě. Do hrobu bylo totiž uloženo tělo majitele, který platil hřbitovní poplatky, ale kosterní pozůstatky básníka a jeho manželky uložené do speciálních vaků se tam už nevešly. Hrobníci hádku vyřešili tím, že vyzvednuté ostatky nedali nikomu. Při pohřbu a exhumaci chtěli zástupci ukrajinské ambasády zabránit odnesení ostatků O. Olese a chtěli si je ponechat, což ředitel Správy pražských hřbitovů nemohl povolit, uvedl Český rozhlas.
Komentáře
Role Bandery se u nás trochu přeceňuje.
Aniž bych se chtěl tohoto zločince nějak zastávat, tak ve velké stručnosti objasním, proč je role Bandery hlavně v Čechách přeceňována. Způsobil to fakt, že ukrajinští nacisté, kteří prchali po válce do Západní zóny byli v tehdejších českých mediích nazýváni Banderovci.
Bandera se na samém počátku války podílel na vraždě jednoho polského představitele na sporném území. Za to byl nejdříve odsouzen k trestu smrti, později to bylo změněno na 4 roky. Tyto čtyři válečné roky si odpykával sice v koncentračním táboře, ale za velmi zvýhodněných podmínek. Takže takřka celou válku nebyl aktivní.
Od jejího počátku se ukrajinští fašisté snažili dostat do německé armády a doslova si tam vybojovat zásluhy při dobývání Sovětského svazu. Předpokládali, že jim Němci svěří vládnutí nad "jejich" teritoriem. Němci však Ukrajince (jako všechny východní národy) považovali za méněcenné a tak vytvoření jakýchsi ukrajinských SS nepovolili. Jakmile se však po porážce u Stalingradu situace na frontě obrátila, nechali podobné jednotky vytvořit. Nasazovali je do čela beznadějných bitev při bránění před postupující Rudou armádou. A vlastně až tehdy vznikl pojem "Banderovci", když tento ukrajinský fašista byl postaven do jejich čela.
Útěk oněch "Banderovců" byl směřován do Západní zóny. Je třeba si uvědomit, že Rakousko se dostalo do vojenské (a po řádově 8 let) zóny Sovětského svazu. Tam tedy tito prchající bandité utíkat nemohli. Jejich cesta vedla přes Slovensko a Česko. Byl o tom natočen film "Akce B". Protože režim proti nim postavil mladé a nezkušené vojáky, části z Banderovců se skutečně podařilo se do Západní zóny dostat.
Ani Ukrajinci, především ze severozápadu země, kteří obdivují onen "odboj" dodnes (a není jich zase tak málo), nepovažují Banderu za hlavního hrdinu tohoto fašistického ukrajinského hnutí. Prošeno (ano: Prošenko) ví, že se nemůže spolehnout na podstatnou část Ukrajinců z východu země, musí těmto obdivovatelům fašistických ukrajinských banditů nadbíhat. Takže takovýchto pomníků, především dalším (u nás takřka neznámým) ukrajinských fašistům, najdete na severozápadě Ukrajiny daleko více. Bohužel.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.