Azad Hind – legie Svobodná Indie

Tyto vzaly za své, kdy po bitvě u Stalingradu za těžkých ztrát se účastnila ústupových bojů a byla přesunuta na pět měsíců do Holandska. Původním úmyslem bylo zařadit Indy povětšinou studenty a válečné zajatce do jednotek Wehrmachtu pronikajících na Kavkaz a po předpokládaném vítězném tažení odtud pokračovat až do Indie. Místo toho po ztroskotání tohoto plánu byla umístěna do blízkosti Bordeauxu a pověřena bojovými úkoly v rámci tzv. Atlantického valu. Zde byla přímo podřízena pod velení polního maršála Erwina Rommela (viz snímek), kterého Hitler pověřil ochranou francouzského pobřeží před očekávanou invazí. Po jejím otevření byla dva měsíce byla nasazena v přímém boji jako složka zbraní SS. Přechodně byla pak po ztrátách stažena zpět do Německa a po adaptaci byla poslána zpět do Francie, aby byla zde nasazena proti odbojovému hnutí. V září zde utrpěla těžké ztráty při kterých padl zde její poručík Ali Khan, který byl na pokyn Josepha Goebbelse z propagandistických důvodů demonstrativně pohřben a vyhlášen za hrdinu. Při ústupových bojích koncem roku 1944 utrpěla v boji s regulárními francouzskými jednotkami další ztráty. Byla morálně otřesená a stažena z fronty do Německa odkud v březnu 1945 se neúspěšně pokusila vstoupit na území neutrálního Švýcarska. Tomu jim však zabránila americká a francouzská armáda a předána do rukou britských a indický vládních jednotek. Legionáři byli přepraveni zpět do Indie a zde internováni ve věznici v Díllhí, aby byli souzeni ve vlastizrádném procesu. Nakonec všichni byli však v roce 1946 propuštěni na svobodu na po protestech indického obyvatelstva, které je slavilo jako vlastence takže nakonec britské soudy se neopovážily je soudit.

Základním problémem pro odsouzení byla skutečnost, že za jejím vznikem stál Subháš Čandra Bós indický radikálně nacionalistický politik, který byl nejbližší spolupracovníkem Mahátma Gándhího. Stal se již v roce 1921 starostou Kalkaty a v letech 1938 až 1939 dokonce předsedou Indického národního kongresu. Pro své úsilí za nezávislost Indie byl několikrát odsouzen britskými soudy a od začátku války internován v domácím vězení. Na rozdíl do Gandhiho a Nehrua chtěl Bós dosáhnout osvobození ozbrojenou mocí a přes Kábul a Moskvu, kde žádal též o podporu se mu v roce 1941 podařilo dostat do nacistické Německa. Zde za usilovných jednání s nacistickou elitou vedenou Heinrichem Himmlerem se mu podařilo dosáhnout založení Indické legie z dobrovolníků a zajatců Wehrmachtu. Byl přijat i Adolfem Hitlerem, který z počátku neměl porozumění pro vytvoření indické jednotky, ale nakonec souhlasil s jejím ustavením. Po přesunutí Bóse německou ponorkou do Asie v roce 1943 jednal s Japonskem o vytvoření tzv. Indické národní armády jako pomocné jednotky císařských vojsk. O jeho činu se dodnes vedou v Indii kontroverzní diskuse, ale sám se však konce války nedožil. Těsně před jejím koncem 18.srpna 1945 zahynul po pádu japonského letadla, které se vznítilo při přistávání v tajvanském Tchaj -peju.