Jiří Paroubek: Čína – cesta za nevšedním zážitkem…

Uspořádání této diskuze proběhlo v návaznosti na III. Fórum Pás a stezka pro mezinárodní spolupráci, jež se uskutečnilo v Pekingu právě před rokem. A lze očekávat, že IV. fórum BRI bude v Pekingu uspořádáno opět za rok.

Kromě svého projevu na konferenci, který je uveden v příloze tohoto článku v anglické a české verzi (tento překlad do češtiny je proveden umělou inteligencí), mám řadu osobních poznatků. Dojmů z mé návštěvy je prostě celá řada.

Tak především dojmy z města Xi´anu. Byl jsem v něm před osmi lety. A pokud za posledních osm let čínská ekonomika (vyjádřeno růstem HDP) rostla v průměru 6% ročně, můžeme odhadnout, že čínské HDP za  dobu 8 let vzrostlo zhruba o polovinu. To je obrovský nárůst společenského bohatství Číny. A je to vidět i na Xi´anu, hlavním městě provincie Šen-si. Město má i s předměstími 14 milionů obyvatel. A patří mezi nejvýznamnější hlavní města mezi provinciemi Číny.

Ve městě proběhly za poslední léta viditelně rozsáhlé investice ve výstavbě bytových  domů, infrastruktury obecně a dopravní infrastruktury zvlášť (metro, rychlostní železnice). Po městě jedete po velmi kvalitních cestách bez u nás tak obvyklých „rigolů“. A všude kolem hlavních cest jsou pásy zeleně (stromy, keře).

Xi´an je ovšem důležitý také pro čínské národní hospodářství. Je jedním z důležitých center čínského automobilového průmyslu. Viděl jsem v chodu jeden z výrobních závodů čínské automobilky Geelly. Závod vyrábí ročně tři miliony aut. Více, než polovinu z nich tvoří elektromobily.

Jsem rád, že jsem na vlastní oči viděl železniční logistické centrum v Xi´anu, ze kterého odjíždí každý den vlakové soupravy směrem na západ. Do Střední a východní Asie, či přes Kazachstán a Sibiř do Ruska a dál do Evropy. Opravdu je to neslýchané obří překladiště.

A co říci k samotnému čínskému projektu Pás a stezka. Vstupuje do II. dekády své existence. Bylo v něm vynaloženo cca 1 bilion USD, ve 140 zemích světa. Tyto peníze šly především do zemí rozvojového světa. A byly použity k rozvoji především dopravní infrastruktury (železnice, dálnice, silnice, přístavy, mosty, letiště atd.)

Západ bohužel, žádný tomu srovnatelný projekt zatím nerozvinul.

Projev na konferenci Pás a stezka

Čínský mohutný program Pás a stezka je v přímém rozporu s myšlenkami, které dominují Evropě, kde se tvrdí, že globalizace a éra otevřených trhů končí. Proto je velmi zajímavé srovnat, kde Evropa selhává a zda se můžeme poučit od Číny, místo abychom zaváděli drakonické celní ochrany, sankce a nejrůznější omezení.

Mnoho těchto otázek je diskutováno ve zprávě bývalého guvernéra Evropské centrální banky Maria Draghiho, který se snaží najít řešení, jak podpořit evropskou konkurenceschopnost.

Draghiho zpráva z 9. září, připravená pro Evropskou komisi, uvádí, že spoléhání se evropských společností na rostoucí asijské trhy je minulostí. Situace se mění – čínská konkurence vytlačuje evropské výrobce nejen z jejich domácích trhů, ale i z těch evropských. Jak se to mohlo stát?

Dnešní průmyslové strategie, jak je vidíme v USA a Číně, kombinují různé politiky – od fiskálních politik na podporu domácí produkce až po obchodní politiky, které trestají nekalou soutěž, a zahraniční ekonomické politiky na zajištění dodavatelských řetězců. V kontextu EU propojení těchto politik vyžaduje vysokou míru koordinace mezi národními a evropskými snahami.

Ale vzhledem k jejímu pomalému a roztříštěnému procesu tvorby politiky není EU schopna takové reakce. Rozhodovací pravidla Evropy se podstatně nezměnila, i když se EU rozšířila a globální prostředí, kterému čelíme, se stalo nepřátelštějším a složitějším.

Rozhodnutí se typicky činí případ od případu s mnoha možnostmi vet, které se objevují na cestě. Výsledkem je legislativní proces, který trvá průměrně 19 měsíců, než se schválí nový zákon od návrhu Komise až po podepsání přijatého zákona – a to ještě před tím, než jsou nové zákony implementovány v jednotlivých členských státech.

Další slabostí evropské ekonomiky, na kterou Draghi v této souvislosti upozorňuje, je nedostatečná úroveň investic a zpoždění při vytváření největších společností, které jsou, podobně jako v USA a Číně, motorem technologického rozvoje. Největší překážkou pro investice jsou drahé energie.

Draghi uvádí: „Přestože ceny energií výrazně poklesly ze svých vrcholů, evropské společnosti stále čelí cenám elektřiny, které jsou 2–3krát vyšší než v USA. Ceny zemního plynu jsou 4–5krát vyšší. Tento cenový rozdíl je způsoben především nedostatkem přírodních zdrojů v Evropě, ale také zásadními problémy s naším společným energetickým trhem. Pravidla trhu brání průmyslu a domácnostem využívat plné výhody čisté energie ve svých účtech. Vysoké daně a renty, které si přisvojují finanční obchodníci, zvyšují náklady na energii pro naši ekonomiku.“

Samozřejmě, v průběhu let se fosilní zdroje stanou minulostí, ale i tam čínská konkurence přebírá iniciativu. Draghi přiznává: „Globální úsilí o dekarbonizaci je také růstovou příležitostí pro evropský průmysl. EU je světovým lídrem v oblasti čistých technologií, jako jsou větrné turbíny, elektrolyzéry a nízkouhlíková paliva, a více než jedna pětina čistých a udržitelných technologií se vyvíjí zde. Přesto není zaručeno, že Evropa tuto příležitost využije. Čínská konkurence se stává akutní v odvětvích, jako je čistá technologie a elektrická vozidla, poháněná mocnou kombinací rozsáhlé průmyslové politiky a dotací, rychlé inovace, kontroly nad surovinami a schopnosti vyrábět na kontinentální úrovni.“

Doporučení se zaměřuje na to, jak se stát méně závislým na klíčových dovozech, ale sotva se pohneme z místa, pokud se budeme snažit vytvářet bariéry pro čínskou technologii.

Nebo pokud dáme přednost vojenským řešením konfliktů, které by mohly být řešeny diplomaticky. Hrozby ostatním se snadno promění ve ztrátu vlastní síly. Proto je iniciativa Přátelé míru tak důležitá pro zastavení války na Ukrajině co nejdříve. Jak také zjistíme v Draghiho zprávě: „Evropa je obzvláště zranitelná. Spoléháme se na hrstku dodavatelů kritických surovin, zejména z Číny, přičemž celosvětová poptávka po těchto materiálech roste kvůli přechodu na čistou energii. Také jsme výrazně závislí na dovozu digitálních technologií. V oblasti výroby čipů je 75–90 % celosvětové výrobní kapacity v Asii.“

Tyto závislosti jsou často oboustranné – například Čína se spoléhá na to, že EU pohltí její průmyslovou nadkapacitu – ale ostatní velké ekonomiky, jako USA, se aktivně snaží se odpojit. Pokud EU nebude jednat, hrozí, že budeme zranitelní vůči nátlaku.

V tomto prostředí budeme potřebovat opravdovou evropskou „zahraniční hospodářskou politiku“, abychom si udrželi svou svobodu – takzvané státní umění. EU bude muset koordinovat preferenční obchodní dohody a přímé investice s národy bohatými na zdroje, vytvářet zásoby v určitých klíčových oblastech a vytvářet průmyslová partnerství, aby zajistila dodavatelský řetězec klíčových technologií. Jen společně můžeme vytvořit potřebnou tržní sílu k dosažení tohoto cíle.

Také si všímejme technologické stránky bezpečnosti. Vhodný příklad nabízí digitalizace ve službách projektů Pás a stezka.

Nedávno Australský strategický politický institut (ASPI) zaznamenal existenci bezpečnostní platformy čínského ministerstva zahraničních věcí, která pomáhá fungovat v oblastech, kam by západní firmy, natož jejich banky, nikdy nevstoupily.

Možná by tam západní nadnárodní těžební společnosti vstoupily, pokud by se jednalo například o vyplenění afrického nerostného bohatství. Tomu obvykle předchází uměle vyprovokovaná občanská válka v místě ložiska, která vyhání místní obyvatelstvo do džungle nebo do slumů velkých měst, což se dobře hodí. Ale v čínském případě jde o akce ve prospěch těchto lidí a o varování těchto společných projektů před terorismem, loupežnými nájezdy, ale také před epidemiemi nebo jinými přírodními hrozbami.

Zpráva týmu ASPI pro vyšetřování a analýzu Číny je nová, ale platforma Safe Silk Road funguje od roku 2017 a usnadňuje infrastrukturní projekty a další investice Pásu a stezky ve více než 100 zemích. Podle zdrojů ji využívá tucet velkých čínských společností, jejichž činnosti se rozprostírají na několik kontinentů. Podle zprávy ASPI zveřejněné v časopise The Strategist, díky využití rozsáhlé sítě čínských společností zapojených do projektů po celém světě, platforma ukazuje nové způsoby, jak zlepšit globální sběr informací a zpravodajství, aby čínská vláda mohla lépe posoudit rizika a chránit své zájmy a občany v těch nejvzdálenějších koutech světa.

Jiří  Paroubek

Speech at the Belt and Road Conference

China’s overwhelming Belt and Road program is in direct opposition to the ideas that dominate Europe, which is that globalization and the era of open markets are over. Therefore, it is very interesting to compare where Europe is failing and whether we can learn from China instead of some drastic customs protection and sanctions and restrictions of all kinds.

A number of these questions are discussed in the report of the former Governor of the European Central Bank, Mario Draghi, who tries to find a solution to encourage European competitiveness.

Draghi's report from September 9 prepared for the European Commission states that the reliance of European companies on growing Asian markets is a thing of the past. The tables are turning, Chinese competition is pushing European manufacturers not only out of their domestic markets, but also out of European ones. How could this happen?

Industrial strategies today – as seen in the US and China – combine multiple policies, ranging from fiscal policies to encourage domestic production, to trade policies to penalise anti-competitive behaviour, to foreign economic policies to secure supply chains. In the EU context, linking policies in this way requires a high degree of coordination between national and EU efforts.

But owing to its slow and disaggregated policymaking process, the EU is less able to produce such a response. Europe’s decision-making rules have not substantially evolved as the EU has enlarged and as the global environment we face has become more hostile and complex.

Decisions are typically made issue-by-issue with multiple veto players along the way. The outcome is a legislative process with an average time of 19 months to agree new laws, from the Commission’s proposal to the signing of the adopted act – and before new laws are even implemented across Member States.

Another weakness of the European economy, which Draghi draws attention to in this context, is the insufficient level of investment and the lag in the creation of the largest companies, which, like in the USA and China, are the engine of technological development. The biggest obstacle to investment is expensive energy.

Draghi says,

Even though energy prices have fallen considerably from their peaks, EU companies still face electricity prices that are 2-3 times those in the US. Natural gas prices paid are 4-5 times higher. This price gap is primarily driven by Europe’s lack of natural resources, but also by fundamental issues with our common energy market. Market rules prevent industries and households from capturing the full benefits of clean energy in their bills. High taxes and rents captured by financial traders raise energy costs for our economy.

Of course, over the years fossil resources will become a thing of the past, but even there Chinese competition is taking the initiative. Draghi acknowledges that,

The global decarbonisation drive is also a growth opportunity for EU industry. The EU is a world leader in clean technologies like wind turbines, electrolysers and low-carbon fuels, and more than one-fifth of clean and sustainable technologies worldwide are developed here. Yet it is not guaranteed that Europe will seize this opportunity. Chinese competition is becoming acute in industries like clean tech and electric vehicles, driven by a powerful combination of massive industrial policy and subsidises, rapid innovation, control of raw materials and ability to produce at continent-wide scale.

The recommendation is focused on how to become less dependent on key imports, but we will hardly budge if we try to create barriers to Chinese technology.

Or if we prefer military solutions to conflicts that could be handled diplomatically. Threats to others easily turn into self-disempowerment. That's why the Friends of Peace initiative is so important for stopping the war in Ukraine as quickly as possible. As we also find in Draghi's report,

Europe is particularly exposed. We rely on a handful of suppliers for critical raw materials, especially China, even as global demand for those materials is exploding owing to the clean energy transition. We are also hugely reliant on imports of digital technology. For chips production, 75-90% of global wafer fabrication capacity is in Asia.

These dependencies are often two-way – for example, China relies on the EU to absorb its industrial overcapacity – but other major economies like the US are actively trying to disentangle themselves. If the EU does not act, we risk being vulnerable to coercion.

In this setting, we will need a genuine EU “foreign economic policy” to retain our freedom – a so-called statecraft. The EU will need to coordinate preferential trade agreements and direct investment with resource-rich nations, build up stockpiles in selected critical areas, and create industrial partnerships to secure the supply chain of key technologies. Only together can we create the necessary market leverage to do all this.

Let's also pay attention to the technological side of security. A suitable example is offered by digitization in the service of the Belt and Road projects.

Recently, the Australian Strategic Policy Institute (ASPI) noted the existence of a security platform of the Chinese Ministry of Foreign Affairs, which helps to operate in areas where Western companies, let alone their banks, would never venture.

Perhaps Western multinational mining corporations would venture there if it were to plunder, for example, Africa's mineral wealth. This is usually preceded by an artificially provoked civil war in the place of the deposit in question, which drives the local population into the jungle or into the slums of big cities, which works out well. But in the Chinese case, it is about actions for the benefit of these people, and it is about warning these joint projects against terrorism, robber raids, but also against epidemics or other natural threats.

The report by ASPI's China Investigations and Analysis team is new, but the Safe Silk Road platform has been operating since 2017, facilitating infrastructure projects and other Belt and Road investments in more than 100 countries, according to the source. It is used by a dozen large Chinese companies whose activities span several continents. According to an ASPI report published in The Strategist journal, by leveraging an extensive network of Chinese companies involved in projects around the world, the platform shows new ways to improve global information and intelligence gathering so that the Chinese government can better assess risks and protect its interests and citizens in those the most remote corners of the world.

The Safe Silk Road platform is managed by the External Security Department of China's Ministry of Foreign Affairs and is part of a trend across Chinese ministries to create apps to facilitate some of their routine activities. And apparently, this platform has already advanced considerably, so it was worth the attention of Australian analysts.

So we see two clear directions where humanity can go. One is the mutually beneficial cooperation of equal partners in the multilateral order of the world, which is accelerated by a modernization option such as digitalization. And the second is a closed block arrangement with increasing obstacles to trade exchange and cooperation. The other option is a lagging subscription. My opinion, it's not worth it.