Komunisté sílí, neoliberálové šílí

Pravice by si měla stejně jako většina „objektivních" komentátorů uvědomit, že stálá přízeň komunistům není v našich podmínkách ničím neobvyklým. Komunismus jako ucelená ideologie má kořeny již v první republice (KSČ vznikla v roce 1921 jako sekce Komunistické Internacionály) a v tehdejším Československu se těšila stabilně dobré podpoře voličů. V roce 1925 dokonce skončila o 4 mandáty na druhém místě za agrární stranou. Její volební výsledky se pohybovaly po dobu trvání předmnichovské republiky okolo 10%, takže není pravda, jak tvrdí pravicoví komentátoři, že komunismus byl v českých zemích marginálním jevem. To zaprvé.

Zadruhé je zřejmé, že v blízkém budoucnu se budou komunisté podílet na moci i na celostátní úrovni. V současném politickém a hospodářském marasmu, který z velké části zavinila svými asociálními kroky naše pravice, sílí ve společnosti radikální nálady, které uměli komunisté vždy podchytit. Na druhé straně roste naštvanost lidí, kteří již nevidí jiného východiska, než dát svůj hlas právě komunistům, jež se ještě po roce 1989 nepodíleli na moci. Komunistické straně tento budoucí podíl v exekutivě umožňuje tragická politika současné vlády. Jinými slovy to znamená, že komunisté nemusejí nic podnikat a stejně jim díky pseudoreformním krokům Nečasovy vlády roste popularita, aniž by vůbec museli dělat předvolební kampaně.

Jak jsme již shora zmínili, budoucí angažmá komunistů ve vládě je otázkou času. Z KSČM se v ten moment stane z protestní strany atrahující hlasy nejnaštvanějších voličů strana establishmentu, která se „potřísní" vládní spoluprací. Proto také výrazně oslabí, protože jejich voliče přejdou konečně iluze o tom, že by to dělala „jinak a lépe" než ostatní.

Jako příklad můžeme uvést Komunistickou stranu Francie (KSF), která poprvé za předsedy M. Thoreze vstoupila do vlády v roce 1945, když ve volbách zvítězila. V roce 1947 byla vytlačena z vlády, čehož se mimo jiné obávali v našich podmínkách i čeští komunisté, a podruhé vstoupila do vlády v roce 1981. Získala 16% hlasů a měla 4 ministry. Jaká je situace KSF dnes? Je marginální politickou silou ve Francii, která v roce 2002 získala necelých 5% hlasů ve volbách (pro srovnání: v roce 1973 získala 21% hlasů).

Můžeme tedy říci, že by podobný osud potkal i naše komunisty. Je to proces zákonitý. Pokud KSČM vstoupí do vlády i na celostátní úrovni, pravice přijde o jednoho ze svých „předvolebních strašáků", který navíc i dnes notně vyčpěl a nikoho už prakticky nezajímá. Občany ve valné většině zajímá, co pro ně vláda udělá prospěšného. Proto jsou nářky pravicových komentátorů a zvlášť K. Steigerwalda, který v dnešní MF DNES ve článku „Rudá hrozba" varuje před fiktivním „rudým nebezpečím", směšné.