Londýn, Kaunas a nejen basketbal

Olympijskou myšlenku přátelství mezi národy a odmítnutí rasismu v Londýně popřelo nejen několik sportovců, ale také litevští fanoušci, když dali volnost svým rasistickým a neonacistickým názorům. V průběhu zápasu Litvy s Nigérií na hráče z afrického kontinentu pokřikovali „opice“, hajlovali a k ústům si dávali dva prsty na připomenutí Hitlerova knírku. K podobným projevům došlo také v průběhu zápasu Litvy s Argentinou vůči sportovním komisařům černé barvy. Výtržnosti litevských neonacistů v průběhu tohoto zápasu byly důvodem zvýšené pozornosti britské policie zápasu s Nigérií. QA protože ve Velké Británii není normální to, co je tolerováno v Litvě, byl jeden z Litevců zadržen a následně soudně pokutován. Pro myšlení řady litevských politiků je příznačný postoj parlamentní strany „Pořádek a spravedlnost“, která kritizovala vládu za „selhání“ při ochraně litevských občanů, kteří pouze dávali najevo svou radost.

Všechno je skutečně možné nějak vysvětlit, jako to udělal litevský soud v Klajpedě, když projednával případ účastníků pochodu v den státního svátku Den obnovení litevského státu 16. února 2010. K hákovému kříži na nesených plakátech prohlásil, že svastika není jen symbolem nacistického Německa, ale navazuje také na historické dědictví Litvy a proto propagace tohoto symbolu není trestná. Rozhodnutí odůvodnil tím, že znak hákového kříže zobrazený na plakátech nesených v průvodu „nemůže být považován za symbol nacistického Německa, ačkoli vizuálně ho připomíná“. Podle názoru soudu na plakátech byl použit symbol vyrytý na prstenu z XIII. století, který byl nalezen při vykopávkách v litevském městě Kernovo. U soudu zaznělo, že prezentace symbolu připomínajícího svastiku je přiblížením litevské historie Litevcům. Jeden ze svědků uvedl, že je třeba prolomit stereotyp a hákový kříž nemůže být spojován s hitlerovským Německem, ale naopak s Litvou, protože svastika je jejím dědictvím.

Připomeňme si také, jak loňského roku ve druhém největším městě země Kaunasu byly v noci předcházející narozeninám Adolfa Hitlera u místní synagogy vyvěšeny plakáty s nápisy „Juden raus“ a „Hitler měl pravdu“. Té noci došlo k podobným incidentům také ve Vilniusu, litevském hlavním městě, a na jeho okraji, v dříve samostatném středisku Ponaru, kde v okolních lesích bylo v letech 1941 až 1944 zavražděno oddíly SS, německou policií a příslušníky litevské kolaborantské policie tvořené zejména dobrovolníky z řad tzv. litevských střelců okolo sto tisíc lidí, převážně Židů. Otočme ale pozornost do Kaunasu, kde dnes sídlí profesionální basketbalový klub Žalgiris, a již před druhou světovou válkou se zde hrála dobrá košíková.

V roce 1941 se tady odehrál basketbalový zápas mezi výběrem místní německé posádky a klubem Perkunas Kaunas. Hráčům vítězného litevského týmu bylo za odměnu dovoleno zabít desítky židů. První informace o tomto zápase pochází od známého předválečného litevského hráče židovského původu Nachama Blata, kterému se podařilo uprchnout z kaunaského pevnostního ghetta. O několik dnů později Blatt zahynul, ale stačil ještě několika lidem předat osobní svědectví. O výpovědi Blata svého času v americké televizi ESPN hovořil Arie Segalson, penzionovaný soudce z Izraele, v čase 2. světové války litevský partyzán. V roce 1948 o zápase v Pevnosti VII psal jiný litevský žid Josef Gar v knize „Zánik židovského Kaunasu“. Gar uvádí: „Perkunas vyhrál zápas, rozhodným způsobem porazil Němce, kteří na oplatku dovolili litevským hráčům, aby si zabili několik židů.“

Podle přeživších kaunaských židů se zápas odehrál 6. července 1941. Toho dne v Pevnosti VII v Kaunasu speciální skupina SS pod velením Karla Mayera vyvražďovala židy. Svědectví nejméně dvou zachráněných osob hovoří o tom, že „za odměnu“ se účastnilo masakru několik hráčů litevského klubu vyzbrojených puškami a holemi. Z pevnosti pro ně bylo vyvedeno okolo 30 židů a litevští hráči je zabili v blízkém lese.

Od olympijského basketbalového turnaje v Londýně jsou tyto události vzdáleny desítky let, ale vidíme na nich, jak končí tolerance nastupujícímu zlu. Nikoli na začátku je vraždění „za dobrou hru“. Dnes tím začátkem jsou pochody extrémních litevských nacionalistů a neonacistů s rasistickými výkřiky proti Židům, Polákům, Rusům. Hanobící nápisy na místech vyvražďování Židů či Poláků za druhé světové války německými nacisty a jejich ochotnými litevskými přisluhovači. Oslavování Adolfa Hitlera. A také omlouvání chování litevských fanoušků na olympijském turnaji v košíkové v Londýně tím, že pouze dávali radost, jež je na stejné úrovni jako tvrzení o hákovém kříži jako litevském dědictví. Stejně neblahá jako farizejství některých litevských politiků je ovšem také „politická korektnost“ zejména Evropské unie a přehlížení litevské reality s projevy neonacismu a extrémního nacionalismu a rovněž národnostní politiky litevské vlády vůči národnostním menšinám.

Na fotografii záběr z pogromu v Kaunasu.