Lukáši Jelínku, připomínám nejen Vám...

Proto vedení této strany hledalo zejména finanční pomoc právě u ČSNS. Vašemu vábení tehdy vedení ČSNS podlehlo. Finanční zdroje posloužily jak pro dluhy SD tak i pro následné volby v roce 1996. Účelové spojení ČSNS-SD, prezentované jmény jako Jiří Dienstbier st., Sokol…však volby prohrálo. Skončilo pod 3% a tím začal ekonomický kolaps dnešní ČSNS. Vy jste byl v té době tiskovým mluvčí strany. Užívali jste si po téměř dva roky ekonomického zázemí strany. Po volební porážce většina z vás, tedy bývalých členů SD, odešla do jiných politických subjektů. Za vámi zůstaly dluhy. Poražený subjekt se vrátil opět k své tradiční značce ČSNS a ke svému národnímu a sociálnímu programu. Musel řešit dluhy. Strana musela opustit své tradiční sídlo na Náměstí republiky, prodat své nemovitosti. Přes tento kolaps strana však dále žije. Musí ale vycházet z ekonomické reality, která upřednostňuje parlamentní strany. Volební zákony jsou k mimoparlamentním stranám diskriminační. Současný parlament je dnes ostudou demokracie. Na jedné straně vidíme aroganci moci, korupci, pohrdání občany. Vidíme korupci, dělbu moci, narůstající byrokracii. Na druhé straně, sociální dopady jsou směrovány na ty nejslabší. Mizí úcta k dějinám, k historickému odkazu našich předků. Rovněž media ve své většině negativně ovlivňují politické klima ve společnosti. Kubiceho aféra, která ovlivnila zásadně volby, je toho příkladem. A s tím se nechceme smířit. Nechceme mlčet a dělat, že se nás to netýká.

Pane Jelínku, říká se, že je lidské odpouštět. Chci Vás ujistit, že i přes tuto zkušenost se Svobodnými demokraty (SD), mě nedělalo v minulosti problém pozdravit se s  Jiřím Dienstbierem st., či pozdravit i další bývalé členy, kteří dnes jsou v jiných politických stranách. Vážím si každého, kdo vede politický zápas čestně a dovede přijmout jiný názor, či porážku. Váš článek byl ale urážlivý, vycházel z krátké paměti čtenářů. Proto jsem musel reagovat a napsat Vám i jménem všech členů České strany národně socialistické, kteří zůstali ve straně a národním či sociálním myšlenkám zůstali věrni.

Závěrem malá poznámka. V Praze před časem byly připomenuty dvě výrazné osobnosti národních socialistů. Po dlouhých letech byl odhalen pomník, jak Dr. E. Benešovi na Hradčanech, tak i Dr. M. Horákové na Pankráci. U obou aktů vedle nás, národních socialistů, stál i Jiří Paroubek. Podílel se osobně na splnění dluhu státu k těmto vlastencům. Přišel a pomohl.

Jiní jen mluvili...