Německo a Polsko uctilo pokleknutí W. Brandta

Podle německého spolkového ministra zahraničí Heiko Masse  usmíření zůstává hlavním úkolem, jakož i z toho plynoucího důležitost pro vzájemné vztahy. Dědictví Willyho Brandta zavazuje  a jeho gesto  přesvědčilo právě kvůli  lidskosti, vyzdvihl vicekancléř Olaf Scholz.  Generální tajemník křesťanských demokratů Paul Ziemiak popsal Brandtův poklek  jako výraz současného mírumilovného Německa, které požádalo o odpuštění po civilizačním útoku historicky poznamenané Auschwitzem. Tím  se Brandt hluboce zapsal do srdcí přeživších holocaustu a mnoha lidí v Polsku, uvedl výkonný viceprezident Mezinárodního osvětimského výboru Christoph Heubner.   Nejstarší syn emeritního kancléře Peter Brandt prohlásil viditelný akt svého otce za tradici západního křesťanství. Mluvčí vlády Seibert označil     pokleknutí a hold Willyho Brandta za „známku hanby“ za německé nacistické zločiny.

Před padesáti lety, pouhé čtvrt století pro skončení války si toto gesto, které znamenalo i uznání současných hranic na Odře a Nise,  stalo signálem pro tzv. novou východní politiku. Ta vyvrcholila navázáním diplomatických styků Německé spolkové republiky se  svými východními sousedy, včetně tehdejšího Čekoslovenska.

Willy Brandt se narodil 18. prosince 1913 v Lübecku jako Herbert Ernst Karl  Frahm,  nemanželský syn prodavačky Marthy Frahmové. Zemřel 8. října 1992 v Unkelu.  Teprve v  roce 1961  zjistil, že jeho  otcem byl sociálně demokratický učitel John Möller z Hamburku. Brandt  absolvoval střední školu ještě rok před nástupem Hitlera, když předtím se již zapojil do dělnického hnutí a  stal se v roce 1930 členem Sociálně demokratické strany Německa a poté jejího levicového křídla,  Německé socialistické dělnické strany. Byl spolkovým kancléřem Západního Německa v období 1969–1974 a vůdčí osobností Sociálně demokratické strany Německa v letech 1964–1987. Před nástupem do funkce kancléře byl starostou v Západním Berlíně. Právě tento politik,  protinacistický odbojář v emigraci za II. světové války, mohl přesvědčivě přiznat německou vinu, když padl na kolena  a požádal o odpuštění. V tom  byla velikost  Willyho Brandta, zdůraznil německý prezident Steinmeier.

Rovněž polský prezident  Andrzej Duda vysoce ocenil tento  čin kancléře Brandta před 50 lety u památníku povstání v bývalém varšavském ghettu. V  prohlášení uvedl, že toto gesto je pro obyvatele Polska velmi důležité. Existují akce, které mohou vyjádřit více než slova. Společná vzpomínka na pokleknutí německého kancléře se tak  stala  symbolem německo-polského usmíření po druhé světové válce.