Ondřej Kosina: Proč EU mlčí k porušování lidských práv v Litvě?

Stejně tak málo víme o procesu, který byl v dubnu zahájen proti představiteli levicové Socialistické lidové fronty Algirdasu Paleckisovi. Čím se provinil, že proti němu bylo využito článku 170 Trestního zákoníku Litevské republiky?

Čl. 170/2: „Veřejné schvalování mezinárodních zločinů, zločinů SSSR nebo nacistického Německa proti Litevské republice nebo proti jejím obyvatelům, popírání a očividnému snižování těchto zločinů. Osoba, která veřejně schvalovala zločin genocidy nebo zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny, jež byly uznány ustaveními zákona Litevské republiky nebo Evropské unie nebo trvalými verdikty Litevské republiky nebo mezinárodních soudů, která je popřela nebo zjevně snížila, pokud k tomu došlo výhrůžným, potupným nebo urážlivým způsobem nebo jako výsledek toho, že byl narušen veřejný pořádek, také osoba, která veřejně schválila agresi SSSR nebo nacistického Německa uvnitř území Litevské republiky, zločiny genocidy nebo zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny, spáchané SSSR nebo nacistickým Německem uvnitř území Litevské republiky nebo proti obyvatelům Litevské republiky v letech 1990-1991 těmi, kdo se dopustili agrese proti Litevské republice v letech 1990 – 1991, nebo těmi, kteří se na ní podíleli, kteří je popírali nebo zjevně snižovali, … je postižitelný pokutou nebo omezením volnosti nebo vzetím do vazby nebo uvězněním až na dva roky.“

Proti tomuto uzákonění „jediné historické pravdy“ se Paleckis „provinil“ slovy o událostech z 13. ledna 1991, kdy ve Vilniusu došlo ke střelbě do demonstrantů shromážděných u budovy Sejmu, budovy Rozhlasu a televize a u televizní věže. Po mocenském zásahu armády zemřelo 14 lidí a desítky až stovky jich bylo zraněno. Události se ukázaly jako bod zvratu v aspiracích Litvy o nezávislost a vystoupení ze svazku SSSR. Paleckis v rozhlasovém programu o těchto událostech pronesl: „A co se stalo blízko televizní věže? Jak už začíná být jasné, po našich vlastních lidech stříleli vlastní“. Výsledkem je, že čelí trestnímu stíhání za zpochybnění oficiální verze událostí ze 13. ledna 1991. Myšlenka, že mezi těmi, kteří zvedli vlnu touhy po nezávislosti, se vyskytli někteří jedinci, kteří chtěli oběti, aby získali mezinárodní sympatie, je samozřejmě nežádoucí interpretace. Paleckisovo tvrzení, že existovali také litevští agenti-provokatéři, kteří měli rozkaz střílet do vlastních lidí je podle litevských orgánů možno odmítnout nikoliv pomocí protifaktů, ale s použitím trestního zákona.

V průběhu procesu se na podporu Paleckise konaly protesty litevských občanů s hesly „Kdo střílel shora?“, „Kdo podněcoval k obětem ze 13. ledna?“ a „ANO svobodnému názoru!“. Proces přijeli sledovat zahraniční pozorovatelé – americká aktivistka za lidská práva a novinářka Carla Stea a členové předsednictva mezinárodního hnutí za lidská práva „Svět bez nacismu“ Joseph Koren a Valerij Engel. Po soudním stání byli znechuceni porušováním základních lidských práv v Litvě. Potvrdili, že Trestní zákoník (čl. 170, část 2), jenž je použit proti A. Paleckisovi, je zřetelně v rozporu s čl. 19 Všeobecné deklarace lidských práv OSN, Evropské úmluvy o lidských právech a svobodách a s čl. 25 ústavy Litevské republiky. Všechny tyto zmíněné dokumenty zaručují svobodu projevení názoru, pokud tím není ohrožena bezpečnost veřejnosti, k čemuž s jistotou nedošlo. Soud byl ovšem jiného názoru, neboť v červenci Algirdase Paleckise odsoudil k finančnímu trestu ve výši více než tři tisíce eur (v přepočtu). Původně byl přitom Paleckis 18. ledna 2012 obžaloby zbaven, neboť „nepopíral žádnou agresi“ a odkazoval se na zdroje, nicméně žalobce se odvolal a prohlásil k tomu, že vina prý byla prokázána, o čemž on sám nepochybuje. Jiné detaily odvolání předloženy nebyly. Po červencovém odsouzení se Aligardas Paleckis dovolává spravedlnosti u Nejvyššího soudu a potom by se případně obrátil na soud ve Štrasburku.

Ačkoli se vládní moc v Litvě snažila prostřednictvím trestního zákoníku zakázat svobodu myšlení, může se nakonec případ Algirdase Paleckise obrátit proti ní. Navzdory represi proti předsedovi Socialistické lidové fronty se totiž našli další politici a političtí analytici, kteří začali říkat, že je potřeba obnovit vyšetřování událostí z roku 1991. Přispěla k tomu fakta, která Paleckis u soudu uváděl, přednesená svědectví i vyjádření lidí, kteří souzeného přišli podpořit, neboť byli svědky událostí tak, jak je v rozhlase vylíčil.

Případ Algirdase Paleckise ukazuje, že je nemožné uzákonit jedinou „historickou pravdu“ a zakázat tak na základě třeba nových faktů posuzovat a představovat historické události. Ustanovení litevského trestního zákona tak činí a je proto v civilizované zemi nepřijatelné. Navíc mimořádnou pochybnost vzbuzuje, že zatímco Paleckis je souzen, litevské soudy tolerují veřejnou prezentaci hákového kříže. Svastika není jen symbolem nacistického Německa, ale navazuje také na historické dědictví Litvy a proto propagace tohoto symbolu není trestná, rozhodl totiž soud v litevském městě Klajpeda v souvislosti s projednáváním případu nesení plakátů s hákovým křížem v průběhu pochodu v den státního svátku Den obnovení litevského státu 16. února 2010. Rozhodnutí odůvodnil tím, že znak zobrazený na plakátech nesených v průvodu „nemůže být považován za symbol nacistického Německa, ačkoli vizuálně ho připomíná“. Podle názoru soudu byl na plakátech použit symbol vyrytý na prstenu z XIII. století, který byl nalezen při vykopávkách v litevském městě Kernovo. Zaznělo, že prezentace symbolu připomínajícího svastiku je přiblížení litevské historie Litevcům.

Také to je tvář Litvy, kde je pronásledován Algirdas Paleckis, ale kde jsou současně projevovány sympatie k předválečnému diktátorovi Antanasovi Smetonovi, nebo jsou glorifikováni pováleční lesní bratři, z nichž část byli kolaboranti s nacisty a vrazi Židů. Pravdu ale nelze umlčet. Zjevně nelze umlčet ani Paleckise. Nic nepomůže trestní zákoník, jehož tvůrci uzákonili „pravdu moci“ stejně jako v minulosti byl do zákonů zakotven „vědecký světový názor“. Pravdu nelze umlčet ani za pomoci soudů, které zjevně jednají podle „třídního přístupu“. Ani jedno a ani druhé nepatří mezi principy, které nás spojují v Evropské unii. Proto je třeba trestní stíhání Algirdase Paleckise odmítnout a v jeho případu ho musíme podpořit.