Ondřej Kosina: Rumunsko ovládla levice

Na počátku roku Rumunsko zažilo několikatýdenní násilné protesty proti úsporným opatřením a škrtům pravicové vlády. Opozice již tehdy požadovala okamžité předčasné volby, které sice nebyly vyhlášeny, ale premiéra Emila Boka 9. února nahradil ve funkci přijatelnější technokrat Mihai Răzvan Ungureanu. Toho v květnu konečně vystřídal lídr sociálně demokratické opozice Victor Ponta, jenž v létě inicioval referendum o sesazení prezidenta. Băsescu podle levice dlouhodobě neplní roli nadstranického prostředníka mezi politickými stranami, společnost nespojuje, ale rozděluje a ústavu interpretuje, jak se mu to hodí. Băsescu kontroval, že pouze on je zárukou zakotvení Rumunska v euroatlantických strukturách a levici obvinil z poklonkování Moskvě. Proces impeachmentu se nakonec nezdařil, protože lidového hlasování se nezúčastnila nadpoloviční většina oprávněných voličů. Ještě před vynesením verdiktu o neplatnosti referenda se konaly masové demonstrace prezidentových odpůrců i stoupenců.

Poté došlo k přeskupování sil na obou pólech politického spektra. Na přelomu srpna a září se do hlavní levostředové formace – Sociálně liberální unie (USL) – tvořené roztodivným konglomerátem Sociální demokracie, Národní liberální strany a Konzervativní strany, zpátky včlenila Národní unie pro pokrok Rumunska (UNPR), jež se od Sociální demokracie odtrhla v březnu 2010 na platformě podpory prezidenta Băseska. USL 10. června přesvědčivě vyhrála místní volby a tento výsledek se očekával i ve volbách parlamentních. Průzkumy z 21. listopadu a 3.prosince přisoudily USL 62 % a její reálný výsledek se příliš neliší – získala 60,1 %, což z ní činí naprostého hegemona na rumunské politické scéně.

Liberálně demokratická strana (PDL) se v polovině září spojila s agrárníky, křesťanskými demokraty a dalšími menšími pravicovými skupinami do Aliance pravého Rumunska (ARD) na platformě ekonomického liberalismu, společenského konzervativismu, podpory hlavy státu a úsporných opatření. Ani výsledek ARD se příliš neliší od průzkumů preferencí – s 16,7 % skončila s velkým odstupem na druhém místě. Třetí pozice s 14,6 % náleží Lidové straně Dana Diaconeska (PP-DD) hlásící se k národovectví a socialismu. Formace nedávno založená mediálním magnátem, jehož jméno nese v názvu, prosazuje např. vyšší mzdy a důchody, nižší DPH, kolektivizaci zemědělství nebo zakládání státních společností s přímo voleným vedením a často bývá označována jako populistická. Čtveřici parlamentních stran uzavírá s 5,3 % Demokratická unie Maďarů v Rumunsku (UDMR), reprezentující etnické Maďary ze Sedmihradska. Liberálně konzervativní UDMR se v posledních patnácti letech jako menší koaliční partner podílela na téměř všech vládách bez ohledu na politické zaměření. Jejím cílem je primárně ochrana maďarské minority, dosažení širší autonomie a větší decentralizace země. Nacionalistům ze strany Větší Rumunsko (PRM) se návrat do parlamentních lavic nepodařil, protože získali pouze 1,5 % hlasů. Zisky ostatních uskupení jsou zcela zanedbatelné.

Rumunská společnost je sice polarizovaná, ale jak se zdá, většinu národa politika vůbec nezajímá. Voleb se totiž zúčastnilo pouze 41,7 % registrovaných voličů. Prezident již v létě uštědřil demokracii políček výrokem, že by po volbách nejmenoval sociálního demokrata premiérem, i kdyby disponoval absolutní většinou v parlamentu. Právě takto ale volby dopadly. Má vůbec Băsescu jinou možnost? Jeho pravomocí je designovat předsedu vlády, kterého schvaluje parlament. Neučiní-li tak dvakrát po sobě, může být rozpuštěn a budou vypsány nové volby. Ty by však s vysokou pravděpodobností dopadly téměř stejně. Vítězství USL je natolik výrazné, že se zřejmě prezident neodváží nerespektovat vůli lidu a zkousne hořkou pilulku v podobě opětovného jmenování Victora Ponty premiérem. Băsescu může doufat v to, že neutěšený stav státní pokladny donutí USL k nedodržení předvolebních slibů, čímž popularita levostředové vlády zákonitě klesne. Do prezidentských voleb v roce 2014 se však spolu budou muset oba muži potýkat.