Rok Nečasova vládnutí - lži, kauzy a porušování slibů

Od začátku svého vzniku vláda tvrdila, že je vládou reformní a protikorupční, nicméně v tzv. vánoční krizi musela čelit prvnímu korupčnímu skandálu, do kterého byl zapleten ministr životního prostředí P. Drobil, který záhy odstoupil. Krize pak měla ještě dohru v koalici, kdy za oběť padl policejní ředitel O. Martinů, jehož vystřídal nejednoznačně přijímaný P. Lessy. Další kauza Promopro, v níž figuroval ministr obrany A. Vondra, vypukla již v lednu 2011. Vondra prokazatelně (potvrdil to šéf úřadu vlády a Vondrova náměstkyně Hendrichová,) věděl o předražení služeb na technické zajištění českého předsednictví v EU mezi lednem a červnem 2009. Firma si ve skutečnosti naúčtovala devětkrát vyšší částku, než Vondra a spol. předpokládali. Skutečnost je ta, že Vondra byl o zakázce průběžně informován, aniž by vznesl nějakou připomínku o její nevýhodnosti. Ministr obrany nakonec nerezignoval a ve vládě se udržel díky svému ,,kamarádovi" P. Nečasovi, který jej podržel.

V dubnu se odehrála další vnitrokoaliční krize, kdy Nečas navrhl odvolání tří ministrů Věci veřejných - Dobeše, Bárty a Johna kvůli prorůstání vlivu agentury ABL do politického aparátu státu. Avšak prezident Klaus demise nepřijal. Na chvíli to vypadalo, že slabý premiér se ,,vzmužil", jenže tento ,,záblesk" neměl dlouhého trvání. Nečas nakonec ve snaze udržet koalici přistoupil na podmínky Věci veřejných, kteří požadovali odvolání ministrů ODS Fuksy a Vondry, a dále již na odvolání ministrů netrval. Tím se projevila jeho celková slabost v pozici šéfa vlády a absence leadershipu. Síla a akceschopnost vlády je totiž odvozena od síly a autority jejího předsedy, které se ovšem Nečasovi nedostává.

Vzápětí, v červnu tohoto roku, přišla další koaliční krize, kdy Věci veřejné vyhrožovaly odchodem z vlády, pokud nedostanou dostatečné zastoupení svých ministrů. Nejslabší partner v trojkoaličním kabinetu se zachoval stejně jako v prosinci minulého roku, kdy chtěl opustit vládu, pokud neprosadí svůj protikorupční balíček. Ve skutečnosti Věci veřejné nikdy nezamýšlely vystoupit z vlády, protože jim ve skutečnosti vždy šlo pouze o ,,pašalíky", a vzhledem k tomu, že do příštího parlamentu nebudou zcela jistě zvoleny, přišly by tak o výnosná ,,teplá místečka", která si mohou ještě nějakou dobu užít.

Kromě všudypřítomných skandálů vláda nezvládá ani svou exekutivní funkci. Monopolizovala si slovo ,,reforma" a v případě jakéhokoliv nesouhlasu opozice či veřejnosti vytáhne osvědčenou řeckou kartu a hrozbu neexistujícího bankrotu. Nevím, zda premiér Nečas ví, že jsme v rámci EU jednou z nejméně zadlužených ekonomik, desátou nejstabilnější ekonomikou na světě, a v rámci zemi OECD pátou nejméně zadluženou zemí. Reformy v podání Nečasova jsou toliko škrtáním veřejných a sociálních výdajů, soustavné osekávání veřejných služeb a plíživou likvidací sociálního státu. Prý to vláda dělá hlavně proto, že náš sociální systém je přebujelý, ,,moc štědrý", a tudíž se vydávají peníze tam, kam nemají. Nečas zřejmě netuší, že náš stát dává na sociální systém či služby ve srovnání se zeměmi EU nejnižší prostředky, a i kdyby se seškrtaly všechny sociální dávky, přesto náš veřejný dluh bude stále vysoký. Problém tedy není primárně na výdajové straně, ale na straně příjmové, na niž vláda cíleně rezignovala. Počínaje Topolánkovými reformami v roce 2007 si pravicový kabinet podřezal příjmy státu a připravil tak státní pokladnu nejméně o několik desítek miliard korun. Záměrným vyhladověním tohoto sektoru chce vláda dosáhnout jeho postupné privatizace jí zpřáteleným finančním a bankovním kruhům. Jinými slovy to znamená, že občané budou za veškeré veřejné služby platit, neboť podnikatelům a velkým finančníkům a ,,kapitánům průmyslu" jde přirozeně o maximalizaci zisku.

Tato vláda se nezdráhala dokonce krátit peněžní dávky těm nejzranitelnějším - invalidům a lidem telěsně postiženým, ministr Kalousek navíc zcela vážně prohlásil, že senioři se mají vlastně nejlépe ze všech, a P. Gazdík to korunoval výrokem, že není proto ani nutné valorizovat důchody. V praktickém slova smyslu Nečasův kabinet neudělal pro své občany nic. Jejím cílem je totiž likvidace a pauperizace střední třídy, která již probíhá, zvýšení celkové míry chudoby, která je u nás (zatím) nejmenší ze všech států EU, a masivní zpoplatnění veřejných služeb. Nezměrná arogance této vlády, jež pohrdá opačnými názory, obyčejnými lidmi, je skutečně nebetyčná. Sebereflexi nemá navíc Nečas žádnou. Nejhorší na celé věci je neakceschopnost vedení současné ČSSD, která není prakticky vidět. Je proto nutné utvořit širokou protivládní frontu složenou z občanských iniciativ, odborů, zájmových skupin, která by ve svém důsledku dosáhla odchodu této protilidové vlády.

Za rok svého vládnutí věří této vládě toliko 10% občanů (srovnej např. popularitu Paroubkovy vlády, která měla okolo 50% veřejné podpory), kteří odmítají pravicové experimenty a ,,reformy", a není to vůbec tím, že vláda není schopna tyto kroky vykomunikovat. Naopak drtivá většina lidí se domnívá, že ,,reformy" jsou škodlivé, nepřinesou žádný užitek a pouze zvýší sociální rozdíly ve společnosti. Nečasova vláda za rok vládnutí předvedla totální neschopnost, odbornou nezpůsobilost a neudělala pro své občany nic dobrého kromě všudypřítomného zdražování.