Zbyněk Fiala: Francie proti krizi (I)

Francouzská vláda zaujala svým pokusem převést část vedlejších nákladů práce na stát a vylepšit tak postavení národního průmyslu ve světovém konkurenčním boji. Fakticky to znamená, že podniky uspoří asi 6 procent relativně vysokého sociálního pojistného a dalších dávek z mezd do 2,5 násobku minimální mzdy (SMIC). V příslušných pojistných fondech to nahradí větší přísun ze státního rozpočtu. Ten pak načerpá dodatečné zdroje zvýšením progrese u daní z příjmu, zvýšením majetkových daní, krátce – větším zatížením bohatých. Vedle toho počítá se snížením veřejných výdajů.

Francouzský tisk přijal program téměř příznivě, byť někteří jen v duchu „aspoň něco“. Pozoruhodné jsou však drsně nepřátelské výpady britského tisku. The Economist píše o Francii jako o „časované bombě“ a věnoval jejímu negativnímu obrazu už třetí titulní stránku v rychlém sledu.

Výchozí informace jsou věcné. List poukazuje na francouzský ústup na trzích a ztrátu konkurenceschopnosti vůči Německu, a protože neexistuje úniková cestu přes devalvaci měny, promítá se to do růstu veřejných výdajů a dluhu. Veřejné výdaje dosahují 57 procent HDP, nejvíce v EU. Od roku 1980 prudce stouplo zadlužení francouzského veřejného sektoru z 21 % na 90 % HDP. Hlavní ekonomickou brzdu list vidí v přísné regulaci pracovního i produktového trhu, v extrémně vysokých daních a v nejvyšších vedlejších pracovních nákladech v EU. Ekonomika stagnuje, nezaměstnanost je na 10 % (u mladých na 25 %).

Avšak to nejhorší nakonec. List se pozastavuje nad levičáctvím socialisty Hollanda, který prosazuje horní sazbu příjmové daně na 75 %, zvyšuje korporátní daň, daně z majetku, kapitálových zisků a dividend, zvyšuje také minimální mzdu a prosadil snížení dříve zvýšeného věku pro odchod do důchodu. Vyčítají mu i to, že během volební kampaně nevaroval před krizí a nepoužíval argumentaci TINA (There-Is-No-Alternative), tedy že „není jiná možnost“. Francie se tak vydala do protisměru liberálního pojetí světa, takže „je hrozbou nejen pro sebe samu, ale i pro euro“, varuje list ze země důsledně odmítající společnou měnu. Tvrdí, že krize zasáhne Francii už v příštím roce. Časovaná bomba už tiká…

Chtějí to dělat jinak

Avšak mobilizace intelektuálních zdrojů ve Francii pro změnu a rychlé tempo rozhodování naznačuje, že vláda si je slabin francouzské ekonomiky vědoma a chce s tím něco udělat. Nejvíc asi vadí to, že to chtějí dělat jinak. Legislativní smršť se soustřeďuje na oživení inovací a exportu, podporu malého a středního podnikání v regionech, obnovu technického školství, zavedení pořádku do mezipodnikových plateb a spoustu dalších věcí.

Vedle toho se bude i šetřit, ovšem s rozmyslem. Za pět let chce Francie snížit veřejné rozpočty o 60 miliard. Postup reformy podle listu Le Monde: Nejprve proběhne audit jednotlivých ministerstev a jejich politických cílů, který provede úřad prezidenta spolu s ministerstvem financí. Ministerstvo financí pak bude koordinovat i modernizaci všech veřejných programů a jasné zacílení jejich výdajů.

Prvních 10 miliard euro úspor tvoří snížení administrativních nákladů státu (2,8 miliardy euro), státních dotací (2 miliardy), odklad nebo zrušení investic (1,2 miliardy) a snížení vojenských výdajů (2,2 miliardy). Příspěvek na regionální a místní státní správu bude snížen o 1,8 miliardy euro. Výčet není úplný, protože mezitím se objevil požadavek na škrty ve výši dalších 2 miliard euro, což asi odnesou původní plány zachovat počet veřejných zaměstnanců a posílit školství, justici a policii. Úspory se vyhnou samosprávám, ty naopak dostanou přidáno, ale zastupitelé byli vyzváni, aby zabrzdili zbytečný nárůst nákladů dublováním agendy.

Osm pák konkurenceschopnosti

Podívejme se však detailně na 35 opatření „národního paktu“, které vyšly v mnoha ohledech ze zprávy bývalého šéfa EADS Luise Galloise. Liší se tím, že navolnily tempo (nemá to být „šok“ akcí koncentrovanou do jednoho roku, ale pomoc průmyslu rozložená do tří let) a pracovní náklady se přesunuly na daně (Gallois chtěl přímé snížení sociálního pojistného a mezd bez náhrady, místo toho bude daňová sleva zaměstnavatelům ve stejné výši).

Najdete to zazipované na adrese http://www.gouvernement.fr/presse/pacte-national-pour-la-croissance-la-competitivite-et-l-emploi .

Francouzskou konkurenceschopnost má zvednout zásah 8 „pákami“. Tou první je zmíněná daňová sleva na zmírnění dopadu nákladů práce. Druhou je pomoc s financováním pro malé a střední firmy. Třetí usiluje o posílení necenové konkurenceschopnosti a inovací. Čtvrtá je věnována prosazení větší míry spolupráce firem, jak by odpovídalo nastupující éře „otevřených inovací“. Pátá patří podpoře exportu a přilákání investic. Šestá usiluje o zlepšení technického vzdělávání, včetně rozšíření učňovského školství. Sedmá chce dosáhnout stabilizace předpisů, zejména v oblasti daňové podpory výzkumu a inovací. A osmá se soustřeďuje na nezbytné reformy v oblasti veřejné poptávky a obchodního práva a prosazuje expertní posuzování domácích i unijních rozhodnutí z hlediska jejich vlivu na konkurenceschopnost.

Vezměme všech 35 opatření alespoň letem světem:

Daňová páka

1. Zmíněná daňová sleva na podporu konkurenceschopnosti a zaměstnanosti (CICE) u nižších příjmů (do 2,5 minimální mzdy SMIC) v rozsahu 30 miliard euro během 3 let (z toho příští rok 10 miliard euro). Gallois chtěl původně zahrnout i 3,5 násobek SMIC a argumentoval tím, že o konkurenceschopnosti rozhodují střední kádry s mírně vyššími platy. Firmy mohou se slevou, která odpovídá asi 6 % příslušných plateb, počítat už od začátku roku, takže její ekonomický efekt přijde okamžitě. Neměla by však být promrhána na dividendy akcionářům nebo odkup akcií (jiná forma vyplácení akcionářů). Proto mají na užití ve prospěch investic a tvorby pracovních míst dohlížet dva členové dozorčích (nebo správních) rad zvolení akcionáři. Gallois chtěl 4 a chtěl i možnost, aby ve Francii – jak už je to v Německu – mohly firmy, které mají zájem, zvolit zástupce zaměstnanců i do předsednického postu.

Finance pro malé a střední

2. Zajistit dostupnost úvěrů pro malé a střední firmy, kterým dochází dech. Vláda chce „mobilizovat celý arsenál prostředků“, jak krátkodobých intervencí, tak dlouhodobých opatření. Především však poskytne 500 milionů euro vznikající Veřejné investiční bance na úvěrové garance malým a středním firmám.

3. Vytvořit akční plán proti oddalování plateb u splatných faktur. Bude připraven zákon, který usnadní zásah úřadů, bude kam si stěžovat, bude jak trestat. V současné době je placeno po lhůtě 60 procent faktur. Stát chce jít příkladem a zkrátit splatnost svých obchodních závazků na 20 dní do roku 2017 (do konce prezidentské pětiletky).

4. Vytvořit Veřejnou investiční banku BPI především pro potřeby malých a středních podniků, která bude půjčovat „na hranicích pomoci“ a bude poskytovat mnoho dalších služeb, včetně poradenství. Bude vybavena 42 miliardami euro a bude využívat i zdrojů jedné formy garantovaného a nedaněného spoření (Spořitelní knížka průmyslu), kde jsou podmínkou vyšší úložky. BPI naváže na programy státní podpory výzkumu s průmyslovým výstupem (Program investic pro budoucnost PIA) s prioritním zaměřením na generické technologie (opisování ze světa), energetický přechod (zelené technologie), biologické vědy a zdraví – a nakonec na důležitou novinku: sociální podnikání a vzájemnostní aktivity, které začínají být novým významným fenoménem protikrizového úsilí.

5. Využít reformy spoření (zvyšuje se objem dostupných úspor prostřednictvím garantovaného nezdaněného spoření v polostátní instituci) a kultivovat systém směrem k dlouhodobým úsporám a investicím do akcií. Téma je teprve rozpracováváno v parlamentu na úrovni odborné studie.

6. Vrátit banky k jejich původnímu řemeslu, aby sloužily reálné ekonomice, čemuž se bude věnovat chystaný zákon o bankách. Má vládou projít ještě do konce roku.

7. Usnadnit přístup malých, středních a zejména větších středních firem (do 5000 zaměstnanců) na kapitálový trh vytvořením nové specializované burzy a s podporou specializovaného veřejného spoření (i do akcií, případně prioritních).

(Pokračování naleznete ZDE)