Závislost na ruské energii v unii roste

Někteří bezpečnostní analytici přesto připomínají „nepředvídatelnost“ ruských kroků a jako příklad dávají ruské vztahy s Ukrajinou. Podle jiných je zde ale příčinou avanturismus Kyjeva, využívání tranzitu přes ukrajinské území k nátlaku na Evropu i Rusko a v neposlední řadě i krádeže velkých objemů plynu. Jako argument tu stojí i bezproblémové dodávky do státu Pobaltí, v poměrně vysoké míře závislých na ruských dodávkách, a to přes nepříliš harmonické politické vztahy. Na vzájemně korektní a výhodné energetické vztahy s Moskvou vsadilo i Německo, které především je zásobeno plynovodem Nord Stream. Dodávky fungují natolik dobře, že přepravní kapacity zřejmě rozšíří Nord Stream II. Problémy ostatně nemá ani Polsko s plynovodem Jamal ani další státy s ropou z ropovodu Družba. Neznamená to, že v uplynulých letech nevznikly krátkodobé technické problémy vyplývající z technických potíží, které ovšem bylo možné lehce překlenout strategickými rezervami v evropských zemích. Kromě snahy o snižování spotřeby energií státy unie jistě musí diverzifikovat své zdroje. Otázkou pro bezpečnostní stratégy ovšem je, zda takovou roli mohou sehrát státy arabského světa. Od dvou hlavních dodavatelů odebíráme pětinu dodávek.

Procento energetické závislosti na Rusku - ekvivalent ropy
(zdroj:EEAG/CESifo)