Josef Gruber a Obzor národohospodářský IV.

Obzor národohospodářský v letech 1915-1920

Pan redaktor asi ale tušil, že po této válce už nebude nic, jak bylo, protože též v rámci tématu Sociální otázky a politika publikoval celý seriál příspěvků, shrnutých do jediného článku, jehož prvních devět částí bylo publikováno už v minulém roce, pod názvem Vývoj sociálních ideí a hnutí.  Byl to poslední rok, kdy byl ještě zachován rozsah časopisu 536 stran, než se v dalších letech snížil až na 474 stran v r. 1919.  V tomtéž roce byl publikován největší počet článků, rovných 25, počet čísel se snížil na deset, což naznačuje zdůraznění role časopisu jako zdroje aktuálních informací, kdy největší podíl článků si poměrně překvapivě neukrojilo téma Finanční hospodářství, ale téma Průmysl a živnosti.  V celém pětiletí byla nadprůměrná pozornost věnována tématu Zahraniční otázky hospodářské, v letech 1918-1920 pozornost na sebe strhávají problémy finančního hospodářství, v letech 1917- 1918 a 1920 československé ekonomiky, v letech 1917-1920 peněžnictví.

Výše uvedené podíly článků na utváření konečné podoby časopisu se v tomto pětiletí v absolutních číslech projevily následujícím způsobem: dopravnictví 2 články, stát a finanční hospodářství 11 článků, hospodářství Československa 9 článků, obecné otázky hospodářské 4 články, obchod a obchodní politika 2 články, peněžnictví, měna a banky 16 článků, průmysl a živnosti 11 článků, různé otázky 24 článků, sociální otázky a politika 5 článků,  statistika  2 články, zahraniční otázky hospodářské 16 článků, zemědělství 7 článků. 

V tomto pětiletí se mezi nové přispívatele zařadili Karel Andrle, Antonín Basch, Léon Bondy, Jan Brandejs, Stanislav Brandejs, Viktor Červenka, Vladimír Dorazil, Ad. Ernest, Josef Janda, Václav Jíra, Karel Karásek, Fr. Klapálek, Čeněk Klíer, Prokop Klimuškin, Jiří Kraus, Jan Krčmář, Dobroslav Krejčí, Karel Krtek, Rudolf Kučera, Rudolf Kuráž, Bedřich Linhart, Robert Maršan,  T.G. Masaryk,  A.G. Melichar, Karel Nermut, K.C. Neumann,  Josef Pacák, Jaroslav Pešek, Josef Pešek, František Schwarz, František Slavík, Josef Šusta, Rudolf Teltšík, Karel Tykal, Karel Váchal, Jaroslav Veselý, Bohdan Vlček, Jaroslav Vokál, František Vrťátko (okrouhle  39 autorů).

Snížený počet přispívatelů musel svou publikační aktivitou v některých ročnících nahradit pan redaktor Gruber, v tom mu byli nápomocni nadále Vladimír Dědek, Josef Drachovský, Vilém Dvorský, Josef Farský, Cyril Horáček, Emanuel Chalupný, Jan Matýs, Vilibald Mildschuh, Jan Novák, Antonín Nýdrle, Bedřich Odstrčil, Jan Sedlák, Emanuel Schindler, Václav Schuster, Otakar Ševčík, Stanislav Špaček, Zdeněk Tobolka, Leopold Weigner, Theodeor Živanský (okrouhle 20 autorů).

Spolupracovat s časopisem tak přestali Jan Auerhan, Albín Bašus, Anna Bayerová, Vladislav Beneš, Vojislav Besarovič, Arnošt Bláha, Antonín Boháč, Antonín Bráf, Antonín Brdlík, Jan Ctibor,  J.V. Daneš, Ladislav Dvořák, Karel Engliš, Vladimír Fáček, Oldřich Flégl, Rudolf Havlíček, František Hodač, Jindřich Chylík, Alois Knotek, Jan Koudela, Jan Koloušek, Vladimír List, Josef Lukáš, Josef Macek, Jan Matys, Alfred Mayer, Emil Meisner, Bohuslav Müller,  Adolf Oltis,  František Peroutka, Karel Písecký, Karel Polák, Josef Prunar, Edvard Reich, František Rössler,  J.V. Šimák, Otakara Šmíd, Evžen Štern, AntonínVeselý, Karel Viškovský, František Weyr a Lev Winter (okrouhle 45 autorů).

Lze říci, že přírůstek autorů v tomto pětiletí nestačil vyrovnat jejich úbytek, takže 59 autorů dokázalo publikovat 106 článků. 

Obzor národohospodářský v letech 1921-1925

Rostoucí počet článků v časopisu Obzor národohospodářský v letech 1921-1925, který vycházel ve zmenšeném rozsahu v počtu 4000 výtisků, naznačuje, že byla posilována jeho informační funkce. Pan redaktor rovněž preferoval články s různorodou tématikou.  Časopis hledal v nové situaci svou novou podobu.

V souvislosti se vznikem Československa a jeho konsolidaci jako státu není divu, že pozornost jak autorů, tak i čtenářů přitahovalo fungování státu a jeho hospodaření s financemi (daně, nekalá soutěž) v letech 1921-1924, stejně tak jako oblasti zemědělství (v souvislosti s pozemkovou reformou) a peněžnictví (inflace, měna) ještě v roce 1921.  Atraktivním tématem se stala v letech 1922-1924 oblast obchodu, na což v r. 1923 tak trochu nezřetelně navázalo mapování vývoje v průmyslu a v československé ekonomice vůbec. V letech 1921-1922 a 1924-1925 byla zvýšená pozornost věnována vývoji v zahraničí. V r. 1922 a 1925 byly ve zvýšené míře diskutovány sociální otázky.  Pan redaktor opomíjel systematicky téma dopravy. Zcela mimo pozornost autorů zůstala statistika a v souvislosti s tím také otázky národohospodářské teorie s výjimkou r. 1923. Přesouvání pozornost mezi tématy obráží aktuální problémy vnitřního a zahraničního vývojenového státu.

Pokud lze pominout zvýšený, nicméně se snižující nadprůměrný zájem o neekonomická témata, věnovaných především různým osobnostem, třeba také populačnímu vývoji, tak největší počet článků ve XXVI. ročníku se zabýval zahraničně politickým vývojem, stejně tak oblastmi peněžnictví, měny a bank, ve XXVII. ročníku rovněž zahraničně politickým vývojem (německá ekonomika), ale také státem a jeho finančním hospodářstvím.  XXVIII. a XXIX. ročníku dominoval zájem o oblast státu a finančního hospodářství.  Ve XXX. ročníku, kdy převzal funkci redaktora František Hodač a kdy byl publikován rekordní počet článků (55), se časopis výrazněji možná poněkud věnoval sociální problematice (7 článků), převážně otázce sociálního pojištění.  Mezi čistě ekonomickými tématy dominoval zájem o měnové otázky (6 článků).  

Vzato z hlediska počtu článků, tak dopravnictví v této etapě dějin časopisu Obzor národohospodářský, se věnovaly 4 články, naproti tomu státu a finančnímu hospodářství 21 článků, hospodářství Československa 2 články, obecným otázkám hospodářským 8 článků, obchodu a obchodní politice 14 článků, peněžnictví, měně a bankám 19 článků, průmyslu a živnostem 10 článků, různým otázkám 28 článků, sociálním otázkám a politice 14 článků, statistice 0 článků, zahraničním otázkám hospodářským 33 článků, zemědělství 5 článků.  

Pan redaktorovi se nadále dařilo pro časopis získávat články od nových autorů: Josefa Bekera, Cyrila Čechráka, Jana Dvořáčka, Emanuela Grégra, Viléma Funka, Jiřího Havelky, Jiřího Hejdy, Josefa Hrašeho, V. Ibla, O. Klepala, Eduarda Körnera, Otakara Koutského, Josefa Lukáše, Jindřicha Mayera, Františka Modráčka, Karla Poláka, Antonína Prokeše, Josefa Prunara, Aloise Rathouského, Emanuela Rossiho, E. Schönbauma,  Františka Schwarze, Karla Uhliga, V.E. Vaníčka, Václava Verunáče, Otakara Vodičku, I. Vavrucha, Josefa Zelinku a Emila Zimmlera. V souvislosti s tím lze zaregistrovat také zvýšený zájem o publikování článků od zahraničních autorů (Vasilij Mitrofanovič Benzin, Vincenc Dewetter, Vilém Forster, P. Garnický, Frank B. Gilbreth, Jerzyho Kurnalowský). Celkem šlo o 35 autorů.

Věrnost panu redaktorovi zachovali nadále pánové Antonín Basch, León Bondy, Vladimír Dědek, Josef Drachovský, Cyril Horáček, Rudolf Hotowetz, Karel Karásek, František Klumpar, Jan Matýs, Josef Schneider, Josef Salaba, Zdeněk Tobolka, Karel Wagner, Bohdan Živanský.  Na stránky časopisu se rovněž vrátili po delší odmlce František Hodač, Josef Macek, B. Mansfeld, Emil Meissner A František Rössler (celkem 15 autorů). 50 autorů dokázalo publikovat 158 článků.

Publikovat v časopisu naopak přestalo 29 autorů: Josef Farský, Emanuel Chalupný, Čeněk Klíer, Prokop Klimuškin, Jiří Kraus, Jan Krčmář, Dobroslav Krejčí, Karel Krtek, Rudolf Kučera, Rudolf Kuráž, Bedřich Linhart, Robert Maršan, T.G. Masaryk,  A.G. Melichar, Karel Nermut, K.C. Neumann, Josef Pacák, Jaroslav Pešek, Josef Pešek, František Schwarz, František Slavík, Josef Šusta, Rudolf Teltšík, Karel Tykal, Karel Váchal, Jaroslav Veselý, Bohdan Vlček, Jaroslav Vokál a František Vrťátko. 

V tomto pětiletí se tedy podařilo zvrátit trend minulého období, přírůstek nových autorů převýšil jejich úbytek, avšak se snížil počet stálých přispívatelů. 

Dílčí závěr

V éře po utvoření samostatného Československa vznikala postupně tři názorově diferencovaná místa v českém prostředí, kde se pěstoval a přednášel určitý směr národohos­podářské vědy. Historicky nejstarší to byla Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze (Horáček, Gruber, Mildshuch). Po vzniku Československé republiky Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně stala domovem ekonomické teorie Karla Engliše. Do vědecké opozice proti oběma těmto fakultám se dostávala skupina ekonomů na Vysoké škole obchodní v Praze, kteří začali tvořit myšlenkové jádro kolem Josefa Macka jako hlavního představitele nového keynesiánského směru v českém prostředí a v čes­kých podmínkách. Představitelé jednotlivých škol se autorsky podíleli na utváření podoby časopisu Obzor národohospodářský.  Stejně tak platí, že publikování v Obzoru národohospodářském učinilo z těchto národohospodářů veřejně známé osobnosti.

Z prostředí Karlovy univerzity vzešli Cyril Horáček (32 článků), Josef Gruber (100 článků) ,Vilibald Mildschuh  (13 článků), Josef Drachovský (6 článků), Cyril Čechrák (1 článek) a Karel Maiwald (3 články). S Masarykovou univerzitou v Brně byli spjati Karel Engliš (45 článků, Miloš Horna (7 článků), Vladimír Vybral (6 článků), Václav Chytil a Alois Král (7 článků). Na Vysokou školu obchodní v Praze byli napojeni Josef Pazourek (v r. 1908 2 články) Jaroslav Šlemr (4 články), Kazimír Dobiáš (1 článek), Jan Koloušek (do r. 1911 15 článků), Josef Macek (do r. 1923 4 články),  Viktor Dvorský (do r. 1918 6 článků), Josef Mráz (1 článek), Josef Z. Schneider (do r. 1923 6 článků), Jan M. Novotný, (1 článek), Leopold Šauer, (1 článek), Jaroslav Nebesář (6 článků v letech 1948-1950).[1] Z hlediska časopisu je významné, že do roku 1925 dominovali na jeho stránkách publicisté z prostředí Právnické fakulty Karlovy, od r. 1925 až do roku 1941 z prostředí Masarykovy univerzity v Brně. Po druhé světové válce pak štafetu převzala Vysoká škola obchodní.

Odlišné směřování těchto tří škol je možné vystopovat v jednotlivých diskusích na půdě Československé společnosti národohospodářské (1896-1949) a na stránkách prvního odborného periodika Obzoru národohospodářského (1896-1949), např. v diskusi o překladu knihy britského ekonoma Hugha Daltona.

Rovněž i mimo univerzity se střetneme s výraznými osobnostmi, prosazujícími jak liberalizační stanoviska (Josef Matoušek (1 článek v r.1906), Ladislav Navrátil ve spisku Od výrobce ke spotřebiteli z r.1931), tak agrárně konzervativní názory, tak i socializující tendence (Jan Dvořák, například autor publikace Budujme hospodářskou frontu! Peněžní Don-Kichoti, vydanou v Brně v r.1936) kde se pokoušel rozpracovat koncepci hospodářské demokracie), Tato mimouniversitní aktivita se opozičně vyhraňuje a zesiluje zejména na počátku 30. let pod tehdejší hospodářské deprese, kdy se začali vážněji obírat národohospodářskými tématy nejenom národohospodáři, ale třeba i sociologové a přirodovědci. Souběžně s českým  keynesianismem se mimo universitní prostředí rozvíjeli ideje laboretismu (V. Verunáč 1 článek v r. 1923) a nového hospodářství.