Josef Gruber a Obzor národohospodářský V.

PROF. DR. JOSEF GRUBER,

redaktor „Obzoru Národohospodářského" od počátku jeho vycházení r. 1895, zemřel po náhlém onemocnění dne 4. května a pochován dne 7. května 1925 do Slavína na Kr. Vyšehradě.

Ing. B. Mansfeld: Za zemřelým místopředsedou Jednoty Průmyslové prof. Drem Jos. Gruberem.

V zasedací síni Jednoty Průmyslové osiřelo křeslo, na němž sedával místopředseda J. P. JUDr. Jos. Gruber, ř. profesor university Karlovy v Praze, v roce 1920 ministr sociální pece republiky čsl. — JUDr. Jos. Gruber byl členem Jednoty Prů­myslové od r. 1894, od r. 1895 redaktorem spolkového orgánu J. P. „Obzoru Národohospodářského", v témž roce založeného od r. 1900 členem ředitelství a od. r. 1919 místopředsedou.

Jest neocenitelné pro dějiny této naší nejstarší kulturně-hospodářské korporace, ale i pro všechen český hospodářský vývoj, že v 29 dosavadních ročnících „Obzoru Národohospodářského" sneseny jsou doklady o kulturní a hospodářské čin­nosti tohoto období, důležitého pro rozmach českého průmyslu, obchodu, živností, peněžnictví, dopravy i zemědělství, nejdůle­žitějších složek českého národního hospodářství. Přímo však, jako v předtuše, aby zachovány byly kulturní historii momenty od založeni tohoto předního časopisu národohospodářského, z něhož vytvořil prof. Dr. Jos. Gruber revui nejseriosnějšich tendencí, psány jsou články do 30. jubilejního letošního ročníku „Obzoru Národohospodářského". Tklivě a přece pietně čtou se dnes úvodní slova těchto kapitol: „Vstupujeme letos do třicá­tého ročníku našeho časopisu — za téhož redaktora, v témže nakladatelství, v téže tiskárně a jako orgánu téže korporace průmyslové . . . Snad většinu z těch, kdo stáli jsme při „Obzoru Národohospodářském" v jeho počátcích, zkosila již smrt, my ostatní jsme zešedivěli, zestárli a kolem nás vyrůstá nová dru­žina mladších, hojnější poetem než nás bylo před třiceti roky, sotva však oddanější a obětavější. Za tento lidský věk nesmírně se změnily poměry hospodářské, otázka sociální mílovými kroky se přiblížila k svému řešení a nabyla částečně jiné tvářnosti, a 'politicky dožili jsme se převratu, v jaký si netroufali ještě naši bezprostřední předchůdci doufati ani ve svých snech nej­odvážnějších ..."

Těmito břitce stylisovanými slovy vyřčena jest stručně uplná historie našeho nejdůležitějšího období národně-hospodářského i státně-politického, v níž byl prof. Dr. Jos. Gruber úhelným kamenem již od doby svého působení v Obchodní živnostenské komoře pražské, jako docent české university a profesor národního hospodářství na České vysoké škole technické v Praze a zvláště jako profesor politické ekonomie na právnické fakultě uayersity Karlovy v Praze.

Narozen dne S. listopadu 1865 v Luži v Čechách, studoval na gymnasiu v Litomyšli, od r. 1885 na české právnické fa­kultě v Praze, kde nabyl r. 1890 hodností doktorské. Byl po léta úředníkem (koncipistou, pak sekretářem) Obchodní a živ­nostenské komory v Praze. R. 1901 habilitoval se za soukromého docenta politické ekonomie na právnické fakultě České university v Praze. V lednu 1907 byl jmenován po odchodu prof. Dra Prant. Fiedlera řádným profesorem věd právních a státních na České technice v Praze a v říjnu 1909 po Bratově povolání za ministra orby řádným profesorem politické ekonomie na České universitě v Praze. Vykonal cesty po Rakousku, Uhrách, Německu, Dánsku, Švédsku, Belgii, Holandsku, Francii, Švýcarsku a Itálii. Od 21. prosince 1895, kdy vyšlo l. číslo, byl zároveň redaktorem „Obzoru Národohospodářského".

Není úkolem tohoto článku, aby podal bibliografický a rozborný výčet všech nespočetných prací a článků prof. Dra Jos. Grubera, což bude samo úkolem vděčným pro péro nejpovolanější. Rovněž nelze v této stručné vzpomínce vyčísti ohromné zásluhy prof. Dra Jos. Grubera po stránce organisacní, ať již v Obchodní a živnostenské komoře pražské, jejíž dějiny v prv­ním půlstoletí jejího trvání v r. 1900 vydal, nebo při založení Ústavu pro zvelebování živností při Obchodní a živnostenské komoře, jehož první statut vypracoval, nebo při založení Technologického musea na Hradčanech, v oboru živnostenské politiky a zákonodárstva, v otázkách vodních cest a průplavních se stanoviska českého národního hospodářství, v oboru prů­myslové politiky, výstavnictví, průmyslového a obchodního školství, železnictví a tarifnictví. Zvláště jsou též důležitý pra­videlné jeho rozhledy a kritiky hospodářské, finanční a sociální v „Obzoru Národohospodářském" a 1895—1905 v „Naší Době". Veřejně přednášel z oboru národohospodářského i sociální a hospodářské politiky v universitních extensích, na Českém učení pro vědy politické, na kursech národohospodářských, živnostensko-právních, tarifních, v Státovědecké společností i v České společnosti národohospodářské, jejímž byl r. 1896 spoluzakladatelem a od r. 1900—1918 předsedou. V této době vynikla Česká společnost národohospodářská zejména akcí za zrovnoprávnění českého kapitálu v byv. Rakousko-uherské bance vídeňské. Neobyčejnou byla činnost prof. Dra Jos. Gru­bera při založení Národohospodářského ústavu při České aka­demii véd a umění, jehož byl s prof. Drem A. Bráfem spolu­tvůrcem a od zřízení r. 1906 členem a do r. 1918 generálnírr jednatelem. 

Byl též členem mnoha sborů a komisí poradních, členěn představenstva Úrazové pojišťovny dělnické pro král. České Zemské rady železniční, Zemské statistické komise, Sociálně-humanitní komise hl. města Prahy, předsedou Povltavské jed­noty, členem rady Národopisného musea Čsl., předsedou zkušebních komisí na vyšších školách obchodních, na technice i na universitě. R. 1907—8 byl děkanem obecného oddělení Vysokt školy technické v Praze. Byl řádným členem České akademie věd a umění a od založení Masarykovy Akademie Práce v roce 1919 členem Vědecké rady VI. tř. M. A. P., národohospodářské a sociální.

Nejvyšší čestné a zodpovědné funkce dostalo se prof. Dru, Jos. Gruberovi v r. 1920, kdy byl povolán za ministra sociálu péče republiky Československé. Ve funkci této zkonsolidoval činnost ministerstva v úřednické vládě, a vystřídán byv po roce ministrem parlamentním, ochotně opět se vrátil ke své stolici universitní. V r. 1922 jmenován předsedou Sociálnílu ústavu Čsl. republiky, jemuž věnoval své praktické zkušenosi a obzvláštní zájem, zejména též namáhavou práci při loňském mezinárodním sjezdu sociálně-politickém, jehož byl v Praží Sociální ústav republiky Čsl. pořadatelem.

Odešel ministr m. sl. a profesor vzácných vlastností JUD i Jos. Gruber předčasně, zanechav řadu prací rozpracovánu a vždy nové ještě chystaje, neuživ plodů své vyčerpávající prárí a neúmorné námahy. Generace současná i budoucí v osvohozeném státě Československém, pro jejíž osvobození hospodářské bojoval prof. Dr. Jos. Gruber všechen svůj život, a zvláště i ideově a jako základna publicistické tvorby mu blízká Jednota Průmyslová, zachovají mu vždy čestnou památku.

Inž. E. Zimmler: Dr. Josef Gruber 

Z nečetného a již tím vzácného kroužku právníků, kteří přímým stykem s inženýry se věnovali upřímně a věcné řešení záležitostí technicko-hospodářských, odchází náhle vyrván Osu­dem v krátkém čase po Dru Pantůčkovi druhý vynikající člen, Dr. Josef Gruber. 

Opakuje se k lítosti čsl. inženýrů smutná povinnost, aby za tím, který odešel v končiny věcné, poslali hrst vděčných a přátelských vzpomínek jeho životní práci, věnované věcem společným,

Dr. Jos. Gruber zasvětil život svůj vědám národohospo­dářským. Okolnost, že započal svou dráhu v praktickém životě v středisku pracovního ruchu průmyslového a obchodního, měla zajisté vliv na to, že vedle svých přirozených schopností při­lnul k onomu oddílu rozsáhlých národohospodářských disciplin, který souvisí těsněji s tvořením statků, výrobou, s obory technicko-hospodářskými, inženýrskými. 

Touto snahou svou prokázal Dr. Jos. Gruber velké pocho­pení pro potřeby svého národa. Obohativ svého ducha vědo­mostmi neobyčejně rozsáhlými a všestrannými, stal se učitelem naší mládeže inženýrské, na které spočívá naděje a víra v rozvoj naší hospodářské mohoucnosti a moci, v oboru pro ni zvláště důležitém. Věnoval síly své vyplnění snahy všeho čsl. inženýrstva, které uznávalo rovně nutnost, aby se mu dostalo vedle vědomostí konstruktivních ústy povolaného hlasatele moderních názorů poučení a rozhledu národohospodářského, učitele zá­konů, podle nichž se řídí využití statků vyrobených k nejlep­šímu národnímu užitku, a na nichž spočívá zdar všeho pod­nikání. 

A věru našlo inženýrstvo v Dru Jos. Gruberovi pracovníka nevšedního, který dovedl vžíti se celým srdcem v odlišného ducha moderní školy technické, jejího cítění a důležitého po­slání, často nedosti ceněného. Pomáhal věrně vystrojiti ty, kteří jsou naplněni školou ideály velkých činů konstruktivních, stříz­livou úvahou hospodářských základů díla inženýrského, od nichž závisí zdar téhož ve skutečnostech života. 

Tímto oddílem své činnosti, i v jiných směrech obsáhlé, dopomáhal Dr. Jos. Gruber k rozšíření snah po národohospo­dářském řešení technických otázek velmi záslužně a pronikavé. 

Mezi těmi problémy jest zvláště vyznačiti obtížnou a ožehavou otázku vodních cest a plavby vůbec. Všude tam, kde po dlouhá léta se úporně bojovalo o problému vodohospodářském vůbec i vodních cestách, najdete stopy jeho činnosti, a jistě mnohý z československých vodohospodářských inženýrů vzpomíná dnes s radostí a vděčností této spolupráce a horlivé účasti prof. Dra Jos. Grubera na mezinárodních kongresech pro vnitroplavbu, kde sbíral zkušenosti na velkolepých stavbách i v cizině a ve styku a rozpravách s největšími znalci tohoto odboru ve světě. Doma pak šířil svými pracemi literárními názory své správné, podstatné a pravdivé. 

Obsah „Obzoru Národohospodářského", jehož byl redak­torem po tak dlouhou řadu let, jest důkazem, že Dr. Josef Gruber velmi záhy a soustavně sbíral a veřejnosti naší před­kládal nejlepší tresť poznatků v oboru hospodářství průmyslo­vého i obchodního, a že dával ochotně místa i slovům inženýrů, dobré míněným, na místě tak vzácném, aby mohly jejich myš­lenky vnikati v nejširší oblast pracovníků národních, mimo užší odborný kruh inženýrský. Podporoval tím zároveň ocenění této práce. 

Odchází s prof. Drem Jos. Gruberem učenec neobyčejných vědomostí, pracovník nad jiné činný, houževnatý a horlivý, posuzovatel vážný a spravedlivý, v úsudku rozumem chladný, ale srdce vřelého a vlasteneckého, chápající všechna dobrá snažení.

Oni českoslovenští inženýři, kteří se s ním stýkali, poznali s radostí jeho upřímnost v jednání, skromnost a laskavost v chování ke každému, kdo potřeboval rady nebo pomoci, které uděloval rád a ochotně.V jednání projevoval vážnost, ale vedle ní probleskovala často i jeho bodrá veselost a vtip, obé znamenající bystrost ducha, která mu byla vlastní. 

Inženýři českoslovenští mají za svou povinnost, aby se připojili s plným srdcem k oslavě památky prof. Dra Jos. Gru­bera a složili své vděčné a trvalé vzpomínky na stupně na­šeho Slavína, v němž jest uložena schrána jeho a kde bude stkvíti se jméno Dra Grubera mezi jmény buditelů a zvláště vzácných synů československého národa.

Prof. Dr. C. Horáček: Josef Gruber 

Když zahajoval profesor dr. Josef Gruber letošní ročník tohoto časopisu a s oprávněnou hrdostí poukazoval ke vzác­nému zjevu, že jest to ročník třicátý za téže redakce, téhož nakladatelství a téže tiskárny, netušil, že sám ročník ten již nedokončí, že náhle a neočekávaně vypadne pero z jeho pilné ruky a že nucen bude opustiti rozhlednu, se které tak bedlivě a ostražitě pozoroval celý náš vývoj a život hospodářský po­sledních třiceti let. 

Neboť rozhlednou takovou za redakce Gruberovy „Obzor Národohospodářský" skutečně byl. Byly to zejména každomě­síční hospodářské a sociální rozhledy pocházející skoro převážně z pera Gruberova, v nichž žádný důležitější jev na poli hospo­dářském, sociálním a finančním doma i v okolní cizině neušel bystrému jeho postřehu. Ale nebylo to jen suché konstatování faktů, ani registrování událostí a nových zákonů. Bylo to zá­roveň i kritické ocenění všech těch skutečností, neboť Gruber dovedl ihned k nim zaujmouti stanovisko po stránce vědeckého, ethického i národního hodnocení. Kritika jeho byla někdy přísná a ostrá. Gruber si v tom směru neukládal reservy ani ohledů. Dovedl mužně a neohroženě říci i věci mocným činitelům i celým politickým stranám a zájmovým skupinám ne­příjemné. Bylo tak již za Rakouska, bylo tak i nyní. Mnoho přátel si tím Gruber nenadělal a kdo bedlivě stopoval náš tisk, mohl zřejmě pozorovati, že „Obzor Národohospodářský" přes svůj zajímavý a vždy aktuální obsah byl v posledních letech jaksi soustavně umlčován. Ale Gruber se nedal odstrašiti. Kráčel rovně a přímo bez ohledu na přízeň se shora i ze zdola. Byl si vědom, že nikomu nespravedlivě neublížil a heslem jeho bylo vždy: „Amicus Plato, sed magis amica veritas". 

Myslím, že po této stránce význam a působení „Obzoru Národohospodářského" není u nás ještě s dostatek oceněno. V těch třiceti ročnících jeho jest obsaženo tolik bohaté látky, že jsou zrcadlem skutečného našeho hospodářského vývoje a budou jednou pro hospodářského historika nepřebraným zdrojem k sepsání novodobých dějin hospodářských. 

Ovšem vedle přehledů skoro do každého čísla přispěl Gruber ještě také samostatným článkem, ať již podepsaným plným jménem aneb označeným značkou. Oblíbeným byl ze­jména v dřívějších dobách jeho pseudonym dr. Jamník, též Nermut a Tykal. Byl to především nejvlastnější jeho obor, národohospodářská politika, které samostatnými články věnoval svou pozornost, byly to v druhé řadě hospodářské a kulturně hospodářské dějiny, byla to politika sociální, ale byly to i všechny ostatní obory naukové, které v „Obzoru" pěstoval. 

Vedle sebe dovedl však Gruber již od počátku seskupiti řadu spolupracovníků. Sami Bráf a Kaizl napsali do prvých čísel „Obzoru" články, a „Obzor" se stal jakýmsi literárním střediskem zejména těch, kteří tvořili tak zvanou národohospo­dářskou školu Bratovu. Tak jen příkladmo lze vypočítati řadu zvučných jmen: profesora Fiedlera, dra Čuhla, dra Pilbauera, dra Schustera, dra Matyse, dra Živanského. A z jiných kruhů dra Fořta, dra Hotowtze, dra Viškovského, dra Preisse, dra Wintera, profesory Kolouška, Krause, Šustu, Drachovského, Funka, D. Krejčího, Weyra, Svobodu, Lista, Pazourka, dra Tobolku, dra Lukáše, dra E. Meissnera, dra Facka, dra Hanačíka, dra Lošťáka, Rösslera, dra Poláka, dra Pilaře, dra Chalupného, posl. Modráčka, Schillera, Weignera, Sedláka, dra Boháče, dra Peroutku, dra Ottise, dra Uzla, řed. Karáska, řed. Piláta, dra Kolaříka a jiné. 

Také podepsanému Gruber kdykoliv ochotně otevíral sloupce svého časopisu. Ale i na mladší pracovníky jevil „Obzor Náro­dohospodářský" svou přitažlivost. Byli mezi nimi profesoři Mildschuh, Engliš, Hodač, Brdlík, Daneš, Dvorský, Máčeli, Schindler, Šlemr, dr. Koudela, dr. Auerhan, dr. Žmavc, dr. Odstrčil, dr. Mayer, dr. Gallas, dr. Prunar, dr. Stern, dr. Dědek, dr. Basch, dr. Čechrák a j.      

Tak dovedl Gruber kolem sebe soustřediti stálý kruh čilých spolupracovníků. I v tom se jevil jeho vzácný talent organisační. 

Že Gruber i mimo „Obzor" psal a literárně byl činným, rozumí se samo sebou. Bohatá a plodná byla jeho práce vě­decká uložená v samostatných spisech i, článcích a statích roztroušených v přečetných revuích a časopisech. Než to se vymyká z rámce tohoto krátkého článktťa bude zasluhovati ocenění podrobnějšího a hlubšího. Stejně záslužná byla jeho činnost jako akademického učitele a vychovatele celých generací do­rostu právnického v naukách národohospodářských. A podobně jeho působnost propagační a přednášková zejména let dřívějších. 

Jen budiž ještě dotčeno, jak hluboké rýhy zůstavil Gruber v praktickém provádění národohospodářského buditelství. Nej­plodnější činnost po stránce té vyvinul v „Národohospodářském ústavě", jehož byl od počátku generálním jednatelem a při tom čilým organisátorem, ba lze říci přímo jeho duší. Dlouhá léta stál také v čele „Národohospodářské společnosti" a až do své smrti působil v „Jednotě ku povzbuzení průmyslu". 

V úřednickém kabinetě zastával svého času funkci ministra sociální pece. Za vypjatého politického stranictví našeho ve­řejného života bylo třeba velikého taktu a opatrností pro toho, kdo k žádné určité politické straně nenáležel, aby nenarazil na četná úskalí, která v tak exponovaném a zodpovědném úřadě se vyskytují. Ale Gruber svým suverénním ovládáním všech úkolů, které resort tento má plniti, a svou objektivní spra­vedlností dovedl plně se uplatniti, a s úctou i vděčností vzpo­mínají všichni jeho spolupracovníci na dobu jeho úřadování. Proto také právem postaven byl v čelo nově založeného „Sociámího ústavu", ve kterém opět ihned se vrozenou agilností a svým talentem organisačním ujal se horlivě svého úkolu.

Jako člověk vynikal Gruber vždy šlechetností srdce a ne­obyčejnou mužností přesvědčení. Byl nestranný a svrchovaně spravedlivý. Snad proto také nedovedl býti nějakým vášnivým politickým straníkem, neboť politické stranictví často zasle­puje. Smýšlením byl individualista a hospodářský liberál, ale se silným sklonem k stanovisku sociálně reformnímu. Při tom všechna jeho hospodářsko- a sociálně-politická činnost zabarvena byla hlubokým tónem národním a vlasteneckým. I v tom byl důsledným stoupencem Bráfovým.

Jest dnes smutno všem, kdo Grubra znali a s ním pracovali. Cítí mezeru a prázdnotu', která po odchodu zůstala. Utrpěla ztrátu universita, věda, náš život hospodářský, vlast i národ. Utrpěl také ztrátu „Obzor Národohospodářský", osiřel, ztratil svého zakladatele a dlouholetého vůdce. Gruber napsal ve svém vzpomínkovém článku „Do třicátého ročníku": „Snad většinu z těch, kdož stáli jsme při ,Obzoru Národohospodářském' v jeho počátcích, zkosila již smrt, my ostatní jsme zešedivěli, zestárli a kolem nás vyrůstá nová družina mladších, hojnější počtem, než nás bylo před třiceti lety, sotva však oddanější a obětavější." A než se nadál, i jej smrt zkosila. Kdo a zdali vůbec kdo jej bude moci nahraditi.

Dílčí závěr 

Díky panu profesorovi Horáčkovi lze napravit jeden zde v dřivějších blozích uvedený omyl. Nešlo tedy o pouhých přinejmenším sto článků, které měl napsat pro Obzor národohospodářský profesor Gruber, ale přinejmenším stočtyř článků. Jinak redakčně pro časopis připravil do tisku cca 600 článků, sepsaných přibližně 250 autory. A to mluvíme pouze o článcích, nikoliv o daších rubrikách. Naprostá většina těchto autorů má své heslo ve Wikipedii, nebo je o u nich učiněna zmínka v jiných pramenech.

Obr.:František Fiedler, převzato z Wikipedie, jeden z těch 250 autorů.