PAŇÁCA (1816) - Pierre Jean de Béranger

 

Pierre Jean de Béranger:

         PAŇÁCA

          (1816)

Narodil jsem se paňáca,
    otec mě začal cvičit,
nakope mi a naplácá:
    uč se ohnout a vztyčit!
        V nohách hbitý jsem,
        třesu panděrem.
    Otecko mi nabančí:      

Matka nejdříve plakala,
    když viděla mou cestu,
pak oblíkla mě do gala,
    z matrace šila vestu:
        Abys dospěl výš,
        musíš lomit kříž,
    po proudu jen hezky pluj.

Spokojen šel jsem po práci,
    za šlechticem jsem došel,
ten dal mi místo v paláci
    za pejska, který pošel.
    Já jsem všechno snes,
    skákal líp než pes.
Šašci div se nezjančí.

 

Najevo vyšlo, že můj pán
    je dědic v druhé řadě,
nikým už nebyl nikam zván.
     Pátral jsem po náhradě.
    Když pán zkrachoval,
    radši od něj dál!    
Jiného teď oslavuj.

 

Sotva jsem začal tancovat,
    první zas nabyl slávy.
Zatančím jemu zase rád,
    'dyť já jsem hrozně žravý
         Dýchám toho vzduch,
         koho má rád Bůh.
    Střídají se na planči.
Ať přijde kdo chce, zaskáču,
    když dobře platí sluhu.
Jím, piju za dva, nepláču,
    jde mi to takhle k duhu.
   U nás skáče se,
   když to vynese,
málokdo je soupeř můj.

    ~    ~    ~

Výbor písní – Béranger. Přeložil Jan Otokar Fischer. Vydala Mladá fronta, Praha 1951