Surrealismus jáchymovského pekla 4

Úvod

Rada Lidových Komisařů SSSR v říjnu 1945 přijala usnesení  O koncentraci a specializaci průzkumu radioaktivních surovin, které mělo odstartovat  nebývale vysoké tempo rozvoje geologického průzkumu uranových ložisek. Již v dubnu 1946 v zemi působilo na  270 specializovaných terénních geologických expedic.Usnesením z 20. dubna 1945 byl ustaven Zvláštní výbor při Radě ministrů SSSR, který vznikl přetransformováním Zvláštního výboru pro využití atomové energie, který byl zřízen 12. dubna 1943. Od  srpnu 1945 odpovídal za průzkum a těžbu zásob uranových a toriových rud na území Sovětského svazu a států Východní Evropy Pjotr Jakovlevič Antropov (1905-1979). Za jeho osobním účasti byla prováděna  zkušební těžba těchto rud v Bulharsku.

6 ledna 1949 L. P.  Berija poslal J.V. Stalinovi dopis o výsledku průzkumu ložiska uranu, které je schopno pokrýt potřeby země: V rámci průzkumu uranu dle zadání Zvláštního výboru v roce 1948 Ministerstvem geologie bylo uspořádáno více jak 200 speciálních průzkumných expedice 12 letadly, vybavených v roce 1948 zkonstruovanými novými citlivými radiometrickými přístroji, umožňujícími vytvářet hledání radioaktivních rud z výšky 100-300 metrů. Na konci srpna 1948 jedné z těchto výprav (Sněžinské) při průzkumu Východní Sibiře, byla objevena pomocí přístrojů instalovaných na letadlech, silná radiometrická anomálie v oblasti pohoří Kodar (v severo-východní části Čitinské oblasti). Při pozemní kontrole anomálie geologové a radiometři expedice a odborníci Ministerstva geologie našli 50 km od obce Čara (centrum Kalarského rajonu Čitinské oblasti) nové ložisko uranové rudy. Na místě nálezů bylo odebráno 240 vzorků uranové rudy pro analýzu. Ložisko se nachází v horském těžce dostupném terénu v nadmořské výšce více než 3000 metrů nad mořem, v 1350 km severně od města Chita, 550 km od nejbližší železniční stanice Mogoča a 50 km od nejbližšího letiště (Čara).  Uran byl objeven v uranitovém minirálu v podobě žil s kapacitou 4-10 cm a žilek, a také na úpatí původních vkladů. Předběžné testy, provedené na místě, ukazují obsah uranu v uranitu 30-50% a v rudě z sutě 0,7% , tedy v kvalitě rud Československých a Saských uranových dolů. Dle zadání Zvláštního výboru podrobnou analýzu nalezených rud provedl Ústav nerostných surovin Ministerstva geologie a NII-9 Prvního hlavního řízení. Určení zásoby kovu uranu v nově otevřeném poli bude možné pouze po jeho podrobném průzkumu, které bude provedeno  v roce 1949. Nicméně je důvod doufat, že nově otevřené ložisko může být bohaté  nejen z hlediska kvality rud, ale také podle velikosti zásob. V souvislosti s tím, že nové naleziště uranu představuje významný průmyslový zájem, v současné době dle zadání Zvláštního výboru Prvním hlavním úřadem, Ministerstvem geologie a Ministerstva vnitra SSSR jsou vyvíjeny praktická opatření na organizaci a zajištění od jara 1949 podrobné průzkumné práce a příprava k provozu ložiska. Tato opatření v příštích 5-7 dnech budou Vám dány ke schválení. V zájmu utajení práce na novém nalezišti uranu budou provedeny pod záminkou průzkumu a těžby rud titanu, olova.

Poznámka k dopisu: Redundantní informace z hlediska Stalina ("vybavených v roce 1948 zkonstruovanými novými citlivými radiometrickými přístroji" atd.)  naznačuje, že dopis byl ve skutečnosti určen pro oči zahraničních rozvěděk, že teprve v r. 1948 byli Sověti schopni efektivně mapovat možné výskyty uranové rudy.

Kdy se na  hoře Beštau ve Stavropolsku začal těžit uran.

V r.2014 web Kalarskij region informoval své čtenáře o 65. výročí průmyslové těžbě prvního ruského uranu, první sovětské rudy s jednoprocentním obsahem uranu na nalezišti  Z mramoru (Мраморное) na Kodaru (на Кодаре). Právě  zde byl zskán poprvé v SSSR uran, z něhož byla vyrobena první atomová bomba a zde se tedy začal kovat náš jaderný štít.

Je otázkou, zda vskutku nešlo o olovo, jak tvrdili těm horníkům, a je otázkou, o jaký štít šlo, když o několik desetiletí později CIA opublikovala mapu s vyznačenými lokalitami, kde se těžil uran, ta mramorová lokalita mezi těmito místy nebyla.

Proč však na sebe tuto slávu nestrhly na sebe uranové doly na hoře  Beštau s vrcholem ve výšce 1401 m nad mořem) poblíž Pětihoří ve Stavropolsku? O těžbu v Beštau se také měl starat osobně Berija, plutoniový soudruh na roztrhání. Tamní ložisko mělo být objeveno už v 30. letech 20. století. Objevitel měl být vyznamenán Stalinovou cenou. S těžbou měli dokonce začit Němci v době okupace.  Avšak údajně mělo jít o chudou rudu a pracovníci měli dokonce  dobývat rudu ručně. Nejenom podle zprávy CIA z r. 1959 práce na otevření dolu byly započaty už v r. 1946. Avšak nejsou dosud publikovány údaje o výši těžby uranové rudy, ani o její bohatosti, což vede k pověstem, že se tam netěžilo vůbec nic.

Nicméně ve vytěženém uranovém ložisku u hory Beštau obsah uranu v hornině na mnoha místech převyšuje 5 gramů na tunu a radiční zátěž často převyšuje 50 mikrorentgénů za hodinu.

Oficiálně však (průmyslová?) těžba uranu se započala až v srpnu 1950 za rok od vydání příslušného výnosu Rady ministrů SSSS. Těžba pokračovala až do r. 1975, takže smad nelze pochybovat, že se tam nějaká uranová ruda nacházela. Mělo být vyraženo celkem 150 km chodeb, dle foto tak dva metry na šířku, tři metry na šířku. Asi se příliš nespletu, budu-li počítat, že co metr ražby, to tuna uranové rudy včetně hlušiny, která pak byla dopravována do  města Lermontovo k úpravě. Celkové množství radioaktivních odpadů má činit asi 22 milionů tun. Jsou k vidění fota kyslíčniku uranu, zhotovená odvážlivci, mapujícími podzemi Beštau. Vytěžení chodby v délce několika kilometrů by tedy stačilo zcela určitě na pokrytí potřeby atomového programu ve výši 1000 tun uranu. Proč tedy poptával SSSR jáchymovské, kodarské a šerlovské lejno? A ani se za to nestyděl a troubil do neustále do světa. A dokonce dodnes předstírá, že výroba první atomové bomby byla závislá na dodávkách uranu a  uranové rudy z východní Evropy.

Kdy začnou šílet dozimetry

Kolem r. 2001 v Beštau dozimetry ukazovaly úroveň radiačního zaření ve výši 300-400 mikrorentgenů za hodinu, jedno měření vykázalo vyšší hodnoty (700 mikrorentgénů). Pokud si však tento údaj jako laik porovnám s následujcím textem, tak se mi nezdá, že by měl nějakou vypovídající hodnotu: Zanedlouho po odvrtání prováděli v tomto vrtu pracovníci Československého uranového průmyslu také kontrolní měření radiace. Ve dvou kontrastních vrstvách v hloubce 201 a 203 m dosahovala úroveň gama záření hodnot až 770 mikrorentgenů za hodinu. To odpovídá v dnes používaných jednotkách hodnotě příkonu fotonového dávkového ekvivalentu 7,7 µSv/hod (mikrosievert za hodinu). Přírodní záření gama se pohybuje u nás na zemském povrchu v rozpětí 0,1 až 0,2 µSv/hod, ale například na palubě letadla ve výšce 10 km dosahuje celková radiace všech částic kosmického záření obvykle hodnot 5 až 10 µSv/hod. Z toho je patrné, že záření gama přírodní uranové rudy v sedimentárních vrstvách severočeského ložiska svými účinky nevybočuje z hodnot ionizujícího záření, s jakými se člověk může setkávat poměrně běžně i u zcela jiných zdrojů.

Kus radioaktivní rudy, který byl nalezen ve zdech podél stezky Jáchymovské peklo poblíž štoly 1 (Svornost),  vykazoval více jak 20uSv/h, tedy po 100 hodinách kontaktu, tedy 4 dnech dostanete stejnou dávku jak normálně za rok. Podle vyšší stupnice byla pak hodnota až 160uSv/h, což se mi zdá až poněkud moc, ale je to možné.  Obvyklá hodnota v domě je kolem 0,2uSv/h, v krbu u popela 0,4 uSv/h. [Obvykle se za smrtící dávku záření označuje kolem 100 rentgenů za hodinu po dobu několika hodin. Přirozená hodnota radiace v prostředí dosahuje jen zhruba 0,1 rentgenu za celý rok].

Deset kilometrů před černobylskou elektrárnou začíná dozimetr nepokojně vrkat: ukazuje 120 mikrorentgenů za hodinu, což je desetinásobek normálu. Jak se místo černobylské tragédie přibližuje, zvuk se zrychluje. Zastavujeme tři sta metrů od sarkofágu a dozimetr šílí: 900 mikrorentgenů. (Václav Vašků)

Kodar jako příklad Potěmkinovy vesnice v atomové éře

Jsme informováni o tom, že mezi zajímavé turistické objekty patří deset opuštěných  pracovně nápravných táborů na území Kalarského reigionu.  Mezi nmi je všeobecně znám  v celém Rusku tábor Mramorové zřídlo (Мраморный ключ) v Mramorové rokli (smrti).

Téma tabora Mramorové zřídlo je mediálně pokryto díky článku Volodi Surgonkina v únoru 1989 v novinách Komsomolskaja Pravda. V letech 1949-1951 (do  3.října 1951) v Mramorové rokli, respektive v Mramorovém údolí měla být dobývána, prvotně zpracovávána a odesílána do  Čeljabinska 40 (přímo leteckou poštou?) uranová ruda (Урановая_смолка). Právě  kalarská země měla vydat první bajkalský uran, použitý při výrobě prvních sovětských jaderných zařízení.Ba ani  básní jsme nezůstali ušetřeni, jenom ty hory hlušiny na těch foto, zhotovené četnými turistickými výpravami v rámci kulturní turistiky k vidění nejsou. I jedna česká cestovka, zvaná MACEK, tam svou cestičku našla.

Dokonce Nina Ivanovna Azarova (1915-1949), inženýr geololog, tam zahynula při hledání uhlí pro tábor při plnění služebního rozkazu, když spadla ze skály. 

Inženýrka Nina Ivanovna mohla zůstat na živu, kdyby předtím tam podle memoárů geologa Vladimíra Petroviče Zenčenka(narozeného 1921) nebyla objevena při průzkumu v létě 1948 pilotem Ananjevem Sašou a palubním operátorem Lenským Sašou radioaktivní anomálie. V srpnu  stranický šéf F.V. Tokin posadil do kabiny na místo navigátora  geologa  F.F.Tiščenka, aby zmapoval lokalitu anomálie a shodil praporek na roztroušené balvany pod skalou se žlutými skvrnami. A už v září Fjodor Fjodorovič  Tiščenko s malým oddílem se dostal na místo výskytu anomálie za těžkých podmínek. Koně nedorazili k balvanům, zdechli hladem,  zatím co  geologové vášnivě hledali  radioaktivní balvany s uranovou smolkou. Jednalo se o  první objev kontrastních rud  bohatých na obsah uranu, a to nejen na Sibiři, ale také možná v SSSR.  Procentní ruda. Nicméně v balvanech. Jednotlivých balvanech. Ale to je fakt. Na konci října F. F. Tiščenko na příkaz  Glavki (příslušného odddělení komisariátu vnitra)  přivezl "ukázku  procentní rudy " do Moskvy L.P.  Berijovi. V listopadu padne rozhodnutí o zahájení těžby, aniž by se počkalo na výsledky pozemního průzkumu. V prosinci na Čitinském letišti se objevují desítky letadel Li-2, speciálně vyčleněných pro tento účel. Současně se rozšiřují přistávací dráhy v obci Čara. Začíná přesun vojenských stavitelů, horníků a vězňů z Čity do Čary letadly, a dále k Mramorovému ložisku pěšky po ledě a sněhovými závějemi. Začátek roku 1949: první těžba uranové rudy ze štol a namátkově z balvanových ložisek. Expedice uranového koncentrátu letadly "podle určení". A v létě 1949 si tam zaletěl profesor Grigorij Lavrentijevič Padalka (1893-1974).

Panu Zenčenkovi by šlo věřit téměř vše, kdyby jiné zdroje (wikimapia.org.) netvrdily, že v roce 1949 se sice v Mramorovém údolí začalo těžit, ale přípravné práce byly vykonány již předtím. V roce 1940 byl učiněn pokrok v geodetickém zaměření na pravém břehu toku Marmary (Mramorové, Murzilky?).  V roce 1942 jsou vyznačeny body pro sloupy elektrického vedení a komunikace. Poblíž Mramorové  je velká vesnice Sinelga v délce několika kilometrů, která se nachází se mezi řekou a Čarskimi Pieski.  Byly vybudovány letiště a v r. 1949 tajná silnice [(Мраморный – Тупик – Могоча,  respektive, Могоча – Тупик –  Чара (крайний Север Забайкалья)].Vojenským velitelem silnice byl Jurij Semenovič Pucijenko (nyní žije v Kyjevě).

Oficiální historie Kodaru jako zdroje prvního  ruské, respektive sovětské uranové rudy je datována dnem 10. února 1949, kdy je vydáno usnesení Rady ministrů SSSR Об организации геологоразведочных работ на Ермаковском месторождении свинца“( СМ СССР N 172-52). V srpnu 1949 z Čeljabinska byla přivezena první část věznů v počtu 1663 lidi.  Dve třetiny budoucího osazenstva do vesničky Čara bylo přepraveno letecky Douglasy 62, které tam  přístavali v takovém tempu, že museli kroužit nad letištěm, než již na zemi se nacházející vězni byli naloženi do aut. V srpnu 1950 v nápravně pracovním táboře (Borsky re-education camps)se nacházelo  2735 věznů, mezi nimi bývalí frontoví vojáci, sovětští Němci a vlasovci.  Kniha Создание первой советской ядерной бомбы" (1995) tvrdila, že Jermakovská důlní správa v r. 1949 vytěžila 0,1 tuny uranu a v roce 1950  0,7 tuny uranu. Jedno z usnesení Rady ministrů podepsané Josefem Stalinem tvrdí, že za roky 1949-1951 se nepodařilo odkrýt více než 160 tun olova. Podle geologa Zenčenka šlo o jednu tunu a dvěstě kilogramů čistého kovu, což představuje jednu setinu náplně atomového reaktoru. Převrstvení hornin způsobené ledovcem mělo vést k tomu, že na povrchu se ocitla toliko tenká vrstva uranové smolky.

Lze-li předpokládat, že těžba byla zahájena v listopadu 1949 po vybudování tábora a otevření štol, tak jeden vězeň vytěžil 0,021 kg uranu za jeden měsíc. I při optimistickém předpokladu, že se jedná o čistý uran, tak lze říci, že jeden vězeň svou měsíční prací přispěl k vytěžení, prvotnímu zpracování a přepravě 21 kg uranové smolky s 0,1% obsahem uranu, což by dohromady zase představovalo vytěžení 80 tun rudy za léta 1949-1950, což by snad alespoň řádově odpovídalo té číslici 160 tun a pokud by to bylo možné brát dohromady i s hlušinou, tak to sedne asi úplně. Ale i tak jde tak o jeden kilogram uranové smolky včetně hlušiny denně. Ještě před vybudováním letiště, obytných budov a úpravny rudy při prověřování parametrů naleziště Mramorové geoložka Anna Georgijevna Teremeckaja (И.Г. Теремецкая) zjistila, že se v nich žádný uran nenachází,  informovala o tom velitele Borlagu S.F.Malceva a poslala tajnou zprávu Berijovi, podepsanou ještě nálezcem rudy F.F.Tiščenkem a jedním lenigradským kolegou. Přesto práce pokračovaly a ve vesnici Sinelga se objevily elektrifikované domy pro vedoucí personal, škola, nemocnice, klub a restaurace Bylo vybudováno druhé letiště a dvě cesty o délce více než tisíc kilometrů. Na počátku r. 1950 přiletěl do Borlagu naměstek minsterstva vnitra SSSR Vasil Vasilijevič Černyšev (1896-1952), člověk Beriji, který s nim spolupracovla ještě před válkou ve vedení NKVD a který měl na starosti Gulagy. Jediným viditelným efektem jeho navštěvy byl příkaz, daný předákovi I. E. Kudelovi: Ihned ukliďte!

Berija byl vážně kruťas. Větší než Stalin.

Hlavního geologa Čarské oblasti Kirilla Petroviče Ljaščenka k sobe povzal Berija k sobě a otázal se ho, zda Mrarový důl se jeví být perspektivním. Ljaščenko pohotově  odpověděl: Jako geolog, mohu říci, že předběžný průzkum nebyl proveden, ale to, co bylo vidět ve štolách, ukazuje, že naše očekávání nebyla splněna. Síly je je řeba koncentrovat na jiné projektu. Tehdy Berija prohlásil: Dobře. Teď půjdete do vedlejší místnosti, budete mít dvě hodiny času. Pak podepíšete to, co teď řekl. Tak se ještě jednou zamyslete. Za dvě hodiny se Berija zeptal: Promyslel jste s to. – Ano, zavřít je třeba ten důl . Berija mu podal list. Ljašenkо vzal pero a podepsal. Vládla dlouhá pauza. Ljaščenko to nevydržel a zeptal se: Jsem volný? Mohu jít? Berija se na něj zkoumavě podíval a řekl: Nikoliv. Vás teď odvezou domů.  Máte týden na přemýšlení.

Za týden Ljaščenko v doprovodu dvou osob přijel  do Berijovy kanceláře, Podél stěn stálo několik generálů. Berija ho uvítal slovy: Změnil jste názor? Neodvoláte podpis. Ljaščenko  tichým hlasem řekl:  Lavrentijeve Pavloviči, vše jsem si dobře promyslel.  Od podpisu mě nodradíte. Berija tiše z trezoru vytáhl Leninův řád. Při jeho předání Ljaščenkovi řekl: Za odvahu v geologii! Teď jste svobodný.

Se soudruhem Ljaščenkem to dopadlo lépe než s historií prvního ruského uranu. Nejenom že se s tou epizodou svěřil svému mladšímu kolegovi Vladimíru Petroviči, ale také mohl ještě se jít podívat do kina na sovětský velkofilm Osvobození, kde onu scéhu diriguje  samotný Stalin v souvislosti s poněkud odvážným nápadem jednoho generála v hodně mírnějším provedení, ale je v r. 1952 jmenován do funkce hlavního geologa kombinátu č. 9 (Восточный горно-обогатительный комбинат) na zpracování uranu ve městě Желтые Воды, kde skutečně pak snad nějaký ten uran dokonce vytěžil a zpracoval.

Historie těžby prvního ruského uranu měla končit tímto způsobem: Štola byla zavalena  výbuchem a zapečetěna olověných desku s nápisem a faksimilním otiskem "GULAG SSSR. BERIJA". Po rozkazu k evakuaci tábora všechny mukly zahnali do šachty a vchod vyhodili do povětří. Vzhledem ke stupni utajení objektu, Berija údajně mohl bez váhání, dát takový rozkaz. Stejně jako Stalin. A chátra v gulazích by ho s přehledem splnila. Vždyť plnili veliké poslání na zem - budovali SOCIALISMUS. Tato pověst se ale musí týkat jiných muklů, protože mukly (věsmes sovětští Němci) z této archeologické vrstvy podle rozkazu ministerstva vnitra na počátku roku 1951 převezli do uranových dolů Leninabad a Čeljabinsk-40, některé tak trochu osvobodili, někteří zůstali na místě pro případ potřeby. Časové vymezení této archelogické vrstvy existence pracovně nápravného tábora je vymezen daty 24.1.1949 – 3.10.1951.

Když ale ten objekt byl tak utajen, tak by bylo logické, aby byly zahlazeny všechny zbytky na povrchu, tábor spálen napalmem. Třeba se tak vskutku stalo, ale přišli další muklové, kteří vybudovali novododobou Potěmkovinovu vesnice, kterou pak opustili ze dne na den, takže to tam vypadá jak v Pompejích. Třeba se za tím vchodem do té výbuchem zasypané štoly skrývá prehistorie Kodaru, bohata na těžbu smolky s 20% obsahem uranu.  V r. 1946 byly nalezeny uranová ložiska v různých lokalitách Sovětského svazu, na Kolymě, Čitijské oblasti, v Střední Asii, v Kazachstanu, na Ukrajině a severním Kavkazu; hlavně že byly od sebe hodně vzdálené. Které z nich nepředstavalo pouhou kamufláž? Minimálně tři na Sibiři, jedno v Jakutsku, dvě v Krasnorajském kraji se mohou hlásit jako horcí kandidáti. Případ Šerlova Hora lze vynechat, kauzu už rozebral pěkně pan Snegur. Zbývá Jáchymov v sovětské gubernii.

Dílčí závěr

Pokud atomový projekt přišel Sovětský svaz na stejný peníz (čtyři triliony dolarů) jako USA, tak efektivnost práce sovětské rozvědky a kontrarozvědky byla nulová. Ale nicméně platí, že pokud v březnu 1945 a možná ještě dříve řekl Stalin prvnímu řediteli  kombinátu č. 6 V.N. Čirkovovi, že Amíci očekávají, že budeme mít jadernou bombu za 10 -15 let a staví na tom svou strategii. Nyní těch bomb nemají více než  prstů na jedné ruce, ale když vyzbrojí jimi své  letectvo,  budou chtít diktovat své podmínky. Na to potřebují pět let. Do té doby musíme mít svou atomovou bombu. Soudruh Kurčatov ujistil Politbyro, že bude-li dost uranu, je tento termín reálný. Pro vědce, inženýry a pro Vás, soudruhu  Čirkove, tento úkol je napjatý  a odpovědnost je stejná jako době války. Bude vám poskytnuto jakékoliv pomoc a dostanete velké pravomoci. Váš podnik v ničem nebude pociťovat nedostatek, tak rozhodně byl lepe informován než Truman. Lze ovšem mít jisté pochybnosti o správnosti tvrzení geologa Vladimíra Zenčenka, především pokud je tím myšleno období do konce roku 1948, že po roce 1945 následujících letech v Německu a Československu bylo vytěženo  a odvezeno do SSSR mnoho tisíc tun uranu. V  roce 1945 byly odvezeny pouze skladové zásoby – asi 100 tun uranu. Pro první reaktor dost. Provoz dalších reaktorů vyžadoval urychlenou těžbu uranu. Peněz na těžbu uranu bylo přiděleno více než provoz Kurčatovovy laboratoře č. 2 a atomových kombinátů.Kolik těch penízků bylo vyčleněno na kamuflování kolem těžby uranu?

Použitá literatura

(http://sibirica.su/glava-pervaya/tayna-mramornogo-uschelya-sekretniy-uranoviy-lager/stranitsa-1

http://leopard-fil.ru/mramornoe-ushhele-lager-zaklyuchyonnyh/

http://www.kavkazweb.su/yadernaya-tajna-kavminvod/

http://leopard-fil.ru/mramornoe-ushhele-lagerya/

http://leopard-fil.ru/mramornoe-ushhele-otkrytie-uranovogo-rudnika/

http://iwwtar.livejournal.com/4084.html

http://neyroblog.livejournal.com/23774.html

http://www.proza.ru/2011/05/13/312

http://hibara-txt.ru/sprav/chara/index11.html

http://arvideo.ru/Kodar_2015_9.htm

http://www.baikaldivo.ru/library/tourizm/fold_02/article_10.htm

http://memo-projects.livejournal.com/591889.html

http://www.gulagmuseum.org/start.do?language=1

http://www.robinzon.ks.ua/travel315.htm

http://dergachev-va.livejournal.com/96586.html4€http://www.encycl.chita.ru/encycl/concepts/?id=1623

http://www.marshruty.ru/Places/Place.aspx?PlaceID=12d6c071-685c-45be-8601-055af181ce6f

http://www.encycl.chita.ru/encycl/concepts/?id=1623

http://www.rg.ru/2004/01/21/beria.html

http://www.dovolena-rusko.cz/destinace/pohori-kodar

http://www.treking.cz/treky/kodar.htm

http://wikimapia.org/4432689/Borsky-ITL-Borlag-GULAG-uranium-mines-Zabaikalye

http://www.geocaching.com/geocache/GC525DD_vrt-ktery-objevil-nejvetsi-ceske-lozisko-uranu?guid=c8328cc4-ef79-4243-9b06-195eee2e06f6

http://nature.baikal.ru/text.shtml?id=436

http://zabaykal.net/chita/shturm-na-kodare

Сергей Мельникофф Читинская область, 1989 г.http://gulag.ipvnews.org/new/article20060828_05.php
http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2006012140

http://www.kmv-turizm.ru/?p=284

http://www.ckmacek.cz/index.php?kam=5&cecilka=37

http://wikimapia.org/4432689/Borsky-ITL-Borlag-GULAG-uranium-mines-Zabaikalye

http://www.dovolena-rusko.cz/destinace/pohori-kodar

http://archive.svoboda.org/programs/eco/2001/eco.071101.asp

https://nsarchive.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB186/doc01.pdf

http://www.na-kmv.ru/component/option,com_kb/task,article/article,77/

http://chudesamag.ru/anomalnyie-zonyi/o-chyom-molchit-zadumchivyiy-beshtau.html

http://kolgeo.rosgeo.com/ru/content/istoriya-predpriyatiya

http://www.proza.ru/2009/11/20/538

http://www.promved.ru/articles/article.phtml?id=1540&nomer=53

http://urban3p.ru/object3979/

http://mirnov.ru/arhiv/mn901/mn/06-1.php

https://www.nkj.ru/archive/articles/8045/

http://fognews.ru/noch-triffidov.html

http://ecoportal.su/view_public.php?id=1441

http://www.asgeos.ru/data/Files/File/373.pdf

http://zhvbook.com/?page_id=1135

Snegur, Anatolij. Уран Горы Шерловой. Байкал 24 05.04.2010 15:25 http://baikal24.ru/text/05-04-2010/uran/

Шесть десятилетий забайкальского урана (http://zabaykal.net/chita/shest-desyatiletii-zabaikalskogo-urana?page=0,1 )

Nechajev, Oleg. Тайна Мраморного ущелья. Секретный урановый лагерь. (http://sibirica.su/glava-pervaya/tayna-mramornogo-uschelya-sekretniy-uranoviy-lager)

                                                 To Be continued

Obr. Kodar 1950