Vršky a kořínky

Tu pohádku znáte. Jmenuje se Sedláček a medvěd. Medvěd je z hladu agresivní, sedláček mu navrhne spolupráci. Asymetrickou. Jednou zasadí řepu a rozdělí se rovným dílem − medvěd si vezme nepoživatelné vršky, sedláček poživatelné kořínky. Medvěd to napříště chce změnit. Ovšem zaseli pšenici. Tentokrát měl (opět) nepoživatelné kořínky medvěd a vršky / klasy sedláček.

Podobně se ráčí chovat čeští divadelníci (uznávám, že ne všichni – zaznamenal jsem, že nějaká herečka si sedla v prodejně ke kase). Když je pro ně žeň a úroda z podnikání, pak chtějí jedlé vršky, a stát ať si nechá zbytek, přece ho nepotřebují −, když je však částečná neúroda vlivem koronaviru (karantény), pak chtějí, ať si stát nejen nechá zbytečné kořínky, ale ať jim navíc platí − těch vršků bylo přece méně, než na co jsou zvyklí.

Soukromé divadelnictví je podnikání jako každé jiné. Jeho lící je zisk, nikoli jen vymezený příděl finančních prostředků z veřejného rozpočtu jako u divadel státních, městských, a dále je to podnikatelská svoboda spočívající v tom, že principál nemá s ministerstvem kultury, jiným zřizovatelem, nic společného, nemusí se jim jakkoli zpovídat. Jediné co divadelník na frajfusu, freelance, musí, je dodržovat zákony státu. Jinak to je podnikání svobodné v úspěchu i v neúspěchu. Právě v tom spočívá nezávislost nezávislých divadelníků.

Rubem divadelního podnikání pak je, jako u všech podnikatelů, podnikatelské riziko přinášející možnost prodělku nebo i krachu.

Z toho, že je někdo soukromý august, nevzniká právo ke státní podpoře, ke státem zabezpečenému jistému příjmu v nepříznivé době, k náhradám za ušlý zisk v čase koronakrize (karantény).

Rád bych ostatně viděl např. prokázání ušlého zisku divadla (jehož principál je arogantní, zpupný a zamindrákovaný hlupák, vyzývající k násilí – na Hrad by mělo vrhnout komando těžkooděnců, zkrátka politická šmíra), divadla, které má, i když jde o soukromý podnikatelský projekt, dalších šest sedm miliónů ročních dotací z místního veřejného rozpočtu. Dotace jistě jsou dobrými, poživatelnými vršky pro principála, ale ztráty na vstupném za dobu koronakrize (karantény) by podle něj měly být nepoživatelnými kořínky pro státní rozpočet. A jak by škodu, ušlý zisk propočítal? Zohlednil by i milionové dotace, které má, a přitom nehraje? Dotace přece dostal na činnost. Že by je vrátil, resp. vrátil alespoň jejich část připadající na dobu karantény, o tom silně pochybuji.

Míst za šaltrem, pomocných pracovníků v nemocnicích, v sociálních službách atp., které zvládne i august, je dost. Není třeba žádat diváky o finanční podporu, stát o náhrady. Mám však dojem, že většina aktérů soukromého divadelnictví je ráda svobodná, nezávislá při sklizni úrody a ráda nesvobodná, závislá při požadavcích na dotace z veřejných prostředků.