Trumpova a Putinova kubánská raketová krize…

J.V. Ten nadpis je extrémně dramatický až hysterický, ale redakce Strana u.a trvale musí žít v neustálém napětí a nesporně i hlubokých dilematech, neboť žijí na Ukrajině, která je předmětem mnohaleté proxyválky Západu proti Rusku, jsou ovšem ruskojazyční a ukrajinské vedení se snaží vše ruské decimovat, zároveň jistě mohou být ohrožováni jednak ruskými útoky a jednak na druhé straně trvalou perzekucí Zelenského režimu, vůči němuž jsou v trvalé poloopozici. Za svou osobu nevím, jak bych to zvládal. V každém případě jejich analýzy  o ukrajinské realitě i vazbě na svět jsou nápadité a osobité a možná vůbec nejlepší na světě.

Trumpovi jestřábi dychtí po eskalaci konfrontace s Moskvou.

Události posledních dnů – americká operace ve Venezuele a zabavení ruského ropného tankeru – vyvolaly rozruch v ruských telegramech Z-Telegram. Jsou pobouřeni absencí silné reakce Ruska a volají po jaderných úderech nebo úderech typu „Orešnik“ na Ukrajinu, USA nebo Evropu, potopení amerických lodí, atentátu na Volodymyra Zelenského atd.

 Na Západě a na Ukrajině se naopak objevují návrhy na útok na Rusko: zpřísnění sankcí, dodávky raket Tomahawk Kyjevu, hromadné zabavení plavidel stínové flotily, únos čečenského vůdce Ramzana Kadyrova nebo dokonce Vladimira Putina.

 Sám Putin mlčí.K zabavení tankerů se nevyjádřil a Kreml byl ve svých komentářích k událostem ve Venezuele spíše skoupý a delegoval pravomoc vyjadřovat rozhořčení nad porušováním mezinárodního práva na ministerstvo zahraničí a ruského zástupce při OSN.

 Co by mohlo být důvodem?

 Soudě podle prohlášení z Moskvy před Novým rokem se v té době domnívali, že se události na Ukrajině odvíjejí podle ruského scénáře: Donald Trump tlačí na Zelenského, aby stáhl vojska z Donbasu, a Spojené státy obecně nadále jednají v souladu s dohodami z Anchorage. Podle ruského plánu měly pokračující údery na ukrajinské energetické objekty a častější výpadky proudu kvůli mrazivým teplotám urychlit Kyjevem přijetí požadovaných mírových podmínek Moskvou.

A pak přišel únos venezuelského prezidenta Nicoláse Madura , zabavení tankeru a série ostrých prohlášení Washingtonu proti Moskvě.

Zůstává však nejasné, zda to znamená radikální změnu politiky USA směrem k návratu k tvrdé konfrontaci s Ruskem, nebo zda se Trump bude i nadále držet své předchozí vize ukončení války na Ukrajině, včetně tlaku na Kyjev ke stažení vojsk z Donbasu, a zda je rétorika Bílého domu pouze obvyklým stylem tlaku a zastrašování jeho vůdce s cílem dosáhnout dohody.

Na jedné straně je zřejmá stupňující se konfrontace Washingtonu. Senátor Lindsey Graham dále prohlásil, že Trump již schválil návrh zákona, který by uvalil 500% cla na ruské odběratele ropy. Na druhou stranu samotný americký prezident a jeho zástupci trvají na tom, že jejich cílem zůstává rychlý mír na Ukrajině. Američané navíc v Paříži odmítli slíbit Evropanům podporu pro jejich jednotky na Ukrajině v případě jejich nasazení, což jejich nasazení zcela zpochybňuje. ( J.V. Připomínám, že stejně postupoval i premiér Andrej Babiš.) Tato taktika může naznačovat, že Washington v současné době není ochoten poskytnout bezpečnostní záruky, které by si Kyjev přál a kterým Moskva odporuje.

Zdá se, že v této nejasné situaci se Moskva rozhodla dát si pauzu a zjistit, kam se Trump v ukrajinské otázce vydá dál. Rusko proto nedělá žádné prudké kroky, aby se nedostalo do konfrontace se Spojenými státy (k níž je Kreml z různých stran tlačen), a riskovalo tak zánik dialogu s Washingtonem a v důsledku toho i možnost, že Trump bude tlačit na Zelenského, aby prosadil výhodné podmínky pro ukončení války. Zároveň je pro Moskvu ukrajinská otázka důležitější než všechny ostatní otázky a v každém případě má vyšší prioritu než například Venezuela.

Pauza však nevylučuje možnost, že Rusko bude i nadále stupňovat vojenský tlak na Ukrajinu zintenzivněním ostřelování energetických zařízení nebo pokusem o atentát na Zelenského. Možná, že s ohledem na incident s Madurem se úsilí v tomto směru zdvojnásobí, aby se demonstrovala schopnost Moskvy tak učinit. Zejména proto, že před Novým rokem slíbila nějakou vojenskou reakci na útok na Putinovu rezidenci, což Ukrajina tvrdohlavě popírá.

Kreml se zřejmě zdrží přímých akcí proti Spojeným státům, dokud bude existovat naděje, že Trump bude ochoten v ukrajinských jednáních vymámit z Kyjeva ústupky. Pokud se tyto naděje zcela nenaplní – řekněme, pokud Trump schválí podmínky pro ukončení války, které jsou pro Rusko zjevně nepřijatelné, nebo uvalí sankce oznámené senátorem Grahamem – je možná změna názoru. K tomu může dojít kdykoli, dokonce i ve velmi blízké budoucnosti.

Stojí za zmínku, že Moskva je ve svých akcích proti Spojeným státům objektivně omezená. Rusko má v podstatě pouze jednu páku nátlaku, kterou může Američany ovlivnit: jaderné zbraně. Jakákoli jiná opatření, jako jsou pokusy o doprovod obchodních lodí válečnými loděmi nebo nasazení ozbrojených stráží na tankery stínové flotily, pravděpodobně na Washington příliš nezapůsobí vzhledem k zjevné dominanci amerického námořnictva ve světových oceánech. Jediné, co Moskva nyní může v reakci na kroky Washingtonu proti lodím plujícím pod ruskou vlajkou udělat, je tedy vydat Trumpovi ultimátum jaderného úderu v případě dalšího zabavení plavidel.

Zaprvé je však vydávání takových výhrůžek kvůli zabavení jednoho nebo dvou tankerů, které se teprve nedávno staly ruským vlastnictvím ve zrychleném řízení, zjevně přehnané.

Za druhé, pokud mají být vydávána taková „ultimáta soudného dne“, dává smysl nedělat tak samostatně, ale se silnými spojenci, jako je Čína, aby jim byla dána větší váha a zvýšila se pravděpodobnost, že USA ustoupí. Takové dohody vyžadují čas. Něco podobného však nelze v budoucnu vyloučit, protože možná americká námořní blokáda představuje existenční hrozbu jak pro Rusko, tak pro Čínu, přestože Čína má proti USA mnohem širší arzenál pák než Rusko a neomezuje se pouze na jaderné zbraně. Peking by například mohl blokovat dodávky kovů vzácných zemin. Je docela možné, že pokud Peking uvědomí reálnou hrozbu pro lodní dopravu do svých přístavů, nejprve použije argument vzácných zemin a teprve poté, pokud to selže, začne s Ruskem diskutovat o jaderném ultimátu.

Za třetí, i kdyby byl Kreml připraven pokusit se o druhou kubánskou raketovou krizi, přivést situaci na pokraj války a následně dosáhnout dohody se Spojenými státy, vyžadovalo by to do vedení Venezuely minimálně lidi kalibru Fidela Castra nebo Che Guevary, nikoli současné vůdce, o nichž se proslýchá, že mají s Američany tajné dohody. Ze stejného důvodu je problematické proměnit Venezuelu v Ukrajinu pro Spojené státy – tedy zatáhnout Američany do vleklé války.

Výše ​​uvedené faktory zřejmě vysvětlují poněkud opatrnou reakci Moskvy na současnou situaci.

Události se však rychle vyvíjejí. Jak jsme již psali , v Trumpově doprovodu je vlivné křídlo „jestřábů“, které od Madurova únosu výrazně posílilo svou pozici. Domnívají se, že v ukrajinských jednáních by se Rusku neměly dělat žádné ústupky. Místo toho by na něj měl být vyvíjen co nejtvrdší tlak, a to až do bodu opakování současných událostí ve Venezuele s neutralizací vedení nebo v Íránu s protesty a destabilizací. V podstatě se jedná o stejný názor, jaký zastávají Kyjev a Evropané.

„Jestřábi“ se proto přiklánějí ke zvýšení tlaku na Rusko, jako by chtěli Trumpovi ukázat, že není třeba se Moskvy  bát, že je slabá a lze ji donutit splnit jakékoli podmínky. Některé prvky zabavení tankeru se skutečně jeví jako pokus o ponížení Ruska. Například doslova bezprostředně po prohlášení ruského ministerstva zahraničí požadujícím po USA propuštění zadržené posádky Bílý dům oznámil, že námořníci budou stíháni .

Tlak USA by proto v určitém okamžiku mohl překročit hranici, kterou Kreml považuje za nepřijatelnou a kriticky ohrožující pro Rusko. Například pokud by došlo k hromadnému zabavení tankerů přepravujících ruskou ropu, mohly by se vztahy mezi Moskvou a Washingtonem rychle vyhrotit a riskovat jadernou válku s katastrofálními důsledky pro celé lidstvo. (J.V. Cituji autory, abyste měli  plastický přehled, i se když v tomto duchu se ničeho takového neobávám a nevypadá to ani, že by se toho obával Putin. Proto pokojně mlčí a čeká)

Jediným způsobem, jak minimalizovat riziko apokalyptických scénářů, je co nejdříve ukončit válku na Ukrajině.

J.V. A v tomto duchu asi nejen já, ale jistě všichni čtenáři s trochu dramatickým komentářem portálu  Strana.u.a. jistě souhlasíme a mír si jistě přejeme

Čtěte Stranu na Google News - klikněte na Odebírat

Témata: Rusko USA