Přibývá levnější elektřiny

Už druhý rok po sobě bylo do sítě připojeno skoro 1 gigawatt špičkového výkonu solárních elektráren. Berme to jako doklad toho, že po letech mrtvolného klidu se znovu rozebíhá zájem o obnovitelné zdroje. Dotace jistě pomohly, ale ještě větší motivaci poskytlo to, že velké elektrárny nevědí, co za tu elektřinu chtít a cenu našlehávají přechodem přes Lipskou burzu, zatímco slunce je zadarmo. Vítr taky, ale napřed je třeba překonat blouznivou představu, že v Česku nefouká.

Takže 45 tisíc nových fotovoltaik se špičkovým výkonem 983 megawattů. (MWp). Zhruba 83 % z toho představují instalace určené pro pokrytí vlastní či lokální spotřeby, které se staví zpravidla na střechách. V roce 2024 se zároveň výrazně zvýšil podíl elektráren určených pro dodávku do sítě (a stavěných především na volné ploše), informuje zpráva Komory obnovitelných zdrojů energie (KOZE). Mluvilo se o tom na její bilanční tiskovce.

„Energetická krize v roce 2022 nasměrovala naši pozornost k obnovitelným zdrojům a podpoře jejich rychlejšího rozvoje. S odstupem dvou, tří let se však ukazuje, že se rozjely pouze fotovoltaiky. Větrníky jsou snad na začátku nového startu, ale zbytek obnovitelné energetiky na svou příležitost teprve čeká,“ upozorňuje předseda KOZE Štěpán Chalupa.

Jak dodává, výhled je nejistý i pro domácnosti. V přípravě je Zákon o urychlení rozvoje OZE a dobrým krokem jsou tři novely energetického zákona, z nichž ta poslední přináší pravidla pro flexibilitu včetně samostatně stojících baterií.  Za velkou prohru označil desítky miliard z Modernizačního fondu, které směřují  do velkých tepláren z naprosté většiny na fosilní plyn a pálení odpadků, místo na obnovitelné zdroje.

Návrh zmíněného zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů byl konečně zveřejněn na konci ledna. Jeho hlavní přínos má spočívat v tom, že zavede akcelerační zóny rozvoje těchto zdrojů se zjednodušeným povolovacím režimem. Zákon připravovala hned tři ministerstva – průmyslu, životního prostředí a  místního rozvoje, takže by nemusel zhavarovat na kompetenčních sporech.

https://mzp.gov.cz/cz/obnovitelne_zdroje_energie_zakon

Jak se dočteme v důvodové zprávě, navazuje na  novelu energetického zákona, která stanovuje, že velké elektrárny z obnovitelných zdrojů (s výkonem nad 1 megawatt) jsou investice ve veřejném zájmu. Ve stavebním zákoně jsou takové výrobny energie zařazeny mezi technickou infrastrukturu, kterou lze v nezastavěném území budovat bez časově náročné změny územní plánovací dokumentace.

Podle předchozích novel Lex OZE a stavebního zákona se už zjednodušily malé instalace do 50 kW. Nově nevyžadují povolení, ať už jsou budovány na pozemku nebo na střeše. Až větší pozemní výrobny elektřiny z OZE vyžadují vymezení plochy v územním plánu obce. Nový stavební zákon zkrátil lhůty pro povolení stavby na 60 dnů.

Za největší dosavadní změnu v energetické politice je považována právní úprava sdílení energie. Sdílení představuje nejjednodušší způsob vzájemného poskytování elektřiny mezi „aktivními zákazníky“. Ani není třeba zakládat společenství. Soláry na střechách mohou sloužit více uživatelům jen na základě vzájemné dohody.

Další novela energetického zákona označovaná jako Lex OZE III, umožní také akumulaci energie pro flexibilitu, které se budou věnovat specializovaní obchodníci „agregátoři“. Senát vrátil Lex OZE III sněmovně, ale ta si asi prohlasuje své a agregátoři budou moci začít. Pomohou srazit špičky a propady kolísavé výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů tím, že nabídnou kapacity akumulátorů. Ty dodají elektřinu v případě potřeby nebo ji naopak odeberou v případě nadbytku pro nabíjení. Totéž mohou jejich klienti poskytnout i tím, že nadbytečnou elektřinu spotřebují nebo jindy zas oddálí provoz energeticky náročných zařízení a zmírní tím špičku poptávky.  

Časem se do těchto služeb zapojí i majitelé elektrických aut. Jak mi vysvětlili v mladoboleslavské Škodě, příští modely s tím počítají, že elektřina z akumulátoru auta, který je pětkrát větší, než co se dneska kupuje k solárům na střeše, lze poskytnout i do sítě.

Akumulaci pro flexibilitu jsme mohli mít už šest let, protože evropská směrnice, pode které teď postupujeme, vznikla roku 2019. Bylo to však dlouhá léta úspěšně odkopáváno pod nejrůznější vysloveně patafyzickou argumentací. Bodejť ne, lidi by se naučili využívat nezávislost na centrálních zdrojích a vydělávat na energetické spolupráci. Zkomplikovalo by se tím udržování nejvyšších cen elektřiny v Evropě, hájených houští razítek, aby každý pochopil, že nic nejde.  

Teď jsme se tedy hnuli. Postrčila nás evropská směrnice o urychlení rozvoje OZE z roku 2023, základ onoho nového zákona, spolu s hrozbou pokut za prošvihlé termíny převzetí těch předchozích směrnic. To, že jsme se hnuli, znamená hlavně to, že najednou začíná mít více lidí levnější elektřinu.

Zdržení je však patrné všude. Přínosy českých obnovitelných zdrojů jsou stále bezvýznamné ve srovnání s jejich podílem v sousedním Německu nebo Rakousku. Většina českých výdajů v této oblasti v předchozím desetiletí  šla na předraženou provozní podporu elektráren ze solárního boomu z let 2009 až 2010, která pro všechny ostatní představuje zbytečný náklad. Teď se zase místo urychlení flexibility začalo žvanit o potřebě „mařičů energie“, aby se odmítavý přístup veřejnosti podařilo zachovat.

Chyba tedy není v zařízeních, které dokážou dělat elektřinu ze slunce a větru zdarma, když pomineme náklady investice. A zmíněné náklady investice už by se pomalu obešly bez dotací, kdyby byl vybudován systém investičních půjček umořovaných výnosem decentralizovaných elektráren. Klopýtání a kotrmelce rozvoje českých obnovitelných zdrojů jsou dokladem toho, jak snadné je užitečný záměr blokovat, protože narušuje moc stávajících hegemonů energetického trhu – uhlobaronů, velkých elektráren a tepláren.

Až se rozeběhnou první energetické komunity a společenství a až se v nich začnou profesionalizovat klíčové funkce manažerů a agregátorů, budou mít ostatní co odkoukat. A začne opravdový tlak na uvolnění neuvěřitelných rezerv, které ve využití OZE máme.

Tou první nejviditelnější rezervou je mizivý podíl větrné energie, takže nemůže vyvažovat slabý výkon fotovoltaiky v zimě. Doufejme, že stavbě větrníků pomůžou akcelerační zóny a urychlování povolení podle chystaného zákona, ale to se na těch zónách musíme napřed dohodnout.

Úplně nejdůležitější je však vytvoření podmínek pro to, aby se na tomto podnikání mohly podílet obce a lidi z toho něco měli. Zapomenou pak na mudrování o krajinném rázu, když je stejně všechno kolem prošněrováno vedením vysokého napětí. Nebo o hluku, když daleko větší rámus valí z všudypřítomných dopravních komunikací. Až budou větrníky napájet elektrická auta, toho hluku naopak ubude.

Další rezervu představuje agrovoltaika. Zatím se smí stavět jen ta horizontální, třeba nad chmelnicí nebo vinohradem, ale mnohem větší výkony by nabídla ta vertikální, ve stromořadích a podél plotů a mezí, kde nebrání obdělávání půdy. Rozšířila by se hlavně v zemědělských podnicích, kterým by snížila náklady sušení a chlazení a poskytla tržby za elektřinu jako doplňkový zdroj pro období, kdy není co prodat. Přebytky by zamířily nejkratší cestou do obce, a pak by bylo jedno, jestli si centrální zdroje nadále mastí kasu prodejem oklikou přes Lipskou burzu.

Velký podíl energetických nákladů spotřebuje výroba tepla pro vytápění. Kupodivu u nás neexistuje výroba průmyslových tepelných čerpadel, která by využívala odpadního tepla třeba z průmyslu a energetiky a poskytovala stejné služby, jako dnešní teplárny. Jenže teplárny si svůj  monopol hlídají, nikdo jiný do toho zatím nesmí.

Nemenší energetický přínos má zateplování (to jsou ty „negawatty“), které rozeběhly dotace z Modernizační ho fondu. Zvyšuje se také energetická účinnost spousty investičních  zařízení, učíme se recyklaci. To všechno jsou nástroje ke snižování nákladů. A to je taky nejlepší  motivace, proč se do transformace energetiky pouštět.

Rozvoj obnovitelných zdrojů a úsporná opatření poběží, i když zrušíme Green Deal, kterým to začalo. Na názvu ostatně nezáleží. Jen bychom neměli zapomínat, že Česko je v rozvoji obnovitelných zdrojů energie poslední nebo skoro poslední v Evropě. Je to přesvědčivé měřítko, nakolik je náš stát v zajetí oligarchické moci.

Kdyby nebylo EU, která nás i k té trošce obnovitelných zdrojů musela doslova dokopat, už dávno celý svět vyučujeme, jací jsou to idioti, protože správné je nemít vůbec nic. Ale možná se mýlím, možná opravdu bylo naše oligopolní prostředí ještě důležitější než Brusel. Zní to ironicky, ale možná až tak  moc ne: Buďme mu vděčni za vysoké ceny. Asi to tak nemysleli, ale byl to budíček, který jsme potřebovali. Nezávislost národní je důležitá, ale samo o sobě by to bylo málo. Energetická svoboda začíná v domácnosti a obci.