Krize velkých západovropských zemí...

jiri paroubek 2024
19.9.2025 01:09
Ta se projevuje především jejich rostoucí vnější agresivitou.

Francie jako jedna z  klíčových zemí EU je v hluboké politické a ekonomické krizi. Její prezident, bývalý renomovaný Rothschildův bankéř a později ministr financí socialistické vlády, se stal liberálním prezidentem. Dá se říci, že ukazuje kolosální ekonomickou neschopnost. Je to až neuvěřitelné. Jeho  neschopnost v oblasti ekonomiky je snad ještě více překrývána jeho politickou neschopností. Pokud se vůbec dobere konce svého volebního mandátu v roce 2027!, bude to velký úspěch. Čelí v podstatě nepřátelskému Národnímu shromáždění, jehož převážnou většinu tvoří představitelé opozičních stran, jak z levice, tak z tzv. krajní pravice, tedy lepenovců.  Francouzské vojenské síly byly vytlačeny z několika zemí západní Afriky, které Francie bezuzdně vykořisťovala, podobně jako za koloniální éry. Tomu sloužily také dříve spřátelené politické elity těchto afrických zemí. Dnes je všemu konec a v těchto zemích se vlády opírají  o ruské wagnerovce. Francie ztrácí vliv na africkém kontinentu, nemá svou ekonomiku pod kontrolou a prezident je figura, které si málokdo váží. Je to opravdu smutné představení.

V podobné situaci jako Francie, je vlastně také Velká Británie. Před více než rokem zvítězili s velkými očekáváními  britské veřejnosti ve volbách labouristé. Tato strana ovšem při řešení bázických problémů Británie selhala. A tak dnes v průzkumech veřejného mínění s přehledem vede Farageova Reformní strana. V posledním průzkumu veřejného mínění získala 34% hlasů. 19% hlasů voličů by získali labouristé a 16% konzervativci. Pokud by se konaly volby do Dolní sněmovny nyní, Farageova strana by nejspíš získala absolutní většinu poslaneckých míst. Je to neuvěřitelné. A Starmerova vláda dělá chybu za chybou. Největší chybou je zřejmě její migrační politika. Nicméně vláda Británie v této politice pokračuje a tato politika je přikrývána  médii a politickou třídou Británie prosazovanou politickou korektností. Tato politická korektnost ovšem nepřipouští žádnou kritiku chyb, které britské vlády dělaly v migrační politice v posledních desítkách let. A britská veřejnost se obává dalšího vývoje,  dalších násilností imigrantů. Nejedná se zřejmě jenom o násilí  vůči "bílým" Angličanům, ale i vůči Angličanům, jejichž rodiče  či prarodiče přišly do Británie a sžily se s britským prostředím.

Jestliže Francie je nemocným mužem Evropy, tak Británie je zemí, která se sama vyčlenila z EU a to za předpokladu že si udrží vynikající ekonomické vztahy s USA. Při návštěvě prezidenta Trumpa se zatím vůbec nemluví o uzavření  obchodní dohody mezi Británií a USA. Zatím to vypadá, že Británie se stává jen jakýmsi politickým a ekonomickým přívěskem Spojených států. To jistě Brity také neblaží. Stejně tak jako špatný stav zdravotnictví a zhoršující se veřejné služby. Politická třída této země prostě selhala a lidé budou hledat jiná řešení.

Další rozvařenou zemí západní Evropy je Německo. Kancléř Merz a jeho vláda velké koalice se křesťanskými  demokraty a sociály a sociálními demokraty zatím nedokázala najít recept jak obnovit hospodářský růst. Německo se potácí mezi loajalitou ke  Spojeným státům a  svými politickými představami o obnově velmocenského postavení Německa.

Všechny tři tyto země mají jedno společné. Udržují v chodu válku na Ukrajině a to namísto toho, aby řekli ukrajinskému prezidentovi, to co vidí každý amatérský pozorovatel: vaše věc je z vojenského hlediska ztracena. Lepší situaci k vyjednávání nebudete mít ani za rok, ani za dva roky, protože Rusové přes dílčí problémy, které mají, vás prostě převálcují.

Pojďme se bavit o obnově Ukrajiny, která po ztrátě východních a jižních provincií zůstane vládě s centrem v Kyjevě. To by mělo smysl, ale vlády těchto tří  zemí prostě válku potřebuji. Potřebuji touto válkou zakrýt své vlastní problémy, které mají v oblasti hospodářství, v oblasti imigrace, kterou nezvládají a v dalších a dalších oblastech. Straší a budou strašit veřejnost svých zemí Ruskem a budou se snažit docílit toho, aby se veřejnost těchto zemí stmelila na jejich podporu. To se zatím nestalo a ani se to nestane a tyto vlády skončí debaklem...

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014. V roce 2024 byl zvolen předsedou strany Česká suverenita - sociální demokracie.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.